kterak jsem novou Meridu pokřtil

Tak se tak vracím se svým novým XC po 57km domů (vyrážel jsem sic v 17:00 ale stále dusno) a přede mnou už je jen sjezd 4 km z Jílového do mé rodné vízky. Řekl jsem si, že v lese už blbě uvidím, tak to vezmu po okresce asfaltem – předposlední zatáčku vybírám bravurně a přede mnou rovných asi 700m asfaltu – rychlost dle tacho 56km/h – otáčím se abych si ověřil, jak daleko jsou za mnou jedoucí 2 auta, které mě už od Jílového pronásledují a ne a ne předjet – pak se otáčím zpět a zjištuji, že už nejedu po asfaltu, ale asi 30 cm trávou – tato úsečka se ovšem prodlužujě během několika milisekund a kolo se vzpříčí a já letím jako pták (ne, celý život se mi nepromítl naštěstí :-) několik kotoulů a okaqmžitě z frajeřiny vztávám a s palcem vztyčeným nahoru ukazuju oboum zastavuvším autům, že to nic nebylo (i když se mi šokem klepou kolena a vduchu skučím) sbírám Meridu a jelikož na mě z aut nechápavě zírají, odjíždím a všímám si, že mi i z přilby kouká tráva :-) Když jsou auta z dohledu sjíždím k potoku abych se umyl, vyplivl kilo pískohlíny a zjiš?uji, že mi crčí krev z levé nohy a to odspodu nahoru – místy jen odřeniny, na hrudi mi taky crčí krev a nevím, jetli mám po obličeji zadrenou hlínu, nebo taky krvácím. Doma zjiš?uji, že Merida je OK, zato já dobytej do poslední části a to vám přísahám, neteče mi krev jen z pravé ruky – jinak komplet nohy, záda hruď hlava (mimochodem nemít přilbu, tak ten čelní zářez vpředu bych měl na čele – díky helmičko). To? vše. Z toho plyne ponaučení, že jsem ********, který má 10dní kolo a myslí si, že už vše umí a tak blbne. Jdu se hojit – kolům zdar, ale zítra dám asi pauzu :-)))