Vždy se tu najde spousta rozumných lidiček, tak bych je i tentokrát moc rád požádal o názor.
Jsem rozvedený už skoro 10 let. O rozvod požádala moje žena a důvodem vlastně nebylo nic zásadního, nicméně mne to s ní celkem dost psychicky deptalo a tak jsem s rozvodem souhlasil. Krátce po rozvodu, jsem se za ní zkoušel asi 2× vrátit s tím, že tvrdila, jak je ji samotné dobře. Asi po dvou letech na mne začala SMS útočit, jak nám bylo dobře, jak nám to fungovalo a já blbec se k ní vrátil. Byli jsme spolu dalších 5 let, kdy mi asi po 4 letech přiznala co dělala, když byla sama a já to jako chlap neunesl a ukončil to s ní. Celý život byla spíše negativní, celkem dost si pořád na něco stěžovala a z málo čeho měla radost. Dnes je to už dva roky, kdy mám nový vztah a jsem moc šťastný. Nicméně mi bývalá žena dělá ze života peklo a naschvály a společně s matinkou do toho zatahují 16 letou dceru. Která má naštěstí svůj vlastní rozum a sama mi řekla, ať se za bývalou nevracím, že bych stejně nebyl šťastný. Na dceru platím 6500,– alimenty, platím ji obědy ve škole a spoustu dalších věcí. Žena si dceři pořád stěžuje, jak to ne-zvládne, že to už nějak doklepe, jaký já jsem darebák. Přitom má svůj, nízko nákladový byt, normální práci. Moje, bohužel větší odpovědnost, empatie mi občas do hlavy vkládají myšlenku, do jaké míry jsem za ni stále odpovědný a jak moc ji musím nebo mám pomáhat. Taky bych si to potřeboval nějak obhájit a jít dál, aby to nezasahovalo do mého nového vztahu. Máte někdo podobnou zkušenost ?
