Tři sporty v jeden den? To je triatlon

Přiznám se, že už od malička jsem neměl rád běh a než bych měl dobíhat na autobus, radši ať mi ujede. A představa, že půjdu ráno do školy a budeme běhat 1.500 metrů mě děsila.

...aby si tátu nepamatoval právě s cigárem v puse, ale raději v pohybu

Ne jinak tomu bylo i v době, kdy jsem navštěvoval různé sportovní kroužky. Ve fotbale jsem byl jen v obraně, takže běžecké výkony padly na bedra záložníkům a útočníkůl, v judu se neběhá vůbec a později v basketu to bylo tak nějak v pohodě a moje pozice rozehrávače až takové běžecké výkony taky nevyžadovala.

Cigaretky i nechtěné kilogramy

Prostě jsem měl vždy raději kolo. Jednou to byla stará favoritka, potom dirťák na rampách a později i sjezďák a XC. A jak tak roky přibývaly a já byl zavřený v kanceláři, navíc s cigaretkou v puse, přibývaly i kilogramy.


Jenže jednu krásnou sobotu se mi narodil syn Kuba. Neuběhlo moc času a jakmile mě Kuba začal vnímat víc než dost, řekl jsem si, že dám minimálně cigarety stranou, aby si tátu nepamatoval právě s cigárem v puse, ale raději v pohybu. Vedle toho jsem si tak nějak spočítal, že denně “prokouřím” asi hodinu svého času a namísto toho bych tento čas mohl věnovat pohybu.

Rozhodnutí tak bylo jasné a já ze dne na den přestal kouřit a ještě ten den si obul tenisky a vyběhl jsem. No, vyběhl, uběhl jsem 300 metrů a musel jsem přejít do chůze, aby mi srdce nevyběhlo snad krkem. Ale já to nevzdal a den za dnem jsem přidával další metry a nakonec i kilometry.


Samozřejmě jsem vedle toho občas vyrazil i na kole, v tu dobu spíš na výlety s Kubou ve vozíku, ale občas jsem se zajel podívat i na nějaký ten závod. Na závodech jsem však neměl žádné ambice na umístění a měl jsem to vždy tak, že budu rád když poznám novou oblast a lidi. A co si budeme, takto to mám vlastně i doposud.

Vše začalo pádem

Zlomový okamžik nastal v Západních Tatrách, kde jsem na rodinné dovolené s přáteli spadl na kole. Při tomto karambolu zaviněném vlastní chybou jsem si polámal žebra a vyhodil rameno. Toto mě na nějakou tu chvíli vyřadilo z provozu, ale ne natolik, abych nezačal vymýšlet “hlouposti”. Ba naopak.

Na hlubší myšlenky už ale nebyl prostor a už jsem se plácal ve vodě.

Vždyť popisovaný karambol se mi stal na parkovišti jednoho hotelu v Zuberci, kde pravidelně končí jeden známý triatlon, Oravaman. A to byla výzva! Prostě jsem si vzal do hlavy to, že se do Zuberce vrátím a pomstím svoje zranění. A jak jinak, než že se přihlásím právě na tento triatlon.

Tak jsem počkal až žebra srostou, rameno se bude hýbat jako dřív, koupil jsem si další běžecké boty a hlavně plavky a brýle a vyrazil na bazén, kde jsem se snažil naučit plavat. Plavání ze začátku nešlo až tak jak bych si představoval a zprvu jsem ho bral jako nutné zlo, ale po čase jsem zjistil, že je to velmi efektivní kompenzace k běhu i jízdě na kole.

Teoreticky to vypadá v pohodě, ale veřte, že ani tento přechod není snadný.

Vedle toho jsem si začal více všímat článků a videí o triatlonu. V jednom videu se mi zalíbilo, jak žijící legenda tohoto sportu, Petr Vabroušek, popisoval svoji první zkušenost s triatlonem. Jednoho dne šel kolem štěrkáče v Otrokovicích a zahlédl plakát zvoucí na triatlonové závody. Sám si řekl, že rád běhá, plave a jezdí na kole a mohlo by být super, kdyby všechny tyto tři sporty zvládl v jeden den.

Na druhou stranu jsem v jednom článku zahlédl i názor, že triatlon je fajn nástroj, jak se v jeden den ztrapnit hned ve třech sportech. Mě osobně to pobavilo a oba takové názory mi zůstaly zaryté v paměti.


Když po půl roce tréninku nastal den D, a tedy start mého prvního triatlonu, přemýšlel jsem na břehu Liptovské Mary jestli to byl dobrý nápad. Na hlubší myšlenky už ale nebyl prostor a už jsem se plácal ve vodě. Přiznám, že po 100 metrech plavání jsem přešel na jistotu a nasadil styl prsa a zpět na břech se dopravil s jistotou paní radové.

Krátké otřepání, letmé doplnění energie, sundání neoprenu a už jsem roztáčel pedály. Asi nikdy nezapomenu na můj první přechod z plavání na kolo. Sednout na kolo, nekymácet se a hned začít šlapat chce více než odhodlání a kdo někdy zkusil něco takového, ví o čem je řeč. Na druhou stranu ta euforie, že jsem se neutopil a jsem relativně v bezpečí sedla je nepopsatelná.


Ne jinak tomu je i v případě druhého přechodu, a tedy z kola do běhu. Teoreticky to vypadá v pohodě, ale veřte, že ani tento přechod není snadný. A nezapomeňte ani na to, že během přechodu nestačí jen přezout tretry za tenisky, ale je potřeba se nějakým způsobem postarat i o kolo, výbavu a doplnit energii. A na to vše máte řádově vteřiny.

Nepatřím mezi profíky, jen si to užívám

A proč že to vlastně všechno píšu? Těch důvodů je několik. Tím prvním je předání mé zkušenosti. Rozhodně se však nechci stavět na úroveň zkušených triatlonistů, kteří zvládají dokonce i ironmanské distance. Jen přináším můj pohled na sport, který nabízí skloubení hned tří disciplín. Navíc začít s ním lze v jakémkoliv věku. Triatlon totiž nabízí několik úrovní a distancí, od krátkých sprintů, až po zmiňované ironmanské distance. Účast na triatlonu tak rozhodně není podmíněná dlouhodobými tréninky o délkách desítek hodin za měsíc. Dnešní doba nabízí i “sranda” distance.

Věřte, že občas si jít zaplavat, nebo zaběhat je chtěné a nejen vaše tělo jiný pohyb uvítá.

Vedle toho je dalším důvodem i to, že komunita kolem triatlonu nabízí mnoho zajímavého. Potkáte sportovce jezdící na kole, bez ohledu jestli na silničkách nebo horských kolech, stejně tak i běžce a další zajímavé a pohodové lidi, které spojuje jedno. Sport. Pro mě osobně je toto mnohem víc, než vlastní úspěch a mnohdy mám větší radost z úspěchu nebo zkušenosti druhých, než z vlastního umístění.

Valachyman - nováčci po boku profíků

Mezi jedny takové závody, které jsou vhodnými nejen na zkoušku, patří například Valachyman. Vedle toho, že na startovní čáře můžete potkat hobíky, kteří si přišli triatlon jen vyzkoušet, můžete potkat i už zmiňovaného Petra Vabrouška, nebo nově dokonce i Jardu Kulhavého, který se po ukončení XC kariéry vrhl právě na triatlon.

Na výběr je ze dvou distancí, delší, která startuje v sobotu, nebo kratší, která společně s dětským závodem startuje v neděli. Více informací najdete na webu pořadatele. A pozor, tento závod je zároveň zařazený i do seriálu Evropského poháru a Mistrovství republiky Xterra, což je terénní triatlon. O zábavu, stejně jako o úžasné výkony, tak nebude nouze.

I já sám jsem se na start Valachymana postavil už dvakrát a vždy mě tento závod bavil. Nejde totiž o klasický triatlon, na jehož cyklistickou část je potřeba triatlonový speciál. A právě to může být pro mnohé výhoda a sám závod se stává dostupnější, vždyť klasické horské nebo trekingové kolo najde doma snad každý. Proto neváhejte a přijeďte si tento závod zkusit.

A když vás triatlon nechytne...

A pokud vás náhodou triatlon ze srdce přece jen nechytne, nevadí. Věřte, že občas si jít zaplavat, nebo zaběhat je chtěné a nejen vaše tělo jiný pohyb uvítá. A kdyby vás přece jen chytil a mrzelo vás třeba to, že v zimě nemůžete nikde venku plavat, pak zkuste zvolit zimní triatlon, kde místo plavání čekají na závodníky běžky. I běžky patří mezi fantastickou kompenzaci.

Tak co, potkáme se na triatlonu? A třeba právě na Valachymanu?