Udržení kondice při nemoci.

Chozením určitě nic nezkazíš, stejně je podzim, takže se už moc intenzivní trénink nedělá.

Pokud se ti bude chtít trapasit s holemi, bude to bonus.

A samozřejmě s citem :) ne na sílu.

Po operaci se připrav na fakt, že z těla budeš nějakou dobu dostávat narkózu – já byl na „blbé“ kýle a po propuštění ze špitálu jsem měl problém ujít 500 metrů kolem baráku, přestože jsem měl před operací docela dobrou kondičku; ze špitálu jsem jel jak Rokšílt tágem. Tělo bylo z té narkózy úplně zblblé a strašně utahané. Ale dá se to hezky rozchodit, denně procházky a přidávat metry. Po nějaké době jsem chodil na kontroly do a z nemocnice pěšky, cca 3 km tam a zpět, úplně v pohodě.

Chození je dobré, ale nehrotil bych nic přes prášky. Jinak 2 měsíce nejsou žádná doba. Samozřejmě pak budeš muset přidávat pozvolna, ale možná budeš překvapená, jak dobře si tělo tu zázěž pamatuje. Naopak může platit, že všechno špatné je k něčemu dobré. Tělo si odpočine a můžeš mít pak větší chuť a motivaci. Jsou sportovci, kteří po zdravotních pauzách udělali svoje životní maxima. Třeba Kratochvílová zaběhla po zranění svěťák :)

Nepises jaka operace a to je docela zasadni. Pokud se jedna o neco pohyboveho, urcite bych pokud to jde zaradil i intenzivni aktivity jineho typu, ktere ti nedelaji problemy.

Mám jen jednu zkušenost, že pro rekonvalescenci je nejlepší podporovat zvýšený krevní oběh po delší dobu. Jakmile jsem začal lehce bez námahy jezdit na kole, tak se všechno rychle zlepšilo. (na rozdíl od bolestivých cvičení v nemocnici, které ke konci už vůbec nepomáhaly)

nepises co s tebou je tak tezko radit – ale mam dobre zkusenosti s jogou a treba TRX. A chozeni, tim se nemuze nic zkazit…jestli mas v haji treba koleno, tak samo chuze asi nebude nejlepsi…ale to poznas sama co te boli a neboli. Ostatne od toho ta blest je…

Tak to vůbec nemusíš řešit, po operaci stejně asi půjdeš s kondicí k nule. Já jsem se po operaci týden skoro ani nehnul, 2 týdny po operaci pořád totálně rozhozený (třeba tlak 178/128, normálně120/80), možnost jen chůze nebo pomalejší klus.

Bude zima, není kam spěchat… pokud tedy nezávodíš, ale pokud ano, asi by ses neptala tady… :)

Operace je pro tělo zátěž a nemá cenu mu nakládat ještě víc, akorát to prodlouží rekonvalescenci… samozřejmě, že to z kondice trochu ubere, ale nic zásadního, co by se nedalo během pár týdnů zjara dohnat. Záleží teda na rozsahu a podobě toho zákroku, samozřejmě… Nejlepší (a nejhorší) rada asi je, abys zapomněla na nějakou úroveň kondice a podobně, hodila se do klidu a regeneračního módu a na nějakou zrátu fyzičky zapomněla. Sport po operaci přes prášky je blbost… Tělo není stroj a měli bychom se k němu tak chovat. Na jaro hurá ven s o to větší motivací.

Zaklad je strava. Kvalitni strava bohata na vsechno co telo potrebuje a kaloricky vydatna podle pohybu/nepohybu. Profik si drzi stravu a nepribere ani deko. Dava telu jen to co potrebuje aby se hojilo. Amater zere sracky, je tisice kalorii v prebytku a pak je hrozne vyvalenej s toho, ze pribral xkg speku.. To te odsune daleko vic dozadu nez 2 mesice netrenovani..

Minulou zimu jsem taky cekal na operaci a popravde nema velky smysl se na to nejak pripravovat. Muzes chodit pro alespon nejakou aerobni cinnost, dulezity je posilovat imunitu, jednak abys zustala fit (s chripkou nebo nachlazenim te taky nemusi vzit na operaci a cely se to jeste prodlouzi) a jednak pro urychleni rekonvalescence. Po operaci budes mit dost casu na zotaveni a neboj, telo si hodne pamatuje a do formy se dostanes prekvapive rychle.

Nepíšeš s čím jdeš na operaci, ale můžeš přeci chodit do fitka a jen vynechat tu část, s kterou jdeš na operaci ne?

Děkuju všem za reakce. Na operaci jdu s bolestí břicha, kterou jsem min. rok odkládala a teď se to zhoršilo už na tolik, že nemůžu pořádně sportovat a už mně to nenechá ani spát. Řeším to s doktory už něco přes měsíc, ale nemůžou přijít na to, co tu bolest způsobuje. Doktorka se nechala slyšet, že to může být od zad a nebo, že je možné, že jsem přecitlivělá. S tímto mně poslala zpět do práce a já po 14 dnech skončila v ambulanci, kde jsem při čekání na výsledky krve omdlela. Pak už mi začali věřit, že to opravdu bolí. Jsou dny, kdy to jen pobolívá a pak zvládám relativně fungovat, ale těchto dnů rapidně ubývá. Poslední dobou už jsem jen myslela na to, jak se zbavit bolesti. Dnes jsem zašla s výsledky ke svému doktoru a zase domů. Celkem to dá pouhých 10 km a mám hotovo. Ale jsem ráda, že jsem nebyla srab a nejela autobusem. Horší pro mně asi bude to, že mi chůze nepřináší pocit spokojenosti po fyzické aktivitě. Po kole jsem vždy spokojená, uvolněná, prostě v pohodě. Po chůzi jsem jen unavená, ale stále podrážděná. Myslím, že jsem na kole závislá. Asi to bude pro mně stejně kruté, jako když silný kuřák rázem sekne s kouřením a žvýká pouze nikotinové žvýkačky. Tak nějak se momentálně cítím. Do posilovny určitě chodit nebudu, bolí mně i zvedání se ze sedu. Chůze relativně jde, ale nesmí dojít na běh. Otřesy jsou naprosto nemyslitelné. Mám problém zvednout cokoli co váží víc jak 5 kg. Jsem zvědavá, co to vlastně způsobuje. V úterý bych se snad měla dozvědět termín operace.

Jakých detailů? Co vím jsem napsala, operace právě proto, aby viděli, co je špatně a pokud možno, mohli rovnou řešit. Není pro mně zrovna příjemná představa, že se vzbudím z narkozy a tam mi teprve řeknou, co mi bylo a co vzali. Chci se za prvé k tomu teď postavit tak, abych se po uzdravení co nejrychleji vrátila, tam kde jsem teď skončila. Proto můj příspěvek a za druhé se chci hýbat, protože nic nedělání mně přivádí k absolutnímu šílenství. Bojím se co najdou, ale nechci sedět doma a prostě se tomu odevzdat. Asi svým způsobem si chci i pořád něco dokazovat. Momentálně je chůze asi jediný způsob jak ty prázdný dny nějak přežít. Musím mít nějakou aktivitu, něco proč mám dnes vstát a fungovat. Na co se těšit.....i když ta chůze mně nebaví. Ale jsem venku na vzduchu a né zavřená doma. Třeba si zvyknu a přijdu na to, že i chození nemusí být až taková pruda. Trochu jsem doufala, že napíšete jak vícehodinové chození bude mít kladný vliv na vytrvalost na biku. Bohužel, ale díky za příspěvky, určitě mi pomohli se zorientovat na jak dlouho, přibližně, mně to vyřadí z běžného života. Nezbývá, než doufat a těšit se na novou sezonu.

YuraOlomouc: Mám za sebou mraky vyšetření, některé z nich byli i velice nepříjemné, na nic se nepřišlo. Mají mně nechat na pospas? Milá paní, až umřete, podíváme se kde byl problém. Netvrdím, že jsem ráda za postup, který zvolili ale pokud je to šance, jak znovu žít plnohodnotný život, se vším, co k němu patří. Tak proč ne. Operace bude provedena laparoskopicky s tím, že když najdou problém, který se bude muset řešit klasickou operací, udělají to. Mám se připravit na obě možnosti. Jinak co se týče bolestí, samozřejmě jsem doktorům dala přesnější informace, ale tady se nehodlám rozepisovat do podrobností, jak že to vlastně bolí a kde. Moje otázka směřovala na zachování vytrvalosti, fyzičky během doby, kterou nebudu moci trávit na biku.

atty: Děkuji. Četla jsem na netu spoustu věcí. Spousta z nich i prý připadá v úvahu, ale dokud to neuvidí, prý budou jen těžko zjišťovat příčinu bolestí. Kámoška chodila přes dva roky k lékaři s tím, že jí bolí slepák. Žádné z vyšetření, které prodělala tomu za pravdu nedalo. Když jí laparoskopicky vyšetřovali, přišli na chronický zánět slepého střeva. Střevo jí vzali a má po problému. Kdyby to udělali hned, měla o dva roky plnohodnotnější život. Ale zánět nebyl v takovém stádiu, aby to přístroje a vyšetření krve objevilo.

YuraOlomouc: Pokud na to přijdou, dám vědět. Budu mít spoustu času na vysedávání u compa :-(

bezdratova.sprcha: Díky za info

To je nějaké divné, bolest břicha a hned operace., to ti nezávidím ale máš relativně štěstí, že to je mimo sezonu a máš možnost se dát do kupy než začne, tak hodně štěstí. Teď bych vysadil a rozhodně dokud nevíš na čem jsi nesportoval a už vůbec ne přes bolest, zdraví máš jen jedno.

Měl jsem podobný problém, bolest zad u páteře a nebyli schopni přijít na to z čeho to je, párkrát nějaké injekce a vždy jsme šel domů a když jsem se jednou doplazil do nemocnice, že to nemohu vydržet a že jsem dva dny nespal a začal být agresivní tak teprv po té co mě napíchli na kapačku a já během chvilky usnul uznali, že mi asi něco je a nechali si mě tam. Naplánovali spoustu vyšetření a až u pátého (gastroskopie) za 4 dny zjistili, že mám podrážděné, narušené, rozleptané či co stěny dvanáctníku, tudíž náběh na vředy a protože nervy z toho se sbíhají u páteře, bolely mě záda a proto ta injekce vždy pomáhala jen dokud účinkovala jako tlumení. Doktor říkal přišel jste včas, dá se to přeléčit do čista, jen omezte kávu, tučné a sycené nápoje. Když jsem mu řekl, že kafe nepiju, tučné nemám rád a jím libové a ze sycených si dám jen sem tam colu, začal studovat ty ostatní zprávy a říká, nepijete, nekouříte, nejíte tučné, žíly a to další ( ty ostatní vyšetření už si nepamatuji) máte jako mladík, sakra kde se u vás vzal náběh na vředy? A jak jsem mu řekl co dělám řekl jen, aha, stres. Tak jen řekl, že mi asi nemá cenu říkat abych se stresu vyhýbal při takové práci ale ať se snažím ovládat a nebrat si to tak. Dal mi prášky co jsem žral přes dva měsíce a na gastroskopii po té už nic nebylo a od té doby nebyl problém a to je to už přes 10 let.

heled ja bych to nevidel tak cerne, jeden rok jsem mel tri ruzny zlomeniny po sobe, vcetne lokte a ramena a jezdim jako driv. Podle me se do puvodniho stavu dostanes za 2mesice, od chvile co srostes. Jde spis o to co byl pouvodni stav :) Pro me to je, ze ujedu 1500–2000 vyskovych metru a neumru z toho. A na to staci jezdit 2× tydne. Pokud jsi XC zavodnice na 10miste tak to holt bude o necem jinym, ale u jezdeni pro radost…

Bricho je asi neco jinyho, zalezi jak te riznou. Pak to muze trvat dyl. Zase se zlomenym ramenem jsem chodil mesic a pul v zavesu, nez jsem mohl vubec neco…

Pak nevim s tou jogou – vetsinou je zamerena na posilovani stredu tela, nicmene je to jedna vec, ktera mi urychlila celkovou regeneraci. A zabere tak 40min dene. Rano, hned po probuzeni je nejefektivnejsi. Protahnes cely telo, ktery ztuhne pres noc, nastartujes metabolismus i imunitu. A jeste cisti hlavu…

Pravdepodobne si ted rikam o spoustu nenavistnych reakci, ale odpovida Ti tu spousta „odborniku“ kteri radi kazdemu k jakemukoliv tematu.

Ad kondice:

Nemusíš mít obavy, tělo si vše pamatuje, návrat bude relativně rychlý. Když už jsi „tam“ jednou byla, vrátit se „zpět“ je mnohem jednodušší, než když se „tam“ tělo lopotně škrábe poprvé. Letos v zimě jsem se začátkem února zranil na lyžích – řezná rána poblíž kolene od hrany lyže, poškozené šlachy. Ortopedická operace. Ortéza „na celou nohu“ na 5 týdnů, chůze jen nouzově o francouzkých holích (záchod atd.), bez došlapu. Po ukončení „srůstu“ místo pravé nohy „nic“ Ani stehno, ani lýtko. Týden pauza, pak začátek rehabilitací, dalších 14 dní o francouzkých holích, došlap jen omezeně. Na delší trasy (100 metrů) zpět do ortézy. Cvičení pod dohledem statné ošetřovatelky, elektroléčba. Někdy okolo začátku dubna povolení sednout na kolo. Po pár lehkých kilometrech po rovině, kdy mě předjížděli i důchodci, totál hotovo. No a někdy v červnu jsem byl s fyzičkou zpět.

Ad chůze:

Zkus k tomu přistoupit jinak: Podle fotek, co jsi tu např. v létě dávala, máš ráda pohyb v přírodě. Chůze umožňuje přírodu vnímat úplně jiným, „pomalejším“ a hlubším způsobem, než kolo. Na kole se člověk kvůli rychlosti musí soustředit na jízdu, to pěšky odpadá. Očima prozkoumáš cestu na pár metrů dopředu a pak už se jenom kocháš. Vnímáš ten klid, vůně, zvuky. Neber to jako sport, jako trénink, ale jako relax. Čeká tě nudný úsek, který na kole přejedeš za chvilku, což ale pěšky může znamenat i desítky minut? Vem si sluchátka. Je hnusně? nevadí, aspoň tam nikdo nebude. Narozdíl od kola je tak snadné se zastavit, pokochat se, něco vyfotit. A pořád je co objevovat – v každém ročním období je to jiné, člověk se může vracet na stejná místa.

Tak ať se daří!

Zkousela jsi travu?

Pokud jsi na žádné operaci nebyla ještě tak si ověř jestli je nutná a pokud je, tak si zjisti jaká jsou rizika. Abys pak neřešila jak se vrátit do normálního života místo na kolo. Občas s obyčejných zákroků vznikají žilní trombozy třeba.

Pokud jsi na žádné operaci nebyla ještě tak si ověř jestli je nutná a pokud je, tak si zjisti jaká jsou rizika. Abys pak neřešila jak se vrátit do normálního života místo na kolo. Občas s obyčejných zákroků vznikají žilní trombozy třeba.

Hele když vidím, že pozoruješ problémy v souvislosti s jídlem, tak by mě zajímalo jestli tě poslali na tu Gastroskopii, to by bylo první co by mě napadlo jak slyším strava a trávení. Je to sice opruz jak ti strkají metrový šlauch s kamerou do pusy ale vyloučí či potvrdí to spoustu věcí. To samé platí pro Rektoskopii, fuj, osype mě jen to zmíním :-(

A Ty se kolem živíš nebo co? Nenech se rozhodit malým výpadkem. Prostě teď chod na procházky co zmůžeš , odpočívej a víc se nestresuj. A po operaci se telo potřebuje vzpamatovat, to je nejdůležitější a ne nějaký kolo…Já měl přes léto výpadek tři měsíce kvůli bolesti kloubů a zad, x doktorů, kontroly, vyšetření, teď už jezdím ale nikdy už to nebude jako dřív. Pořád mi to ale baví a o to jde. Ať se daří.

Hele a dost, jsem vystresovaná jak z bolestí tak z té operace a nehodlám tu pořád dokola vysvětlovat nějakému pošukovi, co mu doktoři zřejmě hodně ublížili, že tu nehodlám do podrobna rozepisovat můj zdravotní stav. Děkuji těm, kteří mi dali odpověď na mnou položenou otázku a tohle téma uzavírám. Moc díky za váš čas, určitě mi to pomohlo získat určitý nadhled a ztotožnit se s tou situací která nastala. Jdu plánovat, co na jaře podniknu.....

Vůbec bych to neřešil. Vrcholově (tzn. tak že by to byla tvoje obživa) sport předpokládám neděláš, tak bych to nehrotil. Osobně přes zimu (tzn. 4–5 měsíců) kromě chození na nákup nedělám vůbec nic a fyzičku v létě mívám vždycky stejnou, nijak mě neomezuje. Jinak žena byla na triviální operaci se žlučníkem minulý rok a tak 2 týdny po té operaci byla fest rozbitá, dojít 300 m k tramvaji byl vrchol úsilí… A co jsem se ptal, tak to takhle melo spousta lidí. To jen tak, ať víš co tě čeká a rovnou ať krotíš nějaké ambiciózní plány :)

245 km jsem dala za 13 hod. Světýlka budou rozhodně potřeba. Ale vidět během jednoho švihu východ i západ slunce je přece boží.

Inu:)

Osobně si myslím, že Tvá hlava chce od Tvého těla víc, než je tělo schopno bez následků poskytnout. Z toho pak pramení bolestivé signály, které tělo vydává i když jsou objektivní výsledky lékařských vyšetření negativní…

Od dubna do teď :-) V protahování pokračuju, posilování nejde, bolest břicha mi to nedovolí.

:-)

Tak jsem doma po operaci a ještě mě čeká 6 týdnů bez sportu a zvedání těžkých věcí. Nová sezona začne hodně pozvolna. Myslím, že budu opravdu začínat od nuly. Slíbila jsem napsat, co najdou…masivní srůsty, střeva přitažené k pánevní stěně, cysta a dvě velká ložiska endometriosy. Mám to za sebou a těším se na novou sezonu :-)

Operace proběhla, to špatné je odstraněno, zítra jdu k doktorovi, kterej mi řekne případnou léčbu, ale už teď je mi mnohem lépe. Na to, že jsem jeden den po operaci, dávám to bez léků. Jsem ráda, že to mám za sebou.