Jak to začalo?

Vyborna fotka :)

vazne som to doteraz nikdy brat nezacal, myslim ze zacat to brat skutocne vazne by bol pre mna zaciatok konca :-)

jazdit zacal najprv moj otec so svojou partiou a ked som par rokov dozadu (nieco cez 5) videl v jeho cyklozapisniku tie trasy, ze kde vsade takto bol a tak, tak som dostal chut takto cestovat tiez. zo zaciatku na 15 rokov starom forte, potom ked som presedlal na hajtrovicu tak som zacal jazdit este viac a dalej. kym ma to bude bavit, budem takto jazdit nadalej

zacalo to niekedy pred rokom, ked som sa vybral na mojom starom „biku“ za kamosmi zajazdit si po hore. kedze „bike“ uz mal toho dost za sebou, musel som ist pomalicky. vtedy ma to chytilo, tak som v zime kupil bike, na ktory som si zarobil a nieco pozical a teraz ho postupne tunim. cize vlastne toto je moja prva sezona, uz som bol aj na prvom maratone aj som bol celkom spokojny s vysledkom, takze super. no a teraz s tym nedokazem prestat:-) (nie, ze by som chcel)

Od T do 15 let jsem hrál hokej. Pak jsem musel kvůli škole skončit a naráz jsem měl přehršle moc času. Rok jsem se flákal, žil životem ulice. Pak jsem si uvědomil, že tohle by byla moje cesta do pekel (hlavně drogy) a hledal jsem proto nějaký sport, kde bych nebyl vázán žádnými pevně stanovenými tréninky, mohl ho provozovat indivudalně a ideálně kdekoliv. A tohle mi spnila právě cyklistika. Nenajíždím sice desetitisíce km ročně, ale když se nudím nemusím jít zkoušet na ulici všelijaké „nové věci“, ale prostě se seberu a jdu jezdit na bika. Není to sice nic levného, ale pořád kolo vycházi finančně příznivěji než hokej. A budu jezdit dokud mě to bude bavit a bude mi to něco přinášet :-)

u mňa cca 5 rokov, keď som mal častý pocit nevyužitia voľného času, proste nevedel som čo so sebou. Cyklistov som vždy obzeral, obdivoval a fandil im, v podstate ma nenapadlo, že budem na bicykli tráviť viac času ako doteraz. V práci boli viacerí nadšenci cykla a aj ich povzbudením a radami som kúpil cykel a azačal sa voziť. Myslím, že je to lepšie a lepšie :o a baví ma to viac a viac. Obdivujem a trochu aj závidím, keď vidím výkony a výkonnosť väčšiny bikerov. Cyklujem cross, je to pre mňa dobrá voľba, je to taký univerzál na to čo potrebujem a čo zvládnem. Trasy si nejako zvlášť neplánujem, niekoľkokrát do týždňa aspoň 50km a cez víkend cca 100km. Baví ma to, som rád že žijem v dobe keď je cykel už vynájdený. Asi tak …fasa no fasa

V 99tém jsem si začal půjčovat maminu retu a jezdil lehce po okolí 10, 15km denně. No a v roce 2000 mi koupili silničku a bylo to :-) Tož jsem jen tak jezdil, poznával okolí, přemluvil kámoše, který taky začal jezdit. Někdy v roce 2004 přišla mama jestli bych neuvažoval o novém kole a že bych mohl použít prachy z končící pojistky. Myslím, že toho dne lituje, protože do té doby mě technika nijak nezajímala a jen jsem jezdil, aniž bych cokoliv řešil. No a od té doby buším víc a víc a semtam už dokonce předjedu nehybné předměty :-)

To u mě se to postupem času tak nějak pomalu vyvíjelo. Vzpomínam, že už jako malej jsem řádil po městě na cyklouši (RMX) pak asi ve dvanácti první horák (jmenovalo se to Fortion). Zásadní zlom byl asi v roce 2001 když mi ukradli Olprana Lucky a já se začal rozhlížet po něčem jiným. Tehdy jsem pokoupil Giant Iguana Disc :) a začal jezdit. Nalámal jsem i kamaráda na nový kolo a začali spolu jezdit.. Skvělá doba.. Uplynulo pár let a zjišťuju, že mě nebaví se tolik honit, že kolo je pro mě relax a tak směřuju už spíš k takovýmu turistovi s adrenalinovejma vložkama :) Čas ukáže – chtěl bych zkusit silnici…

Takže…

Na začátku roku 2002 jsem se naučil jezdit na kole… Tehdá na nějakem starém BMX… naučil mě jezdit kámoš se sousedem…

Sai v polovině roku 2002 jsem dostal svoje 1. „MTB“ Byl to Red Fox z Globusu za 5900,–

13.9.2003 okolo 17:30h mi ho nějakej čur*k ukradl. Byl jsem od něj asi 3 metry. Bylo fuč.

14.9.2002 kolem 20:00h jsem dostal svoje druhé „MTB“. Byl to Olpran Spider za 2100,– z Tesca. Odjezdil jsem na něm asi 11000 km. 

28.6.2006 jsem jel svůj první závod tady na Proseku.

Konec prázdnin 2006 byl zajímavej. Dostal jsem svůj 1. cyklo dres a následně pak i kraťasy.

1.11.2006 jsem dostal moje součnasný vozítko Author Solition 06 za 8900,– z krámku vedel Kobylisský střelnice, ale jezdit jsem na něm mohl až po vánocích.

Začátek roku 2007 a blížil se 2. závod Dětská P50. Zima nebyla velká a tak jsem to začal brát vážně. A to byl ten krok. Začal jsem kupovat časáky o kolech a učit se pořádnýho bikování. Tenhle závod jsem vyhrál.

23.12.2006 ukončil svou službu ukončil olpran

25.12.2006 jsem na něm poprvé vyjel a vyjíždím pořád. 

Na začátku prázdnin 2008 jsem si udělal svůj 1. tréningovej plán a začal jsem trénovat systamaticky a né bezhlavě.

Je 10.9.2008 a mám na něm 10700km. Nyní se porozhlížim po new už pořádnym „MTB“ pokud možno ve výprodejový slevě do 20000,–

A to je prozatymní konec mého bikového života…

Život bez kola bo cyklistiky takový si neumim představit. Nenajíždim 10000km ročně a nevadí mi to. I přes můj plán a moje šunkový kolo dokážu zajet výsledek a pořádně se připravit. Nepotřebuju k tomu kolo za 50000 ani nějakýho trenéra. Vystačim si sám. Když se mi nechce vyjet tak nevyjedu a naopak.

Nedokážu si představit, že bych měl někdy s kolem přestat ať by to bylo cokoli. Za těch pár roků jsem k tomu kolu nějak přirostl a našel jsem věc která mi fak jde a kterou miluju jak nic jinýho (pokud nepočítám rodinu).

V 24 mi sebrali papiry na motorku, prodal jsem ji, postavil si kolo a zacal trosku jezdit. Plan byl zajet Padlistu, posleze zajet bednu a ted jen pro radost a pro ty lidi co jsou okolo. To se doufam nikdy nezmeni.

Vicemene mam rad jakoukoliv formu cyklistiky krome silnicni, pac se bojim jezdit v provozu (i DH je mi bezpecnejsi). Radsi do lesa a uzivat si prirody. Castecne se to taky spis zmenilo na zivotni styl, vic si vsimam okoli – trochu me to vratilo zpatky k foceni.

Jezdím na kole více tak cca od 6 let, přesně kolik jsem jezdil kolem těch 6 let si už nepamatuju. V 10 letech si pamatuju, že jsem jezdil už občas 100km+ (to bylo čistě po asfaltu). Pak ty vzdálenosti na asfaltu postupně trošku narůstali, kolem 18ti jsem dost jezdil kolem 200km (pořád ještě samý asfalt). Teď už zase tak dlouhé nejezdím, 100km+ málokdy, ale zase teď je to většina terén. Takže postoj pořád stejný, vždy to byla pro mě zábava. Jen se měnily ty vzdálenosti, pak postupně se měnil poměr terén asfalt (a k tomu i kola z HT na fulla a postupně mírné navyšování zdvihu, až jsem zkončil na 140mm, kde si myslím delší dobu zůstanu) až jsem po současný stav s minimem asfaltu. Do budoucna zatím žádné změny nečekám oproti současnému stavu.

29.4. 2006 a poprvý to bylo 11 km

pro mne je to furt dopravní prostředek, rozdíl je v tom že i cesta do práce a z práce může být zábavnější. Přiznejme si koho baví narvaná MHD či kolony aut někde na silnici.

V 10 to začlo favoritem a jízdou na koupák nebo školy

v 15 jsme jezdili na zábavy

ve 20 sem začal jezdit do práce a to už mi tak nějak zůstalo

teď už je jen snaha co nejčastěji a co nejzábavněji

Jinak jezdit jen tak pro nic za nic mne nikdy nebavilo :)

No… To všechno zavinil asi přítel mé mámy.. De facto mě nakazil, za což jsem mu nesmírně vděčná.. Díky němu jsem měla svýho prvního Supa.. Pak přišla na řadu poděděná Winora s šíleně velkým rámem a po sléze i za domluvy mého tehdejšího přítele můj dosavadní Sup:-) Takže co se týče let, něco okolo 15.. Následky? Hrozný:-D.. Jízda na kole je pro mě něco jako forma terapie, když dlouho nejezdím, začínaj se u mě projevovat deprese, ale jakmile opět sednu na kolo, svět je opět krásný a můžu se smát:-D.. A jak sezměnil můj postoj k cyklistice? Už si kolo i umeju, vyměním duši, nahodím řetěz::-D.. Ne, popravdě.. Beru to zřejmě víc vážně a hlavně, kolo hraje důležitou roli v mém životě a nějak se mi zapletlo i do partnerských vztahů:-).. Za což jsem velmi ráda, není nic lepšího, než s partnerem sdílet svoje zájmy a lásky!!! Hm a asi taky víc koukám po bajkerech.. heh

u me uz to zase skoncilo – po letech nadseni zacinam brat kolo zase spis jako dopravni prostredek bud do prace nebo na vylety. Parkrat do roka se zblaznim a jedu nejakej ten maraton jinak trenink veskerej zadnej. Nejvic jsem ujel ve svych asi 12 letech na silnicnim asi 210 km, bika mam od asi 94 nebo 95, vic jsem na nem zacal jezdit v 96 kdy na zajezdu s adventurou na Korfu jsem na par stezkach pochopil ze je to celkem zabava

Bicykel beriem vážne od začiatku. Takže najprv trojkolka, potom kolobežka. Neskôr s bratom zdieľaný červený pionier so štanglou a v puberte strieborný polský klon Favorita Universal. Po odchode na vysokú školu nastala doba temna. Jedine, keď som bol občas doma u rodičov, som skočil na strieborňáku do neďalekej dediny za bývalym spolužiakom trochu pochlastať. Časom skončilo aj to.

Približne začiatkom tisícročia sme si s nastávajúcou kúpili bajky a občas sme si cez víkend vybehli do prírody. Nová éra začala presunom bydliska do Prahy. Začal som jazdiť viacej sám a viac v lese, aj helmu som si kúpil. Neskôr mi bajk ukradli, kúpil som nový a krátko na to som objavil toto fórum, čo ma definitívne poznamenalo.

Moc toho nenajazdím, ale aj tak ma to veľmi baví.

rodice, hlavne mama, me, a pozdeji i brachu, stale tahali na kolo, bezky,… Bezky mi dokonce moje maminka i jednou maximalne znechutila, kdyz jsme u nas vyjeli na bezky, zaclo se stmivat, domu daleko, ja uuuplne vyrizenej a ona na me pouzila nevybirave prostredky k donuceni dobehnuti domu :-))

2000 – 2001 – v tehle letech jsem jezdil po okoli na Amuletovi s SIS a od brezna 2001 na crossu Anlen Road A1 se Shimanem Altus, Acera. jezdil jsem neskutecne dlouhy jizdy  30–50km, kdyz uplne nejdelsi byl neco pres 70km. V roce 2001 jsem najezdil tusim 3500km

2002 – v breznu jsem dostal silnicku po tatovi, Favorit F1 se Shimanem RX100 a galuskama, ke ke kterymu jsem si casem jeste dokoupil prvni naslapy, SPD A515. Nekdy v dubnu jsem vyjel se sousedama, kteri si vedle nas koupili chalupu a v ty dobe jeste jezdili na kole, vyrazil na svih na Novou Zivohost. Vyrazil jsem s jednim bidonem, bez jidla a i bez oenez. Cesta tam jeste sla, ale zpatky me museli v Neveklove skoro krisit a doma jsem do schodu lezl opravdu po ctyrech. Sedl jsem si v obyvaku do kresla a pul dne pak prospal. Zaroven jsem tento rok jel i prvni zavod, Zeleznyho Dedka, kde jsem byl v kategorii zaku patej a poprvy jsem okusil jizdy v haku. za tento rok jsem najezdil cca 5.5tis. km 

2003 – zacal jsem se vice zajimat o kola a cyklistiku vubec, s jednim klukem od nas jezdil „tereny“ na crossovym kole a poprvy jsem mohl jit na brigadu, kde jsem si videlal na horsky kolo (4ever Hazard). V tomto roce se pro me udaly i nektere udalosti. Se spoluzakem Martinem, ktery v soucasnosti dela servisaka jsme jeli na silnickach a do kopce nas predjizdeli mistni borci Lustog a Pedros Kajman a nam jen padla celist. Konstatovali jsme, ze tak bychom taky chteli jezdit. Na podzim jsem si koupil horske kolo, poradne se zrakvil s klipsnama a hned jel svuj prvni Mahacup. Za sezonu jsem natocil asi 7000km   P.S.: Pedrose i Lustiga dneska uz zariznu ;-)

2004 – tenhle rok jsem objel na biku kolem desiti zavodu, seznamil jsem se s Lustigem a s Mahagonim, kdyz jsme spolu jeli Pres dva kopce a jel svoji prvni bikovou 80ku. Od 50.km jsem mel krece jako svina, kdy jsem pak tlacil i po rovine, kdyz me pak zachranila az pekelna prutrz mracen, ktera mi smyvala pot z tvare ke rtum. Pot jsem oliznul (no fuj, rekne si nekdo :-) a mohl slapat aspon po rovine. Zavod jsem nakoenec dokoncil asi za pet hodin. Take jsem se tuto sezonu zucastnil prvniho triatlonu, kdy jsem z vody vylezal druhy od konce a byl jsem rad, ze jsem neutonul. Celkem jsem zarok nalital pres 9tis. km

2005 – Tenhle rok jsem jezil spis na silnici, u biku bylo jen par vybranych zavodu. Zaroven mi to tuhle sezonu i nejvic jezdilo, byl jsem prvne na vysetreni u sportovniho lekare, jel prvniho Krale, prvne jsem poradne lehnul na silnici,…   Takove minimeznicky byly pad v unoru na silnicnim kole, pak 1.5. JALka v Milevsku, kdy jsem ochutnal poradnej zavod, protrpenej CP na silnici v Novy Bystrici, kdy mi sjelo sedlo a ja nakonec dojel cca 20minut za prvnim, v poklidu dokoncenej Sazavsky Blizak – maraton na 80km, Lacman Vysocina, kde se mi podarilo namotat pri svlikani vestu do predniho kola a malem sundal pulku prvni skupiny (mozna to bude nekdo pamatovat :-), sundal jsem na Zeleznym Dedkovi, pulku pelotonu jiz na 16.km a diky tomu jsem zde potkal i Kurete, ktery dnes tak vyborne jezdi za Vinohradske Slapky, dostal novou silnicku, Treka na Ultegre, kdyz mi Favorit odesel do vecnych lovist, jel jsem Krale Sumavy – 150km za 5hodin na 51. miste, poprvy jsem se ucastnil zavodu horskych kol Vyhensky Trasak a dokoncil nocni Mahacup, kdyz start byl v pul treti rano (z 28lidi nas dokoncilo 12). Za tenhle rok jsem nalital kolem 12tisic km

2006 – Tenhle rok jsem si myslel, ze se do toho poradne opru :-)   Vubec to ale nejezdilo, vubec to neslo a nejvic km jsem nalital pres prazdniny, kdy jsem snad akorat v praci anebo na kole. Kdyz jsem byl na kole, tak km nesly pod 150km. Cely tohle silenstvi se projevilo tim, ze v listopadu mi pan Martinek v Casri nameril o 1 W/kg nizsi prahove vykony a tim mi tedy i zduvodnil, proc mi to moc nejezdilo. V sezone jsem se ucastnil dvou terenich a jednoho normalniho triatlonu a ke kazdemu mam zajimavou vzpominku. Na prvni xterre v Hostivari jsem do toho sel s tim, ze si musim najit ve vode optimalni tempo a neprepalit to. Nejak jsem se zamyslel, plaval uplne do ****** a mezi mnou a poslednim najednou byla dira asi 10–15metru. Nakonec jsem jeste predplaval asi 15 lidi a sednul na kolo. Hnedka v prvnim kole prede mnou nekdo v jednom z narocnejsich sjzediku spadnul, ja nestacil zastavit, sel jsem prez nej a ohnul patku. Vsechny vyjezdy jsem pak musel behat. Jeste dodam vzpominku ke triatlonu ksaickemu, silnicnimu. Je uzasnej zazitek videt ohromne prekvapeny soupere, kdyz prijede nekdo naprosto neznamej a dojede v kategorii do 19ti let 3 a cas na kole ma suverene nejlepsi. Na konci sezony jsem pak chtel predelat a vubec radne „vytunit“ stavajici bike, ale kdyz jsem zjistil, na kolik by to vyslo, radeji jsem usetrene penize investoval do noveho (Mongoose Meteore Elite). Za sezonu jsem nalital 9.5tisice km na kole a asi 1600km nabehal po vlastnich.

2007 – tato sezona pro me mela byt konecne celkem dobra, protoze jsem si konecne i precetl neco o treninku a zacal pomalu chapat, ze clovek musi i odpocivat. Bohuzel ale posledni tyden v prosinci roku 06 jsme vyjeli s Mahagonim na silnicku, zmokli a ja se z toho pak do konce ledna lecil. V unoru jsem zacal mit pekelnej egzem na rukach i nohach, coz se uklidnilo az zacatkem brezna. A nakonec, do tretice vseho dobryho, jsem v breznu spadnul ze schodu, zablkoval si krcni pater a mel nejakej ten steh na hlave. Zpetne ale tyto tri mesice hodnotim jako dar z nebes, protoze si telo radne odpocalo po uspesnem pretreonvani z roku 06 a navic jsem cetbou ruznejch chytrejch veci zacal i inteligentneji trenovat. Uspechy v sezone sice zadne nebyly, ale na podzim jsem se uz dostal s prumernou rychlosti pres 27km/ a pak dokonce i pres 30km/h pri "vytrvalostnim"svi­hu. Mirny vzestup vykonosti potvrdilo i vysetreni u pana Martinka. Za dany rok jsem nalital 10tis. km

2008 – soucasnost. Od pocatku roku si vedu treninkovy kalendar, treninky s prumernou rychlosti nad 27km/h se stali prijemnym standardem a vse smeruji ke Krali Sumavy. Bohuzel ale v cervenci jsem to nejspis prepisknul, jezdil moc intenzivne a tak na Krale nejedu a zacinam po tri tydenim odpocinku jezdit. Pristi rok bude doufam lepe a s rostouci vykonosti rostou i ambice :-)

(předem se omlouvám za délku příspěvku :)

Začínal jsem na tříkolce, potom Blesk, 12" kola, furtošlap, Spurt, kola myslím 20", vzadu torpédo. A protože mě ježdění na kole bavilo, bráši taky rostli a chtěli něco zdědit, tak jsem roku 1987 dostal kolo za vysvědčení – Pionýr 22 se jmenovalo. Ještě je doma někde strčený, ale o pojízdnost bych se musel přičinit.

Vážnější to začalo být od roku 1991, kdy jsem k narozeninám dostal Favorita. Nebyl pro mě problém se na celé odpoledne ztratit z domu a najezdit 60 kilometrů jen tak. Za rok přes 1000 kilometrů – počítáno na mechanickém počítadle, které se montovalo na osu předního kola. Naprosto jsem kolu propadl o rok později, kdy jsem dostal opravdový tachometr! Apex II uměl měřit rychlost, vzdálenost, stopovat čas, ukázat, kolik je hodin, a spočítat průměr. Když jsem začal jezdit na kole na gympl, maminka nařídila helmu. Pro spolužáky, kamarády a další lidi kolem jsem díky tomu byl ohromná atrakce, nikdo jiný snad v celém okrese tehdy helmu na kolo neměl, a jestli ano, tak s ní nejezdil do práce ani do školy.

V červnu 1994 se mi poslední den před vysvědčením cestou do školy povedlo salto přes auto. Půlka řidítek ulomená, rám ohnutý, tachometr na střepy, kolo na odpis. Nemít helmu, tak tu dneska nejsem, takhle mě to stálo jenom pořádně naražené rameno a šok. A slzy, když jsem si uvědomil, že nemám na čem jezdit. Prostě bez kola jak bez nohy. Osud (tedy, tatínek) se ale brzo slitoval a v červenci byl doma Favorit City-Man se SIS, 3×6 indexovaných převodů. Dneska by se řeklo crossové kolo, tehdy to byla prostě favoritka s rovnýma řidítkama. A tachometr Cateye Kosmos. Uměl to samé co Apex, navíc si ještě pamatoval maximální dosaženou rychlost. Něco jsem stihl pojezdit přes prázdniny, a v září jsem mohl zase vyrazit do školy na kole.

V září 1996 na gymplu vznikl cyklokroužek. Náplň volná, prostě „budeme jezdit na výlety“. Nakonec z toho bylo třicet nedělních vyjížděk o průměrné délce zhruba 70 km, většinou do Chřibů. Nejdelší cesta byl výjezd na Velkou Javorinu, kdy jsem i s cestou z domu na sraz naměřil 120 km. Bohužel, další ročník cyklokroužku se nekonal pro malou účast – jezdilo nás stabilně asi pět skalních, plus dalších pět, kteří jezdili občas, plus další, co to zkusili jednou.

V květnu 1998 jsem za maturitní vysvědčení dostal finanční odměnu a pořídil jsem si crossového Authora Classic. K němu novou helmu, dres (dodneška ho používám:) a tachometr Cateye Astrale s měřením frekvence šlapání. Za první půlrok do zimy padlo skoro 2000 km. Jenže pak jsem se stěhoval na VŠ koleje bez kola a když už jsem byl doma, tak jsem pojezdil nejbližší okolí a šmytec. Dorazilo mě, když jsem se tři roky po sobě vydal na „nový začátek – odteď budu pořádně jezdit“ a skončilo to dvakrát defektem a tlačením 20 km domů a potřetí vylomeným výpletem. Servis to vyřešil, ale nějak jsem se začal bát, že se podobné události stanou pravidlem, a kolu přestal věřit.

Až loni na jaře mě na pár vyjížděk vytáhl kámoš ze základky. Pak mi půjčil svoje staré GT Avalanche 2004 – na to, že jsem nikdy předtím na MTB neseděl, a že jsem na něm byl natažený jako guma od trenek (majitel kola je o hlavu vyšší než já), tak jsem se po 80 km cítil daleko odpočatější, než na Authoru po 50 km stejným terénem. To mě nasměrovalo k MTB, ale nechtěl jsem se zbavovat rychlosti na silnicích a tak mám 29" Cobiu s crossovými převody. Na Cobii za rok a čtvrt najeto 3,5 tis. km, terénní a silniční kola cca půl na půl. Zkouším cyklobus a vlak, jezdím tam, kde jsem byl naposledy ještě s favoritkou, zkoumám terén kolem domu a posunuju svoje denní maximum (zatím jsem na 150 kilometrech), Authora jsem předělal na pracáka a po výměně zaměstnání jezdím do práce na kole každý den.

Jo, a hlavně mě to konečně zas baví :)

V 17-ti mě přestal bavit fotbal,protože mě krkalo,že sem vázanej na ostatní a že do toho nedávaj max. když já se tak snažím :-)

Kluk od nás v té době jezdil už bajky a byl sem se na něho párkrát podívat. V tý chvíli bylo rozhodnuto.Brzo na to sem nastoupil poprvé do práce a tak prvních asi 6 výplat šlo do prasátka a já pak koupil TREKa.První svezení na něm (před tím amulet :-) a bylo jasno,že tohle mě bavit hned tak nepřestane. Na kole jezdím,protože se mě prostě kola líbí. Někomu auta,někomu motorky – mě kola – prostě srdcovka …

Pak první závod,kde sem skončil druhej (jeli sme v kategorii 2 … )(( jóóó to tenkrát nejezdilo 3000 lidí na závod)) no a uznejte sami,že tohle byl jasnej pokyn ke kariéře „profi“ cyklisty. I když už pár let jenom tůristuju,tak mě kolo fucked pořád baví a snad je to i ještě horší :-)

…budu velice stručná :)…ke kolu jsem se dostala díky dojíždění do města ( 25 km ), jelikož jsem neměla moc spojů z vesnice, kde jsem žila. Nechtěla jsem zbytečně ztrácet čas čekáním a tak kolo byl ten nejspolehlivější dopravní prostředek. Nebyl ani problém se ve městě vysprchovat a převléct :)…pak jsem poznala Dadose, přestěhovala se do města, zabavila mu Gianta a poté si pořídila Svoje vlastní :)…bez biku bych si už asi život nedokázala představit :)…a bez Dadose taky :).....:)

No, na kole jsem jezdil už odmalička. Možná to většina zná. S rodiči každý rok na dovolenou, objet co nejvíce a večer pořádná opékačka. Takhle to šlo pár let. V té době jsem ještě dělal závodně judo. U toho jsem vydržel asi 4 roky. Pak mě to přestalo bavit a začal jsem se zajímat o tenis. Ten byl bohužel moc drahý, tak jsem skončil u badmintonu. Opět závodně asi 4 roky. Docela mě to i bavilo. Ale pro změnu jsem začal pošilhávat po atletice. Myslím, že zrovna v té době měl Šebrle nějaké zlaté období, tak jsem se rozhodl, že budu desetibojařem. Tak jsem, myslím v 15, začal s atletikou. Běhával jsem pouze krátké tratě a postupně se seznamoval s dalšími disciplínami. To už jsem ale začínal sám „trénovat“ na kole. Bohužel jenom na biku podle chuti. Zkrátka typický hobík. Trenér mi kolo zakazoval, protože s atletikou jdou úplně proti sobě. Tak jsem nechal atletiky. :D Rok jsem jezdil sám na kole a potloukal se po místních lesích. Během roku jsem vyzkoušel 2 marathony, občas jsem bušil doma, když byla nuda a byl jsem naprosto spokojený člověk. Asi po roce jsem se obrátil na místní cyklistický oddíl. Hned mě vzali. Začínal jsem tam v zimě. Jelikož zimní příprava obsahovala pouze běhání a občas nějaký fotbal nebo posilovna, ukázal jsem se trenétovi v nejlepším světle. Byl jsem totiž ještě vyběhaný z atletiky. V létě na kole to už bylo horší. Poslední místa, nedojeté závody, atd. Další sezónu jsem pokračoval v podobném duchu. Až snad po 3 letech se začaly dostavovat nějaké výsledky. To mě nakoplo a letos už závodím naplno. Kolu se snažím věnovat maximum (někdy až moc :P ). Výsledkem jsou výsledky v čele startovní listiny a docela slibné vyhlídky do budoucna. :) Doufám, že mi to vyjde … :D

Jednou jsem  si koupil  krosové kolo a vydal se s ním sám na hory do Beskyd.Na těch hřebenech jsem  zažil pro mně doposud neuvěřitelné věci,zabloudil jsem,ten den jsem najel asi 90km a přijel domů totálně vyřízenej se slovy …už nikdy více.Do měsíce jsem si pořídil horské kolo.

Jinak na kole od mala,cca 2let.Otec silničář takže mě k tomu tak nějak celou dobu vedl.

Na prvním kole jsem napálil do laně, zatím jsem to nikomu neřekl, protože tomu nikdo stejnak neuvěří.

Naštěstí jsem nejel moc rychle, laň skočila do cesty a já byl vní. Spadla na bok, já udělal pár kotrmelců, ale nejvíc jsem byl vyjukanej z toho jak divně pištěla, hrabala nohama, zvedla se hleděla mi do tváře, pára z nozder a jedním dlouhým skokem zmizela v lese.

Ještě 10 minut jsem se ani nehnul, pak jsem si všimnul že mi teče krev z kolena a dlaní. Opláchnul jsem to v potoku a rozklepanej nasedl na kolo a jel dom. stalo se to při sjezdu ze Šeráku kousek pod Bystrým potokem.

Já jsem zjistila existenci kola minuly rok v červnu,kdy jsem potkala přítele ( cvok do kola :-) ) . V tu dobu si koupil svoje první horské kolo i táta ( obyč Merida ) . Když jsem na to sedla,tak jsem nemohla věřit svým nohám,že kopce jsou vyjet tak zlehka ( do té doby jsem byla zvyklá na kola z Teska za dva tisice,takže rozdíl fakt byl ) . Nějak mě to nakoplo a naši mi koupili taky horský kolo.Za ten rok jsem najela 800 km.Tento rok jsem si pořídila Supika a jezdim jezdim :-)

Za všechno můžou rodiče, kteří mě po převratu, jako 11-letého přihlásili do bikrosu. Od té doby už to bez kola nejde:-)

No kole jezdím od malička, ale asi do 10 to byla jen hračka na blbnutí a řádění – skákání na motokrosové dráze, hry na policajty a lupiče atd.

Pak dostala ségra naprosto novou nádhernou modrou favoritku a bylo vymalováno. Favoritka byla zabavena a od té doby jezdím – takže už skoro 20 let. První MTB jsem dostal asi v roce 94–95. První MTB na kterém se dalo jezdit v terénu jsem si pořídil v roce 2000, další v 2006, 2007 první full a 2008 první pořádná silnička.

Do budoucna plánuju zase trochu míň nakupovat a snad více jezdit – i když renovace HT mě asi nemine a dost si pohrávám s myšlenkou opravdu hezké silničky.