Nedávno jsem se na švihu připojil ke kamarádovi do skupiny, kde jsem jinak lidi až tak neznal. Jeli jme z města ven po stezce a on mi po chvíli říká: „Ty se bojíš?“ Uvědomil jsem si, že asi ano: nejel jsem těsnyho háka, snažil jsem se dívat pořád dál dopředu, měl ruce na brzdách… Ty kluky jsem neznal a měl trochu strach, co třeba bude.
Samozřejmě, v mládí dělal člověk na kole různé blbosti, v horách jsme jezdivali z kopce v při jakýchsi soutěžích i mimo ně ke stovce a v terénu, který jsme pořádně neznali, jindy na mokru padali, protože ta zatáčka takto prostě projet nešla a plno dalších věcí. Jednou dolů v dešti a sněžení ze Stelvia jsem byl tak promrzlej a bylo mně tak zle, že mi bylo úplně jedno, jestli ještě třeba lehnu nebo ne a tak.
A pamatuju se, že poté, když jsem se kdysi jednou dost tvrdě smotal na horském kole, měl jsem pak dlouho v terénu obtíže, pořád jsem se jaksi bál a byl na tom nejistej. Zajímavé bylo, že silničniho kola se to vůbec netýkalo; tam vše zůstalo, včetně vcelku jistoty ve sjezdech při starým.
No a teď se už ve svém věku samozřejmě bojím víc, než dřív. Mám strach z aut a lidí, co v nich sedí, na mokru si dávám pozor a obecně jsem opatrnější. Ale z toho plyne i menší jistota a přes tu opatrnost dělám vlastně podstatně víc chyb, než dřív.
Možná by bylo docela zajímavé, bude-li se vám chtít, říct něco z vlastní zkušenosti; jak to v tomto ohledu máte vy.
