Pady na kole

Velka legrace je kdyz vytrhnes nohu z pedalu pri zaverecnym spurtu.. Povedlo se mi to 2× (jednou ale za prispeni jamy v silnici) ..a kdyz sem podruhy letel k zemi tak uz ve zuchu sem presne vedel co bude nasledovat… :-)) Ver tomu ze to boli a blbe se to hoji..

jo dvakrát. 1-Byl jsem krátce v bezvědomí.Jacísi lidé mě tam profackovávali-do trávy a do pletiva plotu.Křuplá přilba ale jinak mi nic nebylo. 2-Podklouzlo mi kolo na asfalte-ale to bylo okolo té 40 tak jsem se klouzal pár metrů.Prodřená rukavice.Jaksi obtočené elas?áky -trochu prodřené a natrhlá bota.Jinak vše OK.

ak je to na asfalte tak by byvaju obycajne iba odreniny, ak mas stastie (ziadne auto oproti)… Ak v terene tak zavisi na tom co za teren, take 20 cm sutre prilis pohodlne nie su, a asi najhorsie je vletiet do nejakej diery, vtedy je tazisko na nejaky kotul prilis nixko a len sa nabijes o oderies :(

Na bikovi ne, ale na silničce jsem spadnul ve sjezdu a to jsem musel jet k šedesátce no a byl jsem hlavně odřenej a mnohem míň než jsem čekal. Mnohem víc jsem se zmrzačil, když jsem si asi v pětadvacítce brnknul o zadní kolo vola co se vyhejbal asi dvaceticentimetrový kalužince. To bylo i se zlomenou klíční kostí, naštíplým zápěstí a nalomenejma žebrama. Skoro 3/4 roku jsem pořádně neseděl na kole.

jo stane se – jsem to valil ve sjezdu a jeste v dobach bez odpruz.vidlic v trave byla dira a za ni kamen pamatuju si jen jak letim pres predni kolo a pak jen tma a probuzeni v nemocnici. Praskla prilba,kolo celkem OK, zlomena klicni kost (mam ji od te doby cca o 5mm kratsi),vyhozena celist, otres mozku, v zrcadle jsem se po par dnech kdy uz jsem mohl vstat ani nepoznal a holit jsem se mohl asi az po 3 tejdnech. Drzka=celist me sem tam boli jeste dneska. Bohuzel tenhle zazitek nejak nemuzu porad vygumovat a tak jezdim ve sjezdech jak baba s nakupem :)

taky jsem žuchla:o( Rychlost nevym, ale bylo to ve sjezdu na asfaltce se štěrkem. Odřeniny a děravé oblečení jsem postřehla hnedka, prasklou helmu až večer a zlomenou ruku po 2 měsících. Nedoporučuju padat.

K prvnimu dotazu – jo vicekrat. K druhymu – jo jak vidis, tak ziju, ale zalezi kde padas – ja jsem se vetsinou smotal nekde na louce, kde jsem nestihl zareagovat na nejakou nerovnost nebo jsem si ji nevsiml. Vetsinou jsem byl jen lehce odreny a pak nejaky ty modriny. Horsi to je na asfalte, nebo nedej boze v lese ci na kameni, fuj. Ani jedno z posledniho jmenovaneho se mi jeste nestalo osudny – asi proto, ze si tam davam vis pozor.

Já měl zatím štístko … za relativně nízké rychlosti zbloudilý klacík v předním kole … odskákala to jen rukavička, smotal jsem se neškodně. Dokonce jsem na tom pak ještě dojel poté, co jsem část kola přepletl :-) …

Spadnul 43Km/h odřenej ak hovadu , pomlácenej, potrhanej. Přežit se da ,ale ve zdravi ne. Minimálně budeš odřenej

Nevíte, jestli to člověka rozřízne, když ve >50 při jízdě za sedlem spadne na zadní kolo? bike

Ja som padol z biku v 30Km rychlosti do asi 30cm hlbokej prohlubne naplnenej prachom . Bol to klasický tiger . Odvtedy nikdy nenosím mobil v zadnom vrecku na drese . Mal som ho na chrbte vytetovaný 3 tyzdne .

jo nekolikrat, kolo pokazde nejak zad¨hodim, ale ja nedopadam dobre, na asfatlu klasicky liseje, ciz neni nic moc, v terenu dopadam hure, ale nejhorsi pady jsem mela v mensich rychlostech, tak kolem 25

naposled začátkem září jel jsem do práce později než obvykle a zadumanější znáte to stejná trasa – přepnu na autopilot a řeším koniny. Najednou z boku jen periferním viděním siluetka rozjetého cyklisty, lek jsem se chňapl za brzdy a už jsem svištěl přes řidítka. Když jsem doroloval tak mě napadlo, že je mi povědomý. Poté co jsem se postavil a rozhlédl mi došlo, že to byl můj odraz v telefoních budkách, které se díky zapadajícímu slunci zrcadlily. Prostě jsem se sejmul. Následky – standartní stopy asfaltu po těle a oblečení a depka z toho, proč jsem spadnul.

tak dva priklady za vsechny, na letosnim krali sumavy jsem ve sjezdu potkala strom, helme nevydrzela, ale toho jsem si vsimla az doma, jinak otres mozku a pohmozdena pater. na silnici mi skocilo do cesty dite, vzala jsem to mimo, kolo nejakym zazrakem zahodila a vzala to o strom, narazene zebra a spousta dalsiho.

Měl jsem pár pádu. Když je to v malé rychlosti, tak většinou stačím z kola „vyskočit“ – prostě kolo jakoby položím na bok a kousek si zaběhnu po svých – většinou to ustojím (jednou jsem se v běhu zarazil o strom těsně nad takový hóóódně příkrým 20m srázem). No ale když člověk ve větší rychlosti do něčeho neočekávaně vlet, tak to je potom katapult přes řídítka a většinou se vždy vzpamatuju až na zemi. Zjistil jsem ale, že se opravdu nevyplácí při letu přes řídítka natahovat ruce před sebe a padat na ně. Je to bohužel reflexivní pohyb a loni jsem na to doplatil pěknou zlomeninou ruky. Na druhou stranu předminulou neděli jsem si to hasil v pěkném sjezdíku v lese, zatáčka a za ní ejhle – pes cestu výkop a kolem něj drny. No už jsem to neubrzdil, ale měl jsem čas se trošku připravit a když už jsem letěl, tak jsem dal ruce k tělu a nějak se mi podařilo stočit se na bok a udělat karikaturu parakotoulu. No podařilo se mi to přežít jen s naraženým ramenem. Tak men tak napadlo, že by to chtělo navštívit nějaký kurs juda či něčeho podobného, kde by člověk naučili padat. Pokud by si člověk zautomatizoval ten správný způsob pádů, tak věřím, že i při letu přes řídítka biku by se vycvičené tělo reflexivně patřičně „zkroutilo“ a člověk by většinu pádů přežil s menšími následky, než teď.

stalo. na asfaltu. Vyklubené rameno + další „maličkosti“. Zas…bolest

Po mém jediném (?uk?uk) drsnějším pádu mám podobný psychický blok jako MARIN, takže při rychlosti >40 km/h dávám ruce na brzdy, i dyž je to sebekrásnější seberovnější cesta. Prostě se mi v tu chvíli vybaví ten pocit kdy člověk letí s myšlenkou „kurvatakstimuž­nicnenadělám“ a pak bezvládně žuchne jak dyby to byl pytel se zrnim. A pak čumí a snaží se pochopit kde je kdo je co tam dělá… brrrrrrrrr! Rači jako bába s nákupem! :o)

Letos jen jeden. Jeli jsme z kopce po silnici se 4 letým synem tak kolem 20–25 kmh ( po silnici jezdíme zcela vyjímečně, ale nebyl tam chodník ) no a v protisměru cca 100m vyjelo auto, chtěl jsem malého hlídat a tak jsem si ho přidržel rukou, kola o sebe brnkla a oba jsme se smotali. Trochu krve a slz podřené rukavice a zážitek pro syna a celou rodinu.

v cca 40 km/h jsem v mírné zatáčce nášlapem trefil /a nejen já/ nenápadně do pěšinky vyčuhující kmen, 3 m. vzduchem, sedřené levé předloktí a tuba od gelu s uzávěrem apíchlá v levým boku. Na zádech naštěstí 2 litry vody v Camelovi. 10 minut uklízení kmene, zjiš?ování rozsahu škod až po dojezdu. zdar.