Středohořím
Přidat foto
Vtipné kozy u Černodolského mlýna. Dlouho se tvářila vycpaně :-)
Hubert zase ve vzduchu (foto Aleš)
Ludmila jede :-)
A my s ní (foto Pepa)
Stoupání ze Žernosek (foto Hubert)
Abrakadabra, sviť, pivo! :-))
Slavnostní překročení sedmdesáté rovnoběžky...
...bloudíme v mlze...
...prohlídka Petrohradské Ermitáže...
...další překročení sedmdesáté rovnoběžky :-)) (foto Hubert)
Nad Hlinnou
Kostel v Čeřeništi
Tady by se kempilo... :-)
Hrad Střekov (foto Pepa)
Může se hodit.. :-)
Hurvajs (foto Hubert)
Vagabundi v Ústí :-))
Větruše a Soudný vrch. Už se chechtají :-)
Na Větruši
(foto Hubert)
Větruše - Vrkoč
(foto Pepa)
(foto Hubert)
(foto Hubert)
Z Mlynářova kamene (foto Hubert)
Živý betlém v úžasné palačinkárně v Moravanech
Radejčín (foto Hubert)
V noci na Radejčíně (foto Hubert)
Ranní rozcvička musí bejt :-)
Nemusí :-))
Vojenský rybník
I s příběhem :-)
Milešovka
(foto Hubert)
(foto Pepa)
Na Lovoš je to fakt na pohodku :-)
Z Lovoše taky :-)
Špinavá holka je e-e :-) (foto Aleš)
Jo, zpupnost lidská.. Když povstala nabídka na víkendové cykloputování Českým Středohořím, usadilo se mi v hlavě trochu despektu ve smyslu Kampak na nás horaly s těma vašima kopečkama.. No, pomsta přišla po právu a sladká teda nebyla :-)
Všech šest se nás dle plánu sešlo v pátek v podvečer v Černodolském mlýně u Opárna. Radost ze shledání, přítomnost restauračního zařízení, dolaďování strojů.. suma sumárum, vyjeli jsme zase později, než bylo žádoucí. Ludmila v Žernosekách nás vyplivla na druhém břehu Labe, aby Pepa u kostela zjistil, že nechal za vodou batoh. Poměrně záhy byl ale zpět i s batohem, nevím, možná to Labe v záchvatu sebemrskačství přeplaval. Vzhledem k tomu, že jsme zatím dokázali ujet jen cca 5km, pomalu se začínalo šeřit, na radaru se nekompromisně sunul směrem k nám neblahý oranžový flek, Pepa zvládl ztratit batoh, zbytek party se rozbíhal po vsi, kotwík čistil tretry a nikdo neměl ánunk, kam se pojede dál, přestože itinerář byl vypracován a zveřejněn vzorně, začaly již zde na vedoucího zájezdu Aleše padat chmury. Soudě dle jeho výrazu, cítil se asi jako na výletě s chovanci Jedličkova ústavu, kterým se omylem dostal do ruky RedBull. Přesto nás dokázal dopravit do Kamýku právě včas, aby nás před slejvákem zachránila zahrádka místní svérázné hospody. To už jsme trochu zkrotli, protože naše naložená kola a hřbety se do prvních kopců pěkně provezly a nám začalo docházet, že nějaké „v Pardubicích perníky“ budou proti tomu tady dětské radovánky. S nocováním pod celtami to vypadalo hodně bledě, ale přišel zásah shůry, a i když pan hostinský neměl křídla a celkově na to ve vytahaných trenkách nevypadal, musel to být anděl. Na náhodný dotaz nás za pakatel ubytoval v zadním traktu hospody ve dvou pavlačových pokojících s nejrozvrzanějšími postelemi ve střední Evropě. Nicméně v suchu.
Ráno nás přesně podle předpovědi spolkla mlha. Už méně podle předpovědi nechtěla ani za nic ustoupit a dokonce nám pro radost vyrobila drobný deštík. Stoupání od Hlinné, na které jsme byli předem upozorněni jako na světlý bod dne, bylo v ovzduší prádelny opravdu výběrovým zážitkem. Pak už bylo jedno, jestli prší nebo ne, co nedaly mraky, to jsme si do těžknoucích trik a nacucaných výstelek helem dodali sami. A kopce, kopce, kopce. A zvláštní to věc, pořád nahoru. Navíc v dehonestujících nadmořských výškách, jaké na Šumavě nemají nejhlubší údolí :-)
Vytoužený odpočinek nastal v Čeřeništi u kostela, na travnatém plácku pod lípou, na který často nostalgicky vzpomínal kotwík, když jsme se později zanořili do bahýnka pěšin vinoucích se zdejšími listnatými lesy. Tam jsme měli zakempit, tiše pro sebe hořekoval, píchajíc klacejčkem do kaolínu v kufru tretry. Zatímco se tedy pod lípou vařila káva v hubertově konvičce, Aleš zoufale překlikával v mobilu mezi zamýšlenou trasou a meteoradarem a lehce nenávistně na nás zahlížel, jak je nám všechno egál a furt jíme a pijeme. Nakonec nás přeci jen zvedl, aby mu o kus dál na panelce zasadil další zásah Hubert, který tam parádně vymetl hluboké bahno mezi panely a kupodivu bez následků se projel pár metrů po betonu obličejem a vším, co tak při jízdě po betonu po obličeji následuje. Zde už Aleš vydal embargo na výdej univerzálního kofiho všeléku na každou potíž a později se vyjádřil, že zde s láskou vzpomněl na své děti, které by mohl v obdobné situaci aspoň pěkně proplesknout. Před lesním sjezdem ke hradu Střekov nás důrazně upozornil, že v lese rostou stromy, že na zemi je bláto a že jsme částečně nesvéprávní, což zafungovalo, pud sebezáchovy byl obnoven a další tlama byla až moje na parkovišti u hradu, kde mi na gumách obalených bahnem nevyšla vítězná baletní piruetka. Později jsem si pak všimla, že Aleš zamyšleně hledí směrem k šibenici na Střekovském nádvoří..
Pak už jsme se fakt snažili nezarmoutit. S Hubertem jsme tedy neodolali sjet si schody od hradu, ale přestože s námi naše stroje nepříjemně driblovaly, protože délka stupňů byla přesně stejná jako rozvor kol, bylo to bez ztráty květinky. Jo, pak ještě já ze schodů z lávky přes trať, to už se Aleš díval jinam :-)
Na nábřeží v Ústí jsme oblehli fontánu a smyli bláto a krev. Aleš se trochu rozveselil, protože věděl, že teď přijde pomsta v podobě výjezdu na Větruši, kde nám zakáže zastavit na pivo a požene nás ještě dál a výš až na Soudný vrch (jak příznačné jméno) ve výšce celých 300m.n.m. Ta představa ho tak potěšila, že dokonce povolil kofimu vynést na světlo svůj všelék a donutit mě nalít si ho na koleno. Za Soudným vrchem jsme si užili krásný singlík po NS Větruše – Vrkoč, s luxusními vyhlídkami do údolí Labe a vrstvou bahýnka všude. Zakončený, jak jinak, stoupáním :-) Nebe se začalo zatahovat, takže nastalo rozhodování, jestli to risknout a jet dál, nebo počkat na déšť v suchu autobusové zastávky v Podlešíně. Přesně v duchu celé akce jsme zvolili risk a před totálním promoknutím kousek před Dubičkami si stihli ještě dát velmi vítanou sprchu v Moravanském vodopádu a už v poklusu a rychlosti zaběhnout na vyhlídku Mlynářův kámen. Do Dubiček jsme dojeli jako komando vodníků a do hlubin zoufalství nás uvrhla hospoda zarezervovaná kvůli svatbě. V tu chvíli jsem nemohla pochopit, jak někoho může napadnout mít svatbu zrovna 27. srpna, když je takový slejvák! A ještě na just v Dubičkách v hospodě!! Ale jako deus ex machina, zjevili se na scéně už obligátní autobusové zastávky, zde dějiště antické tragédie, turisté, kteří poradili druhou hospodu, o které jsme vůbec nevěděli. Pepa obětavě vyjel do deště a oblouznil paní hospodskou, takže nás nejen nechala zamokřit celou podlahu, ale dokonce skočila koupit pepo, abychom mohli rozdělat oheň v kamnech, mně půjčila suché tričko a ručník a nechala nás courat se jí po hospodě a rozkládat mokré svršky. Déšť byl vydatný, hospoda se plnila a nám bylo krásně jako už dlouho ne. Objednali jsme si ještě večeři, po kofiho historce o milované kočičce, která mu zemřela v náručí na otravu, páchnouc po Nivě, jsme se rozhodli pro kuřecí kapsu s Nivou a „niva“ bylo od té chvíle pojmenování specifické čichové aury, která nás stále výrazněji obklopovala.
Už byla tma, když konečně přestalo pršet a mohli jsme vyjet na místo noclehu. Kotwík si ještě povzdechl, jak by se kempilo v Čeřeništi pod lípou, ale na rozhlednu Radejčín už to byl jen kousek a všichni jsme se shodli, že by výlet nebyl dokonalý, kdybychom i druhou noc strávili někde pod střechou. Pepa nás sice od začátku upozorňoval, že je bivakovacím panicem a potřebuje stavět přístřešek za světla, ale nakonec jsme všechno v pohodě zvládli a zalezli do spacáků právě včas, než se přihnal, jak jinak, slejvák.
Ráno už bylo bez deště, s kávou, čajem a překvapivou spoustou jídla, co ještě všichni vytahali z brašen a batohů. Docela disciplinovaně jsme pobalili a oproti sobotě ve slušném tempu vyrazili dál. Brzy se od nás odpojil kotwík, který měl před sebou 220 km do Jihlavy a o něco později Pepa, který jel z Litoměřic domů vlakem. Krásná rozmanitá krajina plná zralých hrušek a švestek, luk, sadů a cest, nás nenápadně vedla svými úvozy až k nedělnímu finále, děsné homoli jménem Lovoš se svými 570m. Aleš nás moudře nechal v nevědomosti s tím, že on si výjezdem na Lovoš čistí hlavu odpoledne po práci. Zpětně se mi tato informace jeví stejně fantastická, jako kdyby prohlásil, že si libuje ve vyvážení kalu z čovky. Vytrvalé stoupání na konci ještě přitvrzuje, takže nahoru jsme to vydřeli fakt na morál a silně niva. Hlavní motor celého výjezdu, vidina párku v rohlíku, ztroskotala po první větě kučeravého hošíka v osvěžovně, ale jinak musím uznat, že vyhlídka tam byla úžasná. A jako bonbónek na závěr, sjezd z Lovoše po žluté směr Opárenské údolí, čímž se víkendový kruh uzavřel. Bratru nás to všechno stálo 85km a 2400m up. A taky litry potu a deště a bláta. Jo, a spoustu srandy, to především :-)
Takže Díky, parťáci, bylo mi ctí a potěšením :-)
(vloženo 30.8.22)
Komentáře
lazza, dík. Cenné info, které možná použiju „Ale lazza říkal…“ :-))
Mamka: 20ks odpadu na jednu povedenou je, rekl bych, bezna norma :)
Bsa: Trikrat dokola je taky standard :)
waters: díky, bylo to fakt parádní a teď po týdnu už můžu říct, že bych jela zas :-))
lazza, děkuju :-) To hříbě bylo profík, vydrželo se nehnout snad dvě minuty :-) Ještě s ním mám jednu (plus asi 20 ks odpadu :-D), rozhodování bylo těžký. Jinak kluci byli zlatý, měli se mnou fakt trpělivost a oči v sloup obraceli, jenom když jsem se nedívala :-D
BSA: snad to není ona bájemi opředená Milešovka ? :-DD Pěkně tedy ten dropík, ten nájezd byl nepříjemnej a s batohem mě prostě hlava nepustila.
Dneska jsem byl dovyřídit účty… tak tady je ukázka, že mamka kecá a Lovoš je fakt maličkatej. Hubertův skok pokořen mohutným drncnutím.
Tohle moc dobre znam.
Taky vas posila nazpet, at si ten sjezd date znova, ze to nestihla cvaknout? :))
Ta mlha mi na chvíil připomněla film „Ti druzí“. Naštěstí mě to brzo přešlo a jen jsem se snažil držet tempo.
Děkuju, draku :-)
Jako účastník zájezdu, hlásím, že to nemělo chybičku :-) Díky za příjemný víkend s Vámi děcka a díky za super počtení v reportu:-) GJ Mamko.
sorak: nic ti příště nebrání ;-)
Kdo se ztratil, ať se hlásí u výčepu! :-DD
Tak to je prďáckej článek tedy! :-D Včera.. hm, že by se tu někdo inspiroval a rozhodl se nás následovat? Dejte vědět, kdo jste to byl, páč tohohle týpka chci do party! :-DDD
Parádní report a velmi povedené fotky! A celkově akce citlivě vyvážená na hraně: to chci příště taky vs. to jsou ale strašní magoři! :D :D :D
mum: myslim, ze jste projeli pekne body stredohori… Ty zdejsi vrazdy ja treba nejezdim uz roky a radsi volim bezbolestnejsi cesty… :))
Tyjo, děkuju vám všem za reakce :-) Jestli jste se pobavili, byl účel splněn, jestli vás oslovily fotky, těší mě to ještě o kousek víc. Spousta jich je jenom reportážních, na dvou dokonce pokulhávají horizontály :-D, ale z několika z nich mám fakt radost.
Omlouvám se, že neodpovím všem, bylo by to k nepřelouskání a stačí už ten sáhodlouhý text, co ze mě zase vypadl :-)) Takže Díky všem!
miťo, tak snad ten pád moc nebolel! Ještě prásknu, že bez ulehnutí nakonec dokončili jen Aleš a Kotwík. No, byli jsme jak čuňata :-D
hawrdo, počasí nás školilo, to jo. Ale bez mínusu není plus ;-)
Aleši, velké díky, tys to s námi neměl lehký, čéče. Parádní to tam máš a klidně si to můžem zopáknout, až se zotavíš ;-)) Jo, a na tom Soudném vrchu to tak trochu poprava byla, myslím :-D
HonzoRez, a to jsme dokonce ještě zjistili, že jsme měli téměř všichni světla vpravo! :-))
Pepčo, kofi, huberte, díky kamarádi. Pro Pepu a asi i kofiho to byla zkouška ohněm, teď už jsou z vás mazáci ;-)
Zoidbergu, rádo se stalo :-) Na tvé podzimní se už těším.
Aleši, s tou nivou máš tedy pravdu. By asi bylo lepší „kofejnojc scíplá kočka“ :-DD Promiň, kofi.. :-))
Tak ještě já k Jiřímu: pochopils to dobře, fakt jen 85. Děsná fušeřina :-D
Kaire, sibi, scret: tak vy jste místňáci, pokorně uznávám, že si tam u vás pěkně máknete. Třeba tam ještě něco okusíme, jestli s námi Aleš tedy nepřeruší kontakt :-D
Adu, ta tvoje silnička na Milešovce.. :-DD
Kožíšku, tak měli jsme s sebou šamana. Vidíš přeci, jak rozsvítil pivo! :-DD
Courale, vida, další místní znalec :-) Nedivím se, má to tam své kouzlo.
Jako vždy pobavilo. Fotky parádní, potěšila ta s pavoučkem, ty já rád. Středohoří mám procourané s báglem, přeci jen to na silničku moc není a tahat jí po zříceninách, které jsou na každém druhém kopci, se mi nikdy nechtělo.
Mamko je mě záhadou jak jste tu kozu dostali na ten kámen, hypnózou? Sama tam asi nevlezla.
@BSA Náhodou byl jsem tam za „hrdinu“, všichni se divili, jak jsem se tam na silniččce dostal, že si na ní netroufnou ani na MTB ;-)
Když chceš, neznáš překážky, každy výkon za pomocí vlastní síly je dobrý a je tomu už 11 let, teď bych se na to asi vyflákl, ale zase žít nedaleko Středohoří a nebýt na nejvyšším vrcholu?
nj, Adu, my víme, že sis jednou na Milešovku vynesl kolo, smáli jsme se tomu u stánku v Bílce… :-D
Tak jsem kdysi provozoval něco jak bikepacking: https://aduldinho.estranky.cz/…nej.jpg.html :-D
Parádní fotohráčský cykločundr, evidentně jste si to užili, i když i krapet trošku vyžrali s ohledem na klima. Děkuji za připomenutí známých a i obeznámení s těmi neznámými místy mého rodného kraje, i když já vždy inklinoval spíš ke středním Čechách, jelikož moje rodná víska se nachází na úplné hranici s nimi. tudíž krajské město bylo dosti z ruky ;-)
Středohoří je srdcovka, škoda, že jste nezdolali Milešovku, tam jsem byl i na silničce :-)
https://aduldinho.estranky.cz/…lesovka.html
GJ, klobouček dolu před všema, já už budu vždy inklinovat k tej pro mě „bezpečnější“ a čistší silniční cyklistice!
Kaire: presne tak… Na zdejsi kopecky nejeli vlastne nic hroznyho… A vzdycky mne bavi, jak prespolni lidi tady ty kopecky prekvapi :))
sibi: Varhošť byl v plánu, ale jak říkáš, ranní mlha to zhatila. Doufal jsem, že nahoře z ní vylezem, ale prd, nemělo to smysl. Navíc mi čelo skupiny blbě odbočilo, takže jsme ho nakonec minuli.
Škoda, že jste minuli Varhošť a Plešivec (ten je spíš na pěšky, ale stojí za to). Varhošť se dá i na kole, dolu je pak hodně punk sjezd po zelený skoro až k Labi. Ale soudě dle těch fotek, by v tý mlze nebylo vidět nic ani z jednoho kopce nic. Tak třeba někdy jindy, rozhodně to za to stojí – oba kopce!
Český Středohoří se pro neznalý jeví jako prťavý kopešky, ale tim, že to jsou všecko sopky, tak je to hodně prudký a nahoru to fakt neni zadarmo…rok vod roka je to nahoru horší a horší, nevim čim to :-)
ale hodně parádní vejlet a fotky taky!
Musim potvrdit že některá místa jsou na přenášení a tlačení, furt nahoru dolu a skoro furt mimo zpevněné cesty. No s bagáží hezký výkon. Tip na příště: z Děčína směr DE a NP, nebo pás Krušné hory – Labák. Nejvtipnější je že na zdejší poměry ta trasa neobsahuje ani jednu stojku :D, což chápu… s batohy by to byl už oser.
hubert.d, Pepa Hrabačov: To byla pouhá otázka bez postranních úmyslů, díky za odpověď.
No když jsem se po asi 5ti minutách čtení dorazil až nakonec, nezbývá než provést, hodně hluboký úklon. Máte můj obdiv, za tohle „utrpení“, tohle je druhý způsob cyklistiky, který zřejmě nikdy provozovat nebudu, nikdy jsem totiž k táboření moc nepřilnul, ale dokážu se vrátit do dětství, kdy jsem ještě za bolševika na tábory jezdil.
Parádní fotky! Pěkně jste se vyblbli a to počasí vypadá, že vám hezky vyšlo. Bez mlhy a trochy vody by to vůbec nemělo ten šmrnc!
Bylo to cca 19 h pátek až 14 h neděle. Mínus tak 6 hodin deště. A na gravel to fakt nebylo.
jlrl – Za den můžeš ujet 400 km sám nebo 40 km v těžkém terénu s partou kámošů . Můžeš si tipnout co je víc ? Opravdu jsou vyjížďky kdy o kilometry vůbec nejde .
jIrI: Ano! A teď si vem, že jeden z členů výpravy měl ve stejných třech dne najeto o 410 km více a druhý člen o nějakých 170 – 180 km (co Pepo?) více než my „lemry“ :oD
85 km jste jeli tři dny nebo jsem to z toho předlouhého textu špatně pochopil? :O
a teda ten, koho napadlo pojmenovat smradlavej sýr po horský louce, měl taky dobrej smysl pro humor, co? :-D
Jo a ještě poděkování tobě, mamko. Krásně jsi to sepsala, pobavil jsem se. ;o)
Byl to víkend super, príma, speciál! Parádní parta, mnoho zážitku a obrovská hora legrace, která mne nevybíravým způsobem ryla do žeber (tolik smíchu si už dlouho nepamatuju) :oD. Nastoupané metry by člověk na těch „brdcích“ nečekal, závěrečné metry na Lovoš už celkem bolely, ale odměna v podobě luxusního trailu dala na bolest zapomenout. Díky za doplnění fotky od Aleše, už jsem se lekl, že jste mě tam vraceli zbytečně. ;o) :oD
Bylo to super, parto! Už se těším na další poježdění!
Hezky si to sepsala, no byla to fakt sranda a můj první koločundr po čtyřiadvaceti letech. Takže jsem na tom byl oheldně bivakování v podstatě jako Pepa a hned to byl takový nářez. Ale jako odpočinek od starostí je to k nezaplacení.
Čtení si nechám na později, ale fotky se opravdu povedly. Máš na ně oko, ale to už víme :) A po jejich shlédnutí (teď myslím zvlášť ty mlhavé) se o něco víc těším na podzim – díky.
Parádní report krásného zážitku . Děkuji .
Krásný výlet, líbí se mi kozy tvářící se jako vycpané a prohlídka Ermitáže v mlze. A nedá mi to, abych nepochválil kvalitní chlupovou výbavu do mlhy všech přítomných bejkerů…
Včera jsem četl zprávu, že kapela Vltava vydává nové album s názvem Spass muss immer sein. Když si tvůj report (už popáté) čtu, říkám si, že by to asi byl vhodný hudební doprovod. :-)
No, jinak Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru dodává, že jsem na Střekově nikoho věšet nechtěl… středověké popraviště bylo totiž až na Soudném vrchu. :-P
Pokud bych měl vybrat jednu, tak za mě asi nej foto č.5… ta se Hubertovi fakt povedla, krásná momentka s atmoškou. Nový dresík ti sekne! ;-) A vláček pod Větruší posílám šotoušskému synkovi… :-)
Děkuju za skvělý report, který přispěje k vytěsnění těch nepříjemných okamžiků, takže vzpomínky budou zas jen pěkné. ;-)
Parádní puťáček.
Úplně cítím tu atmosféru.
Zažil jsem dost takových i týdenních akcí, a to v i v době, kdy nešlo sledovat počasí jako dnes, neb nebylo na čem.
Někdy to v nepřízni počasí bylo na morál, ale o to silnější zážitek:).
Takže díky za report a foto:).
No veliká krása! :-) Niva a živý betlém :-D
Suprovej popis, zasmál jsem se a taky čupr fotky. Jedna hezčí než druhá! Pavouk a kůň v mlze jsou top. Díky za fajn report mamko! Tém, co padali vzkazuji, že i na mě včera došlo :D
