Odolnost a životnost hliníkových komponent (sedlovka, řidítka)

všechno je to slitina hliníku 6061.

Neznamenají Endruto/DH komponenty krátké představce a sedlovky bez offsetu?

MUD PEAK je řada, kterou výrobce deklaruje jako AM. Podle výše uvedeného zjednodušeného měření se nijak nevymykaji z ostatních XC komponent.

Jako, že si zákazník koupí 5 řidítek, zničí je ve zkušebně a podle výsledku si koupí jedny další na kolo? :)

Výrobci jako Ritchey, FSA, DEDA, RaceFace … předpokládám mají solidní kontrolu kvality. Nicméně jako zákazník si to neovřěřím a nevím, kterému z nich bych měl v tomto ohledu dát přednost. A pak dostanu sedlovku Force vyrobenou v číně ze stejného materiálu (ano o způsobu zpracování to nic neříká) a množství materiálu je tam výrazně vyšší. Ony už ty základní řady renomovaných výrobců jsou podstatně lehčí s menším nožstvím materiálu než u lowcost značek, což mě trochu znervózňuje. Tak nějak tuším, že 20 let to nevydrží a nevím kdy to vyměnit. Kdyby to bylo naopak (seriozní značka, více materiálu) tak je to celkem jendoduché.

7050 je jedna z nejpevnějších dostupných slitin hliníku, vydrží víc než obyčejné železo. Takže ano, odolné je to umí být hodně.

Přidám podobný příklad – na socku kolo jsem koupil nějakou force sedlovku, vážila skoro 400g, přesto se krátce po koupi při jízdě ohla. Na dražší kolo jsem koupil Aerozine sedlovku také z 7050, váží méně než polovinu (180g) a dlouhé roky poctivě slouží. A to se dají koupit ještě lehčí hliníkové sedlovky…

A i pokud jsou komponenty ze stejného materiálu, tak to nemusí nutně znamenat, že levnější a těžší bude odolnější. Klidně ta dražší a lehčí vydrží víc, protože má víc materiálu tam, kde je potřeba. Taková výroba ale něco stojí…

Po pár letech je lepší hliníková řídítka preventivně vyměnit.

Chceš-li víc komfortu,pořiď si karbonová.Ověřenou značku.

Ano, hliník stárne, ale ne v tom smyslu, že po pěti letech ve skříni je nepoužitelný. To stárnutí je podmíněno počtem cyklů se zatížením. Můžeš si to představit jako jedno „skočení“ na řídítka plnou vahou, to je jeden cyklus s vysokým zatížením. Nebo přejetí opravdu velké díry, to je také jeden cyklus vysokého zatížení. Takových cyklů správně navržená řídítka vydrží desetitisíce až statisíce, poté je riziko prasknutí na únavu vysoké.

Hliník má oproti oceli či titanu nevýhodu, že má omezený počet cyklů i s nízkým zatížením (ocel a titan mají do určitého zatížení životnost neomezenou). Těchto cyklů sice hliník vydrží miliony, jenže během jízdy se jich vyskytuje podstatně více, než cyklů s vysokým zatížením.

Vše se tedy odvíjí od toho, jak moc ultralight řídítka to jsou, jaká je tvoje hmotnost, kolik toho ročně najedeš a s jakým stylem (jak moc dáváš řídítkům zabrat). Jezdci DH a enduro často mění řídítka preventivně (obvykle po několika letech), protože v těchto disciplínách dostávají řídítka pořádně zabrat. Pokud jsi těžký jezdec co rád vymetá díry a šlape vestoje, kdy pořádně s řídítky lomcuje a najedeš toho za rok hodně, tak může být rozumné po např. pěti letech řídítka vyměnit. Pokud jsi lehký jezdec co jezdí na pohodu a roční nájezd nemáš vysoký, tak tě řídítka přežijí (respektive stejně je po čase vyměníš s novým kolem).

S karbonem to taky není tak jednoduché. Jeho křivka únavy je sice velmi dobrá (i při velmi vysokém zatížení vydrží velké množství cyklů), ale karbon může trpět na delaminaci či drobná poškození (např. při přetažení objímek), která se postupně šíří a pak při prudké ráně mohou řídítka prasknout. Pokud chceš „doživotní“ karbonová řídítka, vybíral bych spíše těžší modely od ověřených výrobců.

Praskly mi second- hand Cinelli berany (80. léta).

Na chování se – do chvíle kdy se na nich začla rozjíždět trhlina – nebyly pozorovatelné změ­ny.

Popis chování alu komponentů (únavy) od Georrge je přesný a správný.