Den ve Vsackých Beskydech a Javornících
Přidat foto
U nižšího ze dvou Malých Javorníků
Velký Javorník
Mezi Velkým Javorníkem a sedlem Gežov
Kotlová
Stratenec (obligátní)
Slovenské hory ze Stratence
Mezi Kohútkou a Krkostěnou
Pod vrcholem Makyty
Makyta
Ze skalek u Senických luk
Zděchov
Závěr trailu Tanečnica
Včera byla nejspíš poslední šance tohodle roku projet moje oblíbený hřebeny Vsackých Beskyd a Javorníků bez rozbahněných míst a s minimem lidí současně. Oproti tři roky staré akci jsem zvolil o něco pozdější výjezd na hřeben – těch 460 výškových kolem Brodské na Vsackou Tanečnici je ale dobře jetelných.
Hřebenovka dál na východ obsahuje všechna ta zpestření po kořenech mimo cestu až ke Kotlové, kde už nic takovýho nepotřebujete. Tam se tak kocháte, že je štěstí, že tam terén není náročnější. Obchvat vrcholu Vysoké pořád epesní, sjezd do Makovskýho a singl pod Oselnou jakbysmet. Tlačenka ze sedla Lemešná není zas tak dlouhá a za chvílu je člověk v pralese Velkýho Javorníku.
Hraniční hřeben Javorníků ještě není vybarven na maximum, ale i tam není jasný, jestli si užívat fajn cestu, nebo se nekonečně kochat. Portáš překvapivě zavřenej, tu nabíjecí stanici a automaty taky zrovna moc nekvituju.
Kohútka naštěstí otevřená, ale jen vevnitř. Takže si kolo uklidím na stranu do zádveří, vůbec nezavazí a na vstupní dveře od stolu vidím. Objednám si a kontroluju kolo a ono nikde. Běžím na jednu stranu z vrcholu, ptám se lidí, běžím na druhou, taky nic. Už se vracím a přemýšlím nad voláním taxi, když mně další cyklista sděluje, že to majitel hodil do ohrady venku. No, tvl. Aspoňže ty borůvkový knedlíky byly lepší než posledně na Portáši, kde s nima šli podle mě dolů.
Sjezd z Krkostěny mi přišel nějak nebezpečnější, volný šutry v množstvím velkém a dost blbě. Utrpení z Papájského směr Makyta musí aspoň jednou za rok bejt. Sjezd opačným směrem musel být včera ultra nebezpečnej. Kromě sklonu, prachu a volných šutrů hrozila hlavně hromada větví pod nejprudším svahem.
Poločas ve Zděchově navzdory tradičnímu podlejzání elektrickýho ohradníku na ZTZ furt dobrej, tak jedu po letech omrknout ještě trail Tanečnica. Jako bylo by to fajn, dokonce tam už nebyly ani kopřivy, ani houby jako posledně, ale chtělo by to aspoň z těch zatáček odhrábnout ty tuny šišek. A nekončit to průjezdem ohradníkem zase! Tentokrát plným krav a hlavně kravinců, takže do té doby jakžtakž čistý kolo i gatě na závěr pěkně navoněný venkovem.
Sorry za fotky, moc času jsem blikancům nevěnoval, ještě se mně vyresetovalo nastavení portu Google cam (takže nějaký to výchozí HDR+). Tak jestli vás z toho budou bolet oči, tak před časem jsem po těch hřebenech pobíhal i se zrcadlovkou. Atmosféru toho včerejška jsem tam snad nějak dostal.
Záznam trasy (a komplet všechny výcvaky i s pozicemi v mapě) mám na RWGPS, kdyby někdo chtěl. Ale je to všecko po značených.
(vloženo 6.10.21)
Komentáře
Paráda! Taky jsem se letos dva dny motal po Javorníkách, ale takovou štreku jsem nikdy nedal… :-)
Super, takový okruh si já musím rozdělit na dva, hřeben z Cábu jeden a hřeben přes Kohútku druhý ;-)
U toho Malého Javorníku jsem v srpnu udělal podobnou fotku, ale je to trošku jiný pařez :-)
Zoidberg: Začátek z Makyty po hranici směr Papájské je hodně pomalá, místy skoro trialová záležitost. Když tam nic neleží, dá se to asi celé. Já to bez šlápnutí nedávám a nejvíc jsem si to paradoxně užil, když jsme omylem směrem horekopcom minuli odbučující červenou značku a po chvíli to tama museli dlouhý minuty nahoru tlačit a poponášet. Les je tam fakt neobyčejně krásnej, protisvětlo tomu tehdy dávalo ještě šmrnc.
Ovce, panorámata a pak devítka – ta vypadá hodně lákavě, ale tipuji, že bych to spíše neprojel. Nebo ne napoprvé.
Nechal jsem to spočítat Komoot:
WAYTYPES
Alpine Path: 316 m
Singletrack: 15.6 km
Path: 50.0 km
Access Road: < 100 m
Cycleway: 6.16 km
Street: 9.46 km
Road: 5.82 km
Off-grid (unknown): 1.43 km
SURFACES
Alpine: 1.99 km
Natural: 5.91 km
Unpaved: 56.7 km
Gravel: 1.21 km
Paved: 7.44 km
Asphalt: 13.5 km
Unknown: 2.10 km
Dazz: Dik, ale zacatek a konec byl asfalt, takze terenem urcite min. I kdyz na tech gumach, co jezdim, uz to na silnici tak neleti jako pred lety na Ikonech.
Byl jsem s partnerkou v sobotu a docela solidně jsme se zbahnili :-). Nejdříve kousek Javorníků s papáním na Portáši a pak kousek Vsetínského hřebene, kam jsme vyjeli úplně stejnou cestou po modré z Hrozenkova jako ty.
FOSA: Bajk je vždycky lepší než silnice. A když seš na ty vejškový odpočatej a nemusíš spěchat, tak vůbec nevadí. Na silničce jde v Beskydech a Javorníkách jezdit taky, asi tak stokrát líp než u velkých měst, ale pořád je to strašně limitující. Podíváš se na Kohútku, na Soláň, na Pustevny, na Bumbálku i na Lysou, ale nedostaneš se s tím na ta opravdu nejhezčí místa, kvůli kterejm se do hor jezdí.
Právě jsi mi vštípil výlet na víkend. Asi dám místo silnice terén a pojedu na Kohútku. Jen mi to na 72km hlásí 2600 výškových :-D A možná ještě před výjezdem radši přezuju na „zimní“. Zadek už to má za sebou…
mum: Dík, za fotkama si fakt tentokrát vůbec nestojím. Spíš naopak. Protisvětlo se s mobilem dá docela hezky. I když to samozřejmě nebude nikdy jako z pevnýho skla s patnáctilamelovou clonou. Spíš to chce chytře částečně zastínit, jinými slovy čas a přemýšlení na místě.
MirosPikos: Nejhorší jsem odomalovánkoval v GIMPu :-). Jinak přesně to je potřeba, občas se urvat, moc neřešit, prostě pojezdit v horách, zastavovat jen podle sebe…
bara2: Ty fotky ze Stratence (směr kříže, Kněhyně, Lysá… a směr Strážovské vrchy a Malá Fatra) odtam všichni pořizují jak přes kopírák :-). Ještě předtím teda typicky kříž na Velkým Javorníku. Mě spíš bere ten jeho prales.
Nádherné podzimní krajinky. Mně to připadá jak staré obrazy. Vyhlídka na Slovenské hory perfektní. Moc hezká galerie a je výkon, po těch horách jezditt.
HDR snad v pohodě, přijde mi, že bylo použitý 2×. Nejsou to tedy žádné omalovánky a parádně zachycené prostředí. Hned bych vyrazil. Ještě ale vyčkávám. V sobota snad jeden místní ilegálek a pak se trhnout sám, hezky pohodka, nějaký cvakání a pivo z ledvinky do ledviny :)
Hezký, moc hezký. Fotky od tebe se mi vždycky líbí, nejvíc ty se zajímavým světlem, proti-, bočním, dlouhé stíny (2, 3, 8, 11). Ovce taky fajn, ale ten sluneční šíp to ruší, s tím u mobilu taky bojuju. Kříže na Stratenci jsou pořádný, kolo se tam úplně ztrácí (a další problém nízkého slunce: stíny objektů mimo záběr, největší peklo je stín fotografa :-)), ale to prostě někdy nejde jinak) Za mě top asi 11, Jitka tam pózuje jak na objednávku :-) A docela mi přestávají vadit dráty v krajině, ono to aspoň není na fotkách takový prvoplánově omalovávankový a se zajímavým světlem jsou ty stožáry a dráty až půvabný.
Popis jojo, svižný, ze dvou slov na tebe vypadne atmosféra sakumprásk. Tohle neumím, bohužel.
Poklona, pane
Honza03: Aha, takhle to jde. Tak to už vypadá rozumně a příště asi zkusím.
ufon: jako jasně těch pár posledních metrů na Makytu je stejně pěšky…
Číst ten popis byl teda adrenalin. Hned jsem si na sebe vzpomněl a říkám si, že to snad není možný. Naštěstí jsi měl lepší konec než já ;-)
Honza03: To vypada z mapy dost dlouhy. Zvlast kdyz na Makytu teda chces (zluta potom asi). A mezi Papajskym a Makytou je i kus peknyho jezdeni. Necham jako zalohu na horsi casy ale :)
Pěkné! Já jsem v létě objel tlačení z papájského sedla po „relativně pohodové“ široké šotolině. Jako není to asi tak romantické, ale zase se nemusí slézt z kola.
*mě (oprava prvního výskytu v minulým komentáři – chtěl jsem napsat prve jinej konec věty :-))
btníček: Včera bylo 18 stupňů i ve stínu nad 1000 m. n. m. a vlastně furt svítilo slunko. U Brna pak ještě pozdě večer furt 20. To bylo na říjen až divný.
Pecka!
lazza: No, tou krádeží kola z chalupy celkem kus od Velkých Karlovic mně chemik_mara udělal přitom hodně opatrným a v pozadí jsem měl trochu nitku, že to přece není jen tak, když jsem to dal dovnitř a další lidi svoje kola nechali venku. Honily se mně tam i myšlenky, že právě někdo z nich svoje horší za moje vyměnil apod. Zástava nevím, možná spíš naopak, každopádně předčasný vyplavení adrenalinu citelný. Neměl jsem radši ani zastavovat, jídla jsem vezl dost, předtím mně to jelo dost slušně, pak už naprd. Plus (nakonec úspěšný) zažehnávání tradičních křečí z mnoha možnejch příčin.
Macik: To si chce jen nastavit hlavu a ideálně nevzít tretry, ve kterejch se až moc blbě chodí. Já už to beru tak, že to k tomu patří, proberu taky trochu jiný svaly a taky vím, že fičák z Makyty, vrch Valašské Kyčery a sjezd z Butorek mě zatraceně dobře odmění. O tom, že Makyta je parádní kus horskýho lesa ani nemluvě.
Krkostenu dolů jsem na HT neznalý terénu zkusil jednou a stačilo. Makytu vytlačit je taky příšernost. Dneškem asi teplo skončilo. :-(
Krása, jen z toho Papájského sedla na Makytu bez šerpů už raději nee ;-)
Hezky. A predpokladam, ze ti – kdyzs zjistil, ze tam nemas kolo – na chvilku prestalo tlouct srdce :)
Ač nevyznávám tento druh cyklistiky, tak musím s němým úžasem komentovat fotky, které jsou prostě úžasné!
