Jak se dát psychicky dohromady

zacit pomalu zase jezdit a pridavat… hlavne nedelat tu hloupost ze precenis svoje schopnosti jako poprvy… idealne najit grupunktera te texhnicky posune spravnym smerem

Zdraví máš jen jedno, nemá cenu se zhuntovat ihned. Něco na tom bude, že jezdíš bikeparky s ‚nulovým‘ skillem. Pomalu jezdi, k tomu se dostaneš. Když jsem se rozsekal dvakrát za půl roku, na kolo senout nemohl, přemohl jsem se a teď dávám víc než co tehdy, možná to bylo znamení, že na to spěchám.

Mě taky štve, že jezdím jako břídil o proti ostatním vrstevníkům, ale nic si z toho nedělám.

Uč se skákat na překážky v menších rychlostech z bunnyhopu/hooku, trackstand, pokoušej se o 180, manual a to ti pomůže seskakovat z biku a posuzovat, kdy to se rozsekáš, kdy ne. :)

Pomalu zase pridavat a ziskavat sebeduveru zpet, s tim nic jineho neudelas. Leda tak 4 panaky na kuraz. :)

Jestli nemas, muzes si na zkouseni blbin koupit nejaky ty chranice.

A na zkouseni blbin idealne ve vice lidech at kdyz nekde nelehnes at tqm nelezis az do jara. :) Pady k horskejm koljm proste patri a obcas to proste nevyjde.

A pri zkouseni novejch veci hlavne nezmatkovat a maximalne si duverovat a soustredit se.

Začít se učit ty základy, ty jsou většinou jednoduché a dají se zvládnout dobře. Tím se nastartuješ a pak to půjde o dost líp.

THC, AD, … :)

Na bikeparky se vykašli, tvojí doménou je silniční cyklistika, jenom o tom dosud nevíš :-)

Když to tak cítíš, tak to takto asi má být. Buď doma a třeba se ti vyhne něco horšího:-)

No jo no. Čím je člověk starší, tím větší má představivost co se stane, když to podělá. To hojení se taky nezlepšuje a tak už nezbyde než jezdit trochu s rozumem. Rameno ti to kdyžtak připomene.

Takže. Začít jezdit, pomalu posouvat náročnost, pilovat skill a budovat sebevědomí. Jako věkový bonus umět vyhodnotit riziko a přijmout jeho přijatelnou míru. Ignorování jednoho parametru končí… ty víš jak.

Kamaradky delaji uplne divy, muzes verit staremu praktikovi ;)

Jezdit, jezdit a jezdit. ;-)

Za prve je fain si uvedomit, ze bat se je uplne v poradku a bez tohodle ochraneho mechanismu.

Jednim ze zakladnich piliru seberozvoje a psychyckyho pokroku je konkretni definice toho na cem jsi a jaky chces aby to bylo.

To ze se bojis je moc obecna fraze. Je potreba konkretne definovat svuj strach. Tzn. Az budes zase nekde na trailu tak se zastav a ten sjezd nebo pasaz si zhodnot:

Co se konkretne v dane chvili muze pokazit (uklouznout predni kolo, prepadnout pres riditka, zavadenim botou o prekazku). V okamziku kdy si zadefinujes konkretni obavy prichazi kpnkretni reseni (davat si pozor na polohu teziste a tela, kam koukam).

Nezapomen, ze jednou jsi uz tam byl. A nejak ses k tem dovednostem dostal. Neni od veci se o nekolik kroku zpet vratit a nabyt jistotu jako pred tim.

Kdybys chtel kdyztak vic probrat tak so vzkazu. Delam koucink, terapie a seberozvoj.

Nejdřív si přečti všechna vlákna, která napsal uživatel „onuce“ a nějaký hovadiny jako koučink už potřebovat nebudeš.

Mám podobnou zkušenost. Po držkopádu s vybitýma zubama a odřeninama se znovu začínalo jezdit těžko. Chtělo jen začít zlehka a postupně přidávat. Časem se to srovnalo a dneska je to ok.

Přečti si příspěvky od Onuceho a zjistíš, že s hlavou vlastně nic nemáš.

Příště si musíš dát eště víc na držku, aby sis to vůbec nepamatoval. :-)

Zrovna včera jsem jel autem kolem zatáčky kde jsem si před cca 20 lety vysloužil naštípnutý obratel a modrou knížku. Pořád to někde v hlavě je a občas to zabliká jako kontrolka, něco jako ESP u auta. Ale víc než tohle mě při sjezdech omezuje vidina další splátky hypo a tři hladové krky doma. :-) Prostě jezdi jen na co se cejtíš.

Zkus si dát cyklokemp v partě pod zkušeným trenérem. Dodá ti to jistotu, vysvětlí ti chyby co děláš špatně a pomalu se ti to v hlavě srovná a pak jezdit pro radost a ta jistota v menších rychlostech te sama bude posouvat dál. I těžké skoky se dají naučit, ale nejdřív musíš dobře zvládat ty lehčí. A stydět se za sebe nemusíš, buď rád že jsi naživu a můžeš jezdit dál. Jezdi pro radost.

Leckomu to možná přijde směšné, ale abych predešel podobným koncům, vzal jsem syna na základy k Pepovi Dresslerovi, nakonec i já si tam leccos procvičil. Možná by to pro navráceni jistoty mohlo pomoct. Pepa je v pohodě a nestane se ti že by si zkoušel nějaké psí kusy bez základů, bere to pěkně od začátku a 100% tam nebudeš největší lama :-)

Vykašli se na bikeparky kde se točíš jako křeček v kleci a raději poznávej nádhernou Českou krajinu. Prostě neřeš píčoviny, relaxuj a kochej se :-)

při prvním zranění jsem to měl taky.. u dalších už to pak neřešíš :)

Zkus si nějaký nebezpečný sport, třeba base jump a pak ti jízda na kole bude připadat v pohodě.

Řešením je prostě dál jezdit. Asi chvíli budeš slejzat před prudkým sjezdem, ale postupně zase získáš jistotu. V téhle fázi se já osobně do ničeho křečovitě nenutím, na mě by to nefungovalo.

Trochu to řeším také, vracel jsem na kolo po 6 letech, přičemž poslední kapka (před těmi 6 lety) byla když jsem dostal na kole arytmii při které jsem ztratil vědomí, pak jsem 6 let nejezdil a teď už s novým srdcem to zkouším zpátky.

Fyzický fond je bídný, mám hodně kilo navíc, no co vám budu.

Jako se vším to časem půjde.

Cus, precti si par vlaken od Onuceho a jsem si jisty, ze budes v pohode:-)

Jinak jak pisou ostatni, jezdit a jezdit,urcite dobry pomocnici jsou kamosi a chranice, plus nemit hlavu v prd.eli a jezdit a skakat s rozumem.

A kazdopadne vsechno ma svuj cas. Tak GL chlape.

Po skoku jsem si dal rok pauzu díky otevřené zlomenině předloktí. Když člověk vidí svoje kosti, zanechá to šrámy… Bylo potřeba se opravdu hecnout a začít znova jezdit. Pomaličku. Postupně zvyšovat a po nějaké době drandíš jak dřív… A bikeparky opravdu nejsou ideál, kde znova začít. Ale pak se tam rozhodně vrátit v lepší kondici. Tak ať se daří! ;-)

K tomu vsemu co bylo psano bych doporucil i nejaky cviceni na zpevneni, klidne nejakou jogu at jsi vic gumovej a ac je to proti cyklistice, tak nejakej sval. Me uz to parkrat pomohlo. Ted prscuju na tom protahovani jeste. Nemuze to zachranit vzdy al nekdy pomoct od zraneni. Pady k cyklistice patri

A ani bych se nebal chranicu. Do bp uz asi nejaky mas. Po par padech mam taky uz trochu v hlave stopku.

Díky pánové za Vaše názory.. cením si jich