Vzpomínka na Marmotte Alpes 2018

Malá vzpomínka na letošní Marmotte Alpes. Jel jsem ho podruhé. Počasí vyšlo na jedničku. Jel jsem to celé v krátkým. Na startu bylo chladno (7. hod. ráno). Brzy jsem se ale zahřál a v Glandonu už bylo teplo. Větrovku jsem při prvním sjezdu nepoužil, teda chladno bylo, ale ne tak, že bych se klepal. A ani jsem neměl potřebu ji použít při sjezdu z Galibieru. Letos mě Marmotte bolel o dost víc, respektive trápení nastoupilo dřív. Počítám, že to bylo tím, že jsem letos díky předchozímu umístění startoval v první čtyřstovce, takže mezi samými chrty (na 1. startu jsem startoval ve 4. vlně). Už v prvním Glandonu jsem si dával víc, než sem plánoval. Mírně zvlněný přejezd v údolí Maurienne k dalšímu kopci Telegraphe byl hodně svižný, ale nechtělo se mně ze skupiny vystoupit. Telegraph už bolel a následující Galibier už bylo trápení. Navíc ani sjezd z Galibieru, část od Lautaretu, nebyl žádný odpočinek. Zformovaná skupinka jela hodně svižně. Bylo to sice z kopce, ale proti větru (tam fouká proti snad vždycky a není dobrý to jet sám). Místy mně chyběl těžší převod (mám „dětský“ 50×12), ale udržel jsem se. Zaznamenal jsem první náznaky křeče v lýtku. Ale na vlastní křeče nedošlo. Po sjezdu následoval krátký přejezd k Alpe d'Huez, to už jsem byl slušně prošitej a představa výjezdu na závěrečný Alpe d'Huez mně nedělala dobře. Zajel jsem si na občerstvovačku, která byla těsně před začátkem stoupání. Už mě nic nechutnalo, dal jsem nějaký ovoce, doplnil jsem si pití, vzal nějaký gel a vyrazil jsem. Bylo to trápení, většinou na můj nejlehčí převod 34–27. Jel jsem hodně ze sedla, protože nohy prostě odešly. Jak jsem měl za sebou polovinu zatáček, tak už jsem byl trochu optimističtější. V celém stoupání jsem ale předjel ještě dost lidí, takže to se mnou objektivně nebylo tak špatný. Pak následoval průjezd branou a pocit štěstí, že jsem to dal cca tak, jak jsem si předsevzal. Celkem jsem byl 213. z 5 386 mužů, co dojeli (v kategorii padesátníků 21.) To srovnávání s celým startovním polem je stejně trochu zavádějící, protože tam spousta lidí byla s tím, že to jen chtějí dojet, byli tam lidi s rozdílnými objemy, lidi vážící o 30 kilo víc než já atd. Takže toto byl 2. druhý Marmotte, jestli bude někdy 3., vůbec netuším. Možná ne, možná jo. Ten druhý jsem dával z hecu, protože jsem při prvním startu ze 4. vlny dopadl celkově dobře, a získal jsem tak automaticky možnost mít nízké číslo v dalším startu. A já si řekl, že bych to chtěl zkusit z 1. čtyřstovky a pokusit se udělat lepší výsledek než minule – což se podařilo. Nějaký čísla: 175 km, převýšení něco přes 5000 m,, 7 hod 14 min, avg 24,2