Kam mě nohy dovezou v časovém limitu…

Ahoj,

vycházel mi “volný” minulý víkend a tak jsem se rozhodl vyrazit na kole někam, bylo mi vlastně jedno kam. Nechtěl jsem plánovat zastávky a spaní, to vše bylo otázkou improvizace po cestě. Mohl jsem vyjet ve čtvrtek večer po práci a vrátit jsem se musel do pondělka odpoledne. Dobré vlakové spojení na cestu zpět bylo tedy výhodou. Proto jsem nakonec zvolil trasu Praha-Vídeň-Bratislava a pak se kdyžtak uvidí…

Nabalil jsem kolo základními věcmi na přežítí, a následně mu navážil 25kg včetně vody.

První den jsem vyrazil až někdy po páté hodině, nejdřív do Karlína pro kartáček a následně dále.

Nejdříve dojet za Prahu, pak se trasa změnila v terén pro horská kola a začalo se dost stoupat. Hned v prvním kopci za Zbraslaví jsem musel uprostřed v nejprudčí části asi 300–400m tlačit, naštěstí už mě to znovu po cestě nepotkalo :D Dále cesta vedla moc pěknými gravel úseky proloženými asfaltem. Pod jedním železničním viaduktem mě chytil šílený slejvák, tak jsem pod ním zastavil a v tu chvíli jsem slyšel hudbu. Byl to Country club u Čudy, kam jsem se šel schovat než přestane pršet a dát pivo. Pršet přestalo cca po 2 pivech, ale zakecal jsem se s místními u dalšího a odjížděl cca skoro o hodinu déle než bylo v plánu. Naštěstí už to nebylo daleko do prvního kempu, kam jsem dorazil už za tmy, spal jsem kousek za Týncem u kamaráda s veškerým servisem. Dalo to asi 60km.

Den druhý začal snídaní z domácích vajíček (ještě jednou Vašku moc díky) a šlo se na to. V Bystřici na náměstí v infocentru jsem si dal malé občerstvení za lidové ceny. Celkově bylo dobré jídlo důležitou součástí výletu, jezdíme přeci na kole proto, aby jsme mohli všechno sníst :D

“Zajímavý” byl úsek z kostek do strašného kopce, ale pokořil jsem ho. Cesta plná hezkých výhledů, malebných vesnic, kde pes a kočka vypadá jinak než ve městě, neustálého stoupání a občasných přeháněk. Nakonec se mi povedlo dojet až za hranice do Rakouska, kde jsem v Drosendorfu zkoušel v restauraci 10 minut před zavíračkou a asi půl hodiny po zavření kuchyně prosit o něco k jídlu. Obsluha se na sebe podívala a pak paní říká, že ještě něco vymyslí. Říkám, že stačí cokoliv jednoduchého, ať s tím nemá starosti. Vytáhla jídelák a nabídla mi ještě asi 6 jídel :D Rakousko no. “Ubytoval” jsem se u řeky Thaya kvůli sprše a šel na kutě. Celkem asi 165km.

Třetí den jsem si přispal (nechtělo se mi vstávat) a ráno po sbalení tábora snídám bufetem ve stejném místě jako jsem večeřel. Pak se vydám na další stoupání s vidinou, že dnes se to nakonec zlomí… V Rakousku to vedlo mezi rybníky, poli, slunečnicemi převážně po asfaltu a nebo hezké šotolině. Zas mě provázel déšť, před kterým jsem se několikrát schovával. Zajimávý byl supermarket s mini kavárnou vedle pokladen, kde mi udělali kávu, ikdyž už kavárna byla zavřená. Stejně prý nestihli ještě vyčistit kávovar :D Pak dělali přístřeší autobusové zastávky. To vše mě dosti zdrželo a tak jsem kromě oběda už moc nestavěl. Na obědě zkušeně vše objednávám něměcky, aby si se mnou nakonec slečna začala povídat česky se slovy, jsem si říkala, že asi nejste místní :D Krajany máme všude. Dostanu takovou porci, že ji ani nesním. Kousek před Vídní přijedu k Dunaji a ten už mě neopustí, kolem něho je to v podstatě po rovině. Vídeň jen projíždím, abych se kousek před Slovenskými hranicemi vyspal u pláže a vykoupal v Dunaji. Dřive tu prý byl i kemp, po kterém zbyla jen rozpadlá terasovitá vyhlídka. Po mém příjezdu už tam stavěli tábor 2 kluci také na kolech, vzali mě mezi sebe. Jeli dost na těžko (měli 2 kg mrkve, mlíko, všechno). Z Vídně sem prý jeli celý den a chystají se stejným směrem a uvidí kam dojedou. Uvaříli mi čaj s mlíkem na spaní a ráno jsme se dělili o snídani :D Dalších 165km.

Čtvrtý den vyrážím později díky milé ranní konverzaci. Ještě před hranicemi opravuji dvoum slovenským slečnám defekt, alespoň jsem to nevezl nadarmo. A mířím na omeletu do Bratislavy. Nevím jestli jsem byl už tak prošitej nebo byla tak dobrá, ale jedna z nejlepších co jsem kdy měl. Času do večera ještě habaděj, tak plánuji, že stihnu Štůrovo. Zadek a kolena se mnou moc nesouhlasí, ale vyrážím. Podél Dunaje ale fouká strašný protivítr, tak dost trpím a moc to nejede. Všichni jezdí jen v protisměru a smějí se… Po cestě potkám zdravotníky (jel se tam závod na koních) a prosím o voltaren, ten nemají a tak mi kolena ošetří chladivím sprejem. Na pravé to nemá vliv a levému se uleví, jen ale na chvíli. Během nekonečné jízdy po hrázi s opravdu silným protivětrem mám chuť kolo hodit do Dunaje… Ale dojedu nakonec hráze, kde je restaurace a po jídle je vše lepší. Zase se rozjedu a chvíli jedu se slečnou na silničče, která fakt valila a říkám si, že to Štůrovo dám. U Komárna stavím u kempu s bufetem na colu a doplnit vodu, během toho uvdím fakt velké blesky a zkouknu radar. Po zjištění, že těch bouřek má být několik za sebou a velkých, si platím noc v kempu a stavím zde již za deště tarp. Tím ukončuji oficiálně jízdu a Štůrovo se tedy nepodařílo. Večer na terase mě “zajmou” dva Slováci, co jedou Dunaj na lodi a nepustí mě, dokud s nimi nedopiji lahev domácí pálenky. Během toho padne mnoho příběhů. Celkem asi 120km.

Pátý den ráno vstávám brzy, abych stihl vlak. Během balení klábosím s holandským párem, co balí také. Jedou z Mnichova na kole do Istanbulu, mají na to 2 měsíce. Dostávám od nich ranní šálek kávy. Moc fajn start dne. Přesouvám se na nádraží. Vlak jede na čas, ale dozvídám se, že kus se jede autobusem kvůli výluce. Naštěstí to byl kloubový nízkopodlažní autobus s dvěmi prostory na kočárky a tak mě vezme, dokonce nejedu s kolem sám. V Bratislavě přestupuji, přijíždíme pozdě, ale nastěstí EC na který mám lístek jede také pozdě a tak vše stíhám. Pak už v Praze jen z nádraží domů.

Celkem 515km Praha-Komárno a skvělý výlet.