Běhání ... a podobající se mírně zrychlené přesuny (vol.5)

Akorát si je chci předtím zkusit, ale zatím je v Brně nemůžu ve své velikosti najít. Do psího vaku…

Já vzal Čínu hlavně kvůli délce, chtěl jsem aspoň 60cm

Pod 90 kg už jsem neměl hodně dlouho, jsem takové prase vyžrané. Netvrdím, že běhám, o to vydatněji však poklusávám, za loňský rok celkem 3.302,9 km, z toho za prosinec 850 km, v poryvech >200 km týdně. Něco z toho čistě po silnici, ale většinu po kombinaci povrchů, kde asfalt je v menšině, spoustu z toho potmě s čelovkou.

Takže nějakou vlastní relevantní zkušenost snad mám. K tomu je členem mé domácnosti ještě běhající syn (4.343 km za 2020).

Mám(e) celou sadu různých bot s velmi odlišným pojetím i tlumením a určením vůbec. Dovolil bych si tedy možná i něco zobecnit.

• Nabídka všech velkých značek postihuje většinu běžných reálných eventualit použití, ale ne vše se k nám dováží. Mezi značkami se však liší určitá tendence k preferovanému „fitu“ a vůbec pojetí běhu.
• Každé boty vydrží déle, pokud jsou používány výhradně k tomu, k čemu byly navrženy tvůrcem a odvedou tak i nejlepší práci s největším užitkem. čím specializovanější boty a čím více ‚mimo‘ je použití, tím je efekt výraznější.
• Najít opravdu dobré a použitelné terénní boty s velkým tlumením je spíš zázrak než pravidlo.
• V terénu jde tlumení proti citlivosti a vnímání, mohou si marketéři klidně hlásat opak. V extrémním případě je uživateli zneužíváno jako maskování zdraví poškozujících „běžeckých“ pohybových zlozvyků. Tlumené terénní boty mají své opodstatněné využití, ale dost jiné, než si většina (i zde) představuje a než jak je používá.

Začátečníkovi a občasnému poklusávači bych apriori vysoké tlumení na první dobrou nedoporučil. Nemá dostatečně fixovaný vlastní běžecký projev, dost pevné kotníky, netuší, jak mu má bota vlastně sedět, co od ní čekat a dostat chce a co od ní naopak opravdu nechce. Mnohdy ani neví, jaký má vlastně tvar chodidla a jestli chce boty normální, široké nebo úzké. Každé velké tlumení přináší nutně nějakou míru nestability. A opatřit si kombinaci velmi tlumená + úzká + neutrální bota a ještě k tomu s malým dropem je skoro nadlidský úkol.

Drop (třeba 12mm) někomu vadí, někomu nevadí. Na silnici je to spíš jedno, jakmile jsou na trailu kamínky a větvičky, jedno to být přestává. jakmile to klouže a jsou tam sklony podélné i příčné, tak se ukáže. Co běžec, to originál.

Padlo opět doporučení silničních bot na trailové použití.

Jak se vlastně liší trailová bota od silniční? Existuje spousta hybridů, kdy na úspěšnou silniční obuv byla naroubována trailová podrážka, při zachování silničního tlumení i svršku. Obecně se ale u silničních bot počítá s pohybem po víceméně rovném povrchu, kdy každý dopad i odraz je předvídatelně „dobrý“, tedy většinu situací vyřeší sama o sobě noha/chodidlo běžce. Úkolem boty a podrážky je nějaká míra absorpce/tlume­ní/pružení a krom toho už jen trakce. Vše víceméně v přímém směru.

U trailové boty se pak počítá s tím, že dopady ani odrazy „dobré“ být ani zdaleka nemusejí, protože buď pod nohy není vidět, nebo se povrch chová hodně jinak, než asfalt. Mnoho dějů se odehrává v osách výrazně odlišných od přímého směru, trakce podrážky se řeší nejen pro odraz, ale i pro dopad (a brzdění). Tomu pak odpovídají konstrukční/ma­teriálové změny na svršku boty, který musí to všechno vydržet a pokud možno ještě napomáhat běžci v komunikaci s podložkou skrze podešev. Daní bývá větší hmotnost bot.

Takže silniční boty na trail … klidně, ale jen tehdy, pokud je povrch soudržný, hladký, bez překážek, nesklonitý. Opačně – trailové boty na silnici … v panujícím humusu s bincem na asfaltu a rozbředlým sněhem… úplně klidně.

Pro těžší váhy a pro méně vybíravé použití existují i „pancéřované“ varianty víceméně silničních bot, zpravidla mají uvedeno určení „na zpevněné povrchy“. Jemný, leč podstatný rozdíl, jde pořád ještě o boty na výsost běžecké. Po nenáročných trailech se v nich za sucha dá, ale jen za sucha, na víc nemají ani podrážku, ani svršek. Poznají se třeba podle vyztužených špiček a minimálních pěnových ploch prolínajících podrážkou, časté bývá i výraznější zpevnění paty a šněrování.

No a pak je celá škála značkových bot „na běhání“ (spíš asi většina produkce), které k běhu určeny nikdy nebyly a nejsou, přestože tak vypadají, běhat se v nich totiž vůbec nedá.

určitě máš pravdu. Dávám sem ty Mizuna, protože moc běžců přes 90 kilo tady asi nebude a Ultimy jsou přímo pro ně určené, navíc s nimi mám osobní zkušenost. Ono silné tlumení je fajn, ale když jsi těžkej, tak zase silné tlumení úplně nedává smysl, protože ho rychle vypráskáš právě tou vysokou vahou.

… a cena je také cca na úrovni značkových ve výprodeji, tak proč ne i kvalita? :-) Dražší Decathlon věci vůbec nebývají ostuda.

Jo, taky jsem na ně koukal, ale to jsem si myslel, že v legínách budu vypadat jak *****. Tak proto mám volnější…do legín asi půjdu a na ně kraťase.

Aha, tak s tím bych nebyl schopen se pohybovat, takové kapsy by mi vadily i prázdné :-). Na teplácích stačí malá kapsička na zip někde na boku nebo vzadu (apropos v kvalitě těchto malých zipů jsou značkové tepláky o mnoho kroků napřed). Jak mám všechny tepláky na tělo, tak od nich očekávám, že kolem pánve dokonale sedí a hlavně, že se ani po zpocení nemají tendenci po těle nijak posouvat, někde se krčit nebo podobně. Kapsy vepředu mi vadí i na bundách, pokud to není malá kapsa na hrudi; nevadí mi naopak přiměřená kapsa vzadu.

U Tebou odkazovaných volnějších kalhot je to asi jinak a řeší se jiné záležitosti.

Atex Agone – hlavní materiál udávají ‚Espen‘: 79% polyester, 21% elastan, gramáž 180 g/m2. Nějaké materiály jsem v ruce už držel a šil z nich, i podobně hodně dopované elastanem/Lycrou, je to ale vždy funkčně něco za něco. Takže s tolika elastanem se dá čekat problém s rychlostí schnutí a občas s prodyšností jako takovou.

Pak je samozřejmě další otázkou střih – tvar, počet a rozložení panelů. Pak způsob spojování/šití. A pak nakonec to použití.

Angličani jsou hold střízlíci :-) Já mám teď Hilly ponožky, jsem schopná rozervat ponožku jedním během, když je to v terénu, tak snad obstojí.

Boty se nekupují tehdy, kdy jsou potřeba, ale tehdy, kdy jsou ve slevě. :-)

Dvacka 5:10, desítka 4:40 ani 84 kg nejsou nic děsivého: první dám lehce, na druhé bych se musel snažit, to poslední bylo možná tak před 30 lety.

Jestli on tam nebude nějaký jiný problém, třeba s fitem boty, dropem, technikou běhu, kompatibilitou bota ↔ běžec … naposled jsem takhle z mladické nerozvážnosti běžel podobným tempem kousek přes třicet v enRoutech první generace, ty jsou tlumené odhadem polovičně. Zjistil jsem, že od určitého krátkodobě kumulovaného objemu mi právě hodně tlumené boty (a s větším dropem; přestože je jinak bez obtíží používám) nedělají na asfaltu úplně dobře, zatímco podobné méně tlumené žádná negativa nepřinášejí, bavím se o trasách v rozmezí cca 10–25 km.

Nohy si samy řeknou, co je pro ně dobré.

Pod stromeček žena dostala Pace2 gtx, testovala ve Středohoří na zmrzlém klouzavém bahně a opravdu to normálně sešla, kde se ostatní klouzali.

Jj, ale na chvilku jsem začal přemýšlet o změně.

Pegasus po 1000km – vnější část paty sešmajdaná, vzorek podrážky – ty špunty – snad o 50% menší. Bota mi připadá stále pohodlná a dokonce i grip se mi zdá fajn, ale tím, že mám znovu Pegasus, můžu alespoň srovnat ten rozdíl nové podrážky vs staré a zjistit jak jsem si zbytečně ničil nohy :-)

O boty jsem se furt staral a umýval je, vypadají spíš jako po 100km, ale odvedly fakt kus práce …

Běhal jsem někdy na střední naposled. Pak jsem se najebanej jak pytel v hospodě vsadil v roce 2019, že dám 12 km za hodinu, o grilované prase a pití pro kamarády (cca 12 lidí :)), uběhl jsem to asi po měsíci a cca 50 km tréninku. Pak chvilku pauza a od loňského léta se snažím okolo té stovky měsíčně. Střední tratě do těch cca 14 km maximálně, ale klidně si dám jen rychlou šestku, podle toho jak se cítím. Mám to jako udržovačku váhy a kondičky, ale teď, když je indoor zavřený, a krom kola nic jiného nejde, tak mne to začalo dokonce i bavit. Problém mám, že se nedokážu přimět ubrat tempo a dát si třeba pohodových 15 km při tempu 5 minut/km, klidně i nižším, a raději se snažím rychleji třeba tu desítku pod 4:45. Ještě to nemám v hlavě srovnaný. Předevčírem jsem to zkusil a od začátku držel pětkové tempo a 12 km jsem dal jak malinu při průměrným tepu cca 148 t/m, ale neměl jsem z toho ten stejný pocit, jako když běžím na rychlost :). To jsem docela k.o..

No a boty, nikdy jsem žádné běžecké neměl (3 km na škole jsem v roce 1989 dal v obyčejných vojenských teniskách za 11:45), tyhlety Adidasy jsem koupil na základě nějakého filtru v běžecké poradně nebo co, sedí mi skvěle, nemám vůbec otlaky nebo slézání nehtů atd., tlumení je taky asi v pohodě, drop 10 mm, ale to je i proto, že vlastně týdně běhám kolo 30 km, což proti ostatním zde je nula nula nic. A ty Ády budou mít teď okolo 500–600 km, což i třeba Krab – odborník na běh, jenom potvrdil, že už jsou někde v poslední třetině funkčnosti. Navíc jsem docela těžkej, aktuálně 89 kg, tak ty boty nedají bez subjektivního pocitu ztráty tlumení oněch predikovaných 800 – 1000 km, vyloženě silnice. Spíš počítám, že teď půjdou docela rychle do kopru. Podrážka super grip i v mokru, ale zase to posuzuju jenom jako amatér, prostě, i když lehce mrholí, tak se nesmýkají, na asfaltu nebo betonu drží krásně.

Ty Nike mám také z doporučení zde, takže budou druhý pár, odlehčím trochu těm Ádám a pokud bude mezi nimi propastný rozdíl, tak je nechám na dožití a budu v nich i chodit. Ještě jsem měl na noze Supernovy, ale nemám porovnání s Pegassusy 37, ty zrovna neměli na zkoušk v mé velikosti.

Tvl to je zase román, jsem chtěl napsat dvě věty, sorry no…

problém všech závodů bude hlavně zázemí, i kdyby nakrásně povolili běh třeba po vlnách 100lidí tak není možný nacpat x set lidí do jedné haly, do šatny a zase není možný aby se 500lidí převlíkalo někde v autě nebo venku. Já s Pečkama nepočítám, i kdyby náhodou byly. Nutit běžce mít negativní test je dle mě neproveditelné, to leda pro výkonnostní běžce aby mohla začít liga atd

2–3 měsíce? Za 2/2 října – 1/2 ledna by to u mě dělalo asi tak 2 páry.

To právě musíš mít tolik párů rozběhaných bot, aby každé vydržely alespoň rok, u speciálních určení samozřejmě roků několik. Stejně to (trail) vyjde na 2–3 Kč/km jen za boty, když kupuješ s rozumem a používáš dle určení a schopností konkrétní boty.

Zajímavé, a i cena je příjemná. Akorát za tu dobrou cenu okolo 2 tisíc ve velikosti 45 nemůžu nikde dohledat…zrovna dneska do té břečky kombinované s ušlapaným sněhem ideální

Boty na led a zmrazky prostě vypadají jinak. S tou velikostí ploutve jsi opravdu značně limitován.

Ale asi jsi měl štěstí a hned napoprvé v podstatě trefil dobré boty jak co do tlumení, tak do vzorku podrážky … ta se vzdáleně podobá mým Saucony Mad River TR, které se dělají do EU49 a v návodu mají vyznačena místa, do kterých se mohu zašroubovat vruty specifikovaného rozměru se šestihrannou hlavou, které pak mají sloužit jako hřeby. :-D

Tak zajímala mě především životnost, pohodlí někde na kamínkách, zda se v tom moc nepotí noha, jak se ro pere atd.

Já měl konkrétně tyhle …

Minimalistické boty mají zero drop by default, navíc nulovou podporu čehokoli včetně tlumení a také velmi jednoduchý svršek kvůli nízké váze. Já jsem je objevil po zlomenině kotníku, kdy jsem se bál do terénu, protože jsem v žádné krosce necítil dostatečnou stabilitu. Náhodou jsem někde ve fóru behej.com narazil na diskusi i minimusech, zkusil jsem New Balance MT1010 a bingo, to bylo přesně to, co jsem hledal: perfektní cit v terénu a neuvěřitelně nízká váha, to je pocitově skvělá věc. Bohužel se vyráběly jenom velice krátce a následník MT80 už mi tolik nevyhovoval. Společným znakem všech těch bot byla velmi nízká odolnost (kvůli úspoře hmotnosti) a speciálně krosky byly děravé razdva.

Mně ty boty prostě pasovaly, na silnici na rychlejší tréninky taky, na delší laufy pochopitelně už méně. Proto jsem hledal něco odolnějšího a našel Inov8, což byly původně taky hodně minimalistické boty s minimálním nebo žádným dropem, což se v posledních letech opět změnilo jak co do minimalismu tak i co do dropu.

A tak jsem se vlastně dostal k Altrám, které rozhodně nejsou minimusy, jde o normální boty s nulovým dropem, které pokrývají stejné portfolio modelů jako většina výrobců.

Jinak k otázce: dnes, v době kdy frčí bosoběh, jsou na trhu pětiprsťáky a další barefoot boty, skinnersky, jsou minimusy asi trochu historie a řekl bych přímý předek barefoot obuvy.

Jako jo, dneska ty boty vydrží.

Foto mých po 1000km. Mají za sebou i déšť a bláto, ale každou špínu jsem hned vyčistil :-)

Řekl bych, že Trail Scout nemají žádné sofistikovanější pružení v podrážce (Amplifoam, Flytefoam) ani tlumící gel pod patou. Jinak mohou být úplně v pohodě.

P.S. Měl jsem GTX Sonoma 2 a jakoby tam funkčně ani žádná membrána nebyla. Tedy ve srovnání s GTX botami Salomon a Icebug (a Skyshell Hoka) které mám teď. I v těch GelPulse 11 GT-X mi přišlo, že membrána normálně funguje – ale čočku jsem jim schválně nedával, nebyl důvod.

na Asics má občas Sanasport slušné ceny. Já pronátor používám GT a Kayana. Polabí je dost specifické že terén skoro žádný, ale někdy bažiny a bahno po kotníky jak to nemá kam odtéct.

Kup si zase ty samé, v novější evoluci.

Patřím do stejné hmotnostní kategorie, to pro dobře vybrané boty není žádný zásadní problém.

Zkus Traumaplant, na tyhle účely docela funguje. Plus vynechat činnosti kdy to bolí :-)

Jumper's knee? Pri navratu k behu na podzim jsem si privodil dalsi zraneni, ktere jsem jeste neznal. Byla to pretizana slacha, co vede pres cesku. Trvalo to tak 3–4 tydny, ale behal jsem s tim, kupodivu to vic bolelo na trenazeru. Nastesti si to zvyklo, nemusel jsem ani ledovat, ani mazat masti.

I kdyby to bylo neco jineho, u chronickych zraneni obecne plati, ze neco delas blbe nebo je toho moc. Nema ale smysl prestat uplne, to nic nevyresi. Posilit, zvyknout, a cinnost provadet jen do mirne bolesti.

+5 dostávám celkem běžně, ale víc ani jednou. Řekl bych, že tam mají limit.

Většinou mám minus 3 nebo minus 4 a to hlavně když běžím rychleji než doporučené tempo. Když běžím dle doporučeného tempa, tak třeba i plus něco.

Asi to ide, keď beháš vo vyššiej intenzite. Garmin definuje hranice víď obrázok.

Já většinou začínám na nějakých +5 a pak mi to klesá někam k nule. Běhám hlavně rychle a po čase je člověk prostě zadýchaný. S +4 jsem schopen skončit jen u krátkých běhů – třeba 5km …

Někdy skončím třeba i s –4, přitom pocitově mi to připadá úplně v pohodě a při a po běhu se cítím úplně skvěle a nejsem vůbec unavený.

Mám rad běhy na lačno, hned po probuzení, ale zjistil jsem, že odpoledne dosahuju nižších tepů. Takže ráno už dávám jen kolo a běhy teď směřuju spíše kolem poledne …

+13 často. Trochu je asi dáno tím, že z místa, odkud většinou vybíhám, to je lehce z kopce.

A pak to klesá, málokdy dobíhám s plusovou hodnotou…

Jo, naprostý souhlasím, já nemám čas se tolik rozepisovat :))

Dík, to relativní porovnání mi stačí. Potřebuju se trochu rozběhat a nabrat fyzičku. Tak porovnáváním běhů a doby v tepových zónách je asi lepší než to čísílko VO₂ max.