Návrat na Balkán 2026
Přidat foto
Výhledový bod u vesničky Kalinovik.
Pohled zpět na vesnici Trnovo, kde jsem nechal auto.
Kolo na startu cesty.
Po vystoupání nad hranici lesa se otvírají první výhledy na vápencové skály
Fotka na samospoušť.
Krásné výhledy v nadmořské výšce ca. 1400 mnm nad hranicí lesa.
Národní park Sutjeska.
Kamenité cesty Balkánu, kterých bude na mé trase zhruba 60%
Klinje jezero. Je až nepřirozeně modré :)
Na závěr dne stoupám k černohorské hranici.
Na hranici není žádný přechod, tak se jen modlím, abych nepotkal pohraničníka, který by mě vrátil. Naštěstí to bylo v pohodě.
Odměna po dni šlapání - stylové pivo na břehu říčky jménem Piva.
Strmé stoupání ze 700 do 1900 mnm po asfaltové silničce. Jsem za to rád :)
Pivsko jezero.
Díky pasení dobytkem celý Balkán nádherně kvete. Louky krásně voní.
Nad hranicí lesa. Dole vzadu Pivsko jezero, od kterého stoupám.
Na konci Durmitoru...
Náhorní planina v pohoří Durmitor. Skála Prutash. Nahoře je na cestě větší provoz, ale ještě není sezóna, takže nic hrozného.
Po sjezdu do nižší nadmořské výšky kolem 1500mnm přejíždím ca. 40 km tzv. závrtovou krajinou planiny Sinjajevina.
Kajinu tvoří vápencové propadliny,
Nocleh v chatce ve městečku Mojkovac. Velmi vřelé přijetí od majitelů. Jsem jediný host celého kempu a k snídani dostanu kávu, koláč, a aróniový sirup.
řeka Tara ve městečku Mojkovac.
Typická usedlost v horách na Balkáně. O odpadky a bordel není nikdy nouze,
Závěr kopce je na morál. Tohle je oficiální cyklostezka :)))
Stoupání po pastvinách.
Nárosní park Biogradska gora - Šiško jezero.
V městečku Berane poobědvám burek.
Koně jsou málokde. Všude převládají krávy a ovce.
A stále stejný scénář - z údolního města opět nahoru.
Krajina je fantastická.
Hnusná novodobá stavba hotelu ve městě Rožaje, kde jsem přespal v chatce.
Vzadu je uprostřed fotky masiv Durmitoru, kudy vedla moje cesta.
Cena za 3 řízky 6,50Eur.
Všude je podstatně více mešit než katolických kostelů.
Plechové střechy jsou všude typické.
Fotka z mého noclehu u Žetka a Vesny. Skvělí a pohostinní lidé. Velmi skromně žijící důchodci v malém hospodářství.
K snídani jsem dostal domácí sýr, chléb, a mlého přímo od krávy Čakary :)
Černohorští psi byli hodní, neměl jsem žádné problémy. Za to jsem byl fakt rád.
Město Pljevlja.
Obrovský kamenolom poblíž hranice MN a BIH. Ta výsypka má na výšku min. 300m
Meandry Čehotine. Místo bylo, jako jedno z mála, bez odpadků. Poobědval jsem ještě domácí sýr, který jsem dostal na cestu.
Loučím se s Černou horou, a přejíždím hranici do Bosny. Kontrola v pohodě.
Asi 250m je pramen, krásné místo, a bouřka mě minula.
Klesání do Bosny. Už je vešer, a najdu si nocležní místo v lese.
Nejlepší auto do hor - VW Golf jakékoliv generace. Potvrdí 9 z 10 balkánských hospodářů :)
Město Foča a řeka Drina. Čeká mně přejet poslední hřeben.
Piasečne piramide u vesničky Dančiči.
Stejné místo, o šest dní později. Vše bez komplikací. Zvlášť bych vyzdvihl skvělé pneu Pirelli Gravel M. Nic jiného už na takovéto akce nepoužívám.
Loňský rok se mi zdravotně nedařilo, tak jsem tenhle šestidenní výlet mohl podniknout až teď. Bylo to krásný, hodně náročný, a byla to jedna z nejhezčích akcí, co jsem v životě podnikl. Všechno klaplo jak jsem si naplánoval. Spaní kombinace chatka v kempu, širák v kempu, les, a jednou u černohorských důchodců v chaloupce malého hospodářství. Vozil jsem s sebou 4 litry vody, ale letos s nedostatkem letos nebyl vůbec problém. Celkem 620km, a nastoupáno něco přes 13000.
(vloženo dnes)
