• zderes

    16.11. Světový den záchrany života. Může to vyznít nudně a většina toto ani neotevře. Mě se to přeci netýká. Bohužel osud se mění během jedné vteřiny a stát se to může každému z nás.

    Jinak každý laik může zachránit život, opravdu doslova a není to vůbec nic těžkého. V poslední době je situace při poskytování laické první pomoci mnohem lepší, bohužel stále někteří lidi umírají jen proto, že se někdo „bál“ vyvinout jakoukoliv aktivitu. Není proto na škodu zopakovat si první pomoc. Je to jednoduché tak, že bych s nadsázkou řekl, že to zvládne i cvičená opice :)

    6 0
    • Kouba_2005  

      Rozhodně to není na škodu mít vytištěný, v autě to mám, člověk pak míň zmatkuje, když přijde na věc. Málokdo to máme zažitý.

      1 0
      • Mig_all  

        Jednu dobu bylo povinné to vozit ne? Od té doby mám vytištěnou a zalaminovanou kartičku od červeneho kříže vedle lekarničky a nemam duvod to nevozit stále i když už to zase z povinné vybavy vypadlo…

        0 0
    • Jano86  

      Respekt!

      0 0
      • zderes  

        Respekt těm, co opravdu pomohli!

        Měl někdo tu čest? Nebo tu smůlu, že se ocitl na takovém místě a nedalo mu to a pomohl? Povedlo se pomoct? Jak to šlo? Pocity?

        0 0
        • Alojs01  

          Ocitnul, snazil se, toho cloveka se nam nepodarilo ozivit a uz bych to nikdy nechtel znovu zazit… Tech ostatnich co prisli pomoct, bylo minimul. Spoustu lidi vse pozorovalo s dostatecne velke vzdalenosti a ani na vyzvu neprisli…

          Jeste dlouho po tom se mi to vracelo ve snech.

          0 0
          • Esi  

            Taky jsem měl tu smůlu, už je to opravdu hodně dlouho, tenkrát jsme zastavili 2, mě to auto přejíždělo tak 2 minuty před nehodou jel jako hovado, spolujezdec byl okamžitě mrtvý, řidiče jsme resuscitovali, masáž srdce někoho kdo je zaklíněný v autě ležícím v příkopu na pravém boku skrz místo kde bylo přední okno s vědomím že u nohou máš tělo spolujezdce kterému v podstatě chybí hlava je strašlivý pocit, už bych to nechtěl nikdy zažít, zdálo se mi o tom minimálně rok. Měl jsem štěstí že ten druhý řidič co zastavil byl myslím hasič, tak věděl co dělat. Bylo to dlouhých 10 minut než přijela záchranka, nicméně když jsme to předávali tak ten řidič žil. Jak to dopadlo nevím.

            0 0
            • zderes  

              Když se stane taková věc, tak je každý zvědavý, jak to dopadlo pak. Klidně zavolat na 155, říct, co se stalo a jen informaci, jestli postižený přežil. Pokud ti to neřeknou tam, tak tě spojí s doktorem, který ti to řekne. Jinak super práce, v takovém případě je to těžký i pro záchranáře. Nemyslím psychicky, myslím komplikaci, když je potřeba resuscitaci u člověka v autě, které je na boku nebo vzhůru nohama. Nicméně v takových případech je obzvlášť důležitá pomoc svědků, protože v takových případech zapadá ten jazyk, stačí jen zaklonit hlavu a držet ji tak do příjezdu záchranky. Pokud je to potřeba, tak masírovat, ale především dbát na svoji bezpečnost. ( Nejdříve označit místo nehody, opravdu toto je důležitější než hned resuscitovat, možnost zahoření, samovolný pohyb auta atd.)

              1 0
              • Esi  

                Auto bylo opřené o strom tak se na nás převrátit nemohlo a svítili jsme si autem, byla tam 2 auta na blikačkách. Já nějak neměl sílu se ptát, chtěl jsem hlavně zapomenout, trvalo mi to dost dlouho, už je to teda cca 20 let. Měl jsem štěstí že tam byl ten druhý který věděl co a jak, i když neměl potřebné vybavení. Doufám že mám vybráno a už se mi to znovu nestane.

                0 0
        • Japhy  

          Táta kdysi (někdy kolem plyšáku) úspěšně zprovoznil lyžaře co se na Bouřňáku rozmetal o strom. Jazyk, blitky, prodejchnul a chytil se. Tu bezmoc to jako dítě sledovat si pamatuju dodnes.

          0 0
          • zderes  

            Asi nejrozšířenější mýtus je vytahování jazyka!

            Bohužel toto přiživují i média kdy např. při fotbale spoluhráč “vytáhne” zkolabovanému zapadlý jazyk. Je to nesmysl. Dobré na tom je, že to děláme pro dobro věci, ve snaze pomoct. Strkat prsty do pusy (nebo násilím otevírat pusu) je nesmysl. Stačí jen zaklonit hlavu a jazyk pokud je jazyk zapadlej (v naprosté většině případech není) tak se sám uvolní.

            Jinak zážitek to nemusí být veselý, ale pocit, že se táta snažil je víc než jen hledět a pak myslet na to, jestli se nedalo pomoct..

            1 0
            • Japhy  

              Měl plnou ústní dutinu zvratků a byl pěkně modrej, takže trochu se mu v ústní dutině porejpat musel. Ale bylo mi tak 10–11, pamatuju si skoro prd.

              0 0
        • Barak  

          Zastavil jsem jako první auto na dálnici u úplně rozsvihane Felicie. Několik aut prede mnou to objelo, ackoliv už jely krokem, takže to nebylo určitě kvůli riziku další srážky…

          Dveře byly zablokovane, takže jsem se snažil to nějak vyrvat, ale jak byla tma, akorát jsem se porezal. Pak dorazili další, ale ani vetsi síla nepomohla. Uvnitř na předních sedadlech starší pár. Oba v bezvědomí. Snažili jsme se provést masáž srdce naklonění dovnitř skrz rozbitá okna, než dorazili záchranáři. Ti je pak vystřídali, poskytli první pomoc a vrtulí do špitálu. Když jsem dorazil domů, už tu nehodu na internetu popisovali jako nehodu se dvěma oběťmi. Takže záchrana se nedařilo. Vždy, když jedu z Liberce, vsimnu si pomnicku.

          Zpetne vidím jako chybu, že jsem nechranil sebe. Tzn. žádné rukavice, když jsem přišel do kontaktu s krví zraněných. Ještě jsem se do toho porezal, takže jsem šel tehdy pro jistotu na krevní testy. Jinak jsme víc asi v té situaci nemohli udělat.

          0 0
          • oddie  

            Taky tak, stejná chyba, vymlátil jsem polorozbité okno rukou, stálo mě to 6 stehů… Skončilo to ale dobře, 6 těžce zraněných (dvě auta čelně, zmuchlané šíleně), ale přežili to prý všichni. Bylo to ještě v minulém století :) lidi tehdy celkem ochotný pomoct, ale nevěděli, co maj dělat. Jo a nikdo k tomu nechtěl jít, když to hořelo, asi zblblí z filmu řvali, že to bouchne, ale aspoň donesli 6kg hasičák, kilový sprej už byl na prd…

            0 0
            • liborg1982  

              S tím velkým hasičakem jste měli celkem štěstí. To musel zastavit i nějaký autobus? V autě mám 2kg a už jsem ho taky úspěšné použil. Další věc, u které musíš vědět jak použít, abys jen tak nefouknul do prostoru.

              0 0
            • zderes  

              K neštěstí se nesprintuje. První krok má být “krok vzad”. Nádech-výdech. Pozor na tunelové vidění, kdy se rozběhneme ke zraněnému. Nebo bezhlavě skočíme do vody pro tonoucího. Nejen, že nepomůžeme, když budeme mrtví nebo zranění, nezachráníme ani ty, kteří se zachraňují nejlépe, což jsou zdraví, které jsme třeba neupozornili na nebezpečí a navíc při takovém průseru komplikujeme nebo přiděláváme práci záchranářům. Napsáno trošku nadneseně. Prostě použít mozek :))

              1 0
              • Barak  

                Ty jsi záchranář?

                0 0
                • zderes  

                  Mám to mnoho let napsané v pracovní smlouvě, bohužel poslední dobou si připadám jako závozník vozu technických služeb.

                  0 0
                  • Barak  

                    To je právě ono. Beres to už jako normální práci, skoro jako zavoznik technických služeb, jak píšeš. Nevyvede tě nic moc z míry.

                    Normální člověk, který se do takové situace dostane třeba jen jednou za život, jedná jinak. A to i přesto, že si cas od času připomene nějaké základy první pomoci. Třeba já jsem si říkal, ze raději půjdu pomoct lidem, než abych vykládal věci z narvaneho kufru, abych se dostal k lékárně a výstražnému trojúhelníku. Říkal jsem si, že minuta dve můžou rozhodovat… Jasně, blbost, kdyby to do nás napálilo další auto, bylo by tam zraněných 2× tolik, než na začátku. Kdyby ses mě zeptal, jak bych postupoval před tím, řekl bych, ze nejprve zajistit svou bezpečnost. Ale kdyz to přijde, tak to člověku až tolik nemysli…

                    0 0
                    • zderes  

                      O to mi ale šlo, když jsem toto vlákno zakládal. Zopakovat si první pomoc. Protože ruku na srdce, málokdo si to ve volném čase zopakuje. Věřím, že kdyby se ti dnes stalo, že budeš muset pomoct tak si vzpomeneš na tuto diskuzi .

                      S lidmi co pomůžou jsem prakticky denně v kontaktu. Když je čas, vždy jim poskytneme už na místě zpětnou vazbu, většinou poděkujeme a dost často pokud je čas a mají zájem tak ještě prohodíme pár slov co bylo dobře, co by bylo lepší nebo jak to udělat jinak. Dokonce někdy když jsou lidi šikovní, necháme je i spolupracovat, třeba masírovat srdce pod našim dohledem. Taková škola je nejlepší.

                      Ale souhlasím s tebou, toto není denní chleba a zachovat chladnou hlavu nemusí být jednoduché. S tím závozníkem technických služeb jsem to myslel tak, že to není tak, že jezdíme jen k dopravním nehodám, úrazům a resuscitacím, ale taháme bezdomovce, podělaný opilce atd do špitálu, kde dostanou jídlo, pití, umytou je tam a zpět ven. Takovej to dělá schválné, protože ví, že se o něho takto někdo postará. A na druhou stranu někdo přijede s infarktem na kole…

                      0 0
                      • Barak  

                        Ale jo, to je naprosto v pohodě. Jakékoliv zopakování v této věci není určitě na škodu, naopak. Jen jsem chtěl říct, že laik, který se k podobné věci přimotá třeba jen jednou za život, vždycky nějaké chyby udělá. Teď jde jen o to, aby to byly spíš drobnosti.

                        0 0
              • Esi  

                Z vlastní zkušenosti vím že adrenalin dělá hodně, mě tenkrát ukočíroval ten pán co tak byl se mnou který to zkontroloval a potom říkal co dělat, já volal záchranku, ale jako absolutní laik, když chceš pomoc tak u toho myslet vím že je problém

                0 0
                • zderes  

                  Vidíš a teď by jsi byl ty ten, kdo to povede ;)

                  0 0
                  • Esi  

                    Já už bych byl rád kdybych to nikdy nepotřeboval. Brácha na to má vysloveně smůlu a už ho to potkalo 4×, ale zase jako hasič i když už teda bývalý trochu ví co má dělat

                    0 0
    • kucka7  

      Určitě to není špatný, mít jednoduchý návod. Ale spíše bych doporučil jednoduchý kurz základní( první) pomoci. Pokud to je trochu intenzivnější, tak možná teprve tam každý zjistí zda je schopen pomoci. Mám na mysli hlavně " hlavu" , ne každý to zvládne ustát.

      0 0
      • zderes  

        Naprostý souhlas, jen pozor při vybírání kurzů, kdo to pořádá a učí, nejlépe vybrat tam, kde přednáší člověk, který se s tím pravidelně setkává než dobrovolník, který to má naučené teoreticky.

        0 0
        • Kouba_2005  

          Je to tak. My máme pravidelně na těchto školeních paní od záchranky a musím říct, že je člověk po takovým školení celkem vyřízenej. Jsou pryč ty časy, kdy jsme funěli do Anduly a každej se styděl, tenkrát to byla procházka růžovou zahradou, která na reálnou situaci člověka vůbec nepřipraví.

          1 0
        • petyn  

          Každý rok nás školí přímo doktor co létá s vrtulníkem. Před tím nějaké extérní firmy – to bylo o ničem. Ten doktor ví o čem mluví. V první řadě dbát na vlastní bezpečnost, když si člověk nevěří, že to zvládne tak i zavolání na 155 je bráno jako pomoc. Nikdo se prý za to nemusí stydět.

          Já jsem byl bohužel na motosrazu přítomen boční srážce 2 moto ve velké rychlosti. 2× jsme kluka vrátili zpět a předávali jsme ho posádce vrtulníku. Druhý den v novinách jsem zjistil, že to nedal při převozu. 4 lidi jsme se snažili a 100 dalších jen zvědavě očumovalo :(

          Už nikdy více. Pořád to mám před očima.

          1 0
    • RapMan  

      já dával první pomoc zatím jen jednou v životě, a zrovna to bylo spojené s cyklistikou.

      Jako pěší jsme šli po asfaltové turistické cestě, proti nám dva cyklisti z mírného kopce.

      Projeli kolem nás a najednou rána jak z pistole, tomu prvnímu bouchla duše v plášti (tak že z ní byl v podstatě provaz) a hned letěl přes řidítka na ten asfalt. Ležel na boku a chrčelo v něm a byl v bezvědomí, volání 155, podle pokynů dávání první pomoci, v podstatě v souladu s zde nasdíleným návodem – přesunout na záda, uvolnit dýchací cesty zakloněním hlavy. Operátorka chtěla vědět, jak rychle se mu hýbe hrudník, při každém nádechu jsem jí říkal „teď“.

      Naštěstí za pár minut přišel zpět k vědomí. Chtěl se hned zvednout a projít, to jsme mu nedovolili, povídali s ním, dokud nepřijela sanitka.

      V důsledku to nakonec byla „jen“ zlomenina krčku.

      Člověk v tu chvíli zapomene, že má v telefonu aplikaci Záchranku, která by hned poslala souřadnice, hledá v telefonu číselník, který skoro vůbec nepoužívá, a pak složitě vysvětluje, kde v lese je, protože na 155 se dovolá bůhví kam, že to operátor ani nezná.

      No díky tomuto pánovi jsem přešel na bezduše,,,,

      0 0
      • Esi  

        Ze sportu mám taky jednu i když to teda nešlo úplně o život, na Benecku je to tak 4 roky mají vždy postavený park se skokama, nějaký mladas tak 15 lyžoval celkem mizerně, ale sebevědomí nechybělo to poslal na takový ten trikový skok, jel hrozně rychle, vyhodili ho to tak 4 metry vysokou a šel rovnou na záda a zůstal ležet, lidí klasika jezdili okolo než zájmu, já tak měl syna kterého jsem učil lyžovat tak že mi trvalo tak 2 minuty než jsme tam přijeli a on ležel nikdo si ho nevšímal ale byl pro vědomí, tak jsem její lyžema zavřel ten skok aby mu nikdo neskočil na hlavu, pak jsem se ho co ho bolí, říkal že záda a brnění v nohou, tak jsem mu říkal ať leží a nesmí se hýbat. Vzal jsem mobil a nic, asi moc zima. Lidí okolo pořád nic tak jsem řekl synovi kterému bylo 6 že tam musí zůstat, nesmí nikam chodit, pán se nesmí hýbat že se za chvíli vrátím a jeho jsem dolů k vlekařům, je to tak 300m, jeden volal teda horskou co sídlí nahoře u lanovky a druhý mě na skútru odvezl zpátky pro kluka, ten tak u něj klečel a vyprávěl mi nějakou hovadinu co viděl v televizi. Toho kluka tak celkem dlouho sbírali přijela rychlá a rozhlasem sháněli rodiče. Jak dopadl nevím, snad dobře, ale ten dopad na záda bez páteřáku a brnění nohou nevěštila nic dobrého..

        0 0
        • zderes  

          Kluk měl super zážitek, mohl vyprávět ve školce a rozvířit debatu ))

          0 0
      • zderes  

        Přesně. Stačí zavolat 155 (ne 112!!!), telefon dáš nahlas a oni ti radí co dělat.

        Aplikace záchranka super věc, používá se a funguje perfektně.

        0 0
        • mr.antik  

          2 jsem řešil bezvládně ležícího člověka (jednou parkoviště, jednou na ulici) a můžu říct, že jsem v tu chvíli ani nevěděl, jak odemknout telefon. Naštěstí obojí byli jen ležící opilci.

          0 0
    • ratel  

      pred par lety jsme se zenou byli na vikendovem kurzu prvni pomoci s realnym cvicenim na ulici :-). Dost mi to otevrelo oci. Zrovna nedavno jsme se bavili o tom, co si z toho pamatujeme po cca 5 letech. Moc toho nebylo.

      0 0
    • Melvin  

      My máme v práci každý rok v rámci safety day ve spolupráci s červeným křížem nácvik modelových situací. Autonehoda, popálení, oživování… vše i s figuranty, imitací krve atd. Možnost je i vyzkoušet si uhasit oheň hasičákem (práškovým či COčkem). Jinak na ostro jsem to naštěstí ještě nemusel aplikovat.

      0 0
      • -b-n-x-  

        Ta možnost použít hasičák je super. Tohle bych si občas chtěl vyzkoušet.

        0 0
    • Japhy  

      Pro odlehčení – uvědomili jste si, že resuscitace je vlastně takový lidský ekvivalent kopance nebo rány pěstí do stroje aby zas začal fungovat? ;-)

      1 0
      • zderes  

        Má pravdu ten chlapec! A taky je to „buď a nebo“ :))

        0 0

Nová reakce na zakládající

Pro zobrazení diskuse se prosím přihlaste nebo zaregistrujte.