Výlet do Kamenického Šenova a přes Hřensko domů.

Panská skála. Hlavní cíl a zároveň nejvyšší bod trasy, další fotky jsou už řazené chronologicky.

Hrad Kokořín, ten jsem vyfotit prostě musel, i když bylo ještě šero. Zřícenina středověkého hradu byla romanticky přestavěna na začátku dvacátého století.

Lesní cesta u Hradčan.

Vagón u cyklostezky Varhany stojí před někdejším nádražím ve Volfarticích. Stezka vznikla na tělese zrušené železniční dráhy mezi Českou Lípou a Kamenickým Šenovem. Trať vznikla mezi lety 1886–1903, provoz byl zastaven r.1979.

Je dlouhá 17 km s převýšením více než 300 výškových metrů a sklonem max. 2,9 %. Mohu potvrdit, že je to opravdu stoupák. V některých místech se dokonce zdá (vzhledem k prudce stoupajícímu terénu podél trati) jakoby byla s kopce, je to ale jen klam. Na fotce je pohled zpět směrem k České Lípě. Sklon je takový, že bych skoro nevěřil, že tu kdysi jezdili vlaky.

Na samém vrcholu stoupání se nachází skalní útvar Panská skála, někdy též zvaná Varhany, podle charakteristických čedičových sloupů odhalených lomem.

Těžba kamene byla zastavená definitivně až r. 1948 a od r.1953 je Národní přírodní památkou.

Rabštejn, zbytky přádelny, přebudované za II. Sv. války na zbrojní výrobu. Od srpna 1944 do dubna 1945 vězni koncentračního tábora vyrubali přibližně 17 500 m3 podzemních prostor.

Vznikly tu tři podzemní provozy spojené silnicí a později i úzkokolejnou polní dráhou (Werk A, Werk B, Werk C) Po válce sloužilo podzemí armádě, dnes je příležitostně přístupné a pečuje o něj občanské sdružení Rabštejn.

Jetřichovice, na levé skalní jehle je vyhlídkový altán.

Mezní Louka, hospodářský les ponechaný napospas kůrovci. Milióny kubíků krásného dřeva přišli vniveč, staletá práce lesníků zničena a zbytek dokonal požár.

Pohled od silnice na Pravčickou bránu. Všude jsou březové nálety. Prý Národní park. Vypadá to jak Krušné hory v polovině osmdesátých let minulého století.

Zánik lesa má jedinou výhodu, skály jsou mnohem lépe vidět.

Labe v Hřensku, pohled po proudu.

Děčín, most přes Labe a za ním Pastýřská stěna.

Cestou jsem potkal několik nabíjecích stanic pro ekola. I já jsem se za Děčínem v Křešicích trochu dobil v místním občerstvení.

Řopík a pozorovací betonový úkryt při cyklostezce před Ústím. Pevnostní linie měla chránit vstup do nitra Čech labským údolím.

Hrad Střekov, německým názvem Schreckenstein je zřícenina hradu založeného r.1316 Janem Lucemburským k ochraně labské plavby.

Dálniční estakáda Dobkovičky. Byla otevřena 17. prosince 2016. délka: 453 m. Je zajímavým inženýrským dílem. Mě se takovéto znásilňování krajiny betonem ale moc nelíbí.

Terezínská pevnost byla založena císařem Josefem II. roku 1780 a pojmenována po jeho matce, císařovně Marii Terezii. Po dokončení v r. 1790 bránila severní přístup do Čech. Pevnost je ideální představitelkou fortifikace bastionového typu vycházející z umění francouzského maršála Vaubana.

Národní hřbitov před Malou pevností v Terezíně vznikl po osvobození v roce 1945. Jsou zde uloženy ostatky z exhumovaných hromadných hrobů na Malé pevnosti a z hromadného hrobů v Lovosicích , Litoměřicích a Terezíně a dalších. Dnes tu je 2 386 jednotlivých hrobů (urnových nebo kosterních). Další tisíce zemřelých z Malé pevnosti, terezínského ghetta, koncentračního tábora v Litoměřicích, ale i těch, kteří do Terezína přišli na konci války pochody a transporty smrti, jsou pochovány ve společných hrobech označených pěti pylony. Celkem se na Národním hřbitově nacházejí ostatky asi 10 000 obětí.

Mělník, už jsem skoro doma, těch posledních pár kilometrů už mě moc nebavilo.