Snížení fyzické výkonosti

Tři dny. Pak už je to znát.

Jednou mi trenér říkal, že pokud trénuješ zodpovědně, tak v případě nemoci, třeba na týden, si tělo zapamatuje, kde jsi skončil a když začneš znova trénovat, tak začneš tam, kde jsi skončil… :-P

rekl bych, ze je to hodne individualni. Ja na sobe pocituji zmeny tak po 7–10ti dnech nic nedelani. Ale to se moc casto nestava :D

No, tak jsem se velice zklamal, po 76 km jsem byl vyřízen, toto se mi nestává, nejhorší je, že se to bude hodně těžko dohánět, jelikož je furt hnusně.Ale co,je mi patnáct, takže času dost. Jinak díky za názory

Hlavně si nepřipouštěj nějaké mindráky, to ti moc nepomůže. Za pár dní jsi tam zpátky.

Odporúčam knihu L. Dívalda Kontrolovaný tréning.

Stručne: Ak jazdíš pravidelne 4–5× týždenne, pri výpadku menšom ako 7 dní nie je po pár dňoch (= 2 alebo 3) badateľný žiadny výpadok. 7 dní je zhruba hranica kedy telo začne od základu regenerovať, to trvá ďalších 7 až 14 dní (určite si čítal v lajfstajlových magazínoch že dovolenka má trvať aspoň 2 týždne – toto je dovod) kedy je znateľný pokles formy.

Je to overené aj praxou.

Väčšie výpadky tréningu samozrejme majú na kondičku neblahý vplyv, ale ak máš v živote čosi najazdené, organizmus si to pamätá a rýchlo to dobehne. Bacha na nadváhu a hlavne pretrénovanie.

Podle mne fyzická kondice u Tebe po více jak 14ti dnech možná až měsíci.Čím víc trénuješ tím víc poznáš,ale spíše to. že ztratíš „rytmus“ jízdy i šlapání.Já se před ultra vozím -+14dní asi jen 300 km týdně a to je přesně doba, kdy tělo jak už bylo řečeno regeneruje ale neztrácí výkonnost.Spíše jak zmiňuju rytmus jízdy.

Obsah tohoto příspěvku je blokován.

ted jsem byl mesic kazdej den od rana do vecera na brigade a musim rict ze mam pocit jak kdybych na tom v zivote nesedel. stehna a lejtka tak o 2cm mensi v prumeru. Sere me to:/

Z osobního pohledu musim říct, že asi tak 2 týdny, po týdnu si ničeho nevšímám, po dvou týdnech už to bylo lehce znát, ale po cca 45km vyjíždce sem byl zpět..

Obecně myslím závisí na stupni úrovně trénovanosti a fázi sezony a hlavně na individualitě jezdce, ale zatím jsem u sebe vypozoroval:

• pauza cca 2–4dny: odpočinek, spíše ku prospěchu, lepší výkon
• pauza cca 4–8dny: stagnace či pokles síly, nemastný neslaný, nimoc,1 jízda na rozjetí

pauza cca 8–14dny: pokles kondice, potřeba se 1–3jízdy rozjet zase do tempa, snadno přepálím tempo.

Zároveň, pokud v pauze mám nějakou aktivitu mimo kolo, ať už běh, plavání, posilku, tak to zmírňuje následky pauzy.

Nebyl jsem ted kvuli počasí,škole a autoškole na bajku 7 dní :((…,ani rotoped jsem nezajel. V pátek jsem vyjel a jelo se mi parádně :)) Je to asi vážně hodně individuální,ale 14 dní doženeš rychle a i kdyby ne,tak na světě jsou i horší věci :)):))

Tak zrovna v tomhle ročním období bych se tím nestresovala, naopak, ber pauzu, i když třeba nechtěnou, jako pozitivum.

Po přečtení diskuze a Tvých komentářů mám pocit, že horší bude spíš přemotivace. Je konec sezóny, nedoporučuju hned teď „něco dohánět“, abych použila Tvá slova z příspěvku níže. Jak píšeš, máš času dost. A nejen kvůli tomu, že Ti je 15. „Doháněním“, najížděním co nejvíce kilometrů by sis mohl příští rok naopak pohoršit.

To jsou super starosti.-)

k tématu- mam to podobný, ne-li úplně stejný jako black.horse kousek nade mnou

mám za sebou čtyři týdny bez kola i bez pohybu a výpadek výkonnosti pozoruju – jsem zvědavý, jestli ho přestanu pozorovat díky tomu, že výkonnost doženu, nebo jestli si dřív zvyknu na nižší výkonnost :)

Ono je to dost individuální. Pokud vysadíš na týden z plného tréninku. Může se stát, že ti to naopak začne jezdit líp, než kdybys celý týden pilně trénoval ;) Takže týden, pokud jsi trénovaný, není problém. Po 14. dnech se podle mě rozjezdíš po několika vyjížďkách. Víc jak 3 týdny už je celkem znát ale žádná velká tragédie. Jak ale vynecháš půl roku, tak to už je masakr ;) Rozjířdění pak pěkně bolí.

Detrénink

M. Máček, J. Macková1, J. Radvanský 2002

Klinika rehabilitace UK – 2. LF a FN Motol Praha,

Subkatedra tělovýchovného lékařství IPVZ, Praha,

Klinika tělovýchovného lékařství UK – 2. LF a FN Motol Praha

Klíčová slova: přerušení tréninku, změny oběhové, metabolické, hormonální, enzymatické, ve

složení svalů

Key words: cessation of training, changes in cardiovascular, endocrine systems, metabolisrn,

enzymes and muscles

Souhrn

Tímto pojmem se označuje úplná nebo částečná ztráta fyziologických mechanizmů i morfologíckých

změn, které trénink vyvolává. Jeho projevy závisejí na délce přerušení aktivity a na předchozím stavu trénovanosti. Krátkodobé přerušení do 4 týdnů se u trénovaných sportovců projevuje rychlým poklesem maximální spotřeby kyslíku (VO2max) a krevního objemu. Současný vzestup srdeční frekvence (fH) při maximální zátěži nestačí vyrovnat snížení tepového a minutového objemu. U osob, které cvičí pro zdraví a nepěstují závodní sport, jsou tyto změny méně výrazné. Další projevy inaktivity spočívají v přesunu od spalování tuků k sacharidům, v poklesu aktivity lipázy, obsahu GLUT-4, hladiny glykogenu a LA prahu. Klesá i citlivost k inzulínu, roste produkce testosteronu a růstového hormonu u silově trénovaných sportovců. K podstatným změnám dochází ve svalech, kde se snižuje hustota kapilár i aktivita oxidativních enzymů. Zmenšuje se průřez svalového vlákna, ale svalová síla ubývá pomaleji. Při přerušení tréninku delším než 4 týdny dochází většinou k návratu hodnot na úroveň předtréninkového stavu nebo jen o málo vyšších, než se objevují u neaktivní populace.

Summary

Máček M., Macková I, Radvanský 1: Detraining

Detraining is thc partial oř complete loss of training-induced adaptations in response to an

insufficient training stimulus. The changes depend on the duration of training cessation and

the adaptation status before. Short term detraining less than 4 weeks is chracterised in highly

trained athletes by a rapid dechne of VO2max and blood volume. The increase of fH during

maximal load insufficiently contrabalances the decreased stroke volume, maximal cardiac

output is thus reduced. From metabolic viewpoint the shift form lipid to carbohydrate utilisation,

lowered lipase activity, GLUT-4 content and glycogen level can be documented. The

hormonal changes include a reduced of insulin sensitivity and increase of testostcron and

growth hormon in strength athletes. At the muscle level capillary density, oxidative enzym activity,

fibre cross-sectional area are reduced, but strenght performance declines are limited.

Detraining in duration of more than 4 weeks is characterised by a return of exercise induced

changes to the level of normál untrained population.

Pojmem detrénink se označuje úplná nebo částečná ztráta fyziologických mechanizmů

1 morfologických změn, které trénink vyvolává. Znamená to, že adaptace na tělesnou zátěž

je jev reverzibilní a přechodný, takže přerušení nebo podstatné snížení intenzity tréninku

buď onemocněním, úrazem nebo jen posezónním výpadkem se projeví jejím kvalitativním

i kvantitativním poklesem.

Tento jev nesmíme směšovat s tak zvaným „syndromem detréninku", nebo podle naší

přesnější terminologie, s abstinenčními příznaky. Dále je nutné odlišit i cílené snížení kvantity

tréninku s cílem omezit některé nepříznivé průvodní jevy a současně zachovat pozitivní

adaptační změny (l, 2).

Abstinenční příznaky lze pokládat za samostatný klinický obraz projevující se známým

souborem příznaků. Po náhlém přerušení intenzivního tréninku se mohou objevit vegetativní

symptomy, jako jsou bolesti hlavy, závratě, nevolnosti, poruchy srdečního rytmu, bušení

srdce, nechutenství, poruchy trávení, zvýšené bezdůvodné pocení, nespavost i depresivní

stavy.

Kvalitativní a kvantitativní pokles adaptačních projevů získaných v průběhu dlouhodobého

tréninku neprobíhá u každého stejně. Průběh závisí především na délce vysazení tréninku,

podle toho se rozlišují krátkodobé a dlouhodobé změny, které se od sebe nemusí lišit

jen kvantitou. Za krátkodobé se označují takové jevy, který vznikly po přerušení trvajícím

méně než 4 týdny a dlouhodobé po době delší než 4 týdny (3,4).

Příznaky nejsou rovněž stejné u vysoce trénovaných osob, které svůj sport provozují již

několik roků a u těch, které teprve nedávno vyměnily sedavý způsob života za zvýšenou pohybovou

aktivitu s cílem posílit své zdraví. Jednotlivé změny budou popisovány v oblasti

transportního systému, metabolizmu, hormonální regulace a pohybového ústrojí. A to odděleně

jednak po přerušení kratším než 4 týdny jako A, jednak po přerušení tréninku delším

než 4 týdny jako B (5, 6, 7).

Transportní systém

Maximální spotřeba kyslíku (VO2max)

1. Většina studií uvádí, že pokles v prvním kratším období je

poměrně rychlý. Čím vyšší

je výchozí hodnota, tím je pokles větší, u vysoce trénovaných dosahuje 4 až 14 % (8,9). Ojedinělé

práce však uvádějí, že za určitých okolností může být tento pokles omezen.

U dříve sedavých a nyní trénujících po dobu 4 až 8 týdnů se středními hodnotami

VO2max, klesá tento po přerušení tréninku na 2 až 4 týdny od 3 do 6 % (10).

1. Při delším přerušení dosahuje u vysoce trénovaných pokles až 20 %

původní hodnoty,

nejrychlejší je v prvních osmi týdnech, později se již zpomaluje, ale VO2max zůstává obvykle

vyšší než u sedavé populace (11).

U druhé skupiny cvičících pro zdraví dosáhne pokles výchozích hodnot běžných u sedavého

způsobu života, i když i zde jsou popsány některé výjimky.

Objem krve

1. V prvé řadě je celkový pokles výkonnosti transportního systému

vyvolán snížením celkového

krevního objemu, který se týká jak plazmy tak i objemu červených krvinek a činí

u vytrvalostně trénovaných 5 až 12 %, což se dále projevuje na sníženém plnění komor při

tělesných výkonech ve vzpřímené poloze. K očekávaným změnách dochází velmi brzo, popisují

se dokonce již po 2 dnech nečinnosti. U druhé skupiny sledovaných je rychlost poklesu

podobná, později klesá i obsah plazmatických bílkovin (12).

1. Změny objemu krve u vysoce trénovaných po delším přerušení

tréninku nebyly dosud

studovány, u druhé skupiny činil pokles po 8 týdnech asi 4 %.

Srdeční frekvence (fH)

1. Jako důsledek poklesu krevního objemu zvyšuje se fH po přerušení

tréninku u trénovaných

sportovců při submaximální i maximální zátěži o 5 až 10 %. Při opětném zvětšení objemu krve fH klesá. Snížení se stabilizuje za 2 až 3 týdny po přerušení tréninku. Klidová hodnota se mění až po přerušení delším než 10 dnů.

U skupiny méně intenzivně trénujících stoupá fH po přerušení pohybové aktivity rychle

k hodnotám před zahájením tréninku (12,13).

1. Udává se, že po přerušení tréninku na více než 80 dnů se

maximální fH u vytrvalců

zvyšuje o 5 %. Rovněž po několika týdnech stoupají i submaximální hodnoty. Prodlužuje se

také doba zotavení a návratu k výchozím hodnotám po zátěži. Tyto změny ukazují na zvýšení

sympato-adrenergního tonusu ve fázi detréninku (8,14).

Maximální hodnoty u druhé skupiny nejsou podstatně ovlivněny detréninkem, protože se

ani vlivem předchozí pohybové aktivity příliš nezměnily.

Tepový objem

1. Zmenšení tepového objemu jako důsledek poklesu krevního objemu dosahuje

10 až 17 %, dostavuje se po 12 až 20 dnech inaktivity a je hlavní příčinou snížení maximálního aerobního

výkonu. Provází jej také 12% snížení end-diastolického objemu levé komory. Po zvýšení objemu plazmy vracejí se zmíněné hodnoty opět k předchozí úrovni funkčního stavu. Návrat VO2max však trvá poměrně déle, stejně tak i doba nutná k vyčerpání zůstává déle zkrácená (8,12).

1. U cyklistů byl popsán po delším přerušení tréninku vzestup indexu

klidového systolického

objemu (ml/frekvence/m2) a ejekční frakce (7). Na druhé straně systolický objem klesá při cvičení ve vzpřímené poloze po přerušení tréninku o více než 8 týdnů postupně o 14 až 17 % (4).

U druhé skupiny existuje na tomto úseku pouze jedna studie udávající po šestiměsíčním

přerušení pokles o 3,9 %, což se pohybuje v mezích pozorovací chyby (4).

Minutový objem srdeční (MV)

1. I když se zvýší fH, MV nedosáhne pro nižší tepový objem hodnot

obvyklých při vysokém

stavu trénovanosti. Po třech týdnech nečinnosti dosahuje pokles MV při maximálním výkonu

asi 8 %. Při submaximální zátěži identické intenzity vzroste MV jen na 89 % maxima (5,8,15).

1. Po delší době klidu maximální MV u cyklistů neklesl o více než

8 % výchozí hodnoty.

Srdeční rozměry

1. l když Cullinane aj. (16) nepozoroval u vytrvalostních běžců po

desetidenní přestávce

žádné změny v některých hodnotách srdečních rozměrů a TK, většina ostatních autorů tvrdí

opak. Tak Martin aj. (18) zjistil po 3 týdnech odpočinku snížení tloušťky stěny levé komory

o 25 % a o 19 % pokles její hmotnosti. Snížení hmotnosti levé komory a zvýšený periferní

odpor způsobuje vzestup TK během tělesné zátěže.

U předtím sedavých osob pokles TK systolického i diastolického, získané za 8 týdnů zvýšené

pohybové aktivity, vymizel po 4 týdnech klidu (17).

1. Martin aj. (18) prokázali, že po více než 8 týdnech nečinnosti klesá

end-diastolický objem

levé komory paralelně s tepovým objemem. Během tohoto období tloušťka zadní stěny

levé komory klesla o 25 %, ale hmotnost levé komory se po inciálním poklesu v prvních

třech týdnech již nezměnila. Pavlík aj. (7) nenašli změny v tloušťce stěny levé komory po

60 dnech inaktivity. Střední a systolický TK vzrostl v průběhu 9 až 12 týdnů současně se zvýšením

periferního odporu. Naproti tomu Giannattasio (19) zjistil po 5 letech pokles indexu

hmotnosti levé komory u bývalých sportovců. Některé studie neuvádějí vzestup TK (4).

U osob provádějících zvýšenou aktivitu pro zdraví mizí předchozí pokles TK získaný cvičením

definitivně po 12 týdnech sedavého způsobu života.

Dýchání

1. I když schopnost maximální ventilace zůstává po přerušení

tréninku stejná, objevuje

se u vysoce trénovaných rychlé zhoršení efektivnosti dýchání v podobě vzestupu dechového

ekvivalentu pro kyslík i v poklesu hodnot maximální ventilace paralelně s poklesem

VO2max. Klesá rovněž hodnota tepového kyslíku (16).

1. Po delší době nečinnosti klesá maximální ventilace o 10 až 14 %,

současně se však zvyšuje

při dané submaximální zátěži dechový ekvivalent pro kyslík, což ukazuje na sníženou

účinnost dýchání.

Podobný efekt se objevuje i u druhé skupiny sledovaných osob jmenovitě v poklesu dechového

ekvivalentu a tepového kyslíku.

Vytrvalostní schopnosti

1. Vytrvalostní schopnosti u trénovaných atletů při inaktivitě rychle

klesají, jak je zřejmé

ze zvýšení dosahovaných časů. Doba nutná k vyčerpání se při nečinnosti trvající více než 2 týdny

zkracuje o 4 až 25 %. Nemění se však ekonomika běhu při submaximální zátěži u běžců,

takže pokles výkonnosti vyvolává snížení účinnosti systému uvolňování energie (20).

Podobné výsledky ve zkrácení doby do vyčerpání byly získány i u druhé skupiny cvičících,

kteří před přerušením tréninku cvičili 6 až 12 týdnů.

1. Vytrvalost získaná při plaveckém tréninku klesá po klidovém období

mezi dvěma sezónami.

Zkracuje se rovněž doba, po které se objeví vyčerpání, jak bylo zjištěno u hráčů kopané

po 5 týdenním přerušení tréninku. Udává se též zvýšení spotřeby kyslíku při submaximální

zátěži, není však jisté, zda jde o srovnatelnou zátěž relativní či absolutní (15).

Kompletní návrat k výchozím hodnotám se objevuje po delším přerušení aktivity u druhé

skupiny.

Metabolizmus

Energetické zdroje a jejich utilizace

1. Detrénink po krátkodobém přerušení aktivity se projevuje zvýšením

zátěžové respirační

výměny (RER) jak při submaximální, tak i při maximální zátěži naznačující přechod ke zvýšenému využívání sacharidů a sníženému u tuků (8, 21). Rychle klesá během inaktivity citlivost na inzulín regulující spotřebu glukózy. Tento pochod obvykle provází snížení hladiny transportéru svalové bílkoviny GLUT-4, jehož koncentrace klesá po 6 až 10 dnech o 17 až 33 % (22). Současně se rychle oslabuje aktivita svalové lipoproteinové lipázy, vzrůstá postprandiální lipemie, klesá HDL a stoupá LDL cholesterol (23).

U druhé skupiny sledovaných se vyskytují podobné příznaky jako zvýšení RER o 10 %,

spočívající v poklesu citlivosti na inzulín a snížení koncentrace GLUT-4 k výchozím hodnotám

sedavého způsobu života (24).

1. Dlouhodobé přerušení aktivity znamená pokračování již předtím

pozorovaných

změn, jako je pokles utilizace tuků a naopak zvýšení utilizace sacharidů. Po 7 až 12 týdnech

inaktivity se ztrácí získaný efekt adrenalinu na lipolýzu a HDL cholesterol (25).

Kinetika laktátu (La)

1. Trénovaní plavci reagovali již po několikadenním přerušení tréninku

zvýšením hladiny

La při maximální zátěži, podobné pozorování bylo popsáno i u běžců a cyklistů současně i se

sníženou hladinou bikarbonátů, deficitem bází a následnou respirační acidózou (26). Klesá

procentuální hodnota laktátového prahu. Tyto změny ukazují na snížení oxidativní kapacity

svalového vlákna, jejíž pokles dosahuje po prvním týdnu po přerušení tréninku až 50 %.

U dříve sedavých osob se hodnoty La v prvních 3 týdnech nečinnosti po předchozích

6 týdnech tréninku v podstatě nemění.

1. U hráčů kopané, cyklistů a atletů vytrvalců bylo po 9 až

12 týdenní přestávce registrováno

zvýšení La při stejné submaximální záleží (27). Stejně tak se snížil laktátový práh

i VO2max, i když hodnoty byly stále vyšší než u sedavé populace.

Svalový glykogen

1. Obecně platí, že klesá aktivita glykogen-syntázy, která pomáhá

měnit glukózu na glykogen,

proto byl u plavců pozorován pokles hladiny glykogenu již po prvním týdnu inaktivity

asi o 20 %, podobně asi po 4 týdnech i u jiných sportů (26,29).

1. Nejsou k dispozici údaje tohoto druhu.

Změny ve složení svalu

Kapilarízace

1. Hustota kapilár se má po krátkodobé inaktivitě snížit, i když jsou

i údaje, které to popírají.

V každém případě však zůstává stále vyšší než u netrénované populace.

U druhé skupiny hustota kapilár také klesá po 4 týdnech inaktivity, ale stále zůstává vyšší

než u trvale sedavých osob (8).

1. Podobné rozporné změny jsou popisovány i u delšího přerušení.

Např. Coyle (8) pokles

hustoty nepopisuje, Houston aj. (31) úbytek našli. I zde však platí, že zůstává vyšší stav

než u sedavých.

Arteriovenózní diference kyslíku

1. Publikován byl jediný údaj, který dokazuje, že po 3 týdnech

nečinnosti se neobjevil

pokles této hodnoty. Platí proto, že rychlý úbytek VO2max je způsoben spíše snížením tepového

objemu (8).

1. Po inaktivitě trvající 4 až 12 týdnů se objevil pokles o 3 až

12 %.

Hladina myoglobinu

1. Krátkodobé přerušení tento ukazatel neovlivní.
2. Platí totéž jak u A.

Enzymatická aktivita

1. Aktivita svalové citrát-syntázy u trénovaných klesá rychle o 25 až

45 %. Podobně je

tomu i u beta hydroxyacyl-dehydrogenázy o 12 až 27 %, i u malát- a sukcinol-dehydrogenázy.

Tyto změny jsou příčinou snížení celkové oxidativní kapacity svalu (8,31,32). Vedle toho

nejvíce klesá aktivita svalové lipoproteinové lipázy a to o 45 až 75 %, zatím co současně aktivita

tohoto enzymu vzrůstá o 80% v oblasti tukových rezerv, což umožňuje zvýšené hromadění

tuků. Tyto změny jsou podle některých názorů současně provázeny změnou syntézy

bílkovin (33).

Zatím co celkem nevýznamné změny aktivity se objevují v oblasti glykolytických enzymů,

aktivita glykogen-syntázy se snižuje již po 5 dnech nečinnosti o 42 % (34).

1. Oxidativní enzymy klesají u trénovaných cyklistů, hráčů kopané a

běžců, podobně jako

u A, po delším přerušení dále i když nižší intenzitou (25–40 %). Zůstávají však nad úrovní

normální populace bez tréninku. Je zajímavé, že zatímco mitochondriální enzymy klesají

v pomalých vláknech až na hodnoty netrénovaných, zůstávají nad průměrem o 50 až 80 %

v rychlých vláknech (35). Různé až i antagonistické změny aktivity vykazují některé další

nemitochondriální enzymy. Závěrem lze konstatovat, že aktivita oxidativních enzymů rychle

klesá, ale glykolytických se v podstatě příliš nemění.

Mitochodriální ATP produkce

1. O změnách tohoto ukazatele chybí u výkonných sportovců údaje.

U dříve sedavých

osob bylo zjištěno, že po předchozích 6 týdnech tréninku, po 3 týdenní inaktivitě klesla produkce

ATP o 12 až 23 %, nicméně zůstala stále o 30 až 70 % vyšší než před začátkem vyšší

pohybové aktivity (5, 36).

1. Nejsou údaje.

Změny ve svalových vláknech

1. U vytrvalců ani u silově trénovaných sportovců nebyly po 2 týdnech

bez tréninku zjištěny

žádné změny ve složení svalových vláken (37, 38). Ale u hráčů kopané i vzpěračů se

zmenšila plocha průřezu především rychlých vláken, to se však nepotvrdilo u běžců, kde bylo

zaznamenáno dokonce mírné zvětšení (37).

U druhé skupiny sledovaných se poměr typů vláken neměnil, ale celkově se po 4 týdnech

inaktivity průřezová plocha zmenšila.

1. Po dlouhodobém přerušení tréninku se objevil u vzpěračů a

kulturistů vzestup pomalých

oxidativních vláken a naopak pokles rychlých, u veslařů pokles pomalých o 15 % a žádné

změny u hráčů kopané a tanečníků. Posun u rychlých vláken typu A k typu B je popsán

u běžců vytrvalců a cyklistů. U většiny silově trénovaných se popisuje pokles plochy průřezu

u obou typů vláken, poměr plochy se mění ve prospěch pomalých vláken, klesá i celková

plocha svalového průřezu (39).

U druhé skupiny sledovaných byly zjištěny podobné nálezy a sice posun od pomalých

k rychlým vláknům a úbytek aktivní svalové hmoty.

Silová výkonnost

1. V tomto směru trénovaní vykazují za dva týdny po přerušení aktivity

mírný pokles síly

ve cvičení bench press a v izometrické a izokinetické kontrakci kolenních extenzorů a ve

vertikálním výskoku. Dále byl zjištěn významný pokles o 8 až 13 % EMG aktivity m. vastus

lateralis. Trénovaní plavci udrželi svou sílu po dobu 4 týdnů nečinnosti, ale jejich schopnost

uplatnit ji při plavání byla významně snížena až o 13,6 % (38,40).

Nedávno získaná svalová síla mizí v klidu stejně rychle jak v trénované, tak i ve stejné

kontralaterální svalové skupině (41). Izokinetická síla mizí rychleji, ale zůstává nad původními

předlrénikovými hodnotami.

1. U silově trénovaných sportovců klesá síla po 8 až 12 týdenním

výpadku tréninku o 7

až 12 % (9). Stejnou rychlostí se snižuje i aktivita EMG v souvislosti s úbytkem plochy svalových

vláken a svalovou hmotou. Vyšší hodnoty nedávno získané síly zůstávají na stejné

úrovni asi 12 týdnů vzdor omezení tréninkových dávek (18, 42, 43). Je zajímavé, že provádění

excentrických svalových cvičení vyvolává déletrvající adaptaci, dále se lépe udržuje

rychlostní síla, jestliže byl trénink veden směrem ke zvýšení explozivní síly.

Projevy detréninku v hormonální oblasti

1. Krátkodobý detrénink je vedle již zmíněného snížení citlivosti na

inzulín provázen

i nezměněnou hladinou katecholaminů v klidu a po submaximální zátěži (44). Glukagon,

kortisol a růstový hormon (GH) se po 5 dnech klidu nemění. Ale po dvou týdnech klidu se

u silově trénovaných sportovců zvyšuje intenzita anabolických procesů vlivem zvýšení produkce

GH a testosteronu (38).

1. Zatím co se po 5 týdnech odpověď katecholaminů na zátěž nemění,

po 12 týdnech inaktivity

se zvyšuje hladina adrenalinu a noradrenalinu při absolutně stejné intenzivní zátěži (44).

Účelné omezeni tréninku

V nutných případech jako po úrazech, onemocnění, cestování, při mezisezónní přestávce

a podobně, je možné přikročit k určité formě omezení tréninkové intenzity takovým způsobem

(48), že zůstanou u vysoce trénovaných zachovány nejméně po další 4 týdny všechny

zisKane aaapiacni změny, lotez platí i u druhé skupiny, kde může být tato doba ještě delší.

Nemění se VO2max, srdeční frekvence klidová i zátěžová, hmota levé komory i čas do vyčerpání.

Produkce La i uplatnění inzulínu včetně hladiny GLUT-4 se také nemění (45, 46,

47). Při tomto postupu nebyly též zjištěny změny v enzymatické aktivitě ani svalové síly. Po

3 týdny zůstává v těchto případech nezměněna i hormonální oblast.

Určitá období snížené intenzity tréninku je možné využívat na příklad u multikomponen­tních

sportů jako je kopaná, kdy nelze udržet po celou sezónu stále vysoký stupeň výkonnosti

dosažený v přípravě na jejím počátku (6,48,49). Tyto výsledky lze docílit snížením

objemu tréninku ze 100 na 60 až 90 %. Větší pokles na 20 až 30 % u sportovců a na 50 až

70 % u druhé skupiny znamená ztrátu adaptačních schopností.

Podobnou metodou je náhrada vžitých forem tréninku jinou podobnou aktivitou. Jinou

méně známou formou zachování těchto mechanizmů je tak zvaný efekt přenosu, kdy trénujeme

stejnou svalovou skupinu na protilehlé končetině, výsledek se neurogenní cestou z velké

části uplatňuje i na zraněné oblasti. Tato metoda se používá především při uchování svalové

síly v případě úrazů nebo operačních zákroků.

Delší pobyt na lůžku se negativně projevuje na adaptaci, jak prokázal již před lety Saltin

aj. (50). Příčinou je snížený gradient hydrostatického tlaku působící na oběhový systém,

snižuje se tlak na páteř, na dlouhé kosti dolních končetin, je omezen energetický výdej.

I zde se dobře uplatňují cílené opakované izometrické svalové kontrakce včetně dýchání

proti odporu.

Závěry

Krátkodobý nebo dlouhodobý detrénink vede k různě rychlému ústupu adaptačních mechanizmů

získaných předchozím tréninkem. Příznaky se projevují v závislosti na intenzitě tréninku, to znamená, že jsou jiné u vrcholových sportovců a jiné u osob, které pěstují pohybovou aktivitu kratší dobu a ve střední intenzitě.

Ne každé snížení tréninkové intenzity vede k detréninku. Pokud se tato cíleně na kratší

dobu sníží u sportovců na 60 až 90 % a u méně trénovaných na 50 až 70 %, pak lze očekávat,

že po několik týdnů zůstanou adaptační mechanizmy zachovány. Tento postup se doporučuje

u některých nucených přerušení tréninku na příklad po úrazech, při přestávce mezi

sezónami a podobně.

Literatura

1. Havley J, Burke L. Peak performance: training and nutritional strategies for

sport. St. Leonards:Allen and Unwin, 1998.

2. Mujika I, Padilla S. Detraining: Loss of training-induced physiological and

performance adaptations.Part I. Sports Med 2000; 30:79–87.

3. St Jongers JJ. Le syndrom de désentraiment. Bruxelles-Médical J 1976; 7:

297–300.

4. Pavlík G, Bachl N, Wolein W, et al. Effect of training and detraining on

the resting echocardiographic parameters in runners and cyclists. J Sport Cardiol 1986; 3:35–45.

5. Klausen K, Andersen LB, Pelle I. Adapative changes in work capacity,

skeletal muscle capillarisation and enzym levels during training and detraining. Acta Physiol Scand 1981; 113: 9–16.

6. Neufer PD. The effect of detraining and reduced training on the

physiological adaptation to aerobic exercise training. Sports Med 1989; 8:302–21.

7. Hawley JÁ. Physiological responses to detraining in endurance trained

subjects. Aust J Sci Med Sport 1987; 19: 17–20.

8. Coyle EF, Martin WH, Sinacore DR,et al.Time course of loss adaptation after

stopping prolongedintense endurance training. J Appl Physiol 1984:57:1857–64.

9. Lacour JR, Denis C. Detraining effects on aerobic capacity. Med Sport Sci

1984; 17:230–7.

10. Wibom R.Hultman E.Johansson M et al. Adapatation of mitochondrial ATP

production in human skeletal muscle to endurance training and detraining. J Appl Physiol 1992; 73:2004—10.

11. Miyamura M, Ishida K. Adaptive changes in hypercapnic ventilátory response

during training anddetraining. Eur J Appl Physiol 1990; 60: 353–9.

12. Coyle EF, Hemmert MK, Coggan AR. Effects od detraining on cardiovascular

responses to exercise: role of blood volume. J Appl Physiol 1986; 60: 95–9.

13. Houmard JÁ, HortobágyiT, Johns RA.et al. Effect of shortterm training

cessalion on performance measures in distance runners. Int J Sports Med 1992; 13: 572–6.

14. Allen GD. Physiological and metabolic changes with six weeks detraining.

Aust J Sci Med Sport 1989:21:4–9.

15. Fringer MN, Stulí GA. Changes in respiratory parameters during periods of

training and detraining in young adult females. Med Sci Sports Exerc 1974; 6:20–5.

16. Cullinane EM, Sady SP, Vadeboncoeur L, et al. Cardiac size and VO2max do not

to decrease aftershortterm exrcise cessation. Med Sci Sports Exerc 1986;18:420–4.

17. Wang J-S, Jen C-J, Chen H-I. Effects of chronic exercise and deconditioning

on platelct function inwomen. J Appl Physiol 1997; 83:2080–5.

18. Martin WH, Coyle EF, Bloomfield SA, et al. Effects of physical

deconditioning after intense endurance training on left ventricular dimension and stroke volume. J Am Coll Cardiol 1986; 7: 982–9.

v poslední době zjišťuji, že když nejdu třeba týden na kolo(ne z důvodu nemoci), tak je to většinou potom supr… jsem nabitý energií, jede se mi lehce a cítím se tak nějak odpočinutý. Dřív jsem se za každou cenu právě kvůli svědomí rval na kolo a únava a psychická oploštělost byly časté… :-) P.S. – z jara a za sezónu mám na mé poměry docela najeto

Každý lelkování snižuje výkon. Buď makej denně nebo se s tím smiř:)

Já se smířil s tím, že výkon už nenaženu. Jezdím na biku do práce a jen tak se projet, ale výkon už nehoním:)