Nahlašte nej hlášky..

Já jsem údajně ,,blázen bez motoru" :D

Ok, tak tedy…

„zlatka prestala zakladat nova a nova vlakna.“ :D

lákala jsem kolegyni na kolo, jí se nechtělo hlavně poté, co jsem nadávala na chlapíka, který začal couvat do silnice, po které jsme právě jeli z kopce cca 60km/h a ona na to:„Ježíšmarjá, já když jedu na kole 15km/h, tak se mi dělá špatně!“

Zkusím popřemýšlet..Dří­ve,když ještě se nejezdilo ve volných kraťasech,jsem si vyslechl narážky o Harapesovi a buznách apod. hlavně ve venkovských hospodách,kde bikeři moc nestavěli..Kecy, proč na tom jezdíte,když to nemá motor,tak těch jsem taky slyšel dost..Největší nepochopení a následnou smršť blbých a závistivých komentářů ale vyvolá,když se dozvědí,kolik jsme ochotni za biky utratit a kolik za různé další doplňky,oblečení a podobně. Dobře jim tak :-)

i když letos mne pobavila spíš příhoda, kdy jsem jela po horách krušných s nejmenovaným bikerem, který mi den předtím měnil přesmykač a nadávala jsem, že mi nejde pořádně řadit, že se to zasekává /jsem naprostý technický ignorant/ a ten nejmenovaný biker na mne už i křičel, že blbě přehazuju, nakonec sednul při své výšce 194 cm na mé 16,5 kolo a rozjel se a křup, přetrhl řetěz, který byl blbě snýtovaný, hohoho,chachacha, ale kdo měl potom dalších x kiláků dojet při dost omezeném řazení na zkracovaném řetězu, že:-)????

To je pořád něco :)

Naposledy jsem ve třídě někomu řekl, že teda nebudu dělat papíry na motorku, že bych zlenivěl a přestal s kolem. No to byla smršť.

Ale legrace je jak je u okolí člověk za totálního úchyláka, i když ty kilometry jsou tady na BF úplně k smíchu :) To jim radši ani neříkám že jsou lidi co si ročně dají 15k pro radost…

Ten husí portrét jsi fotila Ty? Pokud ano,máš u mne někdy pivko za odvahu :-)

• Nej hláška, kterou jsem obdržel:

„Jseš příliš mladý na to, mít vlastní názor.“

• Kdysi při jedné při s kámošem:

Já – kua nesežer mě…

On – by ses první musel dobře umyt.

• Rozhovor on vs. ona na jedné pitce:

Ona – dáme panáka?

On – e? To je nějaká nová poloha?

• Taky jsem „***** převlečená za kamaráda“.
• Seznamovací scénka s jednou dívčinou:

Stáli jsme na nádraží v sobotu 24.1.2004 cca 5 m od sebe, kosa jak z nosa, sychravo, vítr. Vlak nabral zpoždění z 15 na 20 min. Všichni zmrzlí, nasraní, já nevěděl co dělat, tak jsem si z nudy hrál s ženskýma hru, kdo dřív uhne pohledem. Zakoukal jsem se na ni a když ona ne a ne uhnout pohledem, tak jsem na ni hodil takový slizounský cukrblik.

Ona – zmrzlá, nasraná „dlouho jsi od nikoho nedostal po tlamě, co?“

Já – „ne a ty?“

Načež dostala záchvat smíchu a od té doby jsme dodnes spolu (byly tam v průběhu let 2 přestávky, ale nakonec jsme zase zakotvili u sebe).

Jednou, když jsem se bavil s kámošem a přišla věc, co dělám s penězi z brigády, tak říkám, že si šetřím na nové kolo. On: A to si budeš kupovat tak za 10 000, ne?

Kámošovi se stalo něco podobného. Jel s partou žiletkářů a zastavili u hospody. A dědci u piva: Kluci, to máte kola tak za 10 000, že jo?

Holt, spousta lidí neví, co kolo může stát. :-)

Nej hlášku jsem získal od babičky 100+ v bílejch karpatech, kdy nás po dotaze na cestu poslala na sjezdovku a její vnouček řekl „ale babi, tama se nadá ani pěšky“ suše odvětila „však oni majů dobrá kolá“. Od tý doby kdykoliv přijedeme k nějakému sjezdu a přemýšlíme jestli to jet nebo ne, nakonec vyrážíme s výkřikem " však máme dobrá kolá" :-)

Není to sice vtipný, ale plnou „motivačních“ hlášek má otec.

Ať předvedu sebelepší výkon, vždy bleskově najde odpověď kterou mě vrátí do reality.

např.:

Letos mám za prosinec najetý dvakrát tolik co loni… Taky je lepší počasí než loni.

Napsal jsem nejlíp test ve škole… Vy tam musíte mít strašný kretény.

100

Stará skalní turistka na Lysé:

„Ale chlapci, proč se tady štracháte s těma kolama, když tam vedle je ta krásná asfaltová cesta?“

Němečtí důchodci, když jsem vyjádřil obavy, že jimi doporučená cesta je moc do kopce:

„Wer sein Fahrrad lieb, der es auch manchmal schieb“

Zlý důchodce na Čerňavě:

„Čoveče, ty nic nejedeš, tady přece musíš jet rychleji!“

v tramvaji na zmalovanou dámu:

madam, nechcete si sednout? jste stará a vypadáte špatně…

Co se týče hlášek necyklistů, vévodí asi můj otec, jehož přístup je čistě praktický. Kolo vynalezli proto, aby se člověk rychleji dostal do hospody / pro cigára a brát ho jako sportovní nástroj je vpodstatě zneužití.

Na smrt nenávidí cyklooblečky. Jednou (už jsem jezdil tak nějak víc cca dva roky) mi volá, zrovna jsem byl na kole, že je na chatě a ať se stavím na polívku. Řekl jsem mu, že to nepůjde, neboť jsem na kole a v těchhle oblečkách mě vidět nechce… Ale prosímtě, přijeď… Mezi vratama málem omdlel, nepozdravil, rudnul a když jsem ho míjel, tak procedil zkrz zuby: „a ještě má bílou vestičku, ********.“ :o)

od táty, že v cyklohadrech vypadám jak úchyl v latexu

od pána u hospody. Přijel k hospodě na skládačce a protože stojany byly plný chtěl si ji opřít o mého Ninera. Jsem tak jako ehm to prosím nedělejte tak odvětil: jojo to vypadá nějak draze to bude aspoň za 20tis co?

od turisty na rozbité, šutrojidní červené někde u tvrze Bouda. To jste kuci dobrý tady na kolech / Však kdyby něco tak by jste nás zvednul ne? / Hmmm vás ne, kola. :-)

Loni mne pobavila hláška jedné dívky kterou řekla svému chlapci když jsem je předjel … pozri, taký starý ***** a ako iďe

Jednou jsme se vrátili se synem domů, to byl ještě malý a na otázku maminky, jak si zajezdil odpověděl: „TATÍNEK SE NA MĚ ROZLOBIL, PROTOŽE JSEM NEJEL DOPRAVA ALE ZATOČIL JSEM ROVNĚ !!!“

Tady jedna z mých bikerských začátků =o)

Tehda jsem poprvé zkoušela najíždět chacharský okruh v Běláku, přijedu ke dřevěným schodům co vedou na malý mostek. Přibrzdím, kurňa schody vypadají divně mokře, uvidím vyjetou stopu vedle, pomodlím se a hurá dolů. Jakž takž vrávorající jsem to sjela, ale dole jsem moc přibrzdila a na mostek se dostala jen předmín kolem, zadní ne a ne zvednout. Tak jsem se vyplácla do té bažiny co je pod mostkem. Kousek dál stáli cajti a pobaveně to sledovali, pak jako přišli pomoct mi se zvednout a k tomu jeden z nich s úsměvem dodává:

„No já jsem si říkal, že se vysekáte už nahoře a Vy jste to vydržela až dolů.“ =oD

Na asfaltový cyklostezce jsem dojel dvě cyklistky.

Asi matka s dcerou – matka vzadu byla, i z mého pohledu, starší dáma, tak kolem 60ky.

Evidentně udržovaná ona i její kolo. Jely pomaličku za sebou a cosi si vyprávěly.

Jely ale přesně prostředkem. Úcta k dámě mě nedovolovala vystrašit jí zvonkem a tak jsem

cvakal páčkami, pokašlával, ale ono nic. Tedy jsem dojel tak dva metry za ni a povídám co

nejuctivěji „madam z které strany vás mohu objet“. A ta důstojná dáma odvětila: " No nejradši

to mám zezadu, ale teď vám holt někam uhnu". Ta vpředu vypískla „No mami!!!“ a já za pochichtávání

obou šlápl do pedálů a od té doby vím, že správný termín je PŘEDJÍŽDĚT

známej (pivař) na mě po tom co jsem mu popsal část trasy z cca 70km ČB-Kohout (novohradsko)-Kaplice-ČB:

Ses posral ne? tam bych to nešel ani pěšky

Ta příhoda je pravdivá, ale taky trochu tvořím. Před časem jsem vymýšlel takzvané dobré rady a mezi druhou a třetí hodinou ranní jsem je jako SMS rozesílal kamarádům. SMS obdržené v noci je vždy připisována důležitost hodná okamžitého přečtení. No reakce byly různorodé. Část toho je zde:

z Breviáře dobrých rad:

• teplý bramborák můžete pojídat od prostředka, pokud jej dvakrátpřeložíte
• poškozený krtinec opravíte nejsnáze pomocí formy na pečeníbábovky
• mladé užovky přestanou kličkovat, navlékneteli je napletací drát
• nečistěte si uši hřebíkem v tichém prostředí – nepoznáte, žejste příliš hluboko
• napnete-li zmiji silou větší než 680 kg, její klikatá čára senarovná
• při zpěvu za letu padákem volte pomalejší písně, protože rytmusnelze udržovat podupáváním
• při čištění WC pohybujte štětkou zprava doleva – při pohybunahoru a dolů se stětiny ohýbají o okraj mísy a stříká to do očí.
• vyschlou přejetou žábu znovu nafouknete bez rozlomení, když jípředtím namočíte na dvě hodiny do 30% roztoku glycerínu.
• chycenému krtkovi navlékněte na tlapky provrtané zátky o dšampaňského. Nemůže nadále hrabat a tím vám škodit, takže ho nemusíte zabíjet.

• poškozený krtinec opravíte nejsnáze pomocí formy na pečení

bábovky

ověřování: Nejlépe provádět za deště, kdy je krtinec dostatečně provlhlý a dobře drží tvar. Formu je třeba vymazávat – jako nejvhodnější

se jeví husí sádlo. Při velkém množství krtinců by se ovšem mazivo značně prodražilo a lze je tedy nahradit vyjetým olejem,

a to nejlépe z traktoru nebo kombajnu, protože tyto stroje pracují v přírodě a nelze tedy proti tomu mít z hlediska

ekologického pražádných námitek.

zvláštní zkušenosti: bábovka upečená po opravě krtinců vykazovala zvláštní pachuť a kůrka skřípala mezi zuby i když nebyla připálená.

Mezi doporučení lze tedy navíc zařadit i důkladné omytí formy od oleje a hlíny.

závěr: Rada prověřena. Významné komplikace nejsou známy.

• mladé užovky přestanou kličkovat, navléknete-li je na

pletací drát

ověřování: Navlékání užovek na drát je velmi delikátní operace, zvláště jedná-li se o mladé jedince s jemným trávicím aktem. Nezapomínejme,

že cílem úkonu je provésti jej bez způsobení újmy hadovi. Rozhodl jsem se tedy upevnit užovky na drát pomocí lepicí pásky,

což z hlediska pokusu je metoda dostatečně aproximující původní způsob fixace.

Obstarat potřebné objekty nebylo jednoduché a když jsem konečně odchytíl čtyři mladé užovky, zjistil jsem že se v mém okolí

nenachází nikdo, kdo by mi zapůjčil pletací dráty. Pak jsem si vzpoměl, že o dva domy dále jsem včera zahlédl starou paní sedící

na zápraží a cosi štrykující. Ihned jsem se tam vypravil a přes plot jsem zahlédl košík s pletením vedle židle ale paní nikde

Zavolal jsem na malého chlapce, asi vnuka, ale ten mě řekl, že babička spí a on jí nesmí budit. Slyšel ovšem na prosbu, aby

mě na půl hodiny půjčil její pletení, zvláště, když jsem žádost podpořil padesátikorunou. Řekl jsem mu, že bydlím tady kousek

a ať přiběhne kdyby se babička náhodou vzbudila. Pak již vše probíhalo hladce – v košíku byla pod klubky s vlnou řada velmi

vhodných jehlic a užovky se při upevňování ani příliš nekroutily. Všechny jsem upevnil na pletací dráty a položil do trávy.

U této osvědčené rady jsem jistě ani jiný výsledek nečekal – nekličkovala ani jediná.

zvláštní zkušenosti: V závěru pokusu začalo pršet a z namoklé kombinace užovka-drát-lepící páska bylo nemožné hady demnontovat. Odložil jsem

je tedy do košíku, košík položil na stůl pod přístřeškem přede dveřmi a šel se naobědvat než pokusné objekty oschnou. Když jsem

se po půl hodině vrátil, byl košík pryč i s obsahem -prý si jej odnesl malý chlapec s tím že babička košík hledá. V předtuše čehosi

nechtěného jsem utíkal k sousedům. Klučina práve sbíral po zahradě rozkutálená klubka s vlnou a nějací lidé otírali čelo a ruce

staré paní, která vydávala jakési neartikulované zvuky. Ani si mě nevšimli, když jsem se vplížil na zahradu, bleskově osvobodil

hady rozhozené i s dráty v trávě a zas jsem nenápadně zmizel. Stálo mě stovku, aby mě ten malý vyděrač nepráskl.

závěr: Rada prověřena, funkčnost stoprocentní. Vybavení k posusu nutné jen vlastní, provádět za suchého počasí a po obědě.

• nečistěte si uši hřebíkem v tichém prostředí – nepoznáte,

že jste příliš hluboko

Tato jediná rada je odlišná od ostatních svým určením – poté co došlo k dílčí škodě (propíchnutí ušního bubínku) bere vnější projev tohoto

jevu (náhlé ztichnutí zvuků zvenku) jako varovný signál k zamezení škod dalších (poškození mozku). Otázkou ovšem zůstává zda u subjektučistícího si hloubkově ucho dlouhým hřebíkem je možné po proniknutí hřebíku do mozku hovořit o nějakých dalších škodách.

Proto se v této oblasti zaměřil můj výzkum na vývoj zařízení pro bezpečné čištění uší. První funkční prototyp vznikl z kapesního ventilátorku,jehož vrtulka byla nahrazena kartáčkem z řasenky. Nyní jsem ve stádiu návrhu druhé generace čističe, protože ten první rozdupal jeden pavědecký subjekt jehož jsem vyzkoušením poctil. Zničil můj unikát jen proto, že mu kartáček, jako vedlejší efekt, za jeho hrozného řevu bleskově provedl dosti dokonalou nitroušní depilaci.

• napnete-li zmiji silou větší než 680 kg, její klikatá čára se

narovná

ověřování: Toto bylo prověřeno metodou extrapolace. Změřil jsem zmiji, její klikatou čáru, natáhl plaza menší silou a přeměřil protažení. Z výsledků jsem vypočetl sílu potřebnou k takovému protažení, aby čára byla rovná s odchylkou asi 3% původní klikatosti.

měření:

původní délka zmije: Zp = 526,2 mm

původní celková délka klikaté čáry měřená ve střední linii tlouštky: Kp = 1194,4 mm

zkušební závaží: Mz = 2 kg

délka zmije zatížené zkušebním závažím: Z2 = 528,1 mm

teplota zmije 28,5 °C, teplota okolí 24,2 °C, relativní vlhkost vzduchu 62%

výpočty

zkušební natažení: N2 = Z2 – Zp = 526,2 – 528,1 = 1,9 mm

měrná průtažnost zmije: P = N2/Mz = 1,9/2 = 0,95 mm/kg

absolutní klikatost (definovaná jako přesah rozvinuté délky čáry přez zmiji): Ka = Kp – Zp = 1194,4 – 526,2 = 668,2 mm

povolená zbytková klikatost po odklikacení: 3%

potřebné natažení N97 = Ka x 97% = 648,2 mm

zatížení pro 97%ní odklikacení: M97 = N97/P = 648,2/0,95 = 682,3 kg

zvláštní zkušenosti: Zmije vyšla z pokusu poněkud vysílena ale nezraněna (maximálně zdravě protažena). A to na rozdíl ode mne, kterého celkem třikrát kousla. Pokusem jsem byl natolik zaujat, že jsem kousnutí téměř nevnímal a teprve po provedení závěrečných výpočtů se mě udělalo mdlo. (později se ukázalo, že jedu bylo vzhledem k vysílení zmije velmi málo a mdloby bylo lze přičítat spíše radosti z velice příznivého výsledku pokusu). Přivolaný lékař mne rychle odeslal na toxikologii, kde jsem dostal injekci séra a byl jsem 24 hodin uložen na pozorování. Ošetřující lékař byl velmi svědomitý a po odvyprávění celého příběhu mě raději odeslal na další týdenní pororování v Praze Bohnicích, na odborné pracoviště,jehož název si již nepamatuji. Zdejší lékař byl mými výzkumy velmi zaujat a dokonce mne žádal, abych příště než něco začnu s ním raději konzultoval nebo rovnou přijel na několikadenní seminář.

závěr: Naměřená hodnota velmi dobře koresponduje s původním údajem. Komplikace při provádění středně významné až marginální.

• při zpěvu za letu padákem volte pomalejší písně, protože rytmus

nelze udržovat podupáváním

ověřování: Protože běžně padákem neskáču, hledal jsem nějaké modelové řešení – vhodnou aproximaci, jak říkáme my vědci.Jako nejvhodnější jsem usoudil bude skok z vysokého stohu do balíků slámy dole. Myslím, že za krátkou dobu letu je možné zapět pár tónů. Vyškrabal jsem se na stoh jako za klukovských let, vybral jsem si stranu, kde popadané balíky utvořily perfektní přistávací plochu a skočil jsem. Teprve po odrazu jsem spatřil dole zapomenuté vidle. Vidle jsem těsně minul, ale výsledek byl vzhledem k hrůze prožité za letu velmi diskutabilní. Měl jsem předem připraven nápěv tradičního českého chorálu „Ktož sů boží bojovníci“, ovšem při pohledu na kvapem se blížící vidle se mě z hrdla vydrala hlavní pasáž soundtracku k filmu Vřískot.

zvláštní zkušenosti: Po neúspěchu modelového pokusu jsem zvolil metodu zjišťování formou ankety. Šel jsem se pozeptat na místní sportovní letiště. Jakýsi muž mě sdělil, že u nich se padákem neskáče a naposled že prý viděl padák, když se na něm před několika týdny zachraňoval jakýsi Toník z ledadla s nalomeným křídlem. Ještě prý leží v místní nemocnici se zlámanýma nohama. Ta informace mne zaujala a do nemocnice jsem se vypravil. Vzhledem ke zvláštnosti úrazu nebylo zas tak těžké Toníka nalézt a na jeho udivenou otázku co chci jsem opáčil, že mě zajímá zda si za letu padákem a při pohledu na své letadlo za několik milionů hořící dole pod ním zpíval spíše něco pochmurného, pomalého a nebo zda byl tak dobře pojištěn, že ho to inspirovalo k nějaké veselejší písni. Když jsem mu strčil pod nos diktafon, namísto odpovědi jsem se dočkal úderu plným bažantem do hlavy a na útěku rány do zad berlí.

závěr: Zůstává prozatím otevřené, ověření čeká na nějakého mladého laboranta. Hrozí mírná a střední bezpečnostní rizika

• při čištění WC pohybujte štětkou zprava doleva – při pohybunahoru a dolů se stětiny ohýbají o okraj mísy a stříká todo očí.

------------------------------------------------------------ověřování: Ověření této rady je prosté a časově i materiálově nenáročné. V zájmu názornosti je vhodné provádět při ověřování čištění oběma způsoby a výsledky porovnat. Pro zpříjemnění podmínek pokusu je vhodné napřed do mísy nalít trochu parfému, ti důkladnější předem několikrát spláchnou, pefekcionista i umeje štětku.

zvláštní zkušenosti: Jako zkušený badatel jsem si chránil zrak brýlemi, ovšem neuvědomil jsem si, že zasaženy nejsou toliko oči, na což mě decentně upozornil majitel restaurace, když mě vyhazoval.

závěr: Rada prověřena, stoprocentně funkční. Provádění v podstatě bez komplikací. V případě ověřování srovnávací metodou

se nedoporučuje laboratorní den kombinovat se společenskými akcemi.

• vyschlou přejetou žábu znovu nafouknete bez rozlomení, když jípředtím namočíte na dvě hodiny do 30% roztoku glycerínu.

------------------------------------------------------------ověřování: Velmi praktická rada – řada takto repasovaných exemplářů zdobí police mé laboratoře. Pro renovaci je vhodné vybírat jen roznoměrně a esteticky rozjeté žáby, kde obsah opustil obal pokud možno jedním otvorem. Sériovost výroby regenerátů je problematická, použití kompresoru se neosvědčilo, i ústy nafukovaná žába občas bouchne.

zvláštní zkušenosti: nesplést si žábu s přejetým krtkem – děsně to zasviní zvlhčovací lázeň. Také nesbírat objekty nafouklé – nevyschlé protože to je zcela jiná kategorie s lehce odlišitelnými vlastnosti, zejména dobře rozeznatelnými když vám bouchne do ksichtu.

závěr: Rada prověřena, dobře fungující, ověřování provádět zásadně nalačno. Jednám s výrobcem cyklistických potřeb o možné výrobě nášivných záplat na tlamu a ventilku do řitního otvoru a dále s výrobcem hudebních nástrojů o modifikaci náustku od trumpety k našroubování na ten ventilek. Věřím, že po uvedení těchto pomůcek na trh bude nárůst renovace přejetých žab masový.

• chycenému krtkovi navlékněte na tlapky provrtané zátky od

šampaňského. Nemůže nadále hrabat a tím vám škodit, takže ho nemusíte

zabíjet.

ověřování: Po značném úsilí (viz níže) se mě podařilo odchytit vypaseného krtka s krásným lesklým kožíškem, kterého by skutečně bylo škoda zabíjet. Nutno poznamenat, že příprava materiálu pro pokus následně značně ztížila podmínky provádění – po dvou láhvích šampaňského jsem nemohl na krtka řádně doostřit. Nejprve jsem mu musel změřit tlapky, abych seznal, jak velké díry musím do zátek vyvrtat. Digitálním měřidlem jsem naměřil přesnou hodnotu 12,5 mm přesto, že byl rozmazaný a zmetek tlapkou ucukával.

Narvat mu ty pazoury do děr bylo hotové martýrium jak ten hajzl schválně příčil palce. Když jsem ho vypustil zpět na zahradu, ani nevím kam zalez – šel jsem vyspat to šapmaňský. Jenže on si to dobytek šikovnej do druhýho dne sundal, což jsem poznal jakmile mě do holeně lískla ta zátka když vylítla zpod sekačky na trávu. Jen počkej, koupím lepší šampáňo aby mě tak nebolela hlava a až tě chytím mizero, dám ti na palce gumičky a narvu ti ty pracky do jedenáctek děr

zvláštní zkušenosti: Když jsem lovil krtka, přeryl jsem zahradu tak, že krtek tam už moc nenaškodí.

závěr: Rada zůstává dosud otevřená, až se mě přestane dělat zle při pomyšlení na šampaňské, bude potřeba pokus zopakovat s menšími dírami v zátkách, možná i s jiným, více spolupracujícím, krtkem.