Tip na výlet: Švýcarsko „za pár korun“

Týden ve Švýcarsku pod 15 tisíc? Sci-fi, nebo celý týden o rohlících se salámem? Ani jedno. Snídaně s výhledem na hory a každodenní výlety i jízda lanovkou.

Švýcarsko je jedna z nejdražších zemí Evropy, a tak mnohé odradí od návštěvy. Při dobrém plánování a šťastné ruce při ubytování se dá ušetřit spousta peněz. V dnešním článku vám řeknu, jak ušetřit co nejvíce, a i přesto si užít pohodu a klid. Dnes se podíváme do Glarnských alp.

Cesta z města

Švýcarsko nabízí nepřeberné množství turistických cílů.
Obsluha lanovky sice nemluví anglicky, ale ruce a nohy fungují vždy.
Většina návštěvníků míří do měst (Ženeva, Curych, Luzern) nebo do nejatraktivnějších destinací (pod Matterhorn, ke švýcarským jezerům nebo nebo k nejvýše položené železniční stanici v Evropě - Jungfraujoch). Ke Glarnským alpám je nejjednodušší se vydat autem. Díky tomu, že v rodině máme auto na LPG, volíme právě tuto možnost. Jen pozor - ve Švýcarsku a Německu můžete u tankovacích pump narazit na odlišné plnicí pistole a je dobré mít s sebou redukci.

Vyjíždíme brzy po obědě a večer v bouřce dojíždíme na parkoviště před Innsbruckem. Podle aplikace park4night je zde možné přenocovat. Na místě se nachází automat na parkování a noc nás vychází na 6 euro. Na parkovišti stojí několik karavanů, a tak se chováme co nejtišeji. Brzy ráno odjíždíme směr Švýcarsko a míříme k naší první zastávce - Seealpsee.


Malebné jezero uprostřed hor, ke kterému vede dost prudká asfaltová cesta. Auto je potřeba zaparkovat u Wasserauen. Parkování je zpoplatněno a je nutné mít u sebe mince do automatu. Pokud nemáte drobné, budete se muset vrátit do vesnice Schwende, kde je parkování zdarma a trasu si prodloužíte o 3 kilometry. Kartou bohužel nelze platit. Pokud vás napadne, že to nikdo nebude kontrolovat, ani to nezkoušejte. Po parkovišti chodí nenápadný člověk, fotí SPZ vozidel a kontroluje, zda mají zaplaceno. Po nádherné návštěvě, kdy se déšť střídá se sluníčkem, přejíždíme do vesnice Nafels, kde máme ubytování. Zde jsme využili službu Airbnb a sehnali opravdu krásné ubytování s balkonem a výhledem na hory.

Den 2.

Ranní přejezd 30 kilometrů do vesničky Urnerboden, kde přesedáme na lanovku, která nás vyveze do stanice Fisetenpass. Obsluha lanovky sice nemluví anglicky, ale ruce a nohy fungují vždy. Cena jízdy nahoru a dolů byla 18 euro.


Po vysednutí z lanovky děláme s přítelkyní pár fotek a začínáme stoupat krásným horským chodníkem. Lanovka má pouze dvě kabiny, kam se vejde 6 osob a jezdí na střídačku, takže žádný velký nával lidí nehrozí. Cestou děláme fotky a užíváme si ty nádherné výhledy na okolní vrcholy. Cílem dnešní trasy je Gämsfairenstock, odkud se nabízí krásný pohled na ledovec.


Mapy.cz si ukazují, co chtějí, a realita je úplně někde jinde.
Asi kilometr pod Gämsfairenstock se nachází náročný úsek s řetězy a propastí z obou stran pod vámi. Zde je potřeba si dát opravdu velký pozor. Pak už je cesta až na vrchol bezpečná. Z průsmyku se naskytne dechberoucí výhled. Nádherný ledovec, který se táhne z vrchu hory až do údolí, a v dálce nejvyšší vrchol Glarnských Alp Todi.

Cesta na Gämsfairen, což je vrchol dnešní trasy, zabere asi 40 minut, ale v půlce trasy zastavujeme a dáváme si svačinu. Přes klidnější tempo a fakt, že od rána jsme překonali přes 2000 výškových metrů a rozdíl v dýchání je znát, necháváme vrchol nedosažen a pokračujeme dál směr ledovec a okruhem zpět k lanovce.


Co jsem opravdu nečekal, že trasa ze sedla vede kolmo přímo dolů a je tak prudká, že nám ujíždějí nohy s kamením dolů. Úsek měl okolo 500 metrů a dole na nás čekal ledovec. Sejít tuto část cesty bylo extrémně náročné a nebezpečné. Při příchodu na ledovec nasazujeme nesmeky a traverzem přecházíme přibližně kilometr po ledovci do údolí.

Další část cesty už je bezpečná, ale nadále dost prudká. Čas začíná hrát v náš neprospěch. Mapy.cz si ukazují, co chtějí, a realita je úplně někde jinde. Zbývá nám 6 kilometrů za 2 hodiny, protože poslední lanovka jede v 18:00 a dalších 1000 metrů klesání a 10 kilometrů bychom opravdu nechtěli absolvovat.


Ze strachu nezastavujeme ani na svačinu a poslední kilometr skoro běžíme, i když už ani jeden z nás nemůže. V 17:55 dorazíme ke stanici lanovky tak vyčerpaní, že si sedáme na zem. Zde jsem si sypal popel na hlavu, co jsem to naplánoval, a čekal, kdy mě má milovaná přítelkyně kopne do zadku.

  • Náročnost trasy: velmi vysoká
  • Povrch: náročný
  • Vhodný pro: Zdatné lidi, kteří mají zkušenosti.
  • Šel bych znovu: Ano, ale nejspíše obráceně.
  • Odkaz na mapy.cz
  • Doporučené počasí: Hezky, jinak velmi nebezpečné. Není se kde schovat v případě bouřky.

Den 3.

Po náročném předešlém dni vyrážíme k vesničce Stoos. Toto malé lyžařské středisko je ale autem nepřístupné, a tak ho musíte nechat na velkém parkovišti a nahoru se vydat lanovkou ze stanice Morschach.

Pokud nechcete chodit, můžete kombinací lanovek vyjet až na vrchol Klingenstock a užít si hřebenovku, ale jestli chcete ušetřit 20 eur na osobu, vydáte se pěšky jako my. Trasa vede po štěrkové cestě a po horských chodnících. Nespoléhejte na mapy.cz, ale držte se místních značení, jinak půjdete pastvinou mimo chodník. Vyjít na hřeben zabralo okolo 2 hodin s pauzou na výhledy.


Co bylo nepříjemné, bylo horko, 30 stupňů téměř ve 2000 m n. m. nečekáte. Po příchodu k horní stanici lanovky si dáváme lehkou svačinu a užíváme si výhled. Krásný výhled kazí jen dav turistů, kteří se vyvezli lanovkou.


Občas kolem nás proběhne kamzík nebo kozorožec a na louce pod vrcholem si hraje pár svišťů.
Na hřebenovce narážíme na stovky schodů a je potřeba být opatrný. I když je chodník široký přibližně metr, pád dolů by nebyl příjemný. Přejít hřeben zabere asi hodinu a pak máte na výběr. Pokud máte energii, můžete si vyšlápnout k druhé lanovce na Fronalpstock a užít si další výhled na jezera. My se vracíme dolů údolím po příjemné štěrkové cestě zpět do Stoos a zpátky lanovkou k autu.


  • Náročnost trasy: střední
  • Povrch: nenáročný, mnoho schodů
  • Vhodný pro: začátečníky, zkušenější
  • Šel bych znovu: Ano, ideálně mimo sezónu kvůli množství lidí na vrcholu.
  • Odkaz na mapy.cz

Den 4.

Ráno je pochmurné a mezi kopci se táhne hustá mlha. Vyrážíme k přečerpávací elektrárně, kde se nachází samoobslužná lanovka. Zdarma parkujeme pod lanovkou a stoupáme si do fronty na lístky. Lístky kupujeme v automatu, pípnutím procházíme turniketem a čekáme na lanovku. Pohled na kolmou stěnu, přes kterou se lanovka musí přehoupnout, je pro lidi trpící strachem z výšek noční můrou.


Lanovka je jednokabinová a střídá se pouze s druhou, která jezdí do protisměru, a jezdí nonstop do 18:00. Cesta nahoru zabere asi 12 minut a vysedáme v betonové kostce na úbočí hory. Odsud máte dvě možnosti, buď se vydáte jako my chodníkem nahoru po úbočí, nebo tunelem 3 kilometry ke spodní nádrži vodní elektrárny. My volíme cestu po úbočí hory, která je nejištěná. Jde se po velmi úzkém chodníku a ve spojení s kluzkými a mokrými kameny je potřeba dávat pozor na každý krok. Cesta k chatě je něco okolo 4,7 km dlouhá a překonává 780 výškových metrů.


Téměř celou cestu jdeme v mlze, a i když jsme podle mapy téměř u chaty, vidíme ji na poslední chvíli. Trasa vede po štěrkové, občas kamenité cestě, ale až na první kilometr po úbočí je cesta bezpečná. Na chatě se můžete občerstvit a užít si výhled na majestátní přehradu, která je zároveň i horní nádrží přečerpávací elektrárny. Mlha občas ustoupí, tak se kocháme výhledem a jdeme k dolní nádrži. Cestou odbočujeme ještě na vrchol Muttenchopf, odkud je za hezkého počasí překrásný výhled. My jsme rádi, že vidíme pod nohy. Občas kolem nás proběhne kamzík nebo kozorožec a na louce pod vrcholem si hraje pár svišťů.


Cesta dolů je o poznání náročnější a prudší, místy je třeba se držet řetězů. Bolest se ale vyplácí a cestou dolů potkáváme partičku mladých kozorožců, kteří si hrají a běhají po skalách, jako by jim fyzika nic neříkala. Pár set metrů nad dolní nádrží mlha ustupuje a máme nádherný výhled na celou spodní přehradu. U dolní nádrže je vstup do tunelu, který vás dovede až k lanovce. Ale je potřeba vzít si u vstupu z bedny reflexní vesty. Slouží k tomu, aby vás v tunelu nepřehlédli pracovníci elektrárny, kteří tudy občas jezdí autem.


Tunel je dobře osvětlen, takže světlo nepotřebujete, ale ty 3 km se zdají nekonečné. Na konci tunelu najdete bednu, kde vesty necháte, a můžete zamířit lanovkou nazpět k autu. Pokud máte čas, doporučuji si zajít k vodopádu jménem Schreyenbachfall, ke kterému vede žlutá turistická značka a od lanovky je to kilometr.


  • Náročnost trasy: vysoká
  • Povrch: náročný, místy řetězy
  • Vhodný pro: Kohokoliv, kdo netrpí závratěmi.
  • Šel bych znovu: Ano, ve stejném směru (návrat tunelem).
  • Odkaz na mapy.cz

Den 5.

Ranní pohled z okna moc nepotěší a déšť podle předpovědi odejde až za pár hodin. Tento den vyrážíme do Lichtenštejnska do hlavního města Vaduz. Na kopci zde najdete hrad a v centru města i suvenýry za celkem přijatelné ceny. Centrum města je krásné, ale zabere vám nanejvýš pár hodin.


Cestou zpět doporučuji navštívit vesničku Amden, odkud se otevírá vyhlídka na jezero Walensee. Pokud ještě máte trochu času, určitě nepřehlédněte vesničku Weesen. Zde se nachází nádherný přístav a můžete tu relaxovat a užívat si krásu okolí.

Den 6.

Ne všechno je jen o horách, a tak další den vyrážíme do světoznámého městečka Luzern. Cesta po místních silnicích trvá dlouho a najít parkování v historickém městě může být problém. My jsme našli podzemní garáže, kde hodina vyšla na 3 franky, ale není problém najít i za 5 a více. Určitě z fotek či cestopisů poznáte známý kapličkový most Kapellbrücke.


Tento most vyhořel a byl zrekonstruován v roce 1993. O kousek dál po proudu řeky ale nalezneme druhý most a ten je původní z roku 1407 a vypadá taky nádherně. Pokud máte čas, můžete využít plavbu po jezeře Luzernsee.

Jel bych znova?

Jednoznačně ano. Švýcarsko byl sen můj i mé přítelkyně a myslím, že jsme si oba tuhle zemi zamilovali. Švýcarsko není jen o Matterhornu, ale nabízí tisíce míst, kde budete sami a nikde ani noha a to byl i náš cíl. Neutratit zbytečně moc, netlačit se na horách ve frontách, tak jako poslední roky např. v Tatrách, a užít si majestátnost Alp. A to se nám myslím splnilo na jedničku.


Rada na závěr

Všechny mapy si stáhněte offline. Švýcarsko je mimo EU, roaming zde neplatí a cena za 1 MB dat může být i pár stovek. Na hranicích je dobré vypnout mobilní data a řídit se pouze podle offline map. Neplatí se zde eurem, ale švýcarským frankem. Ne všude berou karty, hlavně na horských chatách a stanicích lanovky. Dobré je mít drobné do automatů s parkováním, papírové bankovky berou výjimečně pouze na větších parkovištích. Více fotek najdete pod článkem v galerii a jakékoliv dotazy pište do komentářů. Milerád vám odpovím.
report_problem Našel (našla) jsi v textu chybu?
clear
Proč se Ti článek nelíbí?
Odeslat zpětnou vazbu
Formulář se odesílá

Komentáře

Abys viděl(a) celou diskusi, musíš být přihlášený/á.
Formulář se odesílá
Přidej komentář
Formulář se odesílá

Podobné články

Dolomity - 5 tipů na výlety

Dolomity - 5 tipů na výlety

Ferraty, turistika a trailový běh v nádherném prostředí italských velehor. Co si pro nás připravily Dolomity letos?
Tip na výlet: Na návštěvě u řeckých bohů

Tip na výlet: Na návštěvě u řeckých bohů

Božská stoupání, božské cesty, božské výhledy. Navštivte na silničním kole řecké bohy v pohoří Olymp.
Skitouring jako alternativa zimního pohybu k cyklistice

Skitouring jako alternativa zimního pohybu k cyklistice

Pokud bereme cyklistiku vážně a naší ambicí jsou i sem tam nějaké závody, snažíme se trénovat pravidelně a systematicky během celého roku. Zimní příprava je neméně důležitou součástí celoročního tréninkového plánu.

Výběr z produktů

Přejít do shopu
keyboard_arrow_up