Názory k chování nejen e-gangů

Tohle už je o osobních preferencích. Já děckoše nechávám, ať si sami jedou, kudy a jak chtějí. Klidně prvojízda neznámým terénem. Pomůžu, až když si o to řeknou. Jsou zatím dost malé na to, aby jezdily úplně sami. Ale až trošku povyrostou, budu jedině rád, když si budou sami objevovat nový terény a posouvat svoje schopnosti. Možná i proto, že sám jsem to tak měl.

S pudem záchovy a elektrokolama to podle mě příliš generalizuješ.

No právě – logický postup by byl nejdříve lehký terén a pak postupně zvyšovat náročnost. Ale co vidíš rozumného na jednání toho Wojtoněco výše? Přesně typická dvojice, co nemá mezi lidmi co dělat a o kterých to tu je a které tu většina považuje za (mírně řečeno) šašky.

Proč? Se na to podívej:

Ona: Wojtněco pořídí krasotince ekolo a vezme ji do terénu, na který ona krasotinka nemá a dokonce si ani není vědom toho, jak špatný odhad dotyčná má, a přesto klidně s ní do toho terénu jede.

Ona: Ví kulový, neumí na tom, neví, co čekat, zkušenosti a odhad žádný, a přesto se klidně řítí do terénu, kde by se, nebýt ostatních, vysekala.

Promiň, ale tahle dvojice je ukázka pomatenosti uživatelů ekol a důkaz toho, že prostě mezi normální veřejností nemají co dělat.

Wojtkingson nad námi nutí přítelkyni sesedat z kola místo postupného učení na lehčím terénu. A u toho pracuji, pořádně nečtu další příspěvky a píšu kraviny, pardon.

Na postupné učení začátečníků a dětí máme názor stejný.

Tahle diskuse jedině potvrzuje, že co člověk, to názor / zkušenost. A taky talent. Někomu nepomůže 20× říct třeba to s polohou pedálů v zatáčce ani když si 10× šrtne a 2× spadne. Jiný dá nohy správně automaticky.

Já to s dcerou dělám tak, že ji trošku hecuju k něčemu, do čeho se jí nechce a ve věcech, kterým (alespoň trošku) rozumím, se ji snažím vést ke správným návykům. Protože z ní nechci mít vrcholového sportovce (ačkoliv teda podle trenérky jediného sportu, které dělá pod vedením profíků – plavání – kdyby se tomu dcera věnovala víc než hobby, dotáhla by to minimálně podle talentu hodně daleko) ale univerzála, kterého baví jánevim kolo, tenis, plavání, voda, nechávám jí volnou ruku a jen zajišťuju podmínky.

Nevím jestli jsi zažil už nějakou opravdu vážnou situaci, která pak hodně změní pohled na mnoho věcí. Třeba s tím bezpečným prostředím? Co to je bezpečné prostředí třeba na vodě? I naše nejlehčí řeky typu Berounka, Vltava mají pár velmi nebezpečných míst nebo stačí trochu vyšší průtok vody a tím nemyslím hned extrém jako při velkých povodních (oboje největší povodně na Vltavě jsem viděl na vlastní oči, to už byl extrém na to vyjet skoro rovnou sebevražda).

Třeba na řešené vodě se mi z okolí utopil bývalý spolužák i přesto, že to byl hodně zkušený vodák a nikdy nebyl bezmozek typu vrhnu se bez prozkoumání do každé šlajsny (vždyť jsem tu řeku jel už mnohokrát), ale byl vždy velmi opatrný. Když jsem viděl jak málo k tomu stačilo…

A šikovné děti se základy (a někdy i některé těžší věci) naučí i sami. Nešikovné se budou akorát trápit a snadno je to odradí. Pomoc pak pomůže jak šikovným se posunout mnohem dál a úplně někam jinam než se dostanou sami. A nešikovným to vůbec zvládnout, aby je to neodradilo.

Na kole je to pak vidět hezky u dospělých jak už jsem zmiňoval. Když vidím, co většina cyklistů nezvládne a kolik toho dělá úplně špatně včetně šlapání.

Většinou je to právě pouze důsledek toho, že je to nikdo pořádně nenaučil a nějak se to učili sami a jak to dopadlo…

Některé pády u dětí k tomu patří a vyhnout se jim ani nedá. Třeba padání při zastavení, tomu stejně zcela předejít nejde. Takové pády mělo aspoň párkrát asi každé dítě. Tady žádné chytání nepomůže, stejně to musí zažít sami. A přehnané chytání jim akorát může sebrat sebedůvěru a o to hůře se to pak učí sami.

Ale už třeba taková věc jako jak najet na obrubník. Považuju ze lepší variantu předem vysvětlit aspoň, že nemá najíždět moc rovnoběžně než neříct nic a čekat, kdy si při nájezdu na obrubník rozbije držku. Ono se může stát, že i přes vysvětlení to pak udělá špatně a spadne a to si pak pamatuje lépe než jen vysvětlení. Dost pádům se tak ale dá vyhnout.

A pak jsou tu ty již zmiňované špatné návyky. Ty jsou k vidění u samouků opravdu ve velkém u skoro každého nějaké. A když se pak dotyčný chce někam posunout, tak je to o to obtížnější se jich zbavit.

Vidím to i sám na sobě, pár špatných pohybových návyků jsem se zbavoval a je to pak opravdu na dlouho a mnohonásobně těžší práce než se to naučit rovnou na začátku správně.

Nechat člověka aby se v něčem sám plácal je to nejstupidnější, co se dá udělat, jakmile je tam potřeba zvládnout nějakou techniku nebo dělat něco nějak co není zcela automatické a intuitivní.

Já sem v první třídě dostal lyže a o jarních prázdninách jezdil na kopečku na chalupě, nic sem neuměl, nikdo mě neučil, tak sem jezdil rovně dolu, když to jelo kam sem nechtěl, tak sem si sednul. Jednou to tak nějak úplně nevyšlo, výsledkem byla zlomená noha. Rok na to sem jel na lyžařský tábor, kde byli lidi co to uměli a nějak zvládli to i předat, nic profi, prostě tábor od zaměstnání rodičů jak bylo tehdy celkem časté. Celkem sem se to naučil, na konci sem dostal diplom a medaili za největší pokrok.

Nebo další příklad, byl sem na lyžáku co pořádala moje VŠ a vedoucí katedry TV byl fanda na snowboard a i instruktor, katedra tam měla 6 snowboardů, 12 lidí co je to zajímalo se na tom po půldnech střídali a po čtyřech půldnech byli schopní jít na sjezdovku. Kdyby jim někdo jen dal snowboard a poslal je na svah, mlátili by akorát sebou o sníh, nic by se nenaučili a ještě by si dost možná ublížili.

Ok, přít se nebudu, pravdu mít můžeš. Ačkoliv zkušeností mám hodně, do detailní výchovy ostatních nevidím a je klidně možné, že mám příčinu a následek přehozené. Ostatně ani by nebylo dobré, kdyby byly všechny děti stejné. Takže uznávám, některé děti potřebují přístup jiný, mírnější a pozvolnější.

Jako že by všichni každému, kdo se zapojí do diskuse donekonečna kopírovali své příspěvky :-)?

Jediný způsob to samozřejmě není. Pokud trénujícím nevyhovují pravidla, kteými se musí řídit, pak ať si najdou prostor, který jejich potřeby splní… Nelze říkat „pro mě zákon neplatí, protože tady teď chci trénovat“. Co udělají na červené, když jim jim zastávka nepasuje do tréninkového plánu?

Ale jak uvádím hned v prvním příspěvku, mým odhadem 90 % cyklistů jsou normální, 5 % pravidla jen ingorují a jen 5 % jsou k tomu ještě aktivně agresivní.

Nikoho nevychovávám a ani takovou ambici nemám. Nepřísluší mi to, s tím s tebou souhlasím.