Dolomity - 5 tipů na výlety

Ferraty, turistika a trailový běh v nádherném prostředí italských velehor. Co si pro nás připravily Dolomity letos?

Minulý rok jsme si Dolomity neskutečně zamilovali a věděli jsme, že tyto hory chceme zažít zase a znovu a ještě mnoho, mnohokrát. A tak jsme tady po roce zas. Náš Roomstřík se opět proměnil v náhradní domov s tím, že jsme ho trochu „upgradli“ o parádní stan na střeše. Už jen trávit čas na horských sedlech, ráno odzipovat okénko stanu a kochat se výhledy byl zážitek sám o sobě. Ale za ještě krásnějšími zážitky jsme samozřejmě šli ještě výše.


Každé ráno se probouzíme na jiném místě s jiným výhledem a vyrážíme na jiný výlet.

Jakmile jsme vyjeli z lesa k horní stanici lanovky, ukázal se nám doslova nepopsatelný výhled na hory.

Přestože zde stačí vyjet pár metrů na kopeček a už si užíváš nekonečné výhledy, východy či západy Slunce, nám to nestačí. Nepřišli jsme sem přece odpočívat, ale zdolat pár třítisícovek, projít nějaké ferraty a poběhat si po pěkných trailech. Ty nejznámější „klasiky“, které rozhodně je třeba zažít, jsme prozkoumali minulý rok a také mnoho krásných výletů najdeš u nás i od dalších našich tvůrců. Inu, Dolomity jsou láska pro mnohé z nás a možnosti jsou zde nekonečné. V tomto článku ti přinášíme dalších 5 tipů na výlety.

Trailový běh kolem Sassolungo

První den nám hlásí proměnlivé počasí a tak volíme něco jednoduššího. Nacházíme se na jednom z nejikoničtějších horských sedel Sella, které odděluje dvě masivní skupiny hor – skupinu Sella (východně) a skupinu Sassolungo (západně). Pohled na masiv Sassolungo je již ze sedla ikonický a připomíná nám Tre Cime – symbolické 3 vrchy Dolomitů.


Naším cílem je dnes oběhnout kolem těchto majestátních vrchů. Tento okruh není technicky náročný, nenacházejí se zde žádná strmá stoupání ani nepříjemná suťoviště. Ideální pro nenáročnou turistiku nebo v našem případě super běh na start našeho vícedenního tripu.


První polovina trasy byla téměř bez lidí, procházeli jsme přes skalní městečko kolem vrchu Sassolungo (3 181 m nm). Ukázaly se nám krásné výhledy i na vzdálenější hory (např. Secedu). Slunce se celou dobu střídalo s oblačností, což s majestátním štítem dotvářelo mystickou atmosféru. Následně jsme obešli vrch Sasso Piatto (2 958 m nm) a prošli přes několik horských chat, takže i frekvence turistů zde byla větší. Dolomity nás přivítaly chladnějším počasím a na závěr nám i trochu zapršelo, ale to nás zdaleka neodradilo a déšť, mlha a prolínající se oblaka nám předvedly nádherné divadlo.

• Trasa: Passo Sella - značkou 526C a 526 k Emilio-Comici Hütte - 526A a 526 kolem SassoLungo - 527 kolem Sasso Piatto až k Riffugio Sasso Piatto - 557 zpět na Passo Sella přes Rifugio Sandro Pertini, Rifu
• Parametry: 18 km/800 m
• Mapka/GPX: sekce Výjezdy

Krásy Rosengarten a ferrata na Kesselkogel

Druhý den měníme běžecké boty za turistické, běžecké vesty za větší batohy a přibalujeme si ferratový set. Čeká nás dlouhý okruh s přechodem přes vrch Kesselkogel (3002 m nm), na který vede nenáročná ferrata. Kesselkogel (italský Catinaccio d´Antermoia) je nejvyšším vrchem skupiny Rosengarten (italský Catunaccio), tyto hory se nacházejí jihozápadně od skupiny Sassolungo a byly pro nás obrovským překvapením.


Název Rosengarten (v překladu růžová zahrada) je opodstatněný. Už jen výstup mezi tyto hory je doslova procházkou „růžovou zahradou“, kterou navíc zvládne i méně zdatný turista. Přímo do této „růžové zahrady“ vede totiž lanovka a dokonce se nemusíš ani vydat na procházku a brutální scenérii máš hned před sebou.

My jsme lanovku vynechali a po vlastních jsme si vyšlapali z vesničky Pera di Fassa. Jakmile jsme vyjeli z lesa k horní stanici lanovky, ukázal se nám doslova nepopsatelný výhled na hory. Už jen tady bychom uměli strávit celý den kocháním se horami, ale rozhodně doporučujeme zajít dál.


Pokračujeme dlouhou dolinou Val di Vajolet, ze které se na okolní majestátně špičaté hory neumíme vynadívat. V údolí se nacházejí 3 horské chaty, které krásně zapadají do tohoto prostředí. Právě průchod touto dolinou byl pro nás top zážitek a byla to nejkrásnější dolina, jakou jsme v Dolomitech zatím navštívili.

Výhledy z vrcholu Piz Boe byly pro nás jedny z nejkrásnějších v Dolomitech.

Dostáváme se do sedla Passo Principle, kde začíná techničtější část túry. Nasazujeme ferratové sety a jede se na vrch Kesselkogel. Ferrata je jednoduchá - obtížnosti B a ani nevíme jak, po chvíli už stojíme na vrcholu. Samozřejmě, opět jen fotíme a kocháme se. Krása!


Sestupovka je také ferrata a po jejím zdolání pokračujeme k jezeru Lago di Antermoia. Toto jezírko nás trochu zklamalo, neboť bylo poměrně vyschlé, i okolí bylo samá suť. Přes sedlo Passo Dona se dostáváme do údolí Val de Udai. Touto dolinou nás čeká dlouhý sestup zpátky do civilizace. Tady to už procházka růžovou zahradou nebyla, dolina je velmi strmá a nepříjemná na sestup. Výhledy jsou však příjemné a tak si cestou dolů už unavení dáváme pauzičky a užíváme výhledy.


Celý okruh dal zabrat, ale byla to jedna z top túr v Dolomitech. Hory Rosengarten překvapily a určitě chceme navštívit i další vrcholy této horské skupinky.

• Trasa: Pera di Fassa - 543 k horní stanici lanovky a chatě Rifugio Ciampedie (lanovkou se sem lze dostat z více obcí) - 540 k Rifugio Gardeccia - 546 k Rifugio Vajolet - 584 do Passo Principe - 585 Ferrata přes Kesselkogel - 58 - 580 přes Passo Dona k rozcestí Camerloi - 580 dolinou Val de Udai směr Mazin - 579 zpátky do Rty
• Parametry: 24 km/1 800 m
• Mapka/GPX: Sekce Výjezdy

Během Piz Boe a Sass Pordoi

Třetí den se probouzíme na dalším epickém místě - Passo Pordoi. Sedlo obklopené ze severu skupinou Sella s nejvyšším vrchem Piz Boe a z jihu majestátními horami Marmolady s nejvyšším vrchem Dolomitů Punta Penia. Nás dnes čeká běh po masivu Sella, konkrétně výstup na Piz Boe (3152 m nm) a Sass Pordoi (2950 m nm).

Pokud se vyvezeš lanovkou, ušetříš výškové metry a Piz Boe zdoláš v pohodě za půl dne.

Ne nadarmo se říká, že Piz Boe je nejlehčí třítisícovka Dolomitů. Lanovkou ze sedla Passo Pordoi se lze dostat až na vrchol Sass Pordoi, odkud je to na Piz Boe už jen nenáročná túra. My si těch úvodních 600 výškových metrů vystoupáme po vlastních a přijíždíme do sedla Frocella Pordoi.


Konečně chápeme, proč se tomuto masivu říká měsíční země. Je to úplně jiný svět, opět jiné Dolomity. Fascinuje nás, kolik různých podob mají tyto hory. Bílé špičaté skalní věžičky, červené mohutné masivy, travnaté pastviny a nyní něco úplně jiného. Opravdu si zde připadáme jako někde na Měsíci. Celý masiv je tvořen skalními plotnami a náš běh je tedy stylem rovinka a výstup o „patro výš“. Na vrchol Piz Boe se sklon stupňuje a docela tady i přituhuje.


Výhledy z vrcholu Piz Boe byly pro nás jedny z nejkrásnějších v Dolomitech. Stojíme na vrcholu a obdivujeme „intergalaktickou“ Sellu, okolní horské masivy Dolomitů, ale i vzdálenější rakouské či švýcarské Alpy.


Cestu dolů volíme přes chatu Rifugio Boe a běžíme zpátky do sedla Forcella Pordoi. Odtud si ještě vyběhneme na vrchol Sass Pordoi, kde se to už hemží turisty, kteří se sem vyvezli lanovkou. Na závěr ještě sestup strmým suťoviskem zpět a krásný půldenní výlet je za námi. Seběhlo nám to rychle a výstup na Piz Boe nezabere opravdu moc času. Pokud se vyvezeš lanovkou, ušetříš výškové metry a Piz Boe zdoláš v pohodě za půl dne.

• Trasa: Passo Pordoi - 627 výstup na Forcella Pordoi - 627 + 638 výstup na Piz Boe - 638 k Rifugio Boe - 627 na Forcella Pordoi - 627 Sass Pordoi a zpět - 627 sestup na Passo Pordoi
• Parametry: 12 km/1 000 m
• Mapka/GPX: Sekce Výjezdy

Ferrata na Tofana di Rozes

Přesunuli jsme se do městečka Cortina d"Ampezzo, které se nachází přímo pod majestátními horami Tofany. Minulý rok jsme absolvovali nádherný výstup několika ferratami na vrcholy Tofana di Mezzo a Tofana di Dentro. Letos jsme se velmi těšili na zdolání poslední z trojice této skupiny vrcholů - Tofana di Rozes (3 225 m nm), na který vede známá ferrata Giovanni Lipella .


Začátek okružní túry je u chaty Rifugio Angelo Dibona, odkud procházíme pod mohutnou skalní stěnu Tofany. Dostáváme se na rozcestník, kde začíná nástup na ferratu. Hned první část ferraty je jednoduchá a vede dlouhým tunelem z 1. sv. války s názvem Gallerie del Castelletto. Tunel vykopali italští vojáci, aby jím zaútočili na Rakušany opevněné na sousedním kopci Castelletto. Po cca 300 metrech jsme z tunelu vyjeli na západní masiv Tofany, odkud pozorujeme díry ve skále Castelletto, kde se ukrývali Rakušané.


Následuje nekonečné traverzování západní stěnou Tofany směrem na severní. Zde je již ferrata obtížnosti C/D a zajištěné úseky se střídají s nezajištěnými. Trvá to poměrně dlouho, obejít celou obrovskou Tofanu kolem dokola, až přicházíme na rozcestí Tre Dita, kde se nám v plné kráse ukázaly další dvě Tofany.


Teď už pokračujeme ferratovým úsekem přímo na vrchol a tato část je technicky nejnáročnější. Naštěstí sestupová trasa vede jinou cestou. Závěrečný výstup na vrchol jsou už jen nekonečné cik-caky po suťovišti. Ze severní a východní strany vypadá Tofana di Rozes úplně jinak, jako by byla posypána moučkovým cukrem. Její stěny tvoří obrovskou suť, po které nás bude čekat i dlouhý sestup dolů.

Tento stoupák nás pořádně prověřil, ale ty výhledy ze sedla jsou top.

Ale vyplatí se vystoupat na samotný vrchol. Udivuje nás, jak je tady vše poměrně blízko a obdivujeme opět známé vrcholy z jiného úhlu pohledu. Na vrchol přichází i více turistů, neferatistů, kteří zvolili výstup od chaty Camillo Giussani. My tudy sestupujeme a jít vzhůru touto cestou bychom tedy nechtěli. Volba přes ferratu byla mnohem příjemnější. Tady je to samá suť a ještě k tomu opravdu dlouhá. Ferrata je však pro zkušenější, takže je třeba dobře zvážit výstupovou trasu.


Chata Camillo Giussani je umístěna v krásném sedle mezi Tofanami a nás okouzlila natolik, že jsme si zde vychutnali i kávičku. Čekali jsme, že káva zde bude stát minimálně 4 eura, ale když jsme za 2 espressa platili 3 eura, byli jsme překvapeni. První utracené peníze v Itálii. Nechtěli jsme utrácet nic, ale krásné počasí, slunce a výhledy nás nalákaly na pauzičku s italským espresskem. Sestup na výchozí bod už proběhl rychle a další krásný den je za námi.

• Trasa: Rifugio Angelo Dibona - značkami 403, AV9 a 404 pod stěnou Tofany di Rozes - Via Ferrata Lipella - Tofana di Rozes - sestup suťovištěm označený pouze modrou barvou bez čísla - chata Camillo Giussani - značkou 403 zpět k chatě Rifugio Angelo
• Parametry: 12 km/1 300 m
• Mapka/GPX: Sekce Výjezdy

Běžecký okruh přes Lago Federa

Další ráno a další krásné sedlo – Passo Giau. Odtud jsme si naplánovali běžecký okruh k jezeru Lago Federa. Běžíme na sedlo Forcella Giau, odkud pokračujeme krásným trailem přes plošinu Mondeval. Ta je známá zejména kvůli archeologickým objevům, ale my hrobky zkoumat nejdeme a běžíme do sedla Forcella Ambrizzola.


Tentokrát se nacházíme v oblasti hor Croda da Lago s nejvyšším vrchem Cima Ambrizzola. Pokračujeme kolem tohoto vrcholu k jezeru Lago Federa. Nachází se zde horská chata a samotné jezero nás až tak neohromilo, tak se nezdržíme a pokračujeme kolem masivu těchto hor.


Sbíháme k rozcestí Cason de Fromin, odkud začíná pořádně dlouhé stoupání až do sedla Forcella de Formin, nacházející se přímo pod vrchem Cima Ambrizzola. Tento stoupák nás pořádně prověřil, ale ty výhledy ze sedla jsou top. Určitě doporučujeme vystoupat si sem, ale jednodušší to je z opačné strany - ze sedla Forcella Ambrizzola.


Přechod kolem masivu hor není nijak extra výjimečný. Pro nás to byl pěkný, výživný běh. V sedle si dopřejeme delší pauzu a sbíháme dolů, odkud se vracíme zpátky do sedla Passo Giau stejnou cestou.

• Trasa: Passo Giau – značkou 436 – Forcella di Zona – Forcella del Col Piombin – Forcella Giau – Forcella Ambrizzola – 434 přes Lago Federa k Cason de Formin – 435 Forcella de Formin – Mondeval de Sora – zpět značkou 436 na Passo Giau
• Parametry: 19 km/1 200 m
• Mapka/GPX: Sekce Výjezdy

Náš trip je u konce. Ve fotogalerii najdeš další fotky z těchto pěti výletů.

Jaká jsou tvá oblíbená místa v Dolomitech? Budeme rádi, pokud se podělíš o své zážitky nebo nám dáš další tipy na turistiku v těchto horách.