Medida bike tour Jedovnice zkouška

Uz ses rozhodl, ze pojedes? Zmenil jsem trasu, takze jedu taky stovku.

Taky sem chtel ject kratkou ale minulej vikend sem si dal na hubu a mam sedrenej loket takze letos asi nepojedu. Leda ze by se to rychle zahojilo.

U rybníka nad Račicema-Píst.(je vypuštěnej) – poslední občerstvovačka mě dva malďoši a jeden dědek od piva znemožnili jízdu – dotaz: kdy pojedou? odpověď – v podstatě za tři hodiny, ale tra? je uzavřená – vysvětlení, že do 10 minut jsem z trati pryč, když máknu i dřív – s nima nehlo – dotaz na cestu, jak ten kousek minout – poslali mě někam, že nic neví a a? je neruším v tříhodinovém čekání(než pojede první auto) a už táhnu do … . Tak jsem táhnul, respektive tlačil, vzhledem k tomu, že podobných kokotů jsem už před tím pár potkal (to se mě nechce rozepisovat, ale s tratí Meridy to taky má co dělat, i když v protisměru) a hlavně vím, co ty auta dovedou – viděl jsem je v akci nad Adamovem – dost mazec! Zkusil jsem první cestu rovnou do kopce, nejdřív jsem jel, pak tlačil – potřeboval jsem čučet po okolí – kudy z toho ven a ne hroutit za každou cenu na kašpárka. „Cesta“ byla úvozová a měla dost sklon, pak ejhle pár lávek něco jako NS, ale jen lehká úprava terénu, žádný velestavby. Vylezl jsem na kopec, tam už nebyla ani pěšinka, s mírnými problémy (mapu jsem neměl ale směr jsem tušil správně) našel lesní cestu a dojel na místo, který jsem znal odtud jsem pokračoval – v podstatě jsem se vracel k cyklostezkám nad Olšanama – chtěl jsem to zabalit na Hostěnice nebo se zkusit zase napojit na tra?(pokud by to šlo). Občas jsem potkal nějaký lidi, co bojovali – no většinou jsem je dojel, ale pohoda. Vyloupl jsem se na cyklostezce, předtím jsem po ní jel(tra?) ale dolů. Jedu nahoru slyším motory, říkám si asi *******. V lese na křižovatce cyklostezek čekalo asi osm těch rallyčkovejch aut s posádkama. V klidu kecali mezi sebou, žádní pořadatelé občas někdo z nich odjel směr Bukovinka. Učinil jsem smělý dotaz, jestli mě přejedou, když pojedu tím směrem, co oni a pak po 800m odbočím doleva do lesa(zase na tra?). Řehtali se a slíbili, že mě nepřejedou – prostě pohodová domluva, sranda a v klidu, ne jak s dědkem dole. Prohodili jsme ještě pár vět, popřáli si úspěch a š?astnou cestu a já vyrazil. Bylo mě trochu ouzko a zrychlil jsem, když jsem viděl čerství čáry od gum na asfaltu – nebyly jen ojediněle. Borci dodrželi slovo – než jsem se napojil zas na Meridu nikdo okolo nejel. Pak jsem pokračoval už nikým nerušen(žádný závody, prudiči a nerváci) po trati směr Bukovinka atd. A zde v podstatě končí zápisky o vyjížďce onoho dne. )))))) A vvvovovotom to je.))))))