Tip na dovolenou: Livigno, italské město milující cyklisty

Livigno je ráj pro všechny cyklisty. Od silničářů až po čistokrevné downhillisty. Ledovce, skvělé traily, tolerantní řidiči, prostě paráda. Vydáme se spolu na Stelvio, Carosello a na další krásy tohoto místa. Na skok se podíváme i do Švýcarska, jestli je tam vážně tak krásně, jak se říká...

Livigno se nachází přibližně 800 kilometrů jihozápadním směrem od Břeclavi, zastrčené ve stejnojmenném údolí, kousek od italských hranic se Švýcarskem. Není to nejkratší cesta, ale pokud milujete překrásná panoramata, máte rádi výzvy a neradi se tlačíte v houfu lidí, je tohle místo stvořené přímo pro vás.
Oproti vyhlášenému Saalbachu v Rakousku je zde mnohem klidnější atmosféra a na trailech vás nečeká jízda v nekonečném vláčku. Naopak máte spoustu času se zastavit a vychutnat si zdejší přírodu a klid.

Naše dovolená začíná

Je pátek dopoledne a my se s bráchou balíme na naši cyklodovolenou. Do první zastávky to máme přes 700 km, tak není času nazbyt a vyrážíme. Cesta autem do Itálie (z toho úsek přes Rakousko a Německo převážně po dálnici) nám trvala asi 8 hodin a my přijíždíme k vesnici Prad am Stilfserjoch. Kousek před vesnicí je odbočka na polní cestu vedoucí k místnímu lomu. O tom už víme díky Google mapám dopředu a právě zde hledáme opuštěné místo, kde hodláme přenocovat. Už je téměř tma, tak se nesnažíme na sebe nějak upozorňovat, rozbalujeme stan a hurá do spacáku.

Den 1. Passo Stelvio z tyrolské strany

• Určení: Všechny druhy kol (kromě DH).
• Náročnost: Velká. Na naše poměry extrémně dlouhé stoupání.
• Kdy vyrazit: Nejlépe brzo ráno, dokud není provoz silný. Pokud možno mimo víkend. Nejkrásnější zážitek si odnesete, když sem přijedete začátkem léta, kdy se silnice otevírá, krajnice lemují sněhové bariéry a v podhůří se zelenají šťavnaté alpské louky. Silnice je dost úzká, což při hustém provozu může snížit požitek z jízdy.
• Povrch: asfalt 100 %
• Délka: 22 km
• Převýšení: 1989 m
• Trasa: na Mapy.cz
• Záznam jízdy: na Strava.com

Probouzíme se kolem půl šesté ráno. Je sice zataženo, ale místy už dopadají skrze mraky první paprsky slunce. Balíme stan a přejíždíme na konec vesnice směr Passo Stelvio, za kterou se nachází na levé straně parkoviště přibližně pro 10 aut. Ráno není problém zaparkovat, ale doporučuji si pospíšit, volná místa budou rychle mizet. Podle map se totiž v okolí žádné jiné, větší parkoviště, nenalézá.
Je to tady! Nasedáme na kola a vyrážíme. Čeká nás přes 1900 metrů převýšení na 22 kilometrech. To vypadá v našem podání na pár hodin dřiny. Už po pár stech metrech nás začínají předjíždět první skupinky žiletkářů. Hlavní je si držet svoje tempo a nenechat se zlákat k závodění. Dávat pozor si musíte i na projíždějící auta, motorky, a dokonce i místní autobusy (ty jsou upraveny přímo pro tuhle silnici, aby se tak tak vešly do serpentin). O víkendu bývá provoz znatelně hustší než ve všední dny.


Po 10 kilometrech dorazíte do vesničky jménem Trafoi, zde naleznete i restaurace a hotely, kde se můžete občerstvit. Dáváme si chvilku odpočinek... V první serpentině uvidíte číslo 48. To označuje, kolik utrpení či radosti vás čeká. Až totiž dojedete k číslu 1, bude zbývat pouze cílová rovinka a jste nahoře.


Cestou nahoru lze doplnit vodu z místních pramenů nacházejících se kolem cesty. Na několika místech jsou i opatřeny kohoutkem, voda by měla být pitná. Tyhle prameny naleznete i na mapy.cz, ale podle počasí nemusí být všechny použitelné. Může se stát, že při velkém suchu vyschnou, takže určitě nejezdit nadoraz. Počasí se nám mění doslova z minuty na minutu, chvilku svítí a je teplo na tričko a kraťasy, ale za chvilku přiletí mrak a rázem se ochlazuje na bundu. Posledních pár serpentin projíždíme mrakem a doufáme, že nahoře vůbec něco uvidíme. V poslední serpentině se na pravé straně nachází odpočívadlo, kde určitě zastavte a pokochejte se krásným výhledem, naleznete tu i několik parkovacích míst.


Nad námi se slévají mraky do jedné šedi a začínají padat kapky deště. Nemůžeme tomu uvěřit, předpověď počasí slibovala úplně něco jiného. Šlapeme na vrchol sedla posledních přibližně 300 metrů. Tak jsme konečně dorazili. Na Stelviu naleznete několik hotelů, restaurací a stánků s rychlým občerstvením. Rovněž i stánky plné suvenýrů, cyklodresů, nálepek a dalších upomínek na zdejší místo. Pokud nechcete absolvovat takové dobrodružství s přespáním jako my, můžete si nahoře zaplatit pokoj (s bonusem západu a východu slunce), ráno sjet dolů a pak si sedlo vyšlápnout. Takto lépe pošetříte svoji energii, tak jako jsme to udělali před dvěma lety, když jsme na Stelvio jeli ze Švýcarska z vesnice Santa Maria přes Umbrail pass. Což je to podle mě méně náročná možnost výjezdu na Stelvio. A je zde i menší provoz. Zato my si teď na sebe oblékáme bundy a začínáme sjíždět v dešti dolů. Pokud vám zaprší, dávejte si pozor na povrch vozovky, protože se zde střídá mnoho různých asfaltů, tak ať vám neujede kolo. A také na brzdy si dávejte pozor, ať je nepřehřejete, opravdu tu dostanou zabrat. Sjezd nám trval okolo 40 minut a k autu dojíždíme promoklí skrz naskrz. Převlečeme se a přejíždíme ještě jednou Stelvio, tentokrát autem do Livigna.

Příjezd do Livigna

Při vjezdu do Livigna se nelekněte. Než sjedete do města dolů do údolí přes Passo dell´Eira, budete muset projet přes italskou celnici (nevjíždíte ještě do Švýcarska, ale do bezcelní zóny, takže benzín, nafta, alkohol, cigarety a spoustu dalšího je tu o mnoho levnější). Pro srovnání, cena benzínu na dálnici se pohybovala okolo 1,85 euro a zde jsme tankovali benzín za 1,10 euro. Dokonce hned na první benzínce, která je přibližně kilometr za celnicí, natankujete i LPG, které je např. v Rakousku téměř nemožné natankovat, protože v celé zemi je necelých 30 stanic na LPG, navíc podstatně dražších. Cestou dolů do Livigna projíždíme kolem bikeparku Motollino. U dolní stanice lanovky tohoto parku se nachází velké, bezplatné parkoviště, které se dá využít i při cestě do města (pěšky pár minut chůze). Na mapy.cz sice nevede z parkoviště nikde žádná stezka, ale nebojte, z parkoviště opravdu chodník vede, a vy se tak vyhnete placení 2,5 – 5 euro za hodinu parkování přímo ve městě.

I když cesta autem do Livigna přes Stelvio neměla ani 80 km, tak trvala kvůli hustému provozu, serpentinám s jízdou nahoru a dolů, kde musíte občas i zastavit a pustit auta do protisměru, téměř 3 hodiny. Unavení přijíždíme k penzionu, kde budeme bydlet. Ubytování jsme hledali přes Booking.com. Čím dřív si rezervujete ubytování, tím bude levnější a bude větší výběr. My jsme sehnali ubytování v penzionu Baita La Fonte, který se nachází necelý kilometr od lanovky Carosello 3000 a necelých 800 metrů od obchodu s potravinami (COOP). V našem ubytování nebyla možnost stravování, ale ke každému pokoji přiléhá kuchyňka, což nám vyhovovalo. Ubytování pro dva nás vyšlo celkem na 430 euro.

Den 2. Další den plný bajkování!

První dva dny v Livignu si užijeme luxus lanovky a zasloužený odpočinek pro nohy po Stelviu (aspoň si to do teď myslíme).


Dnes hlásí přeháňky, ale to nás neodradí. Abychom si odpočinuli po Stelviu, vydáváme se do bikeparku Carosello, kde si kupujeme dvoudenní permanentky na lanovku. Dvoudenní permanentka pro dospělou osobu stojí 54,50 euro a s dalšími dny navíc průměrná cena na den klesá. Tato kabinová lanovka jezdí od 9:00 do 16:30 každý den bez pauzy. Výjezd nahoru trvá okolo 20 minut a v prostřední části naleznete mezistanici, která slouží k nástupu, abyste nemuseli sjíždět až dolů (část trailů vede v horní polovině kopce a dojezd mají právě u mezistanice).
Permanentka také platí na lanovku Sitas, která se nachází na stejném kopci jako Carosello 3000, ale přibližně o 3 kilometry dále na sever. Na rozdíl od Carosella je zde kombinace kabinové lanovky (dolní úsek) se sedačkovou (horní úsek).


U kasy naleznete zdarma papírové mapy trailů. Bereme si ji s sebou do kabinky a jedeme nahoru. Nakládání kola probíhá velmi jednoduše a samoobslužně. Prostě zajedete s kolem do kabinky a je to.
Bikepass si neschovávejte do batohu, protože nahoře ho budete potřebovat pro odchod turniketem ze stanice lanovky. Cestou nahoru máte spoustu času si prohlédnout traily, které se vlní pod lanovkou, a na mapě si zvolit podle náročnosti ten, který pojedete. Nachází se tu 12 trailů od modrých (nejjednodušší) přes červené až po černé, kde doporučuji enduro či DH bike.


My vyrážíme od modrých Coast to Coast a S-way na Bike Academy, kde naleznete v prostřední části různé cvičné lávky a rock gardeny. Ale také 3 rampy různých velikostí, kde můžete zkoušet dropy. Což na začátek před skákacími lajnami, jako jsou Bikers United nebo H-dream, určitě uvítáte.

První den si cvičně projíždíme téměř všechny traily a vynecháváme pouze černé The Bomb a Enduro. Na mapce naleznete i černý Black Hill, ale po příjezdu na vrchol Modonon uvidíte zákaz vjezdu MTB, takže tohle bych nedoporučoval zkoušet. V půli dne začíná pršet a my jedeme na pokoj si něco uvařit. Po hodince prudkého deště se vracíme zpět a projíždíme s opatrností traily, aby nás něco nepřekvapilo, protože hned první lanovkou nahoru vidíme přilétat k někomu na trail vrtulník. Také doporučuji připojistit se navíc na sport, protože většina klasických cestovních pojistek na tohle nemusí platit. Blíží se 16:30, stíháme poslední výjezd. Už začíná opět pršet, ale chceme stihnout ještě vrchol (vyhlídkové místo) Modonon.


Není příliš času, jedeme od lanovky směrem doleva na jihozápad. Po 40 minutách výšlapu v mírném dešti a přes sněhové pole dojíždíme k překrásnému výhledu. No bylo by to ještě hezčí, kdyby nepršelo. Od Švýcarska se blíží bouře, takže urychleně sjíždíme zpět dolů do údolí. I přes všechnu snahu jet co se dá, sjezd trvá téměř hodinu (hlavně bráchovi) a my už jsme zase skrz naskrz promočení. Pro případ, že budete vy nebo vaše kolo vypadat, že jste se váleli někde v hnoji, naleznete dole pod stanicí lanovky i dvě hadice s čistou vodou a můžete si bezplatně umýt svého miláčka. Je zde i restaurace, pokud nejste ten typ, co by si na dovolené raději vařil sám. My jedeme zase unavení na pokoj, protože máme něco přes 60 km sjezdu v nohách, a hlavně rukách. Doporučuji trošku měkčí nastavení vidlice, pokud nemáte vyšší zdvihy. Což nemám ani já (130/130).

Den 3. A znova!

Třetí den se nese v duchu toho předchozího. Ráno znovu vyjíždíme směrem k lanovce. Už víme, co a jak, a o to rychlejší je výjezd nahoru.


Plán máme jasný. Dokud zde nejsou vůbec žádní lidé, vyjíždíme na trail Federia. Na mobilních telefonech tu zrovna nemáme signál, takže si dávejte pozor, ať se vám nic nestane. Za mě je to ten nejkrásnější trail v Livignu. Na 3km trase klesneme o 520 výškových metrů dolů. Zdá se, že to bude pořádná sebevražda dolů, ale není tomu tak. Trail vás přímo donutí někde si na chvilku zastavit a užít si toto překrásné místo. Výhled do stejnojmenného údolí Federia vás uchvátí, nádherné květinové koberce a všude kolem trati vystrkují hlavy zvědaví svišti. Na trail dole navazuje štěrková silnice, po níž sjíždíme dále dolů do údolí až do Livigna k lanovce Sitas.


Na tu také platí, jak jsem již zmínil, bikepass Carosello. Vyvážíme se s koly nahoru, zde se rozdělujeme. Každého z nás baví trochu jiný druh trailů, takže já vyrážím na červené a bratr na modré. Černé necháváme opravdu zkušeným jezdcům. Přece jen jsme na dovolené a nestojíme o zranění, o které zde není nouze. Každý den tu létají vrtulníky sem a tam. Po pár hodinách ježdění jedeme dolů, připravit si oběd, a po obědě zase nahoru. Já posbírám odvahu a vyrážím směr černá Enduro Line. Už po průjezdu úvodní bránou je jasné, že zde bude plno volný kamenů, skalky, dropy a skoky. Celý trail se nese v duchu čistokrevného endura. Ale nenechte se unést, technické úseky střídají rychlé pasáže a trail vás nenechá odpočinout. Jsou zde i zrádná místa, kde není vidět za hranu skoku, a proto doporučuji první jízdu pomaleji a zrádná místa si v klidu projít.
Na posledních jízdách nás doprovází opět déšť, sjíždíme dolů ke spodní stanici lanovky, opláchneme bajky a jedeme na pokoj. Po pár letech zkušeností jsme si s sebou vzali i fén, což využijete právě v takových podmínkách, kdy vám skvěle pomůže ve vysoušení promočených bot a oblečení.

Den 4. Pěší výstup na vrchol La Pare - nejkrásnější a nejdostupnější výhled na Livigno

• Vzdálenost: 2,5 km
• Převýšení: 300 m
• Náročnost: Nízká
• Určení: HT, Full, Gravel, pěšky.
• Povrch: 100 % štěrková zpevněná cesta.
• Trasa: na Mapy.cz

Celou noc se spouští z nebe provazy vody a nám se už nechce opět do deště. Kontrolujeme radar se srážkami (doporučuji aplikaci Windy). Vypadá to, že po obědě by se mohlo počasí umoudřit. Dnešek volíme operativně jako odpočinkový den. Oblačnost se opravdu trochu protrhává. Jedeme na parkoviště pod spodní stanici lanovky bikeparku Motollino, kde se nachází velké parkoviště s bezplatným parkováním. Z parkoviště jdeme po rozbahněné stezce na průzkum do města (lze i menší oklikou po chodníku). Dávejte si jen pozor, kdy půjdete. Jste v Itálii a i zde je zvykem odpolední siesta. Takže obvykle je mezi 12:00 - 14:00 téměř vše zavřeno. Až na restaurace a nějaké výjimky. Dokonce i benzínky fungují jako samoobslužné pouze přes terminály u stojanů. Po procházce města vyjíždíme autem nad Livigno na Passo dell´Eira. Zde se nachází parkoviště a odtud vyrážíme na přibližně 2,5 km dlouhou procházku do mírného kopce na vrchol La Paré. Ze zdejších výhledů budete mít Livigno jako na dlani. Dá se sem dojet i na kole, takže za příznivého počasí není problém si to vyšlápnout z Livigna. Dokonce přímo na vrcholu máte i webkameru, takže se můžete hezky ráno z teplé postele koukat, jaké je venku počasí. https://livigno.panomax.com/?cu=en-GB
Blížící se další přeháňka nás opět zahání zpět k autu a zbytek dne už trávíme na pokoji a plánováním dalších tras.

Den 5. Lago di Cancano - překrásná přehrada v horském údolí obklopená alpskými obry

• Délka: 42 km
• Převýšení: 903 m dle Strava.com / 1220 m dle Mapy.cz
• Čistý čas jízdy: 3 hod 30 min
• Náročnost: Střední.
• Určení: HT, Full, v nouzi gravel s opatrnostÍ sjízdné.
• Povrch: 30 % asfalt (přejezd Livigna po cyklostezce), 70 % štěrk/kameny.
• Trasa: Mapy.cz
• Záznam jízdy: Strava.com

Dnes se vydáváme k překrásným přehradám s jezery Lago di Cancano a Lago di San Giacomo di Fraele v údolí Valle di Fraele, které jsou od sebe odděleny pouze přepouštěcí hrází.
Vyrážíme po cyklostezce vedoucí údolím Livigna podél říčky, která napouští i stejnojmennou přehradu na jeho začátku. Překrásná cesta lemující potok je dokonce místy zdvojená, kdy po jedné straně je cesta pouze pro kola a po druhé straně pro pěší. Takže nemusíte kličkovat a rychle to odsýpá. Kousek za začátkem přehradního jezera nás cyklostezka svádí doprava, do údolí Valle Alpisella, které nás dovede do sedla Passo di Alpisella (2268 m. n. m.). Stoupá se po krásné šotolinové cestě a i sklon ze začátku je příjemný. Kousek před vrcholem začíná být sice strmější, ale nic, co by se nedalo zvládnout. V sedle se nachází místní salaš, kde se dají koupit výborné domácí sýry. Po lehké svačince začínáme sjíždět k přehradám. Cesta nás dovede nejprve k horní nádrži Lago di San Giacomo di Fraele. Kousek od napojení na cestu vedoucí kolem přehrady ústí do přehrady obří přívod vody napájející jezero. Mohutný hučící vodopád je slyšet už z dálky.


Obě přehrady se dají bez problému objet na kole, vidíme zde i zastávku autobusu. Opět z důvodu horšícího se počasí dojíždíme pouze na dělicí hráz a po pravé straně přehrady se vracíme. U přehrady naleznete i pár přístřešků a míst, kde se dá odpočinout a v případě deště se i schovat. Rovněž se zde nachází i wc a zděná ohniště na piknik. Krytého místa využijeme i my, když doletí další déšť. Naštěstí přeháňka tentokrát není příliš dlouhá, po 20 minutách je pryč a pokračujeme dál na základnu. Občas sice drobně prší, ale to není nic, co by se nedalo přežít. Výjezd zpět do průsmyku nám zabral poklidným tempem okolo 40 minut. Odtud vás čeká jen krásný sjezd až do Livigna. My jsme ve městě zamířili rovnou do místní hamburgrárny. Ta se nachází v Livignu přímo na hlavní třídě. Jen si dejte případně pozor na otevírací čas. Mají otevřeno jen na oběd a na večeři. Tahle 30minutová zastávka nás stála pořádně studenou sprchu v podobě prudkého deště při návratu dalších 5 kilometrů na pokoj.

Den 6. Lago Bianco - Švýcarsko

Dnes zavítáme do prosluněného Švýcarska obdivovat tamější krásy a panoramatické vláčky. Cena jednosměrné jízdenky normálním vlakem z Poschiava do Ospizio Bernina, což je stanice u jezera, stojí 12 švýcarských franků, tj. přibližně 280 Kč, cena známějším, panoramatickým vlakem, je o poznání dražší.

• Délka: 25 km
• Čistý čas jízdy: 3 hod. 20 min. (reálně 5-6 hod. celkem).
• Převýšení: 1300 m
• Náročnost: extrémní (část cesty nahoru jsme kolo dokonce tlačili).
• Povrch: lesní cesta 5 %, asfalt 20 %, velké kameny s kořeny 70 %, skála 5 %
• Určení: Full, HT, enduro.
• Trasa: Mapy.cz
• Záznam jízdy: Strava.com
• Doporučení: Tuhle trasu nikdy víc nahoru, pouze dolů.

Máme tu další den. Jediný den, kdy by podle předpovědi počasí mělo být opravdu slunečno. Proto brzo ráno vyrážíme směr Švýcarsko, San Carlo. Vesnička San Carlo se nachází přibližně 15 kilometrů za hranicemi. Kousek za kostelem, skoro u hlavní silnice, se nachází menší bezplatné parkoviště. Místními uličkami se dostáváme na cyklostezku jménem Bernina express, která kopíruje úsek jedné z nejkrásnějších železničních tratí ve Švýcarsku, po které jezdí známý panoramatický vlak.


Podle mapy vede cyklostezka kolem trati, nasedáme nadšeně na kola a myslíme si, že nás čeká relativně pohodový výjezd nahoru. Už ale po pár kilometrech zjišťujeme, že to nebude jen tak. Prudký kamenitý terén nás donutí místy sesednout a tlačit. Myslíme si naivně, že je to pouze krátký úsek. No nebyl, takhle to střídavě pokračuje další nejméně 4 kilometry. Zde, v osadě Cavaglia, se stejnojmennou vlakovou zastávkou, se cyklostezka napojuje na asfaltku přibližně kilometr dlouhou a my projíždíme krásným údolím.


Na začátku asfaltky můžete nalézt i krátkou soutěsku Giardino dei Ghiacciai s vyhlídkovými plošinami. Dáváme si krátkou pauzu a jedeme dál. Na konci silnice odbočíme při dělení stezek doprava a znovu stoupáme. Cesta ale kromě spousty nervů a ztracených sil také nabídne překrásná panoramata, např. na horské jezero Laghi da Palú (u kterého naleznete i občerstvení), na úpatí monumentálních hor Piz Palú či trochu dále Piz Bernina. Výška vrcholků se pohybuje kolem 4000 m n. m. Tento výhled vám dodá energii na poslední 2 kilometry šlapání do prudkého kopce, kolem zastávky vlaků Alp Grűm, dále nahoru ke stejnojmenné restauraci s vyhlídkou a dál už cesta vede k překrásnému jezeru Lago Bianco.


I když podle Stravy čas činí tři a půl hodiny, tak nahoru nám to trvalo okolo 5 hodin... Po dojezdu k jezeru dáme svačinu, kocháme se krásnými výhledy a také sledujeme červené vláčky, které tu jezdí snad každých 10 minut. Vedle turisticky populárních vyhlídkových vlaků zde jezdí i běžné červené vlaky pro běžné cestující. Na místní Rhaetskou dráhu lze koupit cenově výhodnou celodenní síťovou jízdenku, ale do vlaku Bernina expresu si musíte ještě k tomu přikoupit místenku. Pokud by vás tahle trasa (spíš tlačení kola) nezaujala, dá se sem od San Carla dostat právě i vlakem (zastávka u jezera Ospizio Bernina), který vám přepraví i kolo. Další možností je sem dorazit přímo z průsmyku Pass Livigno, který je necelých 6 km daleko (mtb trasa), nebo po silnici přibližně totéž (verze pro silničky). Otáčíme se a vyrážíme zpět na sjezd.


Sjezd je plný volných kamenů, a především všudypřítomných lidí mířících od vlaku dolů. Proto je třeba zachovávat ohleduplnost. Rovněž pozor na retardéry, které brání tomu, abyste přejeli křižující trať vlaku příliš rychle. Pokud půjdete zespodu, cestu si dobře prohlédněte, ať víte, co vás kde čeká za nástrahy.
Ale pokud vyjedete vlakem nebo se k Lago Bianco dopravíte jinak, buďte opravdu opatrní. U stanice Cavaglia se odděluje asfaltová silnice od cyklostezky. Zde se rozdělujeme i my. Bratr vyráží po silnici a já po stezce, kterou jsme sem dojeli. Oproti dowhnillovému sjezdu po trailu je jízda po silnici pohoda. Sice musíte ještě navíc nastoupat něco přes dvě stě výškových metrů, ale při následném sjezdu dolů to zase není taková rozbíječka. Po půl hodince opravdu výživného sjezdu, kdy už nemůžu téměř udržet brzdové páčky, dojíždím na místní asfaltku. Odtud jen přejedeme 2 kilometry na parkoviště a můžeme vyrazit zpět na pokoj.

Den 7. Livigno pass / Laghi Forcola

Na poslední výlet se jedeme podívat horní částí údolí Livigna, ke třem jezerům Laghi Forcola, až ke švýcarským hranicím.

• Náročnost: střední / těžká.
• Délka: 32 km
• Převýšení: 500 m na kole, 340 m pěšky.
• Povrch trasy: pro bike: asfalt 20 %, zpevněná polní cesta/šotolina 80 %.
• Pěší část: kamenné pole, stezka po úbočí po chodníku cca. 30 cm šířka.
• Čistý čas výletu: 3 hod. 50 min.
• Určení: HT, full, Gravel
• Doporučení: turistické boty, s opatrností i cyklotretry

Poslední den vyrážíme celkem brzy, dokud přeje počasí, okolo sedmé ráno. Slunce se dere přes vrcholky hor do spícího údolí a my lehce mrzneme. Podle teploměru je pouze 5 stupňů. Vyrážíme opět na cyklostezku vedoucí údolím Livigna, po které jsme již jednou jeli k Lago di Cancano. Tentokrát nejedeme na sever, nýbrž na jih.


Stoupání je mírné a celkově příjemné. Tak akorát na rozehřátí. Pozorně kontrolujte mapu. My u kempu jedeme dál po asfaltové komunikaci, což se ukázalo jako chyba. Musíte si hlídat značky a sjet chvíli na chodník kolem řeky. Ten vás dovede k hlavní silnici, kterou přejedete, a jedete dál po cyklostezce. Než jsme tohle zjistili, udělali jsme si lehkou zajížďku, ale nic strašného. Usmívá se na nás sluníčko, které osvětluje polovinu údolí. Pokud pojedete ráno, máte velkou šanci spatřit spoustu svišťů, kteří vám budou doslova přebíhat přes cestu. Cestou budete přejíždět malé potůčky, ale nejde o nic hrozného. Pěší turisté mají smůlu. Na lávky tu většinou nenarazí.
Poslední úsek prudce stoupá. Začínají serpentiny s volným kamením, takže sesedáme a posledních 200 metrů tlačíme. A je to. Jsme v průsmyku Livigno, přes který pokračují silnice i naše cyklostezka dál do Švýcarska. Nachází se zde i obchod, který je taky "Duty Free“. Takže zde můžete před odjezdem domů, na posledním místě před vstupem do Švýcarska, nakoupit např. levný alkohol či tabákové výrobky. Toto a další výrobky však lze převézt přes státní hranice bezcelně jen v rámci povolených limitů. Na tomto odkaze naleznete vše potřebné.


My zamykáme kola u značky s mapou a vyrážíme dál pěšky směr Laghi Forcola. Opravdu NEDOPORUČUJI nést kolo s sebou. Cestou potkáváme duo cyklistů, kteří kola snášejí dolů. To je tak všechno, co tu s kolem můžete dělat. Cestu je problém projít v tretrách, protože chodník je opravdu úzký, a i tak je vyhýbání občas problém. Výšlap nahoru dává až překvapivě zabrat. Ale není divu, vrchol je ve výšce téměř 2700 metrů a řídký vzduch spolu s únavou se už taky projevují.
Po hodince a půl chůze se dostáváme k jezerům. Výhled je prostě dokonalý. Třpytící se voda a v pozadí překrásné údolí, ze kterého vystupují vrcholky třítisícovek. Ke všem třem jezerům se dá bez problému dostat, protože jsou od sebe jen pár desítek metrů. O pár set metrů dál, za nízkým hřebenem, se na švýcarské straně nachází další jezero, Lej Grand. Na to už ale nemáme motivaci. Dáváme si raději zaslouženou pauzu, pár fotek na památku, no prostě si užíváme poslední chvíle v tomhle koutku překrásné země.


Pomalu začínáme scházet zpět do průsmyku. Cestou nahoru potkáváme další pár, který nese kola. Tentokráte nahoru. Zkoušíme je varovat, že toto opravdu není dobrý nápad. Marně. Nesou je dál. Za necelou hodinku jsme zpět v sedle u kol. Stačí odemknout zámek a je to tu. Poslední sjezd dovolené.
Nahoru údolím už proudí o mnoho víc lidí než ráno. Při sjezdu si dávejte pozor na cestu, všude jsou tu krávy. A když ne krávy, tak koně nebo jiná zvířata. Všechna se tu pasou volně, tak je není třeba stresovat. Navíc na cestě můžete snadno přejet nějaký ten jejich „dárek“, tak ať nemáte po průjezdu voňavku zdarma. Opravdu to je cítit dlouho, to mi věřte.

My už dojíždíme do Livigna, prolétneme městem a je konec. Zbývá zabalit si věci, naložit kola a hurá domů.

Rada na závěr

Pokud povezete domů nakoupené věci podléhající celním limitům pro dovoz (limity EU při cestě přes Itálii, či navíc švýcarské limity při cestě přes Švýcarsko), doporučuji si tyto věci umístit na dobře přístupné místo (např. okraj kufru auta), tak jako my. Při celní kontrole na výjezdu (i v noci) stačilo otevřít kufr, celník si prohlédl předložené tašky s jejich obsahem a pustil nás dál bez další, důkladnější kontroly. Doporučuji být milí, klidně vás může nechat vyložit úplně všechno a to opravdu s plným autem nechcete. A že jsme to při cestě už viděli. Pokud jste se dostali při čtení až sem, děkuji za pozornost. Snad se vám můj popis dovolené líbil a někomu snad ulehčí a zpříjemní dovolenou a pobyt v Livignu. Na případné dotazy velmi rád odpovím v komentářích pod videem, na Youtube nebo zde v diskuzi pod článkem.