Tentokrát jedu na bednu!
No ten závod u nás v Brně v Líšni, ten Hošek Bike 75 km. Samozřejmě, že i ostatní závody vždy startuji s předsevzetím dobytí „bedny“ a to i přesto, že končívám beznadějně na chvostu. Pochopitelně ne proto, že bych snad špatně jel, ale prostě z objektivních důvodů, například: bolí mě nohy, mám větší spotřebu kyslíku, je to stále do kopce, pořád mi na kole něco nefunguje, furt píchám, sjezdy jsou moc prudké, beztak všichni zobou, pláště nejedou, nesedl mi makovec, mám špinavý řetěz, počasí nepřeje a hlavně, no hlavně mě ostatní předjíždějí – to se pak jeden fakt může snažit úplně zbytečně! No uznejte.
Nabídl jsem synovi společnou jízdu (bo posledně, když jsme jeli spolu, tak jsme vyhráli), shovívavým pohledem a hlavně verbálně mi sdělil, že v tom deštivém počasí může jet jen blátomil a že děkuje za nabídku, ale že dá raději přednost stavění lega. Malá se hned nabídla, že teda pojede se mnou ona. Je pravda, že to na trojkolce už celkem obstojně zvládá, ale tuto nabídku jsem při představě, že bych ji nestačil zase odmítl já.
Vzhledem k domácímu prostředí jsem nabídl rodině, že tam můžou dojít a podívat se na závody (rozuměj, myšleno bylo: přjďte se podívat na MĚ!). No nic, pojedu bez podpory domácího zázemí. Prý pudou rači na houby. Jejich chyba, mohli by se ke mně pyšně hlásit až budou tlampačem vyvolávat moje jméno a až budu na bedně přejímat ceny!
Pojedu letos svůj první závod, protože mě hned z jara, když jsem začal najíždět kilometry, schvátil morubundus se stále se vracejícími horečkami. Dostal jsem se z toho až v srpenci a tak jsem se rozhodl, že tímto počinem demonstrativně pokořím chorobu potvoru jednu. Část přípravy jsem protentokrát vzhledem k bacilům v mém těle ztenčil na ohřívání těla v teple pod vodou v Egyptě – o tom zase zde: www.ckplaneta.cz/…veselo1.html
Nikdy si nezvyknu na to, že ta sviňa vítr fouká schválně, zásadně do obličeje (česky: ksicht) a to i v případě náhlého cyklistova otočení se o 180°. Podobně jsem zjistil, že i déšť má inteligenci, protože jestli toho dne má pršet, tak zaručeně ve chvíli mého švihu. V úterý jsem na něj, ale vyzrál. Oblečen slušivě do cyklistického jsem pohlédl ze všech oken napříč všemi světovými stranami a přesvědčil jsem se, že na dohled nejsou dešťová mračna. Ještě pohled do zrcadla, co že to tam stojí za fešáka a rychle ven, čas kvapí.
On ta mrcha déšť byl zákeřně schován a číhal na mě. Hahá, to ale netušil, že hned po výjezdu z baráku se mi rozpadne bicykl (jen trochu), tak jsem musel zpět dom a zase jsem musel dokázal přihlížejícím ratolestem a hlavou kroutící choti, že nejen v pitstopu v televizi jsou šikovní servisméni. Pravda, uznávám, mohl jsem si alespoň z pedagogických důvodů odpustit to kurvování, když jsem si způsobil tržnou ránu převodníkem na ruce. Samozřejmě, že se venku strhla průtrž mračen, takže jsem po hodině vazelínování a šroubkování mohl vyrazit ze škodolibím úšklebkem na rtu, že jsem nad přírodou vyzrál, protože toho dne déšť už vystřílel všechny patrony.
Ve středu mi to ta mrcha větrová vrátil . Vyjel jsem po té, co jsem se důkladně ujistil o absenci mokrých mraků. Výjezd od baráku proběhl pod dohledem slunka. V půli trati mě chytil dešťák, no určitě to byl tajfun i s kroupama a určitě jsem v tom větru slyšel zřetelně „to máš za ten včerejšek.“ Dojezd domů byl opět za dohledu sluníčka, takže jsem opět mezi lidma a adolescentama u našeho baráku v krátkém rukávu vypadal jako mokrý idiot, ověšený bahnem.
Ale nevadí v sobotu si na maratónku spravím náladu a pokud vyhraju, jak jsem si předsevzal, tak připojím i report. Pokud tam brňáci budete, tak mě lehce poznáte podle poznávacího znamení: „bicyklista ověšený bacilama“ :o)
