Černý výplet
Karbonové špice si získávají stále větší oblibu, ale přinášejí skutečně nějaké výhody?
Text: Jack Evans, fotografie: Danny Bird
Karbonové paprsky představují již od 90. let lehčí a tužší alternativu k tradičním ocelovým paprskům – stačí se zeptat společnosti Lightweight. Kvůli vysoké ceně a neopravitelné, lepené konstrukci se však příliš neuchytily, ale nejnovější vývoj přinesl změnu. Karbonové paprsky se přestaly být nedílnou součástí monokokové konstrukce kola a nyní se svou vyměnitelnou, nastavitelnou a opravitelnou konstrukcí více podobají ocelovým paprskům.
Nyní má každá značka, která za něco stojí, alespoň jednu sadu kol s možností upgrade na karbonová paprsky. Britská značka kol Hunt uvádí, že polovina high-end kol, která prodává, má nyní karbonová paprsky, ale stále se jedná o drahou variantu. 25% přirážka oproti ekvivalentům s ocelovými paprsky je výsledkem vyšších jednotkových nákladů a složitosti výroby. „U ocelových paprsků stačí vytáhnout kov a na jeho konec natlačit koncovku. Je to mnohem méně náročné na práci,“ říká Patrick Brown, vedoucí vývojový inženýr společnosti Hunt. Pro zjednodušení si mnoho značek nakupuje prefabrikovaná karbonové paprsky od čínského výrobce Vonoa stejným způsobem, jakým nakupují ocelová od DT Swiss nebo Sapim. Metoda, kterou Vonoa používá k výrobě paprsků, je složitá, časově náročná a drahá, ale výsledkem je karbonový paprsek o 20–30 % tužší a až o 4 g lehčí než ocelový, což potenciálně ušetří 200 g na sadu kol. Robert Fields, vedoucí produktového a technického oddělení společnosti Hunt, říká: „V kole si vystačíte s menším počtem karbonových paprsků, což přináší úsporu hmotnosti, ale také určité aerodynamické výhody.“
Teoreticky je karbon snazší tvarovat do aerodynamického profilu než ocel, ale Joep Verhees, technický specialista společnosti Scope Wheels, není o aerodynamické výhodě tak přesvědčen. „Větší vliv bude mít tvar ráfku a integrace niple než karbonové paprsky s aerodynamickým profilem,“ říká.
Náročná údržba, ale vyplatí se to?
U karbonových paprsků není složitější jen jejich výroba. Složitější je i sestavování kola. „Paprsky se méně protahují, takže při sestavování stačí méně otáček klíče na paprsky, a proto je třeba postupovat o něco jemněji,“ říká Fields. U kol s menším počtem paprsků musí výrobci upravit vrstvení karbonu v ráfku, aby zohlednili delší nepodepřené úseky. Vrtání ráfku musí být také přesnější. „Úhel otvoru pro špici musí být dokonale vyrovnaný, protože nechcete vlákna natahovat do stran,“ říká Verhees. „U ocelové špice to jde.“ Karbonové špice mohou být také náročnější na údržbu – protože se snadno poškrábou, vyžadují opatrnost při přepravě. Navíc vnitřní niple a nutnost používat speciální nářadí a mít odpovídající školení, aby nedošlo k rozdrcení vláken, činí centrování složitějším. To je však vyváženo skutečností, že se časem neopotřebovávají jako kov, takže by kolo mělo zůstat déle vycentrované. „Karbonové paprsky poskytují vynikající dlouhodobou stabilitu konstrukce kola,“ říká Ralf Eggert, manažer marketingu pro silniční kola ve společnosti DT Swiss.
Rozhodující je, že rozdíly ve výkonu jsou nepopiratelné. Jízdní vlastnosti karbonových výpletů lze velmi dobře vyladit, obecně však působí citlivěji. „Na krásných španělských silnicích se s nimi jezdí skvěle, ale na hrubším povrchu jsou o něco tvrdší,“ říká Brown, kterému se líbí i jejich přímý pocit v zatáčkách. Pro amatérského cyklistu by podle něj ideálním případem použití byla alpská sportovní jízda. Verhees chválí jejich schopnosti při stoupání, ale nesouhlasí s Brownem ohledně jejich tvrdosti. „Boční tuhost je lepší, což pocítíte při sprintu, ale vertikální nárazy jsou plynulejší,“ říká. Bez ohledu na to však ani jeden z nich nemá výhrady k jízdě s karbonovými špicemi v terénu. „Odolnost proti nárazům je lepší, protože se jedná o tvrdší materiál,“ říká Verhees. Zatímco ocelový výplet se před zlomením může ohnout, karbonový se spíše zlomí. V obou případech je výsledkem nepoužitelný výplet. Jediný případ, kdy Verhees dává přednost ocelovým výpletům, je při bikepackingu kvůli jejich snadné výměně, i když je podle Browna méně pravděpodobné, že se karbonový výplet vůbec zlomí. Měli bychom tedy všichni přejít na karbonové výplety?
Pro rekreační cyklisty, kteří se nezaměřují na výkon, může být prozatím stále výhodnější nižší cena a snadné použití oceli, ale Eggert říká, že poptávka po lehkých, vysoce výkonných komponentech roste. Brown předpovídá, že karbonová paprsky budou brzy standardem v elitních závodech, zatímco další zlepšení pevnosti přiláká více spotřebitelů. Navíc by vyšší objem výroby měl v průběhu času snížit náklady na karbonové paprsky. „Poté je nevyhnutelné, že se jich na trhu objeví čím dál víc,“ říká Verhees.
Cyclist 42 April 2026
