Pěšky na Smrk v Beskydech

Z nádraží v Ostravici jsme zamířili k místní sjezdovce a po ní přímo nahoru na Skalku (613 m).

Skalka (613 m)

Za kopcem Skalka je stejnojmenná osada. Z ní vede strmý odlesněný svah nahoru do zdálky viditelného lesního průseku

Naše počínání sledovala přísným zrakem zdejší vládkyně, Lysá hora (1323 m)

Vstup do průseku, který nás dovedl až na samotný vrchol Malého Smrku (1174 m).

Malý Smrk (1174 m). Zatím jsme nepotkali v terénu živou duši. To ale za chvíli skončí, neboť ze sedla mezi Smrky půjdeme kousek po magistrále uprostřed davů.

Davy ovšem nezajímalo okolí ani výhledy, takže na vyhlídkových místech jsme byli vesměs sami.

Výhled ze Smrku k Ondřejníku a Červenému kameni.

Ze Smrku jsme šli ještě malý kousek po magistrále (z této strany už není zdaleka tak frekventovaná jako ze sedla mezi Smrky) a kolem křížku (neví někdo, jako tragickou událost připomíná?) se napojili na starou lesní cestu..

Trošku nám přibylo sněhu.

A taky začalo foukat.

Nikde ani noha ani stopa. Jen jeden starý lesník kráčel proti nám nahoru a uctivě zdravil (my jeho taky, to se ví).

Partyzánským hřebenem, kde operovala výsadková skupina Wolfram II, kde recidivista Kotačka zavraždil a oloupil jejího člena Josefa Bierského a kde je tato chaloupka na muří noze, jsme seběhli do Podolánek

Z Podolánek, jsme mazali opět na hřeben a přes Grúň (799 m) jsme došli k chatě Martiňák. Tam pro změnu za války působila brigáda Jana Žižky, což připomíná i tento památník..

Na Martiňáku bylo otevřené okénko takže bylo možné doplnit provozní kapaliny nebo něco menšího pozřít.

Po žluté značce přes osadu Lopunka a tajemnou vybydlenou osadu pod Kyčerou (804 m) jsme došli na Horní Bečvu.