je nam vic jak 35 let

a to mi musí bej t 35 a víc abych mohl na vyjížďky s kamarády na pivo?

Bohužial až v novembri.

:-) z toho si nic nedělej..mě už ujížděj dávno..ale zato mám víc pohody a jezdím porád pro legraci :-)

Chich. Je mi skoro 44 . Své dvanáctileté dceři zatím ujedu. A závody nikde nejezdím. Do kola jsem se zbláznila nedávno a nepustilo mne to. Spíše naopak. Měla jsem zprvu strach, že se mi budou mláďata chichotat. Ale nic se neděje. :-)) Naopak, když se někde potkáme, pokecáme a jedeme dál.

Jediné místo, kde na mne koukali jako na Marťana byl cykloservis na Karláku (v Praze), kde mne dokonce oslovil matko. Tož jsem mu řekla synáčku, hezky a způsobně mi vyměň duši a nezírej. :-)))

S věkem si víc a víc ježdění na kole užívám. Že mi mládí ujíždí mě nebere.

sice do 35 rokov mi chyba este 11,5 roka ale uz teraz niektori kamarati mi ujdu :))))))))

„ti mladi kamaradi , nekdy uz i synove nas dojizdi a nekteri uz predjizdi.“

Klacek do dratu! To je nauci respektu ke zralemu veku, drzouny… :-)

Nejlepsi ovsem je, kdyz se ti mladi koukaj na me jkao na sedivyho kmeta a pak jim ujedu ja… Ale nezavodim a nikdy jsem to nepotreboval, takze je to o pohode :-)

Co si pára nad hrobem?!? :-)) z dnešní vyjížďky jedna veselá příhoda z natáčení – ve „stoupání“ jsem předjížděl nějakou skupinku cykloturistů (cca dvojnásobnou rychlostí, než se sunuli oni). Z davu se ozvalo „Ty vole, to si dělá srandu, ne?!?“ :-)) Takže i my, 35 a víc, (si) umíme dupnout (do pedálů)!

Co blázníte? :) Já se po 35 dostal teprve k závodění, jestli se to tak dá nazvat. Jezdil jsem trochu mezi 17–20 rokem, ale to nebyly prostředky na koupi slušného kola, ani morál na to vlízt se svým favoritem do zdejšího oddílu mezi kluky na tehdy vyšperkovanách kolech. Pak to za mě vyřešily kolena a bylo. Teď už jsou prostředky na pořádný kolo a snad i zkušenosti na to, abych si zase neoddělal kolena příliš silovým tréninkem. Ale ti mlaďoši mi i tak ujížděj:)

A to já se k tomu kolu opět dostal až v 50ti. Mohu jen říci, že si to pěkně užívám a kochám se nejne okolní krajinou. Snad nedopadnu jako ten pan dokor v jendom slavném nejmenovaném filnu – „…pane doktore vy jste se zase kochal…“ nebo jak to bylo. :-)

Mne sa stale jazdi dobre, dokonca by som povedal, ze lepsie ako kedysi. Jedine co pozorujem, ze sa mi uz nechce chodit na MTB zavody, kedze na MTB sa len kocham (ze jo pane doktore). „Trenujem“ :-))) na ceste. Chcel by som si dat nejake cestne maratony. Kedze ale u nas ziadne cestne maratony nie su, uz 2 roky som na ziadnom maratone nebol a som lenivy sa teperit napriklad na Beskyd Tour.

Kromě piva a pohody to má i jiné výhody. Neochotu rozbíjet si hubu riskantní jízdou můžeš maskovat za odpovědnost vůči rodině a dětem a nikdo se nad tím nepozastaví ;-) ; Konečně si můžeš pořídit ta kola, co si jako mladej chtěl a neměl si na ně a případné rostoucí břicho můžeš prohlásit za záměrný přesun těžiště z energeticky nevýhodných vysokých ramenních partií níže ;-)))

Každopádně bacha na jednu zásadní nevýhodu – už nesrůstáš jak si srůstal.

Já mám tu výhodu, že jsem s kolem pořádně začal v době, kdy mi už předhánění nic moc neříkalo, takže pro mě je kolo spojené jen s tím, co popisuješ i když mi do té pětatřicítky zbývají ještě cca 4 roky.

mladi maju rychlost, stari zase vydrz. V sexe to byva vyhoda ktoru ocenia partnerky, pri cyklistike zalezi od trasy a povahy podujatia :)) Treba sa preorientovat zo sprintov na maratony. (Jeden spickovy horolezec povedal, ze najlepsi horolezec na svete je ten, ktory si to lezenie najviac uziva. Urcite sa to da parafrazovat aj na ine sportove odvetvia! ;)

sice mi do těch 35 zbývají ještě dva roky, ale taky jezdím hlavně pro zábavu. Jezdím s juniorem, takže ani nemůžu jet rychleji, ale o to víc si to užívám.

tak tak, roky utielki…ale vypadas pohodovo – pivko, pokec atd. ja sa priznam ze ma to docela zacina srat ze prestavam stihat vselijakym sopliakom. neni to este uplna tragedia asi aj vzhladom na minulost sportovca niekde na rozhrani vykonostneho a vrcholoveho sportu (uplne zamladi skor mierne vrcholovy) ale fakt je ten ze to ide dolu vodou. hlavne regeneracia – sopliaci su rano fit a ja sa neviem bez brufenu ani pohnut a liecba tzv. zraneni t.j.hovadin ktore si pred desiatimi rokmi ani neregistroval a dnes sa s tym jebes tri tyzdne po vsetkych znamich doktoroch.no co uz lepsie to uz nebude.

já jezdím pro zábavu celej život a i sem tomu postupně přizpůsoboval svoje přibližovadla. závodů sem se zúčastnil jenom jednou v životě – soběšické muldy už kdysi dávno, skončil sem myslím 83. nebo tak nějak, zcela vyšťavenej a polomrtvej, takže už mě to neláká :) možná nějakej kratší (hodně kratší) maraton bych zkusil, ale nějak se nejsu schopnej rozkejvat, takže z toho zas asi nic nebude :) do 35 mně chybí ještě 5 a něco málo let, teda aspoň fyzicky, mentálně to číslo bude o něco větší :)

ale jo uzivam si to uz druhym rokem (bez zavodu) opravdu nejak vic ale pristi rok bych se do toho chtel zase trochu oprit (teda pokud rodina a cas dovoli. To zavodeni a veci kolem mi proste chybi.

Jó, když mě bylo 35, to jsem ještě skály lámal. Ještě, že mám rozumnou ženušku, ta ve mě tu „zastydlou pubertu“ (když je potřeba) trochu přibrzdí.

Tak já začal závodit naopak až po 40-tce a něco jako trénink provozuju tak 3 roky. Čili jako cyklista jsem vlastně junior s dalším potenciálem růstu, ne ?

Kdyby bylo :-).

Ale v zásadě máš pravdu – tělo si řekne samo, že nemá cenu se honit. „Chystal“ sem se na 40-ku, že na oblíbenejch závodech využiju výhody začínajícího veterána :-)). Nakonec sem na to nějak zapomněl a je mi fajn. Ujedeš stovku v terénu, vyjedeš se tam nějakej ten krpál – kdo to může říct? K tomu ten fajn pocit z pěknýho sjezdu. No a když tě sem tam motivujou mladí kluci – že jo Miche a Lukasi ? :-)))

Ještě aby to nějakejch pár let vydrželo !!!

35 by mělo bejt na maratony v pohodě. Aspoň doufám, už se to blíží…

Že mě někdo předjíždí mi bylo jedno vždycky…těch 35 mi nevadí, mam zrovna fajn období, ale mohlo by se to už zastavit… za 15 let padesát- to je na laso! :-(

35 mi bylo před 16-ti rokama.Na pivko jezdím rád a to že mi předjížděj mladší a na závodech i ženský už jsem si zvykl.Ale že už kamarádi přestali jezdit to mi vadí víc.

Tak já jsem jel první maraton ve 44 a pořád si za sezonu tak 5–6 maratonu zajedu, je to fajn a zatím i pár lidí dojíždí i za mnou.....

ja mam 18 a moj otec 53 a jazdi na trekingovom bicykli. smerom do kopca som vacsinou rychlejsi ja, z kopca alebo po rovine (hlavne ked je naklonena ked aj len o 0,5 % dolu) ma potom dobehne. obidvaja sme cykloturisti co sa nikam neponahlaju, zavodenie nas nezaujima

Je mi 37 a myslím že jsem v nejlepších letech s potenciálem růstu. tak jako mnozí jsem k pořádnému kolu se dostal až poslední dobou co se zařídila rodina a něco vyzbylo. Co se týká rychlosti je to obecně bída ale srovnámli to s vrstevníky většina nesportuje a já jsem exot pro ně. Ba naopak si troufám říct že dříve jsem býval větší pohodář a krajinkář – dnes mám takovej divnej pocit si „dokázat“ že na to mám … ani né tak vůči jiným jako sám sobě :-)

je mi 35 a 20ti letýho bráchance klidně spráskám, zas na druhou stranu můj 64 letý strýc mi natrhne řiť kdykoliv si vzpomene. Myslím, že to nebude až tak o věku jako o najetých kilometrech :-)

Jo 35! … to byly časy! Ale baví to pořád a to je důležitý. Jen mne vždy zamrazí při vyplňování kategorie do přihlášky.

Myslím, že všechny „kolečkáře“ spojuje jedno – láska k pohybu v jedné stopě vlastními silami. A je jedno, kolik komu je let, na čem jezdí, jak přitom vypadá, co má na sobě, kolik toho ujede, kolik lidí mu ujede nebo kolik chodců zajede. Poněvadž, dle mého soudu, každý jezdí na/v tom, nač má či někdy měl, k čemu má osobní vztah, co mu vyhovuje, co v podstatě neřeší. Je pro mě úsměvné, s jakou chutí a vehemencí se tady na „bajkfóru“ mnoho lidí vyjadřuje k tomu, jakou techniku kdo používá, řeší se velmi „fundovaně“ (ne)kvalita komponent, značek, všeho. Přičemž zhusta platí, že kolik lidí, tolik názorů. Málokdy málokdo docení fakt, že nás spojuje společná vášeň, ať už je to Scott, Anlen, Kuwahara, Garry Fisher, Trek, Pell´s, Author, Kelly´s, Ukajina, Favorit, Sobi 20, atd., osazené čímkoliv od homemade až po nekřesťansky drahé komponenty. Mám za to, že všichni jezdíme pro radost. A ti, kteří to tak vidí, se cestou přes horydolyčernýles pozdraví „ahoj“ nebo alespoň zvednutím ruky.

Když jsem byl v roce 1980 na vojně, maminka my vystála frontu na 1 z favoritů který vyjímečně přišly do krámu. Jezdil jsem, ale nebylo to to pravé, v terénu spíše trápení. Teprve teď si kolo užívám. Ještě že jsme se dožili současných MTB. Děti jsou již z hnízda, my se ženou jsme fit, takže dovolené kromě ČR postupně Rumunský Banát, Karpaty, Švýcarsko a těšíme se na další. 50 je skvělej věk, máme na kolo víc času než před 20 roky. A když vidím některé „mladé“ okolo sebe, cítím se víc než skvěle. Někdo se starej už narodí :-)

no nevim nevim, do této kategorie, aspoň mám pocit, spadají i takoví jako zde na BF přítomní Mikikuba nebo Rychlej turista:-)

Vy děláte jakoby 35 byl nějaký věk :-O. Já začala jezdit loni, tedy ve 41 letech, děcka přes týden na intru, konečně čas pro sebe, na krosovým kole, letos přešla na bajka, závody teprv začínám, mimo jiné jsem si dala letos desetihodinovku, MTB Galaxy v Písku a teď naposledy AM bikemaraton ve Varech… a mám pocit, že mládnu a mládnu :-D

Baaa, už o týždeň. :|

Nesmysl … alespoň trochu jsem začal jezdit relativně nedávno, první pokusný závod před 3 lety. Pořád se rok od roku zlepšuji, pořád mám nové a vyšší cíle a motivaci. Pořád mne předjíždí spousta lidí starších i mladších, ale je jich pořád míň a míň. Pořád mám na kole co zlepšovat. Jo a ještě: KAŽDÁ moje vyjížďka je pohodová. Kdybych necítil pohodu, nelezl bych na kolo …

Do 35 mi chybí jen 3 ročky a i ty už necelý :-)))), ale jinak mi mluvíš z duše. Chrti ať si letěj a já si užívám. Už aby bylo zase jaro. Zima je pár dnů a já už mám absťák.

A co mám říkat já s 55-ti na krku.

Jo kamaráde, tak mě pomalu táhne pětačtyřicítka a chytly ve mě saze. Dlouho sem se necítil tak dobře, jako teď. Vo čem to asi je?

Tak a už to mám aj v profile – 35. Horekopec je za mnou, odteraz už len DH. :))

Tak jo, idem oslavovať. Zbohom, mal som vás rád. :))

youtube.com/wat­ch?v=5yDfIyNe­AtE

Teprve v 35 jsem dosáhl takové výkonosti že mně kamarádi přestali předjíždět. Většina mi nestačí. Mám nyní lepší fyzičku než když mi bylo 20. Ale hlavně jsem přišel na to že to není vůbec důležité a začal jezdit s chutí a pro radost. Už nepotřebuju nikoho, stačím si sám. Jen lehce frčím krajinou a medituji v sladkém náručí samoty během jízdy kterou bych se před lety totálně odrovnal.

Tak, a som tu…

Když se postavíš na start MTB závodu a koukneš co vedle tebe stojí za lidi, tak zjistíš, že to jsou lidi jako ty. Na první pohled nepoznáš kolik má kdo roků. Všichni vytvoří jeden celek, skupinu lidí, které spojuje jedna věc a to je radost z pohybu, respektive radost z jízdy na horském kole. Až když se podíváš důkladněji, tak zjistíš, že většina lidí je těch starších, těch co mají víc jak třicet roků.  Naopak, já mám pocit, že mladí se dnes pohybu vyhýbají.

Před rokem když jsem při závodě GT Zaskar Tour dojel na občerstvovačku po absolvování prvního kola 54km, tak jsem byl rozhodnutý se na to vyprdnout. Ten den to stálo za hovno, jelo se mi špatně a neměl jsem morál pokračovat. Pak dojel a hned pokračoval tak šedesátiletý biker, tak jsem se na to prostě nemohl vybodnout a závod jsem dokončil,… i když to stálo za prd.

Jezdím asi šest roků, jezdím protože mě to baví, neustále se po malých troškách zlepšuji a jediný s kým závodím, když se se občas zúčastním nějakého závodu, tak pouze sám ze sebou – to mě baví.

Hlavu vzhůru kamaráde:)