Buchtobraní 25

Už pošesté letos otevřel Petrovický mlýn svou bukolickou náruč hráčům Fotohry. Přivítal nás husím kejháním, nefiltr bernardem na samoobslužném čepu a jako vždy pohodou a mírnou chaotičností, danou přemírou všeho – od předmětů čistě muzejního rázu, přes všelikou veteš až po změť domácího zvířectva. Prostě kolorit lahodící duši každého fotohráče.

Jako už tradičně, radost ze setkání se musela zapít a proložit grilovačkou, jak jinak než v režii kofiho. Poučeni minulými roky, odběr Masaaa nikde nevázl, stejně jako pravidelné příděly kalvadosu a kompotovice. Mistra grilu a traséra je třeba si předcházet a nerozčilovat ho :-)

Sobotní výjezd byl tedy (jako obvykle) zpočátku krušný a mnohé tváře vyjadřovaly urputný vnitřní boj. Ale to je právě jedna z klíčových vlastností fotolovce, že zatímco jiní skučí, protestují nebo vedou nekonečné občansky uvědomělé debaty, fotohráč se zatvrdí a zamete si před vlastním těžce zkoušeným prahem. A po pátečním soustředění občas fakt zapraseným :-))

Trasa letos mířila k východu směr Sázava, takže tradiční foto s Barborou v Kutné Hoře jsme museli oželet. Za to nechyběly takové lahůdky jako Ratajský výhled nad řekou Sázavou s následným sjezdovým singltrekem strání nad řekou, vyhlídková jízda kolem Sázavy do Sázavy, kde jsme se v restauraci Kozlovna vrhli na bezinkovou KOlínskou LImonádu, když jsme si svatosvatě slíbili, že tuhle ohavnost napravíme v Trucovně, kde si po dlouhém stoupání docela jistě dáme zasloužené pivo. Nakonec to v Trucovně skončilo hektolitrem malinovky a morálním rozkladem, protože válet se plni bublinek na trávníku ve stínu stromu a pozorovat uřícené účastníky etapáku Bratislava – Praha, ploužící se okolo, bylo překvapivě uspokojující. Zvedly nás nakonec nehezky se blížící fleky na meteoradaru a temná Markétina předpověď To přijde. Následovalo endurové zpestření trasy sjezdem v Čeřenicích a hromadný útok na točenou z Opočna pod hradem Šternberk. Začalo být jasné, že Markét se nemýlí a že to fakt přijde. A že to nebude pán s dotazem Kolik je hodin :-)

Takže jsme naložili na kofiho další nelehký úkol: jak nás dopravit co nejrychleji zpátky pod střechu. Pomstil se nám výživným terénním výjezdem, který místy šplhal k dvacítce (a ne, nebyla to rychlost), když nám předtím nakázal, ať počkáme u závory. Nebylo třeba, u závory jsme všichni omdleli.

Pak už to byl jen ústup-úprk po asfaltu, který se nakonec zvrhl v trhání osobních rekordů. Potěšující bylo, že snaha nebyla marná a déšť zabušil na střechu chvilku potom, co všichni dorazili.

Sobotní večer byl o hodně umírněnější a spíše ve znamení bílkovin než metly lidstva. Holt asi moudříme nebo co :-)

51km, 919m

Trasa https://mapy.com/s/cavosolejo

Účastníci: kofi, Jířa, Pepa, Hubert, Markét, Dan, Jardo, kerim, kandík, kali, mum

Chci poděkovat všem účastníkům, kteří vyškrábli ve svých nabitých kalendářích drahocenný kousek volna a přijeli si společně užít petrovickou pohodu. Těším se na příště, přátelé! :-)