Pražské courání 1.0

Socha Jaroslava Haška je jezdecká socha od Karla Nepraše a Karolíny Neprašové, stojící na Prokopově náměstí v pražské čtvrti Žižkov. Socha byla instalována v roce 2005.

Na Žižkově jsem ze sochy spisovatele Jaroslava Haška odehnal několik holubů. Hašek: „Dík, raději bych visel." Já: „?" Hašek: „To by na mě sraly jen mouchy. A kam vlastně jedeš?" Já: „Na Bělehrad." Hašek: „Jen aby to nebyla nějaká anabáze, kolena si namaž opodeldokem." .

Barokní jezdecká socha sv. Václava. Sochař Jan Jiří Bendl ji zhotovil v letech 1678–1680. Stávala na Koňském trhu, ve spojení s touto sochou pak bylo náměstí na návrh Karla Havlíčka Borovského přejmenováno na Václavské náměstí. Pro malou reprezentativnost byla i s podstavcem přemístěna na Vyšehrad před nové proboštství a v roce 1905 přemístěna do Štulcových sadů.

Svatý Václav v exilu na Vyšehradě, původně stojící na Václavském náměstí. Já: „Jak je ve starém sídle českých knížat?" Sv. Václav: „Já stál první na náměstí, které nese nyní mé jméno." Já: „Vznešenost tohoto místa jistě odpovídá vašemu významu?" Sv. Václav: „Já stál první na náměstí, které nese nyní mé jméno." Já: „Máte krásný výhled na Vltavu a Pražský Hrad." Sv. Václav: „Já stál první na náměstí, které nese nyní mé jméno." Já: „Nikdo ve spojení s vámi nepoužívá hanlivé označení pro schůzky: Pod ocasem." Sv. Václav: „Já stál první na náměstí, které nese nyní mé jméno." Já: „Děkuji za rozhovor." Sv. Václav: „Já stál první ... ."

Socha je opravdu malinká, klidně bych si ji postavil na zahradu.

Jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova od Bohumila Kafky z roku 1950.

Žižkova socha na místě bitvy husitů s křižáky na pražském Vítkově 14.7.1420. Já: „Bratře Žižko víš, že tvůj chorál: Ktož jsú boží bojovníci, byl sesazen z prvního místa hitparády bývalým ministrem zdravotnictví a účinkujícím v Superstar Adamem Vojtěchem?" Žižka: „Liška ryšavá! Z těžkých kusů ho rozstřílím i s jeho cizáckým vůdcem z Horních Uher." Já: „Bratře Žižko, koule nedoletěla." Žižka: „Nevadí, popojedem." Já: „Tak já jedu. Krleš."

Kolo je mi akorát, kůň by byl velkej.

Pomník Františka I. neboli Krannerova kašna od Josefa Maxe z roku 1850 je novogotická památka nacházející se v parku Národního probuzení na Smetanově nábřeží.

Já: „Co je to?" František I.: „Kašna." Já: „Kášňa? Na čo je cyklistom třeba kášňa? Ja som bol dobrý cyklista a nikedy som kašně nepotřeboval! Vziť krompač a kašně rozbourovat!" František I.: „Prosím ne. 84 let jsem se povaloval ve skladišti a tak bych si to chtěl chvilku užít." Já: „Tak užívej."

Pomník svatého Václava na Václavském náměstí v Praze od Josefa Václava Myslbeka z roku 1912.

Ráno, raníčko chlapec vstal a kolo sobě osedlal. Pojedu za svatým Václavem. Dáme řeč o čase minulém. Václav na soklu pyšně stál a dával najevo nezájem. Jeho kůň náhle zařehtal: „Ještě krok a oba se zabijem." Tu Václav na mne upřel zrak a zvolal: „Táhni neznabohu!" Přes čelo přelétl mi mrak, leč byl jsem na odchodu. A dovolil jsem si jen tak, popřát mu: „Hodně holubů."

Svatý Prokop: „To Václavovo modlení mi lezlo na nervy, pohrozil jsem mu výpraskem, stejně jako papeži, ale nedal si říct a tak jsem raději odešel do kláštera v Sázavě vařit pivo." Svatý Vojtěch: „Nemám ho rád. Přemyslovský rod vyvraždil můj slavníkovský rod a tak jsem utekl šířit křesťanství do Pruska, kde mě pohané rozsekali do guláše. To jsem si pomohl."

Svatá Anežka: „Nevím co tady dělám. Nikoho z ostatních neznám, všichni to jsou špinaví, zaostalí a nevychovaní barbaři." Babička sv. Václava sv. Ludmila: „Byli to oba moc hodní chlapci. Václav se rád modlil, Boleslav zase do všeho píchal mečem."