Bezohlednost bajkerů

Bezohlední jsou někteří bikeři, někteří chodci a někteří motoristé. Jestli to někdo vystihne lépe, prosím.

Jsem místní od Olomouce.Ale prosím Tě kde se tomu říká Hoštěnické propadání

Ako som uz bol byval spominal v threade o bezohladnych fajciaroch: To, ze niekto zacne fajcit (a doplnim: jazdit na bajku, strikovat svetre atd.) nesposobi zasadnu zmenu jeho povahy.

na ****** muzes narazit kdekoliv – i mezi bikerama.

Taky se mi to nekolikrat stalo a docela jsem se tomu divil, kdyz treba i nekteri lide tady na foru kazou o ohleduplnosti, toleranci atd a pak o vikendu na vyjizdce predvadej nepochopitelny veci bez jakyhokoliv zajmu o okoli…

Ad 2. pripad: Bacha ma davat predevsim ten, kdo tlaci – jako biker by si mohl narozdil od pesaku uvedomit, ze taky nekdo muze jet dolu.

Jinak souhlas s Maxtorem – tohle se neda zevseobecnovat.

Jaký si chodce uděláme, takový je máme. Vždy když zpomalím, pozdravím a poděkuji, tak nemít uši, tak se na mě usmívají kolem celé hlavy. Když borec včera na navigaci Řež – Včelí Dol, nezpomalil a na úzké pěšině vytlačil dva chodce do křoví, tak po něm málem házeli šutry. Stejný chodci, které jsme míjel ve vzájemné pohodě, protože jsem dokonce vycvak, abychom se bezpečně na navigaci srovnali.

Sice to sem moc nepatří, ale nechci zakládat nový thread: jel jsem vlakem a kolo (toho XC Gianta, co mám v profilu) sebou. Přisedl si ke mě kluk s holkou (kolo bylo v oddělní pro kola za plexisklem). Já jsem byl v „civilu“ takže nepochopili, že kolo je moje. Pak ten borec začal vést „zasvěcené“ kecy o tom, jak to sjezdové kolo, co tam stojí, je naprosto na nic, že je to jen na jízdu z kopce, jinak naprosto nepoužitelné. Jak on na své favoritce, což je nejlepší kolo, předjede kohokoliv a sjede cokoliv. Málem jsem padl smíchy:-)

„A nejhorsi jsou trpaslici!“

Ja si myslim, ze jak uz to tu padlo zalezi na kazdem z nas…Pokud jsi hulvat je jedno pokud jsi na kole ci v aute ci jen chodec… A myslim si , ze do budoucna to jine nebude..

Já měl vošklivej zážitek letos v létě na jedný hnusný križovatce v Brně.Jedu si to s mladou od nádraží,kola naložený na dovču,takže docela těžký.Chcem projet tu křižovatku,jsme na vedlejsí,auta nikde,tak jedem.Najednou z prava pod mostem se vzřítila tramvaj.Co teď,to nestihnem!!!Brzdim­,ta moje do mě vráží ze zadu,prední kolo na koleji,navazuju oční kontakt s řídičem tramvaje,ale ten naopak zrychlí.Na poslední chvíli sem stačil couvnout.Jasně,měl př.,nemoh uhnout,ale moh přibrzdit!Sem od Plzně a v Brně sme drobet bloudili.Myslim si,kdybych zaváhal,asi by to bolelo.Prej nemusí mít ani řidičák a může jezdit po městě s takovim kolosem.

brně

Myslím, že bezohlední lidé a blbci jsou ve všech skupinách lidí. Ať to jsou bikeři, chodci, turisté, motoristé, důchodci ..... V létě jsem se takto setkal s bezohlednými lidmi, když jsem trénoval v červenci na trati karpatského maratonu. Bylo to na Velké Javořině, kousek od vysílače. Jedu k vysílači na otočku po široké (pro auto), šotolinovo/kamenité cestě (cyklostezka), cca 100 m od vysílače jsem předjížděl 3 starší lidi vedle sebe jdoucí přes celou cestu. Najel jsem si do jedné stopy a blížil se k nim a neustále jsem zvonil na zvonek. Nic. Až jsem byl pár metrů za nimi, tak mi nezbylo nic jiného, než na sebe upozornit smykem zadním kolem po kamenech. Oni se jen tak nechápevě otočili a hleděli na mě asi tak, jako že co si to dovoluju je otravovat. Říkám jim, zvoním, neuhnete. My jsme neslyšeli. Zakroutil jsem hlavou a objel je, přijel jsem k vysílači, kde se točí závod a jel jsem zpět. Opět jsem narazil na tyhle lidi. Jel jsem v jedné stopě, oni mě viděli, jak k nim přijíždím, šli přes celou cestu, ale opět se neodhodlali uhnout ani omylem. Tohle mě už opravdu docela vytočilo. Tak kdo teda je ten blbec? Takže asi tak.

nekteri jsou opravdu magori. nejhorsi jsou rodinky a nektery starsi zensky…sotva na tom udrzej rovnovahu a vubec nejhorsi je ze nevis co udelaj…ale i sam jsem nekdy trosku bezohlednej a co si budem vypravet..

Vytočilo mě chování několika kolařů tuhle neděli. Ještě teď mně stoupá žluč a to se nenechám snadno vykolejit.

Jela jsem terénem od rodičů ke mně domů, bohužel jsem ale vyrazila později a tak jsem musela v jedný obci opustit terén (nemám supr výkonný světla) a zbytek cesty strávit na silnicích třetí třídy a širokých lesních cestách. Abych se na ně ale dostala, musela jsem v té samé obci ujet asi třicet metrů po silnici první třídy s velkým provozem.

Dojížděla jsem skupinku kolařů (pár kol, jeden vozík, v něm další kluk) věkem asi něco málo přes osmnáct. V jednu chvíli kolo s vozíkem trochu vybočilo stranou, pak se srovnalo a jelo dál. Když jsem dojela na stejné místo, všimla jsem si, že těsně před předním kolem něco doutná. Jen tak tak jsem se tomu vyhnula, tělo zareagovalo dřív, než hlava začla přemýšlet, o co by se mohlo jednat. Na úrovni přední vidlice to bouchlo. Ti kokoti na mě nastražili na silnici s hustým provozem petardu! Lekla jsem se, vybočila ke středu jízdního pruhu. Měl jsem štěstí, že za mnou zrovna nejelo auto. Kluci se dobře bavili, asi jim nic nedošlo. Co všem jsem jim řekla, tu nebudu ani naznačovat, takhle rozčilená a naštvaná jsem byla snad jen jednou (čirou náhodou taky letos a taky kvůli „bikerovi“, přímo na závodech).

Je to v lidech.

Po přečtení tohohle vlákna sem i docela rád, že se tu moc bikerů a turistů po lesích nepohybuje a podobný problémy tedy nemohou nastat…