Čau všichni, řeším to už několik let, ale stále se mi to moc nedaří. Občas jezdím s tchánem (58 let, sportovec) v průměru tak 50–60km „švihy“, občas něco delšího (80–100km). On na treku, já na 29'' biku, vesměs asfalt, zpevněný lesní cesty atd. On se vesměs furt cpe na čelo (jede si svý tempo) a já jdu chtě nechtě do háku (proč taky ne, on je chlap jak hora, tak proč se neschovat). Nicméně vzhledem k tomu, že mně je 30, je mi opravdu blbý, aby 90% trasy vzhledem k svýmu věku musel tahat on (navíc po 60km už mu začíná docházet – neuznává ionťák, gely, nic, maximálně tak tatranku), tak se ho snažím pověsit za sebe, aby se pošetřil – a to je kámen úrazu.
Scénář je většinou jak přes kopírák – jedeme 27km/h po rovině proti mírnýmu větru – po 10 minutách, co jen vytáčím nohy v háku, ho předjedu, aby se mohl schovat – a držím furt těch 27km/h – za půl minuty se ohlídnu a tchán je 5–10 metrů za mnou (!) Říkám co se děje – a prý, „že si jede svý tempo, že ať klidně jedu“. Vysvětluju mu, že když je schopnej tahat sám určitou rychlost proti větru, tak tu samou rychlost pojede za mnou v háku a ještě se pošetří (já mám 195cm, takže za mě se schová krásně – o to víc, že jedu na biku). Řekne „hmm“ a za pár okamžiků je zase 3–5 metrů za mnou, takže ve finále jedem proti větru každej za svý…
Když už ho někdy dokopu fakt těsně za sebe, tak on ve finále jede „v háku“ tak 1–2 metrů za mnou (pokud si to opravdu nehlídám a vyloženě ho neustále nezakrývám, což ale není moc pohodlný, když si ten hák nehlídá/nedrží on sám). Říkám mu „nalep se mi na prdel, 20cm za mě“ – a on že ne, že se bojí, že by do mě vrazil. Tak vysvětluju, že já neudělám žádnou prasárnu, jako že bych zničehonic prudce brzdil nebo něco podobnýho. Stejně je to marný, prostě nevím, jak ho „donutit“, aby se mi přilepil na zadní kolo a nepustil ho.
Přitom tady není problém ve výkonnosti, na to on určitě má – spíš mi přijde, že pro něj „jít do háku“ znamená nějakou potupu či co. Když mu totiž řeknu, že až bude chtít, tak ať sám vystřídá, tak na to nikdy nedojde. Dokud ho prostě nepředjedu, tak je schopnej jet na špici klidně hodinu, netuším proč a popravdě už si připadám divně, když mu to samý opakuju po desátý (ať sám vystřídá). A když se na tu špici „násilím“ vecpu já, tak má asi pocit, že ho předjíždím a že ho chci servat, protože jak píšu výše, najednou zpomalí a nejede ani tu rychlost, kterou na špici jel on…
Nemáte nějakej recept, jak toto někoho naučit? Jak píšu – je to sportovec, na kole na svůj věk (a nějakou nadváhu) jezdí fakt slušně, ale s tím hákováním pořád jaksi bojujeme a to mně přijde škoda, protože mně by pak ten švih dal víc (víc si máknu) a on by ho ustál víc v pohodě (víc by se pošetřil), čímž by se trochu vyrovnal náš věkovej rozdíl… :-)
