Snažím se se svými dětmi a dětmi známých tak trochu pravidelně jezdit na kole + chodit po okolí. Někteří z nich (tedy spíš rodiče) jsou trochu ambicióznější a řeší i tepy. Děti už mají tepáky, já ale nevím co si s tím počít a jak se tak asi přibližně pohybují pásma u dětí mezi 8 a 14 lety (ZDV, aerobní práh, anaerobní práh, …).
Jak byste na to šli? Nejde o žádné velké sportovce, ale chci aby se pravidelně hýbali, trochu sportovali a posouvali se trošku dopředu.
Díky moc za tipy…
Tepy vůbec neřešit, ať jezdí co je baví, trochu děcka pohlídat, někdy tvrdí, že už nemůžou a přitom si jen vymrčují, to je asi jediné zlo co bych uplatnil, občas přinutit. Pak jestli je to bude bavit a už něco ujedou, přihlásit na nějaký závod, pak na další a další. Podívat se po sportovním klubu kam by se mohli přihlásit.
Zajímavá teorie … :)
Já dodnes „proklínám“ rodiče, že mě více nevedli k vrcholovému sportu už od mládí …
Takže za mě, pokud to jde, nasadit jim plány dle tepů atd …
Otec mě takhle taky masil … ze začátku se mi to nelíbilo a po 20 letech lituju toho, že mě tak šetřil ;) … (sice to není kolo, ale to je jedno) …
Ono to chce všeho s mírou, hromada těch dětí pak se sportem skončí jen kvůli tomu, že jim to rodiče znechutí…
+1 hodně tětí začne pod vedením rodičů, pár z nich se dostane do sportovních center mládeže a jen hrstka to někam dotáhne. Důvodu, proč se ti na to děcko vykašle je více, většinou, když to dělá od mala a už něco dokázal, tak rodiče neviní. Dítě vedené k vrcholovému sportu bude hodně jednostranně zaměřené a docela dost věcí mu uteče, znám to nejen z mé vlastní zkušenosti, ale hlavně z okolí kolem sebe.
Mně toho uteklo spousta – o tom se nepřu … (žádné hospody, kina, matějský a podobně … prostě jen škola, sport, spánek … )
Ale každý si bude na něco stěžovat – někdo, že ho nutili a někdo (já), že ho nutili málo …
Prostě – nasadil bych to se vším všudy a položil tomu základy, pak budou mít na čem stavět … dokud je to relativně baví, je to OK. Nu a co se kdyžtak stane? Maximálně začnou dělat něco jiného …
V podstatě máte oba pravdu, ale třeba u mě tohle absolutně neplatí … vždy jsem potřeboval mít bič nad sebou …
jde o to, zda si z toho ziskal neco vic, nezli zazitky a policku s pohary. pokud ne, tak je to podle me sakra malo, pokud si nestihl to „detsky“ ziti. mam na mysli treba profi angazma s kterym se da slusne vyzit a zabezpeci do budoucna (coz asi krom fotbalu, hokeje a par dalsich sportu moc nebude). :)
Určitě souhlasím, ono to šlo tak nějak vzhůru, ale ztratil jsem dech :-(, proto vím, že to chtělo víc. Sice se snažím, ale už vím, že mi vlak ujel ;) … žívím se jako IT a sport je vedlejší hobby kolej, to ale neznamená, že bych nechtěl vyhrávat ;) … Je to ve mně, prostě druhé místo v čemkoli mi přijde horší, než poslední ;) … je to o lidech, já jsem neskutečně soutěživý.
Kdyby ty výkony byly jen o tom, že budeš děti víc dřít, tak různé státy nebo režimy mají na medaile už dávno monopol.
Takhle to ale není, protože to nefunguje. Takže nemusíš smutnit, že bys něco zameškal. :-)
Možná kdyby tě drtil více, tak ho dnes proklínáš za zničený vazy v kolenou apd. na kdyby se nehraje. Důležitý je zůstat zdravej. :D
Vazy v kolenou a kotníkách odrovnané skutečně mám ;), ale ze zranění z fotbalu a z kickboxu.
A máš nějakou představu, jak by se měly tepy u takhle starých dětí zhruba pohybovat?
V cyklistice nikoliv – já byl živ z karate a kickboxem ;) … cyklo jsem začal dělat pod vedením trenéra teprve letos, protože moje samo domo pokusy nikam moc nevedou.
Nicméně začal bych tím, že bych děcka nahnal k doktorovi (sportovnímu), at jim udělá testy, laktátové křivky a určí vhodnost cyklistiky vzhledem k dispozicím. Když řekne, že dotyčný má totálně nevhodnou stavbu těla, aby dosáhl nějakých výsledků, pro to dítě to bude peklo. Není nic horšího, než házet hrách na zeď. Já se takhle marně pokoušel 9 let závodit v kulturistice ;) …
Myslím, že po roce úspěšně uvidíte, koho to baví, koho ne a podle toho přizpůsobíte trénink. Kdyby mě otec drtil v něčem, co mi absolutně nešlo, tak to by mě také moc nebavilo. Chce jim to dělat nějaké laťky a měření, kde uvidí, že se zlepšují – to Tě namotivuje. Já když jsem delší dobu nevyhrával, začínal jsem mít depky …
Ale tak víš jak – tohle píšu z vlastní zkušenosti, jak by to bylo ideální pro mě, děti ještě nemám a jak nato reaugijí jiní nemám moc ověřeno …
Ale razím teorii, že nic není zadarmo a pro mě je sport život, normální práce je jen prostředek, jak si zajistit rozumné bydlení a čas na sporty ;) … Jsem pořád stejný, v podstatě než bych šel vysedávat do hospody, jdu raději na kolo, do fitka atd … takže mám hodně jednostranný život – ale mně to třeba ani nevadí, beru to jako plus, že žiju tak, jak mě to baví. A věřím tomu, že kdyby mě otec nechal číst jen knížky, bude ze mě vyprofilovaný knihomol a na sporty nešáhnu …
Nechávat dítě si vybrat je správné, ale třeba já chtěl dělat vždycky všechno a z toho by mi hráblo, nasměrovat to podle mě není nic špatného …
Aha. Laktátové křivky se bohužel u dětí nedělají, prý to nějak zatím nemá smysl (nějaké věci ještě nejsou ustálené či co) nebo tak podobně.
Mno, to je už asi na sportovního doktora … co lze/nelze, bohužel to znám až jako dospělý jedinec …
Tak ty jsi dobré pako. Kvůli tvým budoucím dětem doufám, že je ještě dlouho mít nebudeš.
tak devet let kulturistiky udela svoje:)
Nevím jak je dobrý tohle ambiciózní otcovství, občas se to v nějakým dokumentu ozve, ale aby to neskončilo jak ti fotři malejch ,,super" hokejistů nutí malý kluky chcát na šálu protihráče. Tohle jsem vytýhl z jednoho pofiderního zdroje, ale už jsem to slyšel: To když si ti ambiciózní plní přes potomky nesplněné cíle a dětem přitom ničí život.
A není škoda aby si malý 8 letý děcko hned začalo deformovat tělo na kole? jestli by nebyl sport kde zapojí celý télo?
Myslím, že nikdo tam není přehnaně ambiciózní a nikdo nechce dětem ničit život. Jde o to, aby si z těch pravidelných společných vyjížděk odnesli co nejvíc.
Mně by to třeba pomohlo v tom, jak jim nastavit tempo po rovinkách, jak jim dát ten a ten kopec. Teď to všechno beru spíš tak pocitově a tím že po nich koukám jak se drží.
Takže nějaký takový orientační čísla by nebyly vůbec špatný a mohli by trochu pomoct.
moc mi neni jasny jak bys podle tepů chtěl sladit tempo osmiletýmu a čtrnáctiletýmu děcku, tak aby to ještě byla společná vyjížďka.
Tak jako tak je budeme teď rozdělovat do 2 skupinek, protože i bez tepáku je vidět že část se fláká a část má jazyk na vestě.
8-letí by si měli se společné vyjížďky odnést hlavně zážitky a motivaci něco dělat. U těch 14-letých už by to nějaký systém mít mělo, ale treninkovy pásma se stejně obecně říct nedají, muselo by se s nima na zátěžovej test. Ten by stejně měli absolvovat, aby se odhalil případnej zdravotní problém…
Můžeš mi říci, jak se při zátěžovém testu odhalí případný zdravotní problém? Zátěžové testy, které zde doporučujete jsou službou na stejné úrovni, jako se jít vyfotografovat. Zaplatíš a dostaneš foto :) A myslím si, že seriozní laborant, Ti řekně, že zátěžový test u 8 letého dítěte snad ani nedělá.
Na to už jsem se ptal a je to přesně tak – u dětí se zátěžové testy vůbec nedělají, proto se ptám tak orientačně. Abych je nehonil dlouhodobě zbytečně moc vysoko a nebo spíš pořád moc nízko.
Tak třeba v Ústavu sportovní medicíny v Brně Ti při zátěžovým testu udělají i EKG, sledujou ti tlak apod., takže by teoreticky některy problemy měli odhalit, ale samozřejmě tímhle stylem taky nezjistí všechno. Každopádně je to lepší jak nic…a rozhodně bych v té skupině rozlišoval 8-leté děti, u kterých opravdu nemá smysl řešit tepy. Naopak 14– leté dítě je vývojově úplně někde jinde a u této skupiny už by zátěžový test pro stanovení prahů smysl měl, pokud se chtějí posunout…
To vyšeření: http://www.sportvital.cz/…oergometrie/
tam si hrábnete až na dno, jako málo kdy.
To vyšeření: http://www.sportvital.cz/…oergometrie/
tam si hrábnete až na dno, jako málo kdy.
Když jsme začali asi v 14–15 letech používat sporttester, absolvovali jsme spyroergometrii, ta se opakovala kazdy rok. Hodny prahu nejsou to jedine co je potreba vedet.
Toho deformování se nebojím, jezdíme 3× týdně 2 hodiny max. Před a po se děti vždycky protáhnou a proběhnou.
Hele, pozor, já to zase nemyslel drtit tak, aby někomu chcali na šálu a měly umělá kolena. Ale prostě jim to nastavit třeba na tepy, úmyslně dělané tréninky než jen „jen tak jezdit“. Hrotit z nich hned závodníky nemá určitě cenu, to se vyprofiluje časem samo, kdo nato má a chce a tam pak třeba přitlačit ;).
zober im tie tepaky a vyhod ich alebo hod do sufliku
Jdi se podívat do atletických oddílů, kde se systematicky pracuje s mládeží a tepáky tam malé děti nemají. Jinak podle mne tepák amatéra akorát brzdí v tréninku. Děti se musí naučit šlapat, ale to by asi chtělo trenéra, to je laik nenaučí :)
Stejně bych strčil tak malý děcko radši na atletiku než na tak jednostranej sport jako je cyklistika.
to by určitě nebylo špatny, ale pokud chce to dítě jezdit na kole, tak ať dělá co ho baví…
tohle není názor co jsem si vymyslel, ale co říkají fyzioterapeuti, do budoucna to dá děcku mnohem víc
a s tím ,,co děcka baví" bych to taky nepřeháněl, není divný, že děcka baví zrovna to co rodiče?
Geny…
nemáš za tím smajlíka…
Atletika je pro buzny.
Ještě že cyklistika je tak chlapáckej sport :D
Sakra někde se stala chyba a já si doposud myslel, že jsem hetero. To mě ta sportovní-atletická třída nějak poznemenala ?
:-D
jseš bukanýr
Řešit tepy u děcek je blbost. Držel bych se zásady vyhnat děcka ven a: „Opovažte se vrátit domů dříve, než dostanete hlad!“ A toto praktikovat denně a od malička tak, aby si to všípily jako samozřejmou životní potřebu.
Výběr sportu bych nechal na nich, pokud budou mít pro nějaký předpoklady, tak samy projeví zájem, pokud se mu budou chtít systematicky věnovat. Takže spíše, než jim sám určit ten správný sport, nechat výběr na nich, ale pak jim v tom nebránit. Teprve tady bych viděl místo pro iniciativu rodičů, co se týče vedení a vytváření podmínek.
jenom aby se nedaly na trojboj:)
Pivo, borovička, rum? :)
pivo víno rum, ale pro začátek bude stačit když budou chodit se spolužačkama hulit za garáže. :D
beh na koupak, plavani a domu na kole…
JJ decka se v prvni rade musi naucit poradne tocit nohama, pak ovladat kolo a hlavne je to musi bavit, takze pokud se dari delat trenink formou her tak je to super. Na sportestery a praktiky vrcholoveho sportu u deti bych se vykaslal. Dulezite je pokud jezdi v kolektivu, ze se navzajem motivuji a ve final je dulezite, ze je kolo bavi, protoze je pro ne porad hlavne zdroj zabavy.
Držel bych se zásady vyhnat děcka ven a: „Opovažte se vrátit domů dříve, než dostanete hlad!“ A toto praktikovat denně a od malička tak, aby si to všípily jako samozřejmou životní potřebu.
Tohle ovšem moc nepřipomíná Tvoji myšlenku, že děcko musí být na objku a maximálně půlmetrovým vodítku. (Pokud jsem ji tedy ve vláknu o přejetým malým cyklistovi správně pochopil.)
Jistěže nepřipomíná, protože nic takového jsem ani nepsal a tudíž tato myšlenka ani nemůže být moje. Je milé, že dokážeš přiznat, že nechápeš psaný text :-)
Jj.
jinak abych nebyl uplne off jako ditko sem jezdil zavodne na kole, ale ve vylozene detskejch letech to byl biketrial. :) takze s tepy ti neproadim. vis, kdo nas nejvic valcoval? deti, kteri (a to nemyslim vubec zle) byli z mensich mest a ciste venkova, kde travili na tom kole temer vsechen cas…vsechen spis. to je myslim ta odpoved, ale travili to sami z chuti, ne ze jim tatove a mamy rekli „tak ted“. ja si myslim, ze tak to ma byt. neznam ve svym okoli zadnyho cloveka, co to nekam dotahl ve sportu, kdyz ho k tomu v detsvi nutili. takovy skoncili okolo puberty. lepsi aby z nich byl icelozivotni cykliste, bruslari, bezci,… nez par let pokusny kralici. nehrotit.
Tomu rozumím a je to jasný. I v naší skupince je vidět rozdíl mezi těmi, kdo jezdí s radostí i sami, a těmi kdo jezdí jen společně.
Super zdroj zde : http://www.cs-mtb.cz/…an-treningu/ . Jinak taky si myslím,že je blbost řešit nějaké tepy atd. Spíš je to musí hodně bavit, vidím to u sebe. Odmaturoval jsem, poznal různé akce..a zjistil, že už mě to kolo nedává to, co kdysi. Předloni jsem najel nějakých 16 000, loni 19.. a letos to bude tak 12.. příští rok možná 1000, možná nic.
Zdá se, že jsi konečně našel babu, která ti dala a dotyčná ti následně zakázala kolo, protože jsi pořád v luftě. Předpokládaný vývoj je, že za cca rok se na tebe vysere, protože ji už nebudeš ničím imponovat.
Nač se vázat tak brzo ? Takhle ti na to odpovím :D Hlavním důvodem je ale škola a práce, nechci dělat kolo na úkor práce.
Od září jsem v Brně, chci začít chodit do posilovny, ať trošku naberu hmotu …
Vítej v klubu ;)
No ja jezdím s dětmi pro radost podle nálady obvykle daji okolo 60 km deně pak 1 den pauza.
Děcka jen tak pro radost ujedou víc km než já, na Rychlebských stezkách jel 12-letý klučina na HT stejně „rychle“ jako já… Asi někde dělám chybu :D
Ještě pár dní a někdo se pochlubí dětmi dávajícími po odpolednách Sudety :-)
Já zase čekám, až nám to Limuzína vysvětlí.
Když jsem se ploužil na Hvězdu s místním týpkem, tak říkal že jeho děcko dá všechny úseky s prstem v nose jak nahoru, tak dolu. :)to „za odpoledne“ tam teda nebylo.
Technice bych klidne veril, kdyz ma nekdo talent a umi jezdit, tak muze v 13 letech davat hodne. Navic na Sudetech nic az tak tezke neni, kdyz to mas najete.
Tak pak z něj vypadlo ze mladymu už je 20 B-)
Zdarec, jestli dovolíš, tak přečti. Sepsal jsem to trošku obšírněji ale komplexně.
Díky moc! Už jsem to stihnul pročíst a jsou tam některé zajímavé a užitečné věci.
Kolik tak může orientačně u takovýhle dětí být ZDV? Do 150? A anaerob? nad 190?
Asi s nimi udělám jednoduchý pokus – až půjdeme na túru a nebo na vyjížďce budeme postupně zrychlovat a uvidím, když už nezvládnou plynule mluvit atd.
Děti tepou obecně na vyšších číslech, než dospělí. A nejsou to malí dospělí. Jejich organismy pracují na trochu jiných principech. Stejně tak nemůžeme poměřovat byť trénovaného cyklistu – hobíka s profiesionálním třicetiletým cyklistou.
Takže tepy bych u mládeže, ve vašem případě 8 – 14 let nijak zásadně nehlídal. U kadetů, tedy mládeže 15 – 16 let už to význam má, zvláště u těch, kterým už se splašily hormony a začínají se podobat fyzicky dospělákům. Jak jste asi přečetl v mém článku, i jinde, tak dbát na pravidelnost, pestrost a zábavnost pohybu. Děti jsou soutěživé, hravé a nějaký drill jim nepřísluší a ani se mu nebudou podřizovat. Taková vyjížďka žáčka, či předžáčka je všestranná nvšehochuť, kde se kombinuje síla, rychlost a spolu s ními se pomalounku začnou dávat základy vytrvalostním schopnostem, které pak budou nebo mohou rozvíjet celý život. U dítěte cyklisty je nejdůležitější z pohledu jízdního stylu naučit ho správně šlapat a točit kadenčně. Nic páčit na těžko, děti nemají sílu, ani silovou vytrvalost, navíc s ohledem na rozvoj nkloubů, úponů a samotné svaloviny není vhodné jakkoli tahat težší převody. Takový žáček by měl na rovince točit běžně 120 ot/min, ale měl by časem zvládat i daleko více. Třeba taková časobvka na silnici, po rovině, která trvá cca 10–12 minut je záležitostí schopnosti udržet vysokou kadenci. Převody mají tak omezené, že to nejde ani silou, musí to utočit. A pak už je to z pohledu výsledku pouze matematika. Převod mají stejný a kdo z nich dává vyšší kadenci, vyhrává. Ale z pohledu do budoucnosti to nemusí mít žádný význam. Kadence ano, výsledek ne.
Cau, zaujala me vhodnost preference kadence pred rychlosti. Taky obcas mladeho nutim, kdyz vidim, ze toci co to da at si da tezsi, aby slapal „efektivnej“ z meho pohledu. Je lepsi kaslat na to jak jede rychle a nechat ho at si toci vyssi kadenci nez ho ucit radit tezsi pro vyssi rychlost? Diky za odpoved.
Nechal bych ho točit lehké převody podle jeho libosti. Zbytečně by se trápil těžkými převody, na které ještě nemá sílu. Navíc ta síla přijde časem. Rychlost (a to i kadenční) se rozvíjí nejlépe do 15 let věku, poté už to jde těžko. Pokud se to naučí v mládí, tak později jak když tu rychlost najde. :)
Pokud chceš mladého dát později na cyklistiku tak super průprava na to je bikros. Děti to strašně baví, protože to není nuda a není to žádný výkon trvající desítky minut, právě naopak.
Bikros je taky cyklistika :o) dokonce olympijska a popravde bikros jezdi a podepisu, ze je to idealni zpusob jak udelat jezdeni detem co nejzabavnejsi. Tam si ale nezaradi a jede celou drahu na jeden prevod.
Tady me prave zaujala ta metodika preference co nejvyssi kadence klidne na ukor rychlosti a s klidem ho necham tocit co nejvic otacek, nez resit to, ze kdyz si zaradi tezsi, tak pojede rychlej. Doted jsem se mu snazil vysvetlit, ze kdyz uz slape hodne rychle tak si ma dat tezsi :)odted ho necham osudu :).
No, jasně, že to je cyklistika. Spíš jsem to myslel tak, že to je super základ pro jakoukoliv další cyklistickou disciplínu. :)
Ještě počkej, co napíše Toman, protože ten je přece jenom zkušenější v tomhle ohledu. :)
Souhlasím s vámi oběma, bikros je pro začínajícího cyklistu velmi vhodný. Naučí ovládat kolo, šlapat, rozvíjí soutěživost, reakce, rozvíjí tím zmiňovanou kadenci. Prcci to na bikrosce odsedí na sedátku a přes ty boule se jen tak houpou, takže získávají cit pro balanc a bez SPD se naučí jezdit na kole bez fixace k pedálům. Starší děti už skáčou, takže gymnastika nad rámem, začínají využívat drift, takže vedení stopy, bojují o pozice, takže taktika boje, výber stopy, už jezdí víc hlavou. Celkově to podporuje držení těla, protože se při jízdě přes vlny a skoky zapojují snad všechny svalové skupiny, takže vcelku komplexní anaerobní zátěž – u těch starších. A jsou to krátké intenzity, které vylepšují využití kyslíku, rozvíjejí anaerobní vytrvalos a také rychlostr s rychlostní silou.
Ano, kadence především, jak píše Biker jak pes. děti nemají sílu, tu získají přirozeně až se budou měnit v dospělé. Bez síly není těžká šajba. Navíc vyvíjející se klouby a šlachy by mohly při silovém zatížení zlobit. To nejen u dětí. Takže cpi mu do hlavy kadenci, pokud může, dej i espédéčka, aby chytal správné návyky kruhového šlapání. Navíc kadence bolí méně než síla, to víš i sám. Sice tepák u toho může ukázat vyšší číslo při stejné rychlosti, neprojevuje se to nárůstem laktátu.
Jenže k čemu ti takový pokus bude? Spíše vymýšlej motivační faktory, abys je udržel v pohybu. A pro ně bude opravdu lepší různorodý pohyb se střídáním intenzit. Nezatěžuj je souvisle konstantně a už vůbec ne progresivně. U těch špuntů je to zbytečné a jejich přirozené obranné mechanismy je stejně nemustí do nějaké velké dřiny. Možná ano, ale pouze na chvíli a to ještě budou muset být motivovány. Raději střídej rychlost chůze, měňte délku kroku, v lese kličkujte mezi stromy, přeskakujte kmeny, odhazujte kamaní, klacky, obouruč, horem, spodem, jednoruč, do dálky, do výšky, zkuste jimi něco trefit, motivuj je do kratičkých sprintů, vymysli nějaký zábavný bodový systém atd. Tím bude rozvíjet u svých dětí rychlost, sílu, i tu vytrvalost, reakci, postřeh, rovnováhu, změnu směru pohybu atd. To je důležité. nehlídej ty tepy. Jen je pozoruj jak se projevují, jak dýchají, dbej aby nebrunátněly, aby nedělaly křečovité a zbrklé pohyby, rozvíjej v nich ladnost, eleganci a účelnbost pohybu. Tato rozmanitost je bude bavit. A pak úplně stejně i na kole. nejen jezdit, ale ale za jízdy objížět slalomy, hrát na honěnou na plácnují na nějakém opuštěném plácku, závody na kratičkém, třeba 50 metrovém šlenitém okruhu, zkoušj s nimi podjet mezi spromy natažené lano, přejet koly ( zvlášť předním i zadním ) třeba nějakou krabičku, nech je jezdit rovně po úzké desce, uč je vyjíždět obrubníky, jezdit po zadním kole, řídit jednou rukou, nebo na rovince zkus jet se skřířenýma rukama na řidítku atd. To rozvíjí, rovnováhu, obratnost, cit pro řízení kola, prostě se je snaž jakkoli a vždy zabavit. Drill a tepy neřeš.
Přesně tak, ty děti to musí bavit. Pokud s nimi člověk vyrazí na dlouhou tůru, tak se ty děti za chvíli uvaří. Pro děti je právě typická aktivita, kde se střídají vysoké a nízké intenzity, neustále sprintují a pak stojí a pořád dokola. Stačí se podívat na dětské hřiště. Postupem času se to mění ve vytrvalost a právě proto je pro dospělého téměř nemožné udržet s dětmi krok při jejich aktivitě a naopak. :)
Mluvíme stenou řečí.
často jsem na dětských závodech vídával tatínky, jak při závodě na svou ratolest volají: dej tam těžší a jééď!! To dítě vůbec ani netuší, co je těžší a vůbec neví, jak je to pro něj nezdravé a neúčelné. Nedostatek síly mu zastaví kliky.
Jak píšeš i ty, u dětí jde vytrvalost ruku v ruce s jakýmkoli pestrým, rozmanitým a častým pohybem. Je třeba je ovšem u sportu držet, to značí motivovat, neustále dokola něco vymýšlet. Fantazii se meze nekladou. Je jen potřeba dohlédnout, aby se učily dělat pohyby správně, zdravě a efektivně, aby získávaly správné návyky a elegantní pohybovou dovednost. Sport je totiž krása pohybu a jeho zdokonalování. To tuším, napsal Ota Pavel. A ať si u toho tepou jak se jim chce.
Kde jsou ty časy, kdy jsme jako děcka celé odpoledne blbli na rozestavěném paneláku v sousedství a dokázali se živí a většinou i zdrávi vrátit domů. Tam bylo vše, o čem výše píšeš a navíc to bylo zakázané, což této činnosti v našich očích dodalo obzvláště na významu. Nebo se po teplovodním potrubí nad proslulými ostravskými lagunami dostat až do Třebovické teplárny. Dodnes jsem se k tomu doma nepřiznal :-)
Souhlas, my jako děcka jsme řádili kdykoli, kdekoli a na čemkoli. Jak píšeš, staveniště to bylo eldorádo na hry všeho druhu. Hráli jsme pořád fotbal, hokej, bembajs, pořádali jsme sami sobě atletické závody, jezdili na kolech – závody na parkovišti, skákali do dálky z houpačky, válčili, prali jsme se ve stylu sumo, judo apod., ve škole v tělocviku neexistovalo remcat, tam nác tělocvikář učil míčovým hrám, běhali jsme přespoláky, chodili plavat, sbírali jsme odznaky zdatnosti, školy pořádaly atletické závody, souteže zdtanosti, závody na koloběžkách, na kolech, dodatečné sportovky. Lozili jsme po stromech, střílelo se ze vzduchovek, byly skejtbordy, lyže, stavěli jsme a tlačili dřevěné káry a kradli kolečka z kočárků. Prostě pořád v pohybu všeho druhu. Dnešní děcka, bohužel, nemají takového přirozeného pobybu ani polovinu.
Jiná doba, to co popisuješ jsem nezažil už ani já a king byl ten, kdo si dokazal obstarat do tělocviku omluvenku, že nemůže cvičit :)
Asi se to liší od oblasti, protože to, co popisuje Toman mě ještě zastihlo v plném rozsahu. :)
ale to as nemluvis o dobe, kdy jsi chodil na zakladku, ne? My behem zakladky ( 1.-5. trida), prolezli skoro kazde staveniste v okoli…jo, a tech poplasnaku co jsme dali na koleje:)
Každopádně díky za rady a tipy. Akorát nerozumím tomu, jak jste si všichni odvodili, že je to u nás jen o drilu a nudě a monotónnosti. Ale to je celkem jedno.
Ne, ne, asi jsi to špatně pochopil. Asi nikdo nepsal, že se u vás drilluje a nudí. Jen jsme radili – to jako jeden ze základních faktorů u sportování dětí, vyvarovat se této strategie.
On, ten trend směřující ke specializaci, tudíž ke drillu a v podstatě i k té nudě tu existuje. Je to dnes rozšířené napříč všemi druhy sportů. Ambiciózní rodiče a bohužel někdy i samotní trenéři tlačí na děti, ženou je do výkonu, protože dobrý výsledek je ke chlubení, lépe se na něj shánějí sponzoři, rodič se může v práci pochlubit, jak je jeho dítko nedostižné a jedinečné. Zvláště v tom případě, kdy rodič na sportovním poli ničeho nedosáhl a chce se realizovat nebo léčit své ego prostřednictvím svého potomka. To má za následek dasažení vyššího sportovního výkonu v dané discpilníně a tudíž k vítěžství, ale také k položení základů na budoucí zdravotní potíže. A to je *******, jehož důsledky si rodiče někdy neuvědomují. Důležité je, že v sobotu po závodě vylezl na bednu. Také to vede k vyhasnutí, ke ztrátě motivace, ke snížení schopnosti učit dítě bojovat. A to je chybný výchovný aspekt.
Na druhé straně je pak rodič, utěšitel, který nechce, aby se jeho potomek na tréninku namáhal. Děti si často doma stěžují, že tré=nink je i bolavý. Takový rodič hlásá, aby se v týdnu trénovalo pouze na pohodu, ale bylo by pak hezké, kdyby v sobotu vyhrál závod. Tak to také nejde. Každé dítě je jiné a to vyžaduje opravdu specielní péči, věnovat se jim, učit je, pokud možno individuelně. A to jeden trenér nemůže v oddíle, kde je třeba 12 dětí zvládnout. Už jsme u dělaní na individuelní a skupinový trénink. A ty děti potřebují v určitých oblastech sportování obě varianty. A ze zkušensoti vím, že není dobré, aby byl např. otec dítětio trenérem. Otec má jiný pohled a jiná kritéria ke svému než k jinému svěřenci.
jenom poznámka k prvnímu odstavci. Viděl jsem na slovenským poháru ambiciozního tatínka, kterej běžel snad celej okruh za mladším žakem a řval: „Daj si ťažší a zdvihni tu riť!!“
Problému cyklistiky a zvlášť té mládežnické neznaly Ocino. Ale ti ta´tkové za to nemohou, oni si fakt myslí, že to děcko tu šajbu roztočí. Jenže neroztočí. Absence síly mu zastaví kliky na první muldě nebo kořenu. Navíc to kolo pod dítětem ( a nejen pod děckem ) na hrubou prostě dopředu nepojede.
Konečně příspěvky , se kterými se dá plně ztotožnit. Jen by to chtělo doplnit o důležitost rozvoje dítěte v oblasti rozsahu pohybu pomocí gymnastických prvků a zařazením částí atletických dovedností. Při výběru vhodnosti sportu a cyklistiky zejména klást důraz na 12-cti bodový test, který býval vždy dostatečnou orientací pro věk cca 11– let, kdy se dá z rychlostní cyklistikou vážněji zaobírat , pomineme- li např. specif. discipliny , jako třeba BMX.
Souhlasím. Mnohé další záležitosti popisuji v článku, na který jsem výše dal odkaz. Takže bych popisoval již sepsané. Tam je popsaná obecná i specielní příprava. není to tréninkový plán, je to pouze stručný popis na téma dětský pohyb.
Testy ano, ty také popisuji v jednom ze svých dalších článků. Testy platí pro děti, mláděž i dospělé. Mám to tématicky rozdělené, abych to neplantal všechno dohromady.
