Letošní cyklorok mi začínal nadějně. Našel jsem svůj rytmus, tempo, švihy se prodlužovaly, kolena se jen lepšila. Tak jsem se těšil na dlouhé teplé dny.
Nu ale zároveň jsem si na to pořídil nový grip pro pohodové vapovaní při reralxačních zastávkách, prostě si udělal radost. Grip byl kompaktní, outdoorový, ale díky robustní konstruci i těžký. Místo do batohu jsem jej tedy umístil v sedlové brašničce.
A přišel můj poslední švih. Lavička na kraji lesa, sluníčko. Dovapováno, chystám se k odjezdu. Kolo v mazací poloze, tedy obráceně, brašnička u země. A zrovna jsem byl při ukládání gripu v dřepu, když z dálky za mými zády někdo na mne začal hystericky křičet. V úleku jsem se prudce zvedl a ještě v kolenou zároveň otočil dozadu. Hned prudká bolest v levém koleni. Během pár dní odešlo přenášením váhy i druhé. Ostré bodavé i tupé bolesti. Sotva pár kroků zvládnu.
Těšil jsem se alespoň na handbike, byť díky bolavému lokti omezeně. Jenže právě díky bolesti kolen jsem v jednu chvíli prudce z výšky dosedl na tvrdou lavici a narazil si páteř. Bolestí nemohu ani řádně dýchat…
A proč na mne kdos z dálky řval? Nějaký přijíždějící cyklista. „Nestalo se vám nic?“
Stalo se , stalo.