• dodin

    Zdar borci

    Mám takovej dotaz,jest-li má někdo zkušenost se zlomeninou bederního obratle L1.Na tréninku na silničce mě nedalo přednost auto i když jsem byl na hlavní a okolo spousta místa,dopadlo to tak,že náraz,kotrmelec přes auto a dopad-výsledek zlomenina obratle,teď již mám po operci 4 titanový šrouby a podle doktora vše v pohodě ,páteř bude po zhojení opět 100% funkční.Takže letošek je pryč:-(.Zajímalo by mě zda má někdo stejnou zkušenost jako já a jak se mu to zhojilo a opět návrat na kolo?Dík za jakou koliv informaci,zatím jsem ztoho takovej špatnej.

    Martin

    • witmar  

      Ahoj chlape přeju brzké uzdravení! Je to hodně nepříjemná věc… Já mám za sebou zlomeninu hrudního obratle a mám to bez následků (krom toho že když je změna počasí tak to cítím). Určitě to bude dlouhá rehabilitace ale budeš fit.. Já to neléčil operativně ale pouze nehybným ležením a řeknu Ti že jsem po 4 týdnech ležení na zádech pak neuměl jít ani 1metr a učil s sedět… Začátek hnus ale pak bylo zlepšení rychle vidět… chce to nepodceňovat i drobné cvičení…

      Držím pěsti..

      • witmar  

        Jo a kovový korzet jsem nosil 3 měsíce… to byl teda maras…

    • kesu  

      Ahoj, měl jsem zlomenej myslím konkrétně L1 a nebo th12. Je to cca 9let zpátky. Stalo se mi to pádem když jsem namotal šaltr do drátů (ohlá patka + sjezd s zařazeným velkým pastorkem) a na zádech jsem měl jako na potvoru láhev s pítím. Nemít ji nic by se mi nestalo. Každopádně měl jsem ho zlomenej kompresně (jakoby smáčklý tělo toho obratle.) Ale neoperovali mi to, dostal jsem ortézu a tu jsem nosil tuším 2,5 měsíce.. Na rehabilitaci jsem byl jednou (vykašlal jsem se na to). Každopádně obratel ti sroste pravděpodobně s okolníma protože sis rozdrtil plotýnky. Mě to hybnost nijak neomezuje,zbytek páteře to vykompenzuje. Každopádně na kole jsem nebyl půl roku a záda mě někdy (špatná židle u počítače nebo nezdravotní postel) bolej doteď. Na kole jezdím bez problému a omezení naštěstí. Ale musím jezdit na fullu z ht mě záda fakt bolej. Nicméně doporučuju ti aby si na kole nejezdil dokud ti to nepovolej a dával na sebe ten půlrok aspoň. Kdyby se ti to stalo než ti to sroste znova můžeš ochrnout…

      Přeju ti brzký uzdravení ale hlavně že jsi relativně v pohodě, páteř je nebezpečná.. A neboj na kolo určitě budeš moct

    • jose  

      brzke uzdravení, nemám zkušenost když to operují, ale já měl zlomené dva th12 a L1(sražka s autem). dostal jsem jen ortézu. po cca 2měsících se dalo tak hodku vydržet na trenažeru:-), po 4 měsících už i venku na silničce. Mtb ale nepřipadalo v úvahu, ta bolest byla nesnesitelná tak, že jsem si pořídíl celoodpružený rám, trošku se to zlepšilo, ale žádný zázrak. to trvalo cca 1–1,5roku od zranění. Nyní(2,4roku) až na pár vyjímek se i mtb dá a asi bych si zas troufl na pevnáka, ale nechce se mi:-) Jo a musím si od té doby dávat větší pozor na plotýnku která je mezi nima, mám jí dost poškozenou a nějaké zvedání břemen nepřipadá v úvahu…

    • Rychlej turista  

      Před 11 roky mi při odbočování z protisměru taky nedal řidič auta přednost a letěl jsem přes něj, přesně jako ty. Měl jsem z toho ale jen kompresivní zlomeninu L1, asi o 1/3 a stačila na to konzervativní léčba. Asi 10 dní jsem se válel na neurochirurgii, pak mě vyhnali a převezli o 500 km dál, abych jim tam nezabíral místo pro opravdové případy. Tam jsem se válel další tři týdny. Pak ještě 2 měsíce doma a měsíc rehabilitace. Pak jsem pomaličku (po 4 měsících) začal na kole. Nejdříve pořádné podhuštěné gumy na bajku a jen asfalt, pak jsem trošku přitvrdil až jsem po pár měsících mohl jezdit i na silničce. Po necelém roce od úrazu už se to celkem dalo, ale standardní dlouhý švih jsem byl schopen dát až po dvou rocích. 6 let od úrazu jsem začal jezdit převážně na bajku a to mě donutilo posílit zádové a břišní svaly tak, že s páteří v současné době potíže prakticky nemám. Pokud se hýbu, tak je to v pohodě. Nejhorší je, když celý den sedím na B-F, to se kolikrát pak nemůžu ani pohnout. Nebo dneska jsem chrněl 10 hodin a to jsem málem ani z postele nemohl slézt. Chce to prostě furt se hýbat. Nejhorší, co se dá páteří provést, je nehybně sedět.

      • StuntJ  

        přesně, pohyb …

      • dodin  

        Zdar

        Dík za info,chcu se ještě zeptat jest-li to cítíš při jízdě na 24-hod.Vzhledem k tvojim výsledkům ti to asi nepřekáží:-).Osobně se neznáme,ale taky obrážím tyto závody jako sólista,tak mě to zajíma ,jest.li jsi hned na to skočil nebo byla nějaká pauza.Myslím,že jsem si vybral už té smůly spoustu.Vloni mě na 24-hod. ukradli dva fully a letos todle.Tak jsem si myslel,že bych se příští rok zas na ty dlouhý vrátil.

        Čau Martin

        • Rychlej turista  

          Jezdím na HT, takže moc nesedím a do menších kopců to rvu převážně na velkou vstoje. A když už sedím, tak mám karbonovou sedlovku, která ty nejhoší otřesy pobere a taky na kole nesedím vzpřímeně, což páteři taky ulehčuje. 24h je ale dlouhý závod a proto to chce občas z toho kola slézt a protáhnout se. Pak je to v pohodě.

      • LRRTM1  

        Přesně tak – já to mám podobně s kolenem. Jak se přestanu hýbat, tak začne bolet…

    • brouk1  

      Ahoj. Myslím, že sme měli podobnej úraz. Já cca před třemi lety. A asi nám to oboum řešeli stejně. Taky čtyři šrouby. A můžu Tě uklidnit. Je to uplně v pohodě. Na kole sem začal pomalu jezdit asi po čtyřech měsících. Koupil sem si celoodpružené. Jednoznačně doporučuju. Ježdění prvních pár měsíců po úraze bylo dost omezené, ale to bylo vzhledem i k jiným zlomeninám co sem měl. Jestli chceš více info, tak se ozvi na mail. Každopádně Tě můžu uklidnit a věř doktorům. Za rok o úraze nebudeš vědět.

    • Lenka.05  

      No to jsou blbý úrazy. Já uklouzla po šutru, padla dozadu rovnou na kámen a jen to křuplo :) Urazila jsem si ten trn na jednom z bederních obratlů, sem myslela, že to bude můj konec jak to strašně bolelo. Nemít u sebe mobil tak nevím nevím…nemohla jsem se ani pohnout. Pak ležení 4 týdny a bolet to přestalo tak po 5 týdnech,návrat do jakž takž normálu cca po 3 měsících, sport po půl roce. No a nákup fulla :)

      Takže držím palce, ať se zotavíš co nejdříve.

    • streem  

      Ahoj, já jsem měl to stejný letos v únoru, ovšem z jinýho sportu.Jezdím jenom MB a sednul jsem na to opatrně zhruba po třech měsícich. Rozdíl je , že do kopce a zvláště z kopce jezdím pomalejc a nějakej těžkej terén, co jsem hravě projížděl, tak teď raději slezu a potlačím., Osobně si myslím, že ty záda na 100 už nikdy nebudou, ale jsou i horší věci . Petr

    • Joseph de Sax  

      staří chiropraktici uvádějí dobu léčby asi jeden rok…pak je možný invalidní důchod a případně později i kolečkové křesílko.

      Americký systém léčby pro naše podmínky je naprosto nevhodný.

      Obvykle se postupně obratel zbortí až na 1/3 své výšky a nastupují bolestí s kompresí nervových vláken a další operace. Z lázní jde obvykle každý hned pod kudlu, protože si o ně žádal brzy. Rehabilitace až po půl roce, pokud je léčba bez komplikací.

      Odškodnění min. ve výši 2,5mil po tom, co to zavinil…horší zlomeniny neexistují, než je zlomenina obratle.

    • Spinal broken  

      já měl kompresivní zlomeninu L1, 1cm odštěpku v páteřním kanálu, jezdím, ale beru zkurve.n. opiáty, bolesti se už nezbavím, ale z kola mě nic nepřinutí sesednout, jinak doporučuju upravit posed, pošmatrat na netu, co se dá, mě hodně pomohlo šoupnout jen sedlo, ale bez prášku nevstanu, 4 šrouby a 2× 20cm výztuha

      • evelina208  

        Dobry den, mate pravdu jsou to opiaty ktere musi člověk v tomto stavu brat, jste pak jako narkoman beruje už od roku 2005. Tak že je to hrozne .Vßude mipišou že jsem zavysl kako narkoman .zbavit se jich bude očistec přeju Všem hlavně hodně trpělivosti Eva

        • McBlacky  

          to chce specialistu na odvykání psychofarmak a opiátů.

          A je to běh na 6+ měsíců.

    • Bruca  

      Ahoj,

      Tak se pridavam k tem, co maji zlomeninu obratle, konkretne hrudni th12. Minuly tyden ve Zline preze mne auto odbocilo doprava, kdyz ja jel rovne :D

      Legrace je, ze krome toho praskleho obratle jsem nemel ani skrabnuti, helma ani netukla o zem – aspon nemusim shanet novou, ze :D

      Mam naordinovane 8 tydnu lezeni + pak korzet. Tyden uz je za mnou, tak jsem zvedavy, jak to pujde dal :)

      Nejvic me stve, ze jsem tyden predtim poridil novou kolobrndu mibo mastr a ted se na ni minimalne pul roku nepodivam. Ach jo :)

      • Pedro404  

        8 tejdnů ležení, to je fakt šílený… Znamená to, že fakt nesmíš slízt z postele, dojít si na záchod, otočit se na bok? Každopádně přeju ať to sroste jak má.

        • Bruca  

          Slezt z postele fakt nesmim. Ani sednout ani vstat. Na zachod taky nesmim. Zajimava zkusenost :D

          Na boku moc byt nemuzu, ale kdyz se otocim opatrne, tak to pry az tak nevadi. Takze na nem spim tak pul noci :)

          • Bruk600  

            No to ti nezávidím. Právě před rokem jsem se proletěl ve 40km/h a trochu se polámal. Na 3 prasklý obratle mi přišli až po týdnu domácí léčby zlomené klíční kosti. Okamžitě mě uložili v nemocnici a musel jsem takto bez hnutí ležet 4 dny než mi dodali korzet a byl to očistec. O dalších komických situacích plynocích z nemohocnosti se raději nebudu rozepisovat, ale po 2,5 měsících jsem ukončil marodění a po roce je to docela O.K. Tak hodně štěstí.

    • zuzla  

      čaute kluci, přítel měl ve čtvrtek úraz a má zlomený sedmý obratel ( někde v půli zad) . Podle CT tam má i maličký úlomek, ale do míchy naštěstí nezasahuje. Doktor mu řekl, že operace nebude, že si přece nebudou kazit svátky. Museli by mu to prý operovat přes hrudní koš, vnitřnosti a asi by mu ho museli vyměnit celý. Teď leží v nemocnici, píchají mu injekce na ředění krve a od bolesti, ale moc nezabírají, je to peklo. V pondělí by ho prý pustili, když trošku ustoupí bolest. Není to brzo? Budu ráda za každou reakci, díky, foto dodám

      • zuzla  

        foto z CT

        • Rychlej turista  

          Husté :-(

          To ho jako chtějí v tomto stavu jen tak pustit domů, aby začal běhat? Vždyť ten obratel se teď bude pomaličku narovnávat a nikdo neví, co to udělá s ním a kam se posunou ty úlomky. Už jen z tohoto důvodu, aspoň co vím, by měl pár týdnů jen ležet i když půjde vše dobře.

          Z rentgenu neškolené oko většinou nic nepozná, ale tady je na první pohled vidět, že hrubě něco není v pořádku. Snaž se ho dostat na neurochirurgii, ať o tom rozhodne neurochirurg a ne někdo, kdo dává dlahy na zlomená předloktí.

          • zuzla  

            on právě na neurochirurgii byl

            • claid  

              tak na spondiochirurgii do Motola, profesor Štulík, věřím, že tam dělají páteř nejlépe…

              • zuzla  

                chjo, my jsme úplně z opačné strany republiky, na magnetu byl v Olomouci, prý tak jsou taky vyhlášení

                • claid  

                  tak asi ano, ale v tom Motole dělají právě jen páteř, tak té praxe asi bude víc… nedávno jsem tam taky byl s páteří a byl tam pacient, kterému dělali rozdrcený obratel taky po pádu a navíc celé oddělení včetně primáře Štulíka jsou cyklisti, jezdí na MTB na Gardu atd..

                • Rychlej turista  

                  Tak do Poruby. Tam jsem byl já.

      • hekynen  

        Utratit, ať se už dál netrápí…

        ;-)

        Co na to jako něco jiného říct… :-/

        • zuzla  

          na smích zrovna nemám náladu, sorry, jinak bych se možná zasmála, kdyby se to netýkalo někoho, na kom mi neskutečně záleží- toť k tvému komentáři HEKYNEN. Jinak v pondělí ho asi pošlou domů, bez krunýře, dostane akorát prášky od bolesti na 3 dny. Hýbat se prý může co bolest dovolí. Tak mi to přijde jako Kocourkov nebo co já už vím

          • Excel  

            Pár doktorů tu je, ale ti zatím mlčí.

          • hekynen  

            Příště dodej komplet informace hned… ;-)

            Plně chápu tvou starost o osobu ti blízkou, taky ji mám (a ona o mne). Ale tuto otázku bych směřoval na doktory a ne na „chuje“ z bikefora…

            • zuzla  

              víc jsem toho nevěděla, asi tak, nechtěla jsem nikoho – ani tebe urazit, jen jsem se ptala na názory a zkušenosti ostatních s podobným zraněním, na tom přece není nic špatného

              • hekynen  

                No mne neurazíš, to se neboj ;-)

                Jak už jsem psal, chápu tvou starost a péči, tak ji mám (o tu „svou“). Ale toto je, teda podle mého, fakt otázka spíše (a raději a lépe) na doktory, než pro lidi prohánějící se na kole (Znáš to – Jsem dobrej! Jsem v pohodě!! Tu stříkající krev ignoujte!) Podle mého je to silně individuální, ta léčba. Na druhé straně, i mudrové můžou ledacos zku…t. :-/

                Já na otázky kostiček mám „svého“ ortopeda, kterému plně důvěřuji. Je to (taky) biker a už se mi i hrabal v koleni… :)

                • zuzla  

                  máš pravdu, to musím souhlasit

                • Rychlej turista  

                  Co jsem pochopil (od doktorů) ohledně zlomenin páteře, tak velice zjednodušeně – buďto pod kudlu (když je na kusy) nebo konzervativní léčba (pokud jde jen o kompresivní zlomeninu). A ta spočívá ve 3 – 4 měsíčním nepřetržitém ležení (nejlépe na zádech), bo to narovnání obratle jaksi individuálně urychlit nelze. A ležet se musí proto, aby na obratel nebyl vyvíjen žádný tlak a tím byl umožněn jeho maximální návrat do původního tvaru. Pokud ani po této době není obratel v dostatečně provozuschopném stavu, tak se jde pod kudlu.

                  Že však na zlomeninu páteře stačí jen prášky proti bolesti, jsem se dozvěděl až tady.

      • Jarda636  

        Moje zkušenost,před cca 10 lety, nehoda na moto, nalomený tuším že 10-tý obratel , cca 10 týdnů konzervativní léčba ležení jenom na zádech, možnost se občas překulit na břicho.

        Veškeré potřeby pouze vleže.

        5 týdnů jsem ležel v nemocnici,pak 5 týdnů doma,

        Následná rehabilitace byla docela hustá, nemohl jsem sedět a o postavení a udržení rovnováhy nemohla být ani řeč.

        Toto se ale vraci zpět hodně rychle. Sezení bolí, musí se otlačit zadek a postavení a udržení rovnováhy je jen o treninku.

        Já to měl stížené tím že jsem měl na kaši i holenní kost takže jsem se učil chodit o berlích.

        Dnes absolutně bezproblémů pouze na páteři je hmatatelná boulička.

        • zuzla  

          týýý jo 5 týdnů v nemocnici? Tak to je mazec a toho mýho chtějí pustit po 4 dnech domů, hmmm

      • veteran  

        MOTOL – ŠTULÍK – JEDNOZNAČNĚ

        Promluvím z vlastní zkušenosti.

        Před cca 3 roku zlomenina Th12 – poslední hrudní obratel, taky z kola. Dvě operace v Motole, napřed to sešroubovali s obratli nad a pod, abych držel pohromadě. Pak na to šli zepředu a tělo obratle vyspravili štěpama ze žebra a pánve. Druhá operace byl humus (hlavně po ní), ale po nějaké době a teď jsem prakticky bez následků. Ale musím cvičit, protahovat a posilovat záda, jinak to začne být cítit. Na kole jezdím prakticky bez omezení, ale už ne tak moc jako předtím (ale je to hlavně z jiných než zdravotních důvodů). Na pokoji jsem měl spolutrpitele s prakticky totožným zraněním, jenom měl smůlu, že mu úlomek vlezl do míšního kanálu a dráždil míchu, ikdyž ji našteěstí nepoškodil. Ale dost se s tím užil (a to mu ho vytáhli hned na první operaci) a na spaní musel brát injekce proti bolesti.

        Takže za mně jednoznačná rada – DO MOTOLA K PROF. ŠTULÍKOVI A NIKDY JINAK. A počítejte s operací, tam to jinak nedělají.

        Ať se tam nechá přeložit – tlačte na doktory v tomto směru a buďte neústupní. Popř. kontaktujte sami přímo spondylochirurgii v Motole – fungují jako specializované poradenské centrum pro celou republiku. Ti doktoři, tam kde teď je, by si neměli hrát na mistry světa a aspoň to s nimi (v Motole) konzultovat.

        Já jsem nakonec byl rád (při té vší smůle), že jsem se do Motola dostal. Rozpleštil jsem se u Karlštejna, napřed mně zavezli do Hořovic, řešili co se mnou, a po konzultaci mně převezli do Motola.

    • kesu  

      Ahoj,

      já měl velmi podobně TH12 a trochu L1 z kola před více než 10 lety. Na 10 týdnů jsem měl krunýř, abych se nemohl dostat do těch krajních poloh a obratle k sobě mohly víceméně srůst. Stejnak plotýnky si už rozdrtil a nový mu nenarostou..

      Jinak domů jsem šel v podstatě hned, pak mě to teda dva tejdny bolelo fakt dost. Jak přestaly učínkovat prášky na bolest, probudil jsem se a nemohl ani spát. Pak se to postupně zlepšovalo a po těch 10 tejdnech jsem se mohl aspoň normálně hejbat. Jinak důrazně doporučuju si dalšího aspoň půl roku ale spíš rok neudělat nic ani náznakem podobnýho(= nesportovat). Protože napodruhý je to už na vozejk:(.

      No a dneska na rehabilitace nechodím, hybnost mám stejnou jako předtím ale čas od času mě to bolí (špatná postel, dlouho v autě, změna počasí apod.)

      Každopádně bych asi fakt zkusil odborníka, mně tvrdili, že kdybych ten korzet neměl (v normální poloze zad se mi ta poškozená část nedotýkala) tak by mi to pořádně nesrostlo. A nebejt známejch, místo korzetu bych měl sádru, která se rozláme do druhýho dne..

      hodně štěstí a pak fakt opatrně..

    • marika.k  

      Ahoj, mám taky asi 1,5 měsíce v zádech titanové šrouby (rozbitý TH 12) a při hledání nějakých informací jsem našla tuhle zajímavou diskuzi. Nosím zatím kovový korzet, ale prý už ho budu moci za týden pomalu sundávat a během 14 dnů bych už mohla být bez něj. Taky si už můžu trochu sedat. Byla bych ráda, kdyby ses ozval a napsal mi nějaké svoje zkušenosti a jak jsi na tom teď.

      Záda nebolí, jen mě všelijak tlačí, jak v korzetu, tak při povalování v posteli, někdy v nich rýpne, nebo jsem si při domácí drobné práci namohla svaly upínající se k tomu zlomenému obratli či k sousedům a pak jsem byla den mimo provoz, bolelo to při každém pohybu.

      Marika

      • Honzink  

        Rehabilitovat, cvičit, rehabilitovat, cviči, jo a taky cvičit.

        Měl sem L1 na kaši, ňákej bordel v míšním kanálu a pár drobností okolo.

        Železo, štěpy z pánve, korzet, kovy ex, korzet…

        Je to už skoro dvacet let.

        Tenkrát to dělal Štulík jako naprostý ucho, co se právě vrátilo ze stáže na páteře, takže vězte, že ty majstrštyky, co vám dneska předvádí v zádech, si nacvičil na mym hrbu.

        Dost sem tenkrát odflák rehabilitace a krátil si klidovej režim…

        Od tý doby tak jednou do roka mám problém.

        Právě ležim tejden v pelechu.

        Před měsícem mě to vzalo.

        Napoprvé zabral obstřik, napodruhý už ne a před tejdnem mě odvezla rychlá, páč sem měl takový bolesti, že, kdybych se moh hejbat, tak lezu po zdi.

        Jak řikám:

        Rehabilitovat, cvičit, rehabilitovat, cviči, jo a taky cvičit.

        Jináč skončíte jak já.

        • marika.k  

          Mně operovali v Českých Budějovicích, práci myslím odvedli výbornou, jen postrádám větší kontakt s doktory, neurochirurga jsem v ČB zahlídla jen když mi vytahoval dreny ze zad, sám od sebe mi nic neřekl, prý ať se ptám, no já celá zblblá po analgetikách vlastně ani nevěděla na co se ptát, neboť jsem netušila, že mě hned po týdnu od operace postaví v korzetu na nohy a hned přesunou do spádové nemocnice a odtud mě vehementně budou směrovat domů, neboť nutně potřebují lůžka, aby mohli stále jen operovat (ortopedie!). Tam nikdo nevěděl o páteři nic, nebyl to jejich případ, naštěstí jsem týden po vyndání stehů pobyla na rehabilitačním oddělení a tam mi leccos řekli a naučili mě cvičit a teď jsem doma a s pomocí další osoby tu žiju a starám se zlehka o domácnost i vaření :-( i trochu cvičím a mezi tím polehávám. Na kontrole v ČB jsem byla po 4 týdnech po operaci a další kontrola bude až za půl roku poté, má se o mě starat obvodní doktorka, která je však neustále na dovolené, takže se cítím trochu bezprizorní. Dneska jsem poprvé chodila bez korzetu, zatím jen 5 minut, je to divný pocit, vím že záda drží, ale stejně se člověk bojí. Těším se na to, až budu bez korzetu, je mi v něm těsno, jsem celá přidušená, i teď, když sedím u PC a píšu, ale asi chvíli potrvá, než se přestanu bát a začnu trochu normálně fungovat a nebudu se bát vzít do ruky třeba varnou konvici s vodou…

          Jsem OSVČ, takže do žádné práce nepospíchám, pracuju s manželem na farmě s dobytkem, a dělávala jsem i dost fyzicky náročné práce, holt na farmě je člověk od rána do večera v pohybu, občas táhne nějaké vzpurné tele nebo něco nahání atd,, teď si ale nic takového nedovolím aspoň toho půl roku, mimoto jsem již babičkovského věku a to si člověk začne vážit každého dne života, protože to není samozřejmost.

          • cyborg  

            Mě zbyl po Švýcarech super korzet, se štelováním velikosti atd.. Možná by ses v tom cítila lépe. Klidně ti ho pošlu, já ho doufám už nebudu nikdy potřebovat.

            • marika.k  

              Díky moc, ale já už to snad s tím svým korzetem vydržím. Dělali mi ho na míru, tak asi sedí jak má. Někdy si ho při chůzi povolím, protože už mám dovoleno chodit občas i bez něj, tak to budu dělat víc a víc často a za dva tři týdny ho snad už odložím. Bez korzetu chodím jen když je někdo doma a jsem „pod dohledem“, nevím čeho se bojím.

              • Bruca  

                jestli jsi na tom podobně jako já, tak se bojíš toho, že jsi celá „ztuhlá“. proto se nehýbáš přirozeně :)

              • cyborg  

                No mě už ve švajcu v nemocnici povolili být doma bez korzetu ale taky sem se bez něj necítil dobře. Měl jsem pocit, že bez něj nebudu držet pohromadě a nechával jsem si jej i když jsem jenom ležel. Postupně to naštěstí úplně opadlo.

                Bohužel jak říkáš, čekal jsem větší péči v prvních měsících po operaci. Po návratu do čech to pro mě bylo jako skok do studené vody. Absolutní nezájem českých lékařů. Když jsem si ve Vinohradské nemocnici domluvil prohlídku u specialisty na páteře, tak se na mě ve finále vybodl a přestože byl v práci tak nakonec nedorazil. Vrchol byl když jsem ho potkal na chodbě a řekl, že když mi zdravotní sestra vytáhla stehy, že nic nepotřebuju a mám jít domů.

                Vůbec sem nevěděl co můžu, nemůžu, co bych měl dělat a tak.. Bohužel když porovnám švýcarskou a českou nemocnici, tak když opomenu na jaké úrovní byla budova a vybavení. Tak kupodivu nejvíc mě šokoval přístup lidí.

                Ve švýcarsku mi polštář načechrala i uklizečka a všichni byli super milí a starali se. V čechách byl přístup naprosto šílenej. Nezájem, čekárny, napruzený personál.

                • marika.k  

                  Já si zatím na personál v nemocnicích moc stěžovat nemohu, většina byla příjemná, jak sestry, tak doktoři, ale nejvíc mi vadí ta neinformovanost. Když máte vyšší cholesterol nebo bolavý žlučník, tak vám všechno vysvětlí, mají kupy letáků, chodíte často na kontroly, ale když máte operovaná záda a můžete si nějakým způsobem i dost vážně ublížit, tak se takřka nic nedozvíte. Na internetu jsem našla leták pro pacienty nemocnice Motol, myslím, že by se tím mohli inspirovat i v jiných nemocnicích.

                  Teď už je to týden, co odkládám korzet, už se tolik nebojím, že se rozpadnu, ale stejně chodím velice strnule a opatrně, protože ty záda pořád nějak tupě bolí či nevím, jak to nazvat, a ozývá se to samozřejmě víc při jakémkoliv uvolněnějším pohybu, a taky mi vadí dotek oblečení. Asi se to postupně lepší, ale ne zas tak rychle, jak bych si přála. Z postele i do postele už také lezu bez korzetu, ale pochybuji, že bych třeba už za týden mohla být bez korzetu. No uvidíme. Ale bez odpočinku v posteli během dne se asi neobejdu ještě dost dlouho.

            • marika.k  

              Kdyby ses chtěl korzetu zbavit, tak by ho možná uvítali v nějaké okresní nemocnici na rehabilitačním oddělení, občas se jim takový korzet hodí, aby ho mohli přidělit nějakému šťastlivci, který spadl z třešně a jen si naštípl obratle, aby ho mohli pustit z nemocnice dřív domů (to je skutečný příběh z nedávné doby). Já si svůj korzet ale asi ponechám, říkali mi, že kdyby mě někdy bolela záda, tak si ho můžu zase nasadit.

      • Bruca  

        já měl taky po saltu přes auto kompresní zlomeninu Th12. Jinak ani modřina nebo šrám. Zranění pro sraby :-D

        3 dny na úrazovce ve Zlíně, pak na 5 dní v Kroměříži (holt podle místa trvalého pobytu) a pak ještě něco přes 2 měsíce na LDN (Malý val, KM) – neměl se o mě kdo doma starat. A pan doktor věděl, že bych vstal a byl by z toho průser.

        Léčbu jsem měl konzervativní – ležet na zádech. Vydržel jsem na zádech asi půl dne a pak už jsem to střídal na zádech, na boku. a zpět. Jen jsem se musel otáčet celý najednou, aby nebyla rotace v páteři.

        Po dvou měsících jsem mohl poprvé vstát. Černo před očima asi na 2 minuty, zvládl jsem to s pomocí ke dveřím pokoje a zpět a pak se z toho celý den dával dohromady. Po týdnu už jsem to zvládal s berlema i po chodbě, další týden mi povolili na schody. A pak jsem cupital 4 patra nahoru a dolů 25× po sobě. Po tom, co mě čapli, že jdu po chodbě, berle v ruce a v druhé zákusky, tak mi je šlohli (berle, ne zákusky), že už mám chodit bez nich.

        co se týká léků, tak první dny jsem dostával na noc injekci, tuším, že něco s tramadolem. potom už jen paralen, když byl potřeba. na doma jsem od obvoďáka dostal doretu, protože jak jsem po 4 měsících začal chodit do práce a zatěžoval víc záda, tak prostě bolela.

        jinak platí, to co tu říkali ostatní – cvičit, cvičit, cvičit,… a cvičit. jiná cesta moc není :)

        a bezva je na posílení zad koloběžka. teda aspoň mně dost pomohla. samozřejmě až po domluvě s doktorem a asi po půl roku od úrazu.

        teď už jsou to skoro 3 roky, záda mě občas chytnou, cítím změny počasí, ale jinak funguju tak jako předtím. takže poslouchej doktory, myslí to s tebou dobře ;-)

      • cyborg  

        Je to dnes presne na den rok, co jsem si zlomil myslim ze paty obratel. Mimochodem sem se zrakvil na narozeniny. Chybel cca milimetr aby byl od krku dolu chromej. Operovali me ve Svycarskem Churu ve vyhlasene nemocnici. Vybral jsem si ocividne dobrej flek na vybourani se. Vytahli mi kostni step z kycle, dali mezi dva obratle a sesroubovali do kupy. Treti den po operaci sem zacal chodit, po mesici jsem s kapelou hral na pozoun na krtu desky moji kapely. Po pul roce sem sedel zase na kole.

        Letos jsem se ani ne po roce vratil do alp na biku a jezdim to samy co loni, akorat radsi moc neskacu a k chranicum pribyl i chranic krcni patere. Prozatim az na jizvy vubec zadny nasledky a komplikace.

        Drzim ti palce, at se z toho vysekas !!!

        • marika.k  

          Díky za přání!

          PS: no teda, narodit se dvakrát ve stejný den, to se nikomu hned tak nepřihodí ;-)

    • GordonFreeman1310  

      Já měl podobný, salto před autem, na horáku, L1 kompresivní fraktura s progresí úlomku do míšního kanálu. Inu 4 roky je tomu, jezdím zase, ale spíše jako IND ( invalidní důchodce ) Šrouby s tyčema mi tam zůstaly, žel Bohu. Je to tak, že je to kus od kusu, někdo to rozchodí, jiný ne. U mě smůla, jsem na opiátech, denně, bolí jak čert, a hlavně kyčle. L1 nese váhu horní části trupu, pak je nepřiměřeně rozložená, ono i záleží na výšce postavy, já mám 2 metry, tak proto to bolí jako prasátko. Doporučují se cviky na břicho ke zpevnění přirozeného korzetu a už nejlíp nespadnout, což by teoreticky byl pak vozíček. U mě je to půl na půl, někdy vydržím jezdit týden v kuse, jindy se nezvednu na nohy, držím ti pěsti, znám hodně lidí, co z toho vyšli bez ujmy.

      • marika.k  

        Přeji Ti hodně síly a ať těch lepších týdnů máš čím dál víc! Marika

    • OV  

      Ahoj, nevím jestli tuhle diskuzi ještě někdo aktivně sleduje, ale měl jsem podobný úraz viz výše. Při jízdě na kole mě předjelo auto a najednou prudce zabrzdilo a jak jsem se snažil zastavit kolo na štěrku, tak mě koplo přes řidítka. Kompresivní zlomenina L1. Tři měsíce pasivní léčba v korzetu a nyní rehabilitace. Stále mám ale velké bolesti páteře a nejspodnějších zadních žeber a to zejména při polože v leže a změnách polohy, nebo když musí páteř nějak zapnout. Ve stoje se to docela dá. Taky jsem z toho docela smutnej, 4 měsíce po úraze a jsem tak na 50% poúrazové bolesti :-(

      • Rychlej turista  

        Po té rehabilitaci bys měl být už jakžtakž opatrně provozuschopný, ale aktuální stav a rychlost je individuální. A pak to chce v tom pokračovat a přitvrzovat. Neustále se hýbat, posilovat a co nejméně bez pohnutí sedět. Důležité je, že se to pomalu časem furt zlepšuje. U mně to trvalo dva roky, než jsem byl schopen dát standardní dlouhý švih v závodním tempu, jako dříve. Měl jsem taky kompresivní zlomeninu L1, asi o 30%, korzet 3 měsíce a pak měsíc rehabilitaci. Letos to bude 16 let a pokud se hýbu, jsem víceméně v pohodě. Vyhýbám se zvedání břemen a pokud není vyhnutí, tak aspoň dodržuji správný technologický postup při zvedání. Velkou ale, tak tu tam peru pořád :-) Řekl bych, že se na tom z velké části podílí, že jsem v pohodě :-)

        • OV  

          Je to asi běh na další dobu podle toho co píšeš. Já měl kompresi asi tak na polovinu tak to možná potrvá dýl. Rehabilitace proběhla v duchu dýchat do bránice * toť vše. To víš mám ještě nějaké plány na zahradě s betonem, krumpáčem a lopatou, snad to když ne letos příští rok půjde.. Někdo viz výše psal, že po čtyřech měsících po nehodě začal jezdit, tak to upřímně obdivuju.

          • Rychlej turista  

            Taky jsem sedl na kolo po 4 měsících. Ale jen pár km na hladkém asfaltu a na širokých podhuštěných gumách :-) Chce to trpělivost a jak jsem psal, důležité je, že se to furt zlepšuje. Sice pomalu, ale furt :-)

    • Venty  

      Zdravím všechny na B-F. Ač kolem příliš nepolíben narazil jsem na tuto zajímavou diskusi. V době kdy člověk leží v nemocnici s nejistotou mě zkušenosti spolutrpitelů – čtené na mobilu roztřesenou rukou – celkem podržely. Rád bych se proto podělil o svůj „zážitek“, třeba bude pro některé stejnou vzpruhou jako byly příběhy ostatních pro mě. 27.ho února 2016 jsem při vyklízení stodoly u kamaráda špatně šlápnul a propadl se ze 4 m rovnou na pr*el. Naštěstí dole nebyl beton, ale asi čtvrt hodiny čistě uhrabaná a nakypřená hliněná podlaha. První dojmy po úrazu – vyražený dech a bolest, která se ovšem dala celkem vydržet. Do příjezdu ZZS se u mě rozvinul pěkný šok a třes ustal po cca. hodině v nemocnici. Po absolvování RTG a CT jsem se dozvěděl diagnózu – stabilní kompresní zlomenina těla TH12 s snížením o jednu třetinu. Když se podívám zpětně tak nejistota co je se mnou, kdy a jestli se znovu postavím na nohy bylo asi vůbec nejhorší na celém úrazu. Zranění bylo přesně na hranici operativní vs. konzervativní léčba. Nakonec se doktoři rozhodli pro konzervativní postup. Čtyři dny jsem směl jenom ležet a nemohl se posadit natož vylézt z postele. Pro mě celkem hororový zážitek. Bolest zad bych během pobytu v nemocnici přirovnal k pořádně naraženému zadku. Pro mě osobně byl nejhorší psych. stres takže jsem se celou dobu nechal držet pod analgetiky abych byl náležitě „oblblý“. Ne z důvodu bolesti, ale nervů :-( Příjemným překvapením bylo když jsem od rehabilitační sestry vyfasoval jawett korzet a mohl se (ze začátku velmi opatrně) ploužit po nemocnici. Hodně zajímavé je jak člověk za 4 dny ochabne. První den byla vrcholem dobrodružství výprava na toaletu a pro pití. To mě docela stačilo :-) Po 5ti dnech po příjmu jsem byl převezen domů a začal si zvykat na život s korzetem s vyhlídkou minimálně 3 měsíčního partnerství. Šest týdnů jsem režim dodržoval opravdu pečlivě. Nedělal nic bez ortézy, ale dost jsem chodil a různě štrachal po bytě. Taky jsem si pořídil klekačku. Při kontrolním RTG jsem se dozvěděl nemilé zjištění, že obratel „si sedá“ a pokud se proces nezastaví mohu počítat s operací. Dále následoval dotaz: „proč to neoperovali rovnou když mě přivezli do provinční nemocnice?“. Na to jsem se jenom patřičně blbě zatvářil neb já byl při příjmu asi ten poslední kdo mohl mít nějaký názor. Vše mě stálo těžkou opilost daného večera. Mimo jiné jsem mohl trochu uvolnit režim a nechat se např. vozit autem. Po dalších 6ti týdnech znovu RTG a „sedání si“ se naštěstí zastavilo s tím, že definitivní rozhodnutí bude za dalších 6 týdnů. V duchu jsem se smiřoval s operací a dost bázlivě šel na třetí RTG. „Sedání si“ obratle se zastavilo, vše se zhojilo a byl jsem uschopněn do plného provozu. Shodou okolností mě během letošního léta postihla ztráta práce, ale úleva z toho, že záda jsou OK byla i tak nejlepší zprávou léta.

      Momentálně je můj stav takový, že úraz mě nijak neomezuje. Samozřejmě kromě totální ztráty fyzičky a nárůstu váhy, kterou zapříčinilo 3 měsíční ležení doma. Z toho se pomalu dostávám. Nicméně kalhoty škrtící v pase se stále vyskytují :-) Záda jsou aktuálně ve stavu, že když se třeba mění počasí atp. není to bolest, ale „vím o nich“. Samozřejmě se chovám celkově opatrněji. Např. když něco zvedám dávám si sakra pozor abych používal nohy a né záda.

      Moje doporučení je, pokud vás něco podobného postihne, určitě vyhledat velkou nemocnici kde mohou eventuálně ihned provést operaci bude-li to nutné. Určitě kontaktovat přímo spondylochirurgii. Odpustíte si riziko „sesednutí obratle“ při konzervativní léčbě a neradostné vyhlídky na plánovanou operaci. Ještě určitě zmíním, že v okresní nemocnici nepochybili a jejich diagnóza byla OK. Akorát platí, že čím větší nemocnice tím více odborníků i možností. Samozřejmě platí, že nejlepší řešení je Motol v Praze. Přeju všem aby nic podobného nemuseli zažít….

      • Bruca  

        to jsi mohl z postele nějak brzo, ne? já měl taky kompresní zlomeninu th12 a skončil jsem na 2 měsíce na posteli bez sezení a stoupnutí. celkem na LDN přes 3 měsíce, ale aspoň jsem jim tam o nějakou desetinu snížil věkový průměr :-))

    • Zoid  

      Zdravím BF. Teď jsem se tedy po přečtení Vašich komentářů orosil. Dnes jsem se dozvěděl, že mám měsíc přechozený prasklý trn obratle L3! Ani nevím jak jsem si to zlomil, pravděpodobně na bikrosce, když jsem dosednul na zadní kolo po utlumení menšího skoku, nebo mohlo jít o únavovou zlomeninu. Nerozumím tomu. Pořádná bolest začala až týden poté, po thajské masáži zad. Bolelo to ale jen v některých polohách a spíš mi to připomínalo něco jako housera, preventivně jsem ale šel k doktorce, která mi dala obstřik a poslala mě na CT a rentgen, Kontrola byla naplánovaná až za 3 týdny! CT ukázalo, že se obratel hojí a je ze 2/3 srostlý (stav před 10 dny). Mezitím jsem trénoval na MTB, jel jsem 35km závod Plzeňské padesátky a trénoval manuály a bunnyhopy. Jsem zvědavý co se dozvím v úterý na ortopedii.

      • Zoid  

        Teď koukám na 3D sken mojí páteře z CT co mi dali na CDčku a vypadá to, že jsem to měl asi jen naštíplý, i tak nevím co teď dál, když už to skoro nebolí a mám za sebou spoustu sportování, jestli je to ok nebo ne. Zajímalo by mě, jestli se někomu z Vás stalo něco podobnýho. Jinak termín z lékařské zprávy je fraktura processus transverzus L3 vlevo.

      • Lenka.05  

        Já si urazila trn u ubratle pádem na šutr. Klasika, uklouzla mi noha na kamenu obrostlém mechem, pád na záda a křup. Na rozdí od tebe já se už z místa nepohnula. Ještě že jsem měla u sebe telefon a zavolala si pomoc, jinak tam ležím dodnes, ohlodaná od lesní zvěře :) Vyšetření a ošetření v Benešovské nemocnici je jen pro otrlé jedince. Se slovy – máte to zlomený, tak nashledanou – mně na vozíku vystrčili na chodbu a bylo vyřešeno. Bolelo to jako kráva asi měsíc, skoro jsem se nemohla pohnout. No ale tak nějak to asi srostlo, po pár letech už mně nic nebolí :))

    • novas752  

      Tak se přídávám do klubu. :D

      Na začátku října jsem při přebíhání mezi budovama školy (jedno cviko v Dejvicích a další za 15min na Karláku :) ) uklouzl na schodech do metra – pohoda, chodim tudyma každej den, metro nejede, nic se mi nemůže stát, čumim po stropě a šlápl jsem do něčeho mastnýho, ujeli mi nohy a plnou parou kecnul na zocelenou prdel, ta to poslala nahoru a zlomil si hrudní obratel TH 7 – axiálně komprení zlomenina se sníženim o 4mm. Hned jsem se postavil a dost brutálně si přitom (pádu) vyrazil dech a až asi po půl minutě se mi povedlo nadechnout (milion lidí a každej hned ochotnej pomoct, žejo), nicméně jsem se nedokázal nadechnout ani zdaleka doplna (asi šokem stažený mezižeberní svaly), spíš skoro vůbec a kromě toho cítil silný zablokování/stažení mezi lopatkama.

      Na frajera jsem vlezl do metra a celou cestu domu (P13) se soustředil na rozdejchávání, při výstupu jsem se mohl nadechnout tak na půl maxima. Došel jsem těch pár metrů od metra domu, ale ani po půl hodině se to téměř nezlepšilo a tak jsem volal rychlou. Přijeli a po změření tlaku a napíchnutí prstu (asi okysličení a tep) mě postavili a zkoušeli se mnou hejbat (retardi!), že asi dobrý a tak mě v sedě (retardi!) naložili a svezli do Motola, kde mě nechali.

      Na urgentu jsem seděl asi půl hodiny v čekárně, pak mě poslali na RTG, opět asi hodinu v čekárně a až poté mě zavolali a položili v ordinaci na lůžko za závěs (při tom čekání sem se rozdejchal tak na 75%). Pak jsem asi hodinu a půl jen ležel (ale to se věnovali 90ti letý babičce, co ležela asi 3 dny s těžkou kýlou a zlomenym krčkem na zemi v bytě :/ a potom připitýmu chlápkovi s rozdrcenou čelistí při hospodský rvačce :) , takže absolutně no problem). Zavezli mě na CT a po další půlhodině v ordinaci mě konečně odvezli na pokoj, jenže jen na ortopedii – na spondylu neměli volno.

      Šlohli mi polštář :) , a protože jsem nikdy neuměl spát na zádech a hrdinně odmítl všechny prášky :) , nespal jsem ani minutu (kromě toho tam i přes nejsilnější prášky sténal chlapík po rekonstrukci kolena a starší pán po operaci kyčle každou chvíli chodil na hajzl), ale ráno už jsem aspoň dejchal úplně normálně, jen mezi lopatkama pořád zatuhlý. Ráno byla zrovna velká vizita resp. 10 vzájemně se bavících doktorů si na 15s stoupne do pokoje a po úsměvu na ty dva zase odchází. :)

      Pak mě konečně odvezli na spondylo a po nějaký vnitřní konzultaci mi takovej mladší doktor řekl, o co se jedná, že operace nebude když se to nezhorší, a že mě zítra propustěj do domácího ležení. Ležet jsem mohl s páteří rovně, co nejvíc na zádech (případně se zvednutou postelí o max 45° nebo trochu na bocích co nejvíc rovně), vstávat přetočenim přes břicho, sedět pouze na záchodě, nutný chození s vysokejma berlema a jídlo nebo hygiena ve stoje opřenej o zeď/skříň nebo zakloněnej a lehce přisednutej o stůl. Během prvních pár dnů úplně zmizelo i zatuhnutí mezi lopatkama, takže jsem se cítil vlastně OK.

      Po 3 a půl týdnech ležení převoz transportní sanitkou na kontrolu do Motola – tam mě hodili na lehátko, na řadu jsem přišel asi za půl hodiny (tzn cca 10:30) – rtg a že prej dobrý, chytlo se to a dál neklesá, ale moc mi toho neřekli. Pak jsem až do 4 hodin (tzn asi 5 hodin) čekal na sanitku zpátky – sestra tam volala 5× a když mě konečně odvážel, tak aspoň 10 těch „taxi-saniťáků“ stálo před nemocnicí na cigáru vedle aut. :/

      Potom další 3 nekonečný týdny ležení – nic nebolí, přeleženej, člověk by se nejradši jakkoliv hejbal, na kolo bych jel až bych brečel…, vejška samo na rok přerušená. Nicméně (což mě překvapuje) i přes velký apetit téměř nepřibírám (pořád 73 na 178cm) a ani extrémně neslábnu – dojdu si po bytě v pohodě a ani ty berle bych fyzicky nepotřeboval (ale nožičky samozřejmě „splaskly“). Spát na zádech i přes usilovnou snahu stále nedokážu a ráno se probouzim na nějakym boku, ale tak nějak to střídám a snad se to tim vyrovnává. :)

      Tento týden jsem byl znova na kontrole, po 7mi týdnech od úrazu (tentokrát sem v nemocnici celkově pobyl jen necelou hodinu :) ) = zase RTG a pak konzultace v ambulanci – víc ten obratel neklesl, bez náznaků zvětšené kyfózy (hrb) nebo další zvlnění páteře, povolili mi doma chodit bez berlí, na delší dobu vstávat a postupně prodlužovat vycházky ven, můžu si i sedat s důrazem na dobře vzpřímený záda a dokonce i plavat, což je pro začátek rehabilitace skvělý a neskutečně se těšim. Na další kontrolu na začátku ledna (za 6 týdnů) už bez sanitky a pak rehabilitace (cvičení) i návrat do „plnýho provozu“ = včetně kola, což ze začátku pro jistotu omezim pouze na asfalt v rozumných dávkách, ale budu opět v sedle! Pak ještě popíšu jak to šlo.

      • mirabike  

        těch 178 už nebude celejch :) jinak slušný..

        • novas752  

          Si naopak myslim, ze se z toho lezeni mirne prodlouzim jak me gravitace „nesmrskava“. :)

      • Bruca  

        když vidím ty krásný fotky, tak mě mrzí, že jsem si to cdčko taky nenechal vypálit :-D

        • novas752  

          Ja na to zapomnel, ale jeden z rodicu v Motole dela zpracovani dat a statistiky nejakejch studii a tak to z Unisu vysekal. :D

        • Rorejs74  

          Ale tak treba v Brně Bohunicích si to můžeš nechat vypálit kdykoliv zpětně. Jen si řekneš za jakej časovej rozsah a hodí ti na CD všechno co mají … u mně to byly obrázky z RTG a UZ. Dokonce jsem tam našel i RTG snímky co mi dělali během operace ;-)

          Pokud to chceš pro sebe ( nemáš žádanku ) tak to stojí 150.

        • hekynen  

          Když vidím ty krásný fotky a čtu to krásný povídání, tak si říkám zlatá tříštivá zlomenina lopatky. :-)

      • novas752  

        Tak pokračování mého osudu. :) Třeba to někomu pomůže.

        Hned po té druhé kontrole jsem si zařídil 2× týdně na půl hoďky bazén v mém bývalém gymplu poblíž domova. První plavání (jen prsa a znak bez točení rukama :) ) bylo dost zoufalé – ne že by něco bolelo, ale moc to nešlo (přitom jsem do toho bazénu chodil plavat asi 10 let v dětství), ale docela dobře se to zlepšovalo a posledně už jsem udělal za tu půlhodinku 45 bazénů (dvacítka), plavání všem „obratlovcum“ :) doporučuju, dost pomáhá.

        Kromě toho jsem taky chodil skoro každý den na procházky, nejdřív okolo kilometru, potom postupně víc až jsem po novém roce udělal asi 7,5km s foťákem, dohromady to dalo 75km. Chodit jsem mohl docela dobře už od začátku, berle jsem skoro nepotřeboval, postupně jsem je bral spíš aby se neřeklo.

        Od 2. kontroly jsem nabral asi 4kg (ono toho je víc – ztratily se svaly), ale to mě nestresuje, to půjde rychle dolu, cítim se taky o dost líp (jistěji). Záda občas trošku pobolívaj, hlavně když dlouho jen stojim.

        4.1.2017 Jsem byl na 3. kontrole, už bez sanitky. Tam udělali další RTG, prý to vypadá dobře a že můžu postupně odložit berle, pomalu si sedat a začít postupně zatěžovat, za týden jsem objednanej k rehabilitační doktorce, kde mi řeknou co mám cvičit. Na kolo (mtb ht, pohodlnější posez, podfouklé pláště) postupně taky můžu, pro jistotu 2–3 měsíce jen po asfaltu.

        Včera jsem vytáhl kolo na světlo a 3h se v něm šťoural (to se ty záda právě trochu ozývaly). Dneska jsem to už musel zkusit, tak jsem „rovnou z postele“ vyjel do –9°C, 5cm sněhu a ostrého severáčku. :) Jen zhruba 45min, 10km po rovině, fyzička se odstěhovala kamsi hodně daleko, tep hrozně vysoko (průměrně 82% maxima), ale o to nejde. Jelo se docela pěkně a hlavně mě na kole nic nikde nebolí! Postupně budu zlehka navyšovat délku a četnost vyjížděk, vypadá to dobře.

        Další kontrola až ke konci dubna.

    • skokan roku  

      Zdravím všechny zlomeniny obratlí,

      mně se rozdrtila L1 týden před prázdninami (třešňobraní). Z místní nemocnice okamžitě převoz do HK a operace. Na památku 4 šrouby s výztuhou. Na mé otázky, co bude dál nikdo nereagoval. Hrozily reoperací, tu nakonec zrušili, že se uvidí, jak půjde hojení. Postavili mě na nohy po 4 dnech, když mě doktor stále zapomínal napsat do rehabilitačního programu. Poprvé bez bederního pásu, na který zapomněli, ale když jsem zbledla jako stěna, tak pro něj hned běželi. Po týdnu mě chtěli pustit domů, ale já nebyla schopná jít ani do sprchy. Na bolest pomáhalo jen morfium. Převoz na následku, kde mě naučili chodit s trekingovkama, jinak jsem došla jen cca 5 m. Sedět jsem nesměla, ale bez pásu jsem ve sprše kolabovala, tak jsem trpěla i tam v sedě. Po 3 týdnech mě pustili domů, že už se o sebe postarám. Nebyla jsem si schopná navlíknout ani ponožky. Doma jsem každou chvíli ležela, únava a bolesti v sedě i ve stoje provedli své. Obvoďák prohlásil, že pokud mám i po 2 měsíchích problémy, že je to moje vina. Každý mě posílal na rhb, ale tu mi doktorka na rhb nechtěla napsat, až jak dopadne kontrola. Prý si to nevezme na triko. Kontrola proběhla po dlouhých 4 měsících, protože neměli jinak volno. Prý to vypadá dobře. Měla jsem začít pomalu rehabilitovat, tak jsem se objednala na rhb kliniku. V zádech obrovské bolesti, jen se jich někdo dotkl. Po 3 týdnech mě zacvičili na posilovací cviky zad a břicha, ale nedoporučili mi pokračovat v další rhb, ani lázně. Nebyla bych schopná je zvládnout. Podle nich mi tam ty šrouby tlačí na levou stranu svalů. Prý by to chtělo novou prohlídku na neurochíře, ale tu mám až v březnu 2017.

      Nevím co dál. Doufala jsem podle diskuze, že touhle dobou už to bude mnohem lepší. Vadí mi i kalhoty nebo guma v pase. Doma už chodím bez bederního pásu, na cestování ho mám stále mít. Autem se jedit sama neodvažuju, protože se ani nepředkloním kvůli rozhlédnutí. Navrhli mi požádat o invalidku, ale s přístupem posudkářů o kladném vyřízení dost pochybuji.

      Má někdo půl roku po stejném úrazu podobné potíže s bolestí svalů a páteře?

      Předem děkuji za reakce a přeji hezké předvánoční dny.

      • veteran  

        Psal jsem to zde již několikrát viz např. v této diskuzi můj příspěvek ze 21.12.2013

        MOTOL – ŠTULÍK – a nikdy jinak.

        Zdraví máš jedno a nechat si ho z…t diletantským přístupem doktorů je blbé. Nenech se od nich odbýt, požaduj konzultaci s Motolem, popř. je zkus sama kontaktovat, jsou vstřícní.

        • skokan roku  

          Děkuji za radu, bohužel ke Štulíkovi se nelze dostat (příliš vytížený) a na ambulanci spondylochirurgie v Motole se čeká rok.

    • JohnyHi  

      Po pádu přes řidítka zlomené dva hrudní obratle (TH7 a TH5). U jednoho to bylo zlomené vícekrát, takže sem musel na operaci a na památku mam titanové šrouby. Měl sem trochu štěstí že nic neproniklo do míchy, to by bylo na vozík. Sice se to stalo ve Švýcarsku, ale léčba byla podobná jako se tu popisuje. 2 Týdny v nemocnici, pak rehabilitační středisko a 3 měsíce korzet. Po 2 měsících sem si domluvil přesun do Čech, pak ještě na rehabilitačním oddělení měsíc.

      Dnes jsem již téměř rok od zákroku. Po roce se prý pacient považuje za zdravého. Normálně chodím již půl roku do práce a mohu i sportovat, léčbou sem shodil 10 kg. Problémový je trochu běh nebo skákání obecně, musím stále opatrně. Osvědčilo se mi osobně plavání a paradoxně jízda na kole, dobrá je i chůze. Občas cítím lehkou bolest, polehávání a nicnedělání situaci spíš dělá horší. Měl sem štěstí a šrouby mě netlačí. Neurochirurg říkal, že kdyby mě ty šrouby později tlačily, tak by bylo nutné je vyndat. Po operaci mi zůstala část zad v místě řezu necitlivá, bylo mi řečeno že by se nervy mohly obnovit. Těžko říct, ovšem s tím se dá žít.

      Nemá prosím někdo zkušenosti s vyjmutím šroubů? Mě bylo v nemocnici řečeno že pokud je všechno v pořádku prý by je tam nechali a zbytečně do zad nezasahovali. Ovšem slyšel sem názor že je šrouby možné nechat vyjmout. Je pravda že ten zákrok je velká věc, ale na druhou stranu člověk neví jak se budou záda v budoucnu chovat nebo pak ve stáří, kdy už v případě problémů může by operace složitá.

      • ywi  

        Ja som mal zlomený L1 – kompresívna fraktúra. A dávali mi tam šrouby. Po niečo vyše roku som si ich dal vybrať. Tesne po úraze mi jeden chirurg povedal, že mladším ľudom to po roku vyberajú a starším sa to tam už necháva, Po roku sa ma iný chirurg na prehliadke pýtal, že či to chcem vybrať a rozhodnutie nechal v podstate na mne.

        Každopádne, ja som po mojej osobnej skúsenosti jednoznačne za vybratie. Nemám pocit, že by ma predtým šrouby tlačili – normálne som fungoval, športoval, avšak po vybratí sa môj zdravotný stav viac priblížil tomu pred úrazom. Odpadli bolesti chrbta pri zmene počasia, zmenšila sa bolestivosť po športe, behu, apod.. Necitlivé miesto na chrbte som mal takisto a po tom, čo som začal naplno športovať ako pred úrazom, necitlivosť postupne zmizla. Samozrejme, každý sme iný a u Teba môže byť priebeh odlišný, ale osobne nevidím nejaký zmysel v tom, aby tam zostali, keď je možnosť ich vybrať.

        Nemyslím si, že operácia, pri ktorej to vyberajú je nejako nebezpečná. Po vybratí som sa dostal do normálne stavu a začal opäť športovať prakticky po dvoch týždňoch. Po vybratí som chodil na chvíľu na rehabilitácie, ale myslím si, že to bolo v podstate zbytočné. Jediné negatívum vybratia bolo, že sa mi zväčšili jazvy – čo bolo však spôsobené skôr tým, že som bol posledný odoperovaný v daný deň a jednoducho operatér sa už ponáhľal domov…Keby si dal záležať, tak to spraví len cez pôvodné jazvy..

Nová reakce na zakládající

Pro napsání příspěvku se prosím přihlaste nebo zaregistrujte.