Krátký report z cesty

Včera jsem tu dával fotku z Kuksu a slíbil jsem krátký report. Nakonec jej hodím sem s pár fotkama a speciální zkušenosti doplním do jednotlivých vláken.

Jeli jsme na těžko, cílem bylo odladit kola a vybavení před delší cestou. Vezli jsme i věci, které jsme vůbec nevyužili (pravda, počasí nám přálo), nicméně jsem chtěl vychytat jejich umístění a ověřit kapacitu brašen.

Spousta lidí se ptá na hmotnost, nevážil jsem kola jako celkem, ale jednotlivé části jsem přibližně zvážil a rozepíšu to:

Moje kolo: kolo s předním a zadním nosičem a rámovými brašnami 17,1kg + věci v rámovkách 4,5kg (stativ, tyčky ke stanu, gril, nářadí na kolo, druhá sada řetězů, pumpa, zámek,…) + přední a zadní brašny cca 11kg (oblečení na kolo i mimo kolo, nízké boty, battery packy, polovina stanu, karimatka, plachta na kolo, spacák – samotné brašny mají 2,8kg) + řidítková brašna cca 2,5kg (brašna+foťák+do­klady+doklady). Celkem tedy cca 35kg

Manželčino kolo: kolo 16,4kg (nemá dynamo) + věci v rámovkách 2,8kg (vaření, multifuel vařič, zámek, láhev na palivo, …) + přední a zadní brašny cca jako u mě + řidítková brašna cca 1,5kg. Celkem tedy cca 32kg.

Plus proměnné věci typu jídlo a voda v bidonech, ale jídlo jsme s sebou skoro nevezli. V brašnách bylo dost rezervy na případné jídlo.

Trasa:

pondělí – ráno na vlak cca 32km + odpoledne Pardubice-Bohdaneč (spaní u rodiny) cca 70km

úterý – pršelo, zůstali jsme u rodiny

středa – Bohdaneč – Orlík cca 125km – spaní v kempu

čtvrtek – Orlík – Stříbro cca 125km – spaní u rodiny

pátek – výlet s rodinou

sobota – Stříbro – Jesenice cca 90km – spaní v kempu

neděle – Jesenice – Luby cca 85km – spaní v penzionu

pondělí – Luby – Měděnec cca 80km – v lese

úterý – Měděnec – Habartice cca 95km – v lese

středa – Habartice – Kamenický Šenov cca 95km – v lese

čtvrtek – Kamenický Šenov – Vidlák cca 90km – tábořiště

pátek – Vidlák – Rozkoš cca 100km – v kempu

sobota Rozkoš – Neratov cca 65km – u kostela

neděle – Neratov – Radvanice cca 165km – u rodiny

pondělí – volný den

úterý Radvanice – Horní Tošanovice cca 115km – doma

Celkem tedy lehce přes 1300km za 13 dní jízdy. V podstatě jsme vyjížděli ráno kolem osmé a končili večer kolem 18. hodiny. V průměru tedy cca 8 hodin v sedle denně.

Celá trasa

Kola šlapaly dobře, jen jsem bojoval s hlavovým složením CaneCreek. Pod spodním ložiskem je taková blbá plastová vymezovací podložka na sloupek vidlice a ta byla podle mě zdrojem vrzání. V jednom autoservise jsem si vyptal trochu vazelíny a narval jsem ji kam se vešla, bylo to lepší, ale ne 100%. Takže to vypadá, že si budu muset vytočit lepší spodní misku, která bude lisovaná na sloupek vidlice. Takže CaneCreek = dodělej doma. Na manželčině kole to občas také povrzlo, ale ne tak moc jako u mě.

Pláště se ukázaly celkem dobré, bez defektu. Manželčin zadní plášť trochu ztrácel tlak, takže jsem každé ráno cca 1atm musel dofouknout. Budu ho muset sundat a zkontrolovat pásku.

Úbytek vzorku pláště z původních cca 2,5mm na cca 1,9mm vepředu a na cca 1,7mm vzadu. Takže i pod takovým zatížením by ty cca 3–4k km mohly dát.

Řetězy jsem zhruba v půlce cesty měnil za novou sadu, abych je ojížděl rovnoměrně. Byly navoskované a co dva dny jsem vždy dokápnul trochu Squirtu a do rána nechal zaschnout. Za celou dobu ani nevrzly, Squirtované řetězy ale trochu více lepí než pouze voskované. Ale ruce čisté.

Brašny – Ortlieb a rámovky naprosto bez problémů. Řidítková SportArsenalka vyskočila hned první den manželce z držáku a válela se po cestě. Takže jsme je poté jistili gumicukem. Ale mají to už spočtené, půjdou místo nich Ortliebky.

Sedla – měl jsem z nového nezajetého Brookse respekt, ale sedli jsme si dobře. Pěknou patinu jsem mu vytvořil hned první den v dešti, nyní jsou již patrná vytlačená místa v místě sedacích kostí. Budeme si spolu rozumět.

Top oblasti – hodně se nám líbil úsek v Krušných Horách od Hory sv. Šebestiána po Adolfov (km 600–670) a úsek kolem Ralska (780–820).

Top zážitek – když jsme dojeli do Neratova a tam právě probíhala pouť o které jsme dopředu nevěděli. Takže dostatek jídla, večer koncert v kostele, spaní na place kousek za kostelem, sociální zařízení se sprchou na faře, sympatičtí lidé. Vše za dobrovolný příspěvek, takto to mám rád. Nechali jsme jim tam cca dvojnásobek běžné ceny v kempu, protože po nás nikdo nic nechtěl.