• Roman

    Tak jsem vyhrál maratón

    Jestli si někdo myslí, že je to zase jenom nějaká nadsázka, tak to teda ne! Níže přikládám fakta:

    I. Prolog Na jaře 2005 donesl domů ze školy můj syn Vašek (v té době 7 roků) pozvánku na celodenní závody horských kol s naprosto nemístnou připomínkou, že chce jet se mnou taky. Jal jsem se mu vysvětlovat, že to není pro něj, že to je jen pro ostřílené, zkušené cykloborce jako jsem například já. Nedal si říct, prý musí jet, protože tam bude závodit i jeho kamarádka, což byl argument, kterému mi chlapi pochopitelně rozumíme, že?

    Přihlásil jsem nás tedy do kategorie rodič + dítě. Do startu zbýval 1 týden, takže času na důkladnou přípravu bylo habaděj. Nezbytnou přípravu jsem rozdělil do 4 bloků:

    Blok 1. Spočíval v přípravě psychické a v řádném odpočinku.

    Blok 2. Mediální, ten byl velmi důležitý. Zakládal se v manipulaci se zbytkem rodiny, že takový závod, to není jen tak, že pojedeme velmi pomalu a opatrně s neustálým připomínáním ať od nás propána nic nečekají!

    Blok 3. Fyzická příprava proběhla tak, že jsem konstatoval, že jí není třeba, protože jsem v roce 2004 jel 3 maratóny, takže mám jistě dost najeto a kluk taky už ví, co je to terén, protože jsme už spolu jeli sjezd do Obřan – neměl jsem ho tenkrát nechat jet prvního, teď už to vím, byla to chyba, byl tam skorometrový schod na lesolistnaté cestě. Vznesl se s kolem a dopadl na držku. Já ten schod zbaběle objel. Po chvíli se začal i hýbat a vstal. Jen krev na xichtíku a na ruce kazila dojem z jinak povedeného salta. Jak byl zblblý, že mu furt nadávám, tak se bál brečet a s pláčem udušeným v hrdle a s bolestnou grimasou kterou se snažil zamaskovat jakoby úsměvem prohodil „to bylo, co?!“. Pomyslel jsem si chachá, mám vyhráno, bude chtít zrušit závody a já si pěkně pojedu sám, ale on pořád vedl tu svou, že tam bude ta jeho kamarádka (ach ty ženy).

    Blok 4. Zvolená bojová taktika byla snadná, jasná a mnou již 3× prověřená. Prostě vyrazit z poslední řady, abychom měli jistotu, že nás nikdo nepředjede a tím předejít ostudným a přiblblým otázkám kolik, že nás to pokořilo účastníků závodu.

    II. Závod Zaparkování u hospody, usazení zbytku rodiny na startovní plochu, registrace, nasazení čísel (škoda, takhle bude poznat jak moc jsme pozadu). Přiléhavé cyklooblečky jsem s pohrdáním nechal doma, jakože na výraz, že s doprovodem 7letého kluka to nepovažuji za závod, ale za cyklovýlet a myslím, že mi to v těch volných kraťáskách a bavlněném tričánku slušelo.

    Stojíme na startu, tlačenice, žgrundání mých žaludečních šťáv, kterým se stále ještě nelíbí ranní bageta, protřepávající se lítka chrtů začínajících tisící kilometr toho týdne se svým objemem blíží objemu mého stehna. Ha, zrada, synova kamarádka má coby doprovod sličnou maminku (musíme se určitě postavit až za ně, aby nás nemohli předjet) a její sebevědomý pohled a přirozené chování naznačují nechuť spokojit se s něčím jiným, než s předním umístěním, a navíc synova bezelstná otázka „a kdy je všechny předjedem?“ mě vede k živočišné panice. Mám strach a chce se mi brečet z očekávané hanby, ach, kdyby tak padla mlha, aby nás neviděly jiskřící oči našich holek (zbytek rodiny), které vysílají naším směrem toužebné očekávání velkolepého výsledku. Musím to vzdát, odstoupit, není čas na hrdinství, ještě jsem mladý, no co! – vymluvím se na filozofii, že na kole se má jezdit pro radost, pro zdraví a ne chrtit jako blázni a riskovat zranění na těle a v mém případě i na duši.

    Mám starťáka jako hrom. Zde již striktně přecházím do jednotného čísla vynechávajíc mluvu v množném čísle (já + syn), protože tady už přestávala veškerá legrace. Toto už nebyl jen závod dvojice, ale byl to můj osobní boj o záchranu cti, hrdosti, prestiže a dalšího bytí v rodinném kruhu.

    Když člověk jede sám a k tomu anonymně, tak může jet pomalu a poslední příčky zdůvodnit výletním kochacím tempem, nebo prostě vzdát a okecat to snahou o nezničení nového ještě se lesknoucího řetězu, ale já? a teď?!, když se na mě dívá celý svět?!

    Při pohledu na doprovod synovy kamarádky (naše děti nás vzájemně představily) se ve mně na malý okamžik probudil náznak ducha soutěživosti, že bych babu mohl předjet a nebo, že bych ji alespoň svedl k lehké, povrchní konverzaci o dětech a tak…, doufajíc, že nepostřehne, že už nezávodíme, čímž bych získal tolik potřebný čas a záchranu důstojnosti. Všechno to pokazil můj zesměšňující pád na bok (jako pytel brambor) po té, co jsem machroval popojížděním a pozdě vycvakl hňápu z SPD. Lítostivý pohled maminky-závodnice a náznak shovívavého úsměvu při pohledu na mojí ležící osobu přikrytou bicyklem mi sebral zbytky odvahy k navázání bližšího verbálního kontaktu.

    Rána pod pás jako hrom, dvojice prý nejdřív poběží 3 km lesní běh vytyčený červenými praporky po hvozdech a hájích. Sakra, mám SPD. Takže ne maratón, ale potupný fujtajbl branný závod pro mrňata. Dal jsem si 3 piškoty, cucnul si z camelu, počkal na výstřel a vyrazil. Po 20 metrech klouzání kufrů po asaltu mě to už nebavilo a chtěl jsem jít domů. V lese to bylo lepší. Po 1km jsem posledním vydechnutím vytlačil z hrdla „zastavíme a odpočineme“. Sbíral jsem kontrolní značky běhajíc po kopcích jako kamzík. „Proč neutíkáme rychleji?“ ptá se syn, „abych nerozmačkal piškoty v kejmlu“, povídám. Fáborky zmizely – poprvé jsme zabloudili. „Tady si lehni a čekej, jdu najít cestu“. Po 5 minutách se vracím se sakrováním, běžíme dál. Závěrečný sjezd, vlastně sběh je na neštěstí na místo startu/cíle, kde všichni čumí, jak si poradíme s klesáním v % za které by se nemuseli stydět ani v Kycbílu. Pro pobavení diváků se posledních 50 metrů kutálím mezi pařezama, netuším, kde je kluk. Čekal dole, bo to nevzal zkratkou jako já, ale běžel po pěšince, pacholek.

    Odevzdávám nasbírané kontrolní placky rozhodčím a konečně nasedáme na kolo, což ve mně vzbuzuje naději, že se divákům schovám v lese. Pád do potoka v Bílovicích (jak je ten starý náhon, nebo co to je), naštěstí ne do proudu, ale jen do příbřežního bahna, smích, ale ne můj. Přehlédnu šipku k odbočení a podruhé bloudím, vracím se 500m, kluk se řechtá, odbočujeme správně do nesmyslně příkrého kopce ke křížku (myslím červená turistická), táhnu na hřbetě 2 kola a ještě povzbuzuji kluka (k čertu, to jsem si teda vybral sport). Nahoře fakt už nemůžu, jsem vyčerpán, už jsem spálil všechny cukry, tuky a snad i brzdové destičky.

    Záchrana přichází v podobě ujídání piškotů a střelbě ze vzduchovky v leže. Nastřílel jsem hodně, však jsem na vojně za komárů trénoval ze všeho možného co vlastnilo NATO i WARŠAVO. Synátor se taky trefuje, to se hned projevil poctivý trénink z kuličkovky napodobující M16cku.

    Po dalším úseku kolojízdy následuje požadavek na rodiče na 5ti metrové vyšplháni na strom a 10ti metrový traverz po lanech. Podle mě je to proti Ženevským konvencím se zacházením se sportovci. To vše zajištěno sedáky, hruďáky a horolezci. Mám smůlu, doprovod synovy kamarádky to zvládá přede mnou (sakra) jako veverka, Vašek to hloupě komentuje „ona je holka, ale ty tati jako kluk to přelezeš rychleji, že“? (zakážu mu večerníček). Traverzuji hlavou dolů, syn mi polehávajíc v trávě žere moje poslední piškoty a chlemtá zbytek mojí kofoly z kejmlu.

    Jedeme dál. „Tatí, můžeš ještě“?, chci zařvat NE, už jsem asi hodinu mrtev, ale říkám „jo“, on na to „tak mě tlač“. Pravou rukou ho tlačím, nepadám, poprvé někoho předjíždíme.

    Další stanoviště, kde máme najít v lese volně pohozené cedulky s čísly. „Čekej tady ať se neztratíš“ říkám synovi a vyrážím do mlází. Našel jsem 4ks, prohledal jsem i krtince a jeskyni místního Hejkala, ale víc nic. Kašlu na to, vracím se. Z dálky volám na Vaška „dělej, nezdržuj a sedej na kolo“, on na mě volá, „když jsi tak dlouho nešel, tak jsem tady v okolí našel 10ks“ (no nezabil bys ho?!).

    Zase kolo a pak další atrakce v hledání barevných cedulek v lesní školce. Výsledek: já 3 cedulky a 3 klíšťáci, Vašek 7 cedulek (nenávidím ho za to, že mě vidí poníženého).

    Projíždíme úsekem start/cíl, přeji si, aby mě rodina přemlouvala a vábila tak, jako jindy: „taťko nikam nejeď, pojď za náma“. Hned bych šel, ale oni ne, ony obě řvaly „dotoho dotoho“ (rozvedu se a děti levně prodám). Ještě několik etap a snad bude cíl. „Tatí, já na tebe dole počkám“ (asi ho zardousím).

    Cíl, mžitky před očima, lehám do trávy, ne, je to posečená kopřiva, chladím požahané končetiny ve Svratce, vyhlašování výsledků, ani nevstávám.

    Naše jména čtou jako první – VYHRÁL JSEM, fakt!

    III. Epilog pro rejpaly Ne, cílovou listinu při čtení nedrželi omylem vzhůru nohama! Opravdu jsem vyhrál (no jo, syn taky, vím). Jednoduše a prostě ostatní taky bloudili, našli méně barevných tabulek, střelili míň, netlačili potomky do mírných stoupání, atd…

    Prvně v životě a zřejmě taky naposled jsem stál na bedně úplně nahoře (ale jo, syn tam taky stál, co furt máte!). Pochopitelně jsem si chtěl nechat diplom pro sebe zarámovat a pověsit do obýváku, ale smutný pohled juniora a vyčítavé pohledy zbytku rodiny mi překazily radost a vyhlídky na vybudování vlastní síně slávy s metálama. S nechutí jsem diplom mlaďochovi odevzdal. Přitom on ten diplom rouhačsky strčil v pokojíku do šuplíku. Vůbec nechápou, jak by ten diplom pěkně ladil s pohárem, který jsem dostal (jako všichni příchozí) na jiném nejmenovaném jihomoravském maratónu. Návštěvám to samozřejmě prezentuji jako výhru, šak sem to ujel celé, tak co a dlouhou! A přísahám, že kdyby mi dovolili zarámovat ten můj diplom, tak bych vedle něj pověsil aji to tričko s nápisem taky jednoho maratónu, který jsem si myslel, že vyhrávám, protože jsem všem ujel, ale to jsem jen strašně zabloudil a najel o 10 km víc.

    Večer se mě kluk oplzle ptá „a kolik máš celkem 1. míst?“, já odvětil „toto jaro první a mazej si vyčistit zuby a do postele.“ Co hůř, rodině to 1. místo připadlo normální, grrrr no to snad není normální! Oni vůbec nechápou, co to je vyhrát závody horských kol!

    A tak se tedy zde, v úplném závěru musím podělit o tu radost tady, mezi mně blízkými a obracím se na úzkou obec cyklistů, na vás, na ostatní jezdce na kolech, na závodníky biků i silniček, na hobíky i profíky, na trialisty i dolekopcomjezdce a proč to neříct – na bratry v kole, jen vy můžete pochopit mojí sdílenou radost ze splněného životního snu – VYHRÁT MARATÓN !

    Hned jak to dopíšu, tak si osuším papírovým kapesníčkem slzu radostného dojetí, vypnu hymnu z kazeťáku a jdu tomu pacholkovi vzít ten diplom (už spí) a budu se dlouho do noci pod peřinou s baterkou v ruce kochat pohledem na číslovku „1.“

    Důkaz: http://www.bike-forum.cz/forum/foto.php?…

    0 0
    • RomanH  

      Super, mel by jsi se psanim opravdu zivit :o)

      0 0
    • ddd - andy  

      Gratuluju!!! :-) Je to vyborne napsany a ten pocit z vyhranyho maratonu… hmmm.. to se jen tak nezapomina.. :-)

      0 0
    • Ruprecht  

      SKVĚLE NAPSANÉ :-)

      0 0
    • Vana  

      Super fakt jsem se pobavil. A moc synkovi gratuluji je fakt šikovnej.(No jo,ty samozřejmě taky) Ne vážně vám oběma. Fakt dobrý.

      0 0
    • Manas  

      Hezky napsany, vysoka latka pro kohokoliv dalsiho :-) Gratuluji, ja jeste nikdy nic nevyhral (pocitam na kole) :-/

      0 0
    • rock  

      The Last Action Hero …

      0 0
    • kámen úrazu1  

      Díky za supr začátek pracovního dne, pobavila jsem se, napsals to perfektně! A gratuluju vám k vítězství. A bacha, obhajoba tehle rok bude ještě náročnější. :-)

      0 0
    • Luka  

      Dneska velmi prijemny zacatek dne nad timhle spisovatelskym pocinem. Blahoprani a vice takovych radosti.

      0 0
    • Radek Broz  

      Moc pekny!

      0 0
    • kajulka2  

      Jestli nejsi spisovatel-profík, tak s tím něco udělej, máš talent. Super!

      0 0
    • wlk  

      Tak to jsem se fakt královsky pobavil, věř mi, že moc lidí takhle psát neumí, nechceš psát nějaký příspěvky do cyklo časáků, třeba komentáře maratónů, to by byla fakt pecka a vzhledem k reakcím tady místních si myslím, že bys měl fakt úspěch. Moc vtipný, dlouho sem se tak nezasmál, ale jinak gratulace k prvnímu vyhranýmu závodu!

      0 0
    • brantec  

      skvele zacatek dne..rikam si mrknu po ranu na BF a tady taka super povidka:-) jen houst a vetsi kapky, fakt ti to jde:)

      0 0
    • m.k.2  

      Super, už se těším na další.

      0 0
    • Vrci  

      Výborný :-)

      0 0
    • Paja  

      ja to rikam furt…clovece vy jste basnik:o)…zacal jsem se smat uz kdyz jsem videl autora a nazev:oD

      0 0
    • Mamutt  

      Paráda :oD

      0 0
    • petryk  

      Výborný kousek:) Máš můj obdiv za tak heroický výkon

      0 0
    • Vóca  

      Tak nevím co je lepší. Tvůj sportovní výkon a nebo samotné psaní :-)

      0 0
    • Martin  

      Pěkný. Moc. Už se těším na povídání o obhajobě:-)

      0 0
    • SELMIRA  

      seš KING!!! Serdečně gratuluji! Přeju spoustu dalších úspěchů a prosím foto s autogramem! :o)

      0 0
      • pegal  

        jee .. koukam ze jsi z Dobrichovic .. :) .. tam znam jednoho cloveka ..

        0 0
        • SELMIRA  

          fakt? Já tam přespávám už druhym rokem, ale neznám tam nikoho. :o)

          0 0
          • pegal  

            jsou to ty u Prahy? ..

            0 0
            • SELMIRA  

              Praha??? To myslíš tu u Dobřichovic? To potom áno. V Dobřichovicích znám jednu bikerku. A taky znám jednu řevnickou bikerku a Štorka. Jo a taky dobřichovickej bikovej krám, kde jsem už asi 3× byla pro Velo a 1× pro duši, se dá říct, že znám. Eště taky kadeřnici, strejce s klobásama a 3 sousedy. A víc už tam fakt neznám. Já jsem vlastně z Mníšku, ale ten už nechci znát. Kromě jedné bikerky, která však do Mníšku přibyla až po mém odchodu. Myslim, že spíš jsem z Litoměřic, ale tam bohužel, kromě jedné bikerky, taky nikoho neznám. :o)) Koho Ty znáš v Dobřichovicích?

              0 0
              • pegal  

                jednoho pana .. jezdi v audi, bydli v nejaky secesni vile, nedavno machroval ze hraje bejzbol a dela reditele v jedni firme( P******K ) a zaroven dela reditele i me .. :)

                0 0
                • SELMIRA  

                  tos mi moc neporadil v Dobrichovicich vsichni bydlej ve vilach, hrajou bejzbol, skvoš, tenis, basket… a jezdí v audinách, hummerech nebo kdovíjakých eště bourákách teda…skoro všichni hehe já sic tam spim taky ve vile, ale z ní mam pronajatý pouze bytík 2+1 a jezdim na kole :o) BTW, Je pan chéf svobodnej?

                  0 0
                  • pegal  

                    neni .. je mu 40 – nedavno je slavil a prej tam mel 100 hostu (uz trochu sedivy vlasy) .. ma manzelku a dve deti – kluka a holku a tu audinu ma cervenou a manzelka ma Wolksvagen Transporter modrej .. uz?

                    0 0
                    • SELMIRA  

                      škoda :o) no, nevim. Se zkusim rozhlídnout, ale já z okolí znám spíš lidi, který jsem potkala na biku v lese. :o) A Dobřichovice nádohou nejsou zas taková dědina, aby se tam lidi znali.

                      0 0
                      • pegal  

                        hmm .. tak nic .. mezi nama – neni o co stat .. :)

                        0 0
    • Pekáček  

      To bylo počteníčko! PS: taky mám rád kofolu v kejmlu ;o)

      0 0
    • sis  

      super! uz se tesim az jednou neco takoveho bude cekat me…

      0 0
    • pos3k  

      jako vzdy super, jen tak dal

      0 0
    • black.horse  

      Boooooooooooo­oooooommmmmmmba­aaaaaaaaa:-) tohle je jeden z nejhustějších textů, co sem kdy četl..:-) jen co sem to dočetl, tak se nemůžu dočkat až na podobnej maraton jednou budu moct vyrazit:-)

      0 0
    • McBlacky  

      poklona za výkon i report :) Jezdit na bednu je nejlepšíííí!

      0 0
      • SELMIRA  

        já soudim, že jezdit na bednu je hodně příjemný ale NEJlepší je prostě JEZDIT i když ta bedna…no…teda…Y­O! :o)))

        0 0
        • ddd - andy  

          ..a s vedomim ze na to mas, to jsou pekny predstarovni pocity.. :-)

          0 0
        • fousac  

          je pani ty si dneska legracni.. ;))) ale umis to dobre podat a zatajit zasadni fakta.. :-DDD

          0 0
          • SELMIRA  

            ááále :o) jenom dneska? Myslíš, že jsem měla napsat rovnou, že se mi jezdí fakt skvěle, když vim, že jedu prvníííí a zezadu mi nic nehrozí, páč počet odstartovaných žen = 1. :o)) Náhodou takový závody nemam ráda, páč se snažim si to první místo zasloužit a snažim se závodit o to mocněji, bych zvítězila sama nad sebou. :o))) Lepší závody jsou ty, kde jedem 2–3, z toho ta druhá je o 100 let starší (fak, eště nejsem UPLNĚ nejstarší), o 100 kg těžší a ta druhá má astma a chromý nohy. Tak takový závůdky smim. To skromně přiznávám. :o)) Ale jsem prvním příspěvkem chtěla vyjádřit, že uplně nejvíc nejlepší bikovací pocit je, když jedu v nemožných hadrech na tej mej starej věrnej plečce a můžu jet jak chci rychle a kterym chci směrem. To při závodech neni. No.

            0 0
    • Jogador  

      Už abych si taky pořídil nějakého parchantíka, abych začal stát na bedně:)

      0 0
    • Stancek  

      Velika gratulace vam obema… Fakt paradne napsany, doufam ze se zas brzo zucastnite neceho dalsiho a potesis nas dalsim perfektnim a pefrektne napsanym pribehem…

      0 0
    • Corbett  

      Co dodat, jako všichni smekám a říkám velmi dobré. Nech to klukovi jako vzor pro slohovou práci, ale myslím, že si počká. Nebál bych se s tímto vystoupit před maturitní komisí. Jen otočí role, „jak jsem s taťkou vyhrál maratón“.

      0 0
    • Twisp  

      perfektni, v urcitych mistech mi zpusob humoru pripadl jako simek a grosman :) a ke konci jsem skorem zamack slzu

      0 0
    • goofy  

      Hezkýýý Pepíku, Hezkýýý… :o)

      0 0
    • CZiko  

      SUPER!!!!!!

      0 0
    • grafik  

      umí … :)

      0 0
    • MartinXC  

      Romane, už mi běhá mráz po zádech, když si představím, že můj malý taky doroste do školního věku a přinese domů podobnou „výzvu“. Radši bika prodám dokud je čas a peníze propiju. ;-)

      0 0
      • mastihuba  

        srabe :)))

        0 0
        • MartinXC  

          … a peníze prochlastám v Bukovince ;-)

          0 0
          • mastihuba  

            mě ta povídka připoměla loňský léto kdy za mnou přišel jeden známej, abych s jeho osmiletou dcerou absolvoval podobnej závod v Bílovicích. Dodnes mě žere svědomí že jsem se vymluvil na chřipku. :)

            Bukovinka rullezzzz :))) momentálně je rozumná přístupová cesta od Račic a možná od Jedovnic lesem. Kdo by to chtěl zkoušet na kole na trase Ochoz – Březina – Bukovina – Bukovinka, tak si koleduje o malér. Silnice jsou pod ledem a auta mají co dělat sami se sebou natož s cyklisty.
            Ještě že nám fandí nadlesní a všechny asfaltky v lese jsou krásně prohrnutý. :)

            0 0
    • pegal  

      jako dobry to docela je .. ale na „Jak jsem jel Krale Sumavy“ to proste nema ..

      0 0
      • kajulka2  

        Nebyl by link?

        0 0
      • Roman  

        :o) Chtít srovnávat můj výplod s „Jak jsem jel Krále Šumavy“ je naprosto AUT. „Král“ je čistokrevný, dokonalý „PULICER“ a podle mě něco tak geniálního už nikdy nikdo nenapíše a to, žes „Krále“ vůbec zmínil v tomto „tréjdu“ je pro mě jakožto elektrikáře nevyšší možná pocta. :o)

        0 0
        • pegal  

          v zadnem pripade jsem te nechtel urazit nebo tak neco .. ten tvuj prispevek je taky velice dobry ostatne to muzes vycist z reakci ostatnich .. ja jenom ze „Kral“ je proste jak rikas sam nikdo nic lepsiho nenapise ..

          0 0
          • Roman  

            Jejda jasně. Snažil jsem se smajlíkama vložit srandovní náladu a naopak – sám jsem si Krále znovu a s velkou chutí přečet a snad z těch mých „příspěvku“ jde poznat, že jsem veselá, neurážející se kopa :o)

            0 0
    • Siddha  

      bezvadny, gratuluju obema!

      0 0
    • BikerM  

      Super, moc gratuluji!!!!!!!!!!­!!!!!!!!Skvěle napsaný…

      0 0
    • revish  

      pekne se to cte, Gratuluji Vam k vitezstvi, borci.

      0 0
    • Rybnik  

      Dooost dobrýýý! Stát na bedne a jeste k tomu se svym potomkem – splneny sen! :-) Na net se casto nedostanu, ale tohle stálo za tu „drzkovou“ od nadrízeného. Mám totiz stále usmev na tvári. Dík!

      0 0
    • luCas  

      Fakt super clanek, lamal sem se smichy. Vysoko nastavena latka pro dalsi…K vitezstvi gratuluju, protoze neni maly vitezstvi!

      0 0
    • prodi  

      Super. Tohle mi přijde lepší než KŠ (tam se mi to zdá nějaké nedokončené)

      0 0

Nová reakce na zakládající

Pro zobrazení diskuse se prosím přihlaste nebo zaregistrujte.