Triatlon Valachy Man 2023 (nejen) očima redakce

Přehrada Bystřička se na poslední červnový víkend stala centrem terénního triatlonu. Valachy Man, jak se tento podnik jmenuje, přilákal přes 700 sportovců, kteří si závody užili hned v několika variantách.

A my jsme u toho nemohli chybět. Nejen že si několik členů redakce zazávodilo, neváhali jsme na tratě vypustit ani děti. Jaké zážitky si z letošního Valachy Mana odnášíme? A kdo je mistrem ČR v terénním triatlonu? To vše se dozvíte v tomto článku.

Zuzka: Triatlon jako zábava pro celou rodinu

Jsem vlastně triatlonový začátečník, tohle byl teprve můj druhý závod tohoto ražení. Prvním byl loňský Valachy Man v Novém Hrozenkově, který jsem dokončila s otázkou: kdy můžu zase? A nebyl to loni jen můj první triatlon, vypadá to, že se z účasti na téhle akci stane rodinná tradice – letos i loni jsme se na start postavili včetně manžela a dětí, nechyběl ani děda. Tři generace.

V tomhle má Valachy Man za mě plný počet hvězdiček, je to závod opravdu pro každého (na startu potkáte třeba Petra Vabrouška) s profi zázemím a organizací, děti obejdou stánky partnerů, pohrají si, všichni si dají něco dobrého a vyvalí se vysílení po závěrečném běhu na pláž.

Děti si své závody užily opět na max. Letos byl novinkou start z obřích paddleboardů. Rodiče miláčkům u pláže zamávali a junioři odjížděli jako autobusem směrem ke druhému břehu, kde je organizátoři vypustili do vody. Tohle se jim líbilo moc. Mě se zase líbilo, kolik dětí sebralo odvahu postavit se na start takového složitého závodu, jak se s tím všichni malí závodníci porvali a bylo vidět, že někteří jeli a běželi opravdu hranu. Skvělé výkony.


K letošnímu ročníku mám ale nějaká „ale“. I když bylo vidět, že do toho organizátoři dávají úplně všechno, nejde nesrovnat tento ročník u Bystřičky s předchozím v Hrozenkově. A pro Bystřičku to nevyzní nejlíp. Nevím, jaké byly důvody ke změně, každopádně v Hrozenkově to bylo celé takové přehlednější, start, cíl, depo i parkoviště byly blízko u sebe, bylo tam tak nějak víc prostoru, děti si s organizátory prošly celou trať kola i běhu, víc stánků, větší pláž… prostě větší pohoda.

Na Bystřičce byl start/cíl a depo opravdu daleko od sebe (nemluvě o parkovišti pod kopcem) a když jsme měli logisticky vyřešit dětské depo, prohlídku trasy, děti na startu, děti v cíli, dospělácké depo a dospělácký start, byl to musím říct „masakr“.

Naštěstí euforie z dokončení byla silnější, bolest pominula a rezolutní: „Už nikdy“ se změnilo na: „Za rok zase.“

Když jsem se slavnostně dostala včas na start, spíš než nabuzení před závodem se dostavil pocit úlevy, že jsme zvládli dát všechny naše dospělácké věci do depa, odvézt věci dětem z depa (v této části byl obzvlášť zábavný sjezd na 24“ kole k autu, v rámci urychlení…), obléct na sebe správnou výbavu, nezapomenout čip, zajistit dětem hlídání, jídlo a pití… Na hodinkách přes deset tisíc kroků a byla jsem spíš zralá na vyvalení na pláž než na energický start závodu. Naštěstí mě příjemná voda přehrady docela probrala a z vody na kolo už jsem vylézala v závodním módu.


A tratě? Opět mám srovnání jen pro krátkou trasu a ta mně osobně loni vyhovovala víc. Ale možná je to spíš mými preferencemi. Plavání nehodnotím, to mi jde všude stejně špatně, ale kolo by mi víc sedlo náročnější (tady to bylo opravdu dost jednoduché, navíc se jely 2 okruhy po stejné trase, to nemám ráda) a naopak běh bych raději lehčí (v Hrozenkově se běželo jen po asfaltové cyklostezce, na Bystřičce to bylo nahoru dolů, po louce, po břehu…).

Celkově ale super akce, doma všichni spokojení, medaile na chvíli vystaveny na čestných místech a hlavně: už teď se těšíme na příští ročník. Snad se podaří vychytat mouchy a bude šance si ho užít úplně naplno.

Jirka: Dětský Valachy Man 2023 – první seznámení

Poprvé na Valachy Manu, poprvé na triatlonu. Letos jako support premiérového startu osmiletého syna. Plánem účasti bylo zvládnout start, nezabloudit, nic nesplést a dokončit. Jednoduše řečeno – získat zkušenosti a poznat nepoznané. Podařilo se. Po šedesáti metrech z vody vylezl po svých, nemuseli ho vytahovat záchranáři. Kolo v depu našel a zdržení v něm nevybočovalo ze standardu. Kilák a půl odjel v pěkném tempu a energie mu zůstala i na běh. S šestistovkou se na závěr popral statečně a jelikož cílem neprošel, ale proběhl, tak považuji misi za úspěšně splněnou.

Jeho první slova byla: „Už nikdy.“ Chápu. Naštěstí euforie z dokončení byla silnější, bolest pominula a rezolutní: „Už nikdy“ se změnilo na: „Za rok zase.“ A tak jsem pyšný.


Tím ale to kladné na tomto závodě víceméně končí. Jak jsem řekl, nemůžu srovnávat, bylo to naše poprvé a já taky nikdy nezávodil. Jako pozorovatel mám ale taky nějaké poznatky.

Na druhou stranu byla naštěstí překvapivě teplá voda a i cyklistická část byla příjemná...

První věc, která mě nemile překvapila, bylo rozložení závodu. Start i cíl na jedné straně a depo s koly na straně druhé. Pěší vzdálenost mezi nimi je cca 800 m, to je svižnou chůzí asi 8 minut, ale spíš deset. Z toho plyne jediné, buď budete s prckem na startu a uvidíte ho v cíli, nebo ho tam opustíte a budete čekat na druhé straně, kde uvidíte, jak si vede v depu, poté kolo a v závěru chvilku i běžet. Obojí bohužel stihnout nešlo. Nemluvě o tom, že na trať (na hráz) pořadatelé nepouštěli. Korunu tomu nasadil jeden z nich, když paní, která se nad situací pozastavovala, řekl ať se rozdělí: „Běžte jeden do depa a druhý na start.“ To byla teda rada, ale šlo to těžko, když tam byla sama jen se svým malým závodníkem. Evidentně ne všude bylo shůry dáno.

Ale ať to jen nehaním. Bezpečnost na vodě jsem shledal jako dostatečně zajištěnou, motorový člun se záchranáři, další na paddle boardech. Tohle měli zmáknuté.

Start z plovoucího pontonu byl taky zajímavý. Děti si zazávodily v krásné přírodě, počasí vyšlo luxusně, tak věřím, že si odnesly pěkné zážitky a o to asi šlo.

Petr: Změna lokality, očekávání a pyšný táta

Letošní ročník Valachy Mana byl pro mě ve znamení mnoha očekávání. Jedním z nich byla změna lokality. V Novém Hrozenkově jsem se na start postavil už dvakrát a zdejší lokalita se mi moc líbila, ale jak to bude na Bystřičce? To byl otazník. Mě osobně se změna lokality nelíbila. Start a cíl byl na jedné straně jezera, depo pak bylo na straně druhé. Vše tak bylo logisticky o něco náročnější. A tento pocit jsem neměl bohužel jen já.

Při procházení areálu jsem zaslechl spoustu dalších lidí, kteří diskutovali o tom, jak to bylo v Novém Hrozenkově lepší. Důvod pro změnu lokality ale neznám, takže soudit rozhodně nemůžu. Na druhou stranu byla naštěstí překvapivě teplá voda a i cyklistická část byla příjemná, nenáročná, místy až nudná. Nutno ale dodat, že jsem se letos zúčastnil na krátké trati, takže trať delšího závodu nedokážu posoudit.

Dalším a vlastně i hlavním očekáváním byla účast mého syna Kuby. Nedávno jsem v článku o triatlonu popisoval, jak bylo narození syna Kuby impulzem pro moji osobní změnu která mě dovedla právě až k triatlonu. A uplynulo jen pár let a Kuba se rozhodl, že se postaví na start svého prvního triatlonového závodu. A byl to právě letošní Valachy Man, který se stal prvním zářezem na Kubíkově pomyslné triatlonové pažbě.

I přes zmiňovanou a pro mě ne příjemnou změnu lokality a náročnější logistiku si Kuba závod užil. Vždyť kde jinde se stane, že děti startují z pontonu, paddleboardu, na který nejprve u břehu všechny naskákají a pak je člunem odvlečou až na místo startu. Po plavání a krátkém kole Kuba doběhl do cíle, kde na něj čekala účastnická medaile a letos poprvé jsme se tak každý mohl zakousnout do té vlastní.

XTERRA a dlouhá trasa

Co nám ale v osobních zážitcích chybí, jsou sobotní závody. Nikdo z nás si netroufl na XTERRU a na dlouhou trasu to letos časově nevyšlo. Protože ale XTERRA byla zároveň bojem o tituly mistrů ČR v terénním triatlonu, zaslouží si určitě pár slov. Více než sto závodníků, mezinárodní účast a zamračené počasí, to vše bylo součástí sobotního závodu. Na trati se pak o první místo přetahovali Jaroslav Kulhavý a Karel Dušek. Vítězství si nakonec odváží právě Karel Dušek, kterému sice soupeř na kole ujel, v běžecké části mu pak ale nezbylo tolik sil. Třetí skončil Vojtěch Bednarský. Mezi ženami vybojovala mistrovský titul Štěpánka Bisová před Janou Dubcovou a Barborou Stupkovou.


Oproti krátkému Valachy Manovi vlastně nebyla trasa “dlouhého” o moc delší, profily jednotlivých disciplín ale byly o mnoho zajímavější. Podle vítězného Petra Štastného byla biková trať u Bystřičky náročnější než ta v Hrozenkově, což mu hrálo do karet. Druhý za ním skončil Michal Neugebauer, třetí Martin Holiš. Ženskou kategorii ovládla Anna Lužná před druhou Ivetou Řičánkovou a třetí Monikou Kadlecovou. A když už jsme u těch výsledků, i krátká trasa samozřejmě zná své vítěze, mezi muži se jím stal Viktor Novotný a mezi ženami Šárka Půstová. Na kompletní výsledky se můžete podívat zde.


Valachy Man je součástí celé série závodů nazvané Valachy Tour, která bude pokračovat 16. 9. cyklistickým závodem Bike Valachy. Věříme, že se jeho organizace vydaří a bude se na co těšit na krátké i dlouhé trati. A taky na dětských závodech.