Brno - prázdninové vyjížďky III.

:) Mně se nechtělo jet z Bílovic celou dobu zase po žluté a navíc byla konečně rozumná teplota. Tak jsem si dal jednu variantu více terénem a zapadl jsem tam do bahna až po kotouče :) Ale před desátou doma. Jinak souhlas, včera to bylo opravdu na pohodu, mákl jsem si jenom nahoru ke Klajdě, abych nepřijel moc pozdě.

Jednak to není košer pro Romana a druhák Čertův hrádek je furt „No pasaran“, nebo ne?

Na Buku jste byli včera snad ? Základnu plánuju zítra po obědě. Jo a naučnou vynechávám, stejně bych vás zdržoval.

čertův hrádek-nový hrad-tisíce děkovných dopisů :D

chachachaaa. certuv hradek :-D

Kolem 16 bych tak mohl vyjizdet, takze Obrany tak 16.20, Mulda 16.30…

Muldu bych mozna stihl, ale na me se nevazte..

Jo bez vlaku to je. Ale než tam dojedeš? Nuda! Úplný volej!

A můžeš nějak stručně vypsat ty hrozinky? Kde to stálo za to, zatočit nohama? Bych si to dal zítra jako duatlon.

Takže na fotce to vypadá jako bych nějak nemohl, což musím dementovat, já byl totiž úplně v hajzlu a tímto děkuji všem zúčastněným kteří to se mnou vydrželi.

Plán byl křišťálově jasnej. Bez zbytečnejch vyfikundací dojet do těch Oslavan a pak si vychutnat vinoucí se cestičky na ŽTZ.

To že se připojí Karaya ve mě vyvolala lehké zamrazení, čímž pádem jeho babičce odešla lednička a zdálo se, že se zopakuje historie a s Jonysom si trať zopakujem sami, ale zamrazení asi nebylo tak velké, přeci jen, už mám cosi najeto, a šlo jen o výpadek jističů, tudíž se na startu objevil. U Zbýšova mi došlo, že z dětské hry se stane survival a taky že, *****, jo. Tiše jsem doufal, že mejch 60 km najetejch za posledních čtrnáct dní spolu s předešlým desetidenním soustředěním v Bulharsku, kde jsem piloval techniku mazání opalovacím krémem, ve mě nastřádá neudržitelnou energii. Mýlil jsem se. Moje vychytralá brodová zkratka nás ze zelené vyplivla téměř u toho nejhoršího zamrdanýho hanku co ho tam nějakej ulítlej káčétéčkářskej hulič naznačil. BTW kdysi mi někdy někdo tvrdil, že barva značek by se měla řídit obtížností…cha-cha…cha-cha-cha. Tak na ten kopec jsem se jako vysral, přeci si nevystřílím prach hned zkraje, tlačím kolo a vyfuním navrch, ale su na sračky jako bych ho ***** vyjel.Tam sedí Jonys, plíce už si nacpal zpátky do huby, sedám stranou a z nenuceného hovoru těch dvou odposlechnu, že to vyjel..*****! Trápení, trápení, nohy se netočí, netočí, každej brdek pro mě znamená výjezd do pekla. U lavky, odkud máme s jonysom památnou fotku se mi udělalo těžce šoufl. Všechno splynulo do rudé tečky na bílém pozadí před mejma očima. Snažím se motat a nějak jsem to domrdal zpátky do Oslavanské hospůdky. Tam nás očekávají dva bikeři v plné síle po ranním závodě. Na jméno jsem jim neskočil, první byl Alberto a druhej Andy, měli se k nám přidat. No výborně, to přesně jsem potřeboval. Mizím na hajzl, nejsou tam, *****, žádný okna. Tahám za splachovadlo a řvu „Scotty, jeden k transportu! Honem, pičo!“ Nic. Zbytek sezení přemejšlím, že je musím zamordovat všecky do jednoho a hned. Po cestě to bude těžko, když se k nim nepřiblížím na deset metrů. Už jsem měl skoro plán, když se zaplatilo a vyjelo se. Alberto prej zná novou značku, zelenou, která není v mapě (není tam, protože stojí za vyližprdel). Takhle na mapě se mi to jeví jako lepší než sjet do Ivančic a pak se šplhat po červené. Jsem posílen banánem se zmrzkou a šlehačkou, tudíž ze začátku to jde, ovšem jen do chvíle než se zelená začne šplhat cestou necestou po zarostlé stráni a skončí v poli. Pokračování strništěm ze mě vysálo banán i šlehačku, a jsem opět v totální prdeli. Nějakej „kopeček“ k červené do Radostic mě definitivně vymazal z letošních MTB tabulek. Začínám přesvědčovat Jonysa, že dál nejedu, že to mrdám, ať jedou, že já už se dom nějak dostanu. Hystericky jsem plakal, klečel a prosil ho. Marně. Červená značka je zpestřená zlomenou patkou Andyho. Bajk je Karayou přestavěvn na singl a za chvíli se Andy i Alberto oddpojují. Dál už to není zajímavý. Kolem Bobravy a Olympie dom. Doma, jsem přepadl do vany, ze které tohle i píšu. Omlouvám se za případné překlepy způsobené vykopnutím nohy při záchvatů křečí.Skoro nemůžu mluvit, můj hlas starce žádá o stravu a tekutiny. Tak zase příště kuci, příšte.

BTW: Cestou jsme potkali Romanah, šolíchali si to na burčák, šťastní lidé.