Rozhovor: Dominik Puffer, od trialu k velkým kolům

Napříč světem můžeme sledovat skvělé jezdce, kteří přešli z trialu do endura nebo sjezdu. Jedním z nich je i Dominik Puffer, od kterého jste mohli vidět již několik úspěšných videí.

S Dominikem se známe už řadu let a byl jsem u toho, když pomalu z trialu přecházel na enduro, a ten progres byl až neuvěřitelný. Pro mnohé z nás je jeho styl ježdění úplně jiným vesmírem a opět se ukázalo, že trial jako základ pro ježdění je nejlepší volba.

Čau Dominiku, díky, že jsi přijal pozvání k rozhovoru a požádal bych tě, aby ses nám tu trochu představil.
Čau Koli, já díky za pozvání. Jmenuju se Dominik, je mi 28, narodil jsem se a žiju v Českých Budějovicích, jsem vysloužilej trialista, milovník všech bajkových disciplín a úplně obyčejnej týpek. Rád fotím, řídím auta, motorky, všechno, co má řidítka nebo volant.


Trial, jak to vše začalo? Vedli tě k tomu rodiče, nebo sis na to přišel sám? Od kolika let jezdíš?
Jsem z trialový rodiny, děda byl u zrodu trialu v Čechách a s tátou jezdili jak cyklotrial, tak mototrial. Od malička jsem viděl tátu skákat na kole a samozřejmě jsem to chtěl dělat taky. Když mi byly 4, tak mi táta postavil kolo ze starého bmx, které koupil někde na burze, v tu chvíli jsem tomu propadl a už se všechno točilo kolem trialu.

Jak dlouho trvá, než se naučíš nějaké základy, abys byl schopen nějak obstojně zvládat překážky?
To je hrozně individuální, někdo má talent a jde mu to rychle a někdo přesně naopak. Podle mě, aby se člověk naučil nějaké úplné základy, musí se tomu intenzivně věnovat alespoň rok.


Co závody? Od kolika let jsi začal závodit a kam si to až dotáhnul? Zúčastníš se občas ještě nějakého MČR?
Závodit jsem začal, když mi bylo 6. Svůj první pohár jsem vyhrál v roce 2000 v Blansku. Těch úspěchů zas tolik nebylo, ani si je všechny nepamatuju, ale co stojí za zmínku, je asi 3. flek ve Francii na MS, tenkrát v kategorii do 13 let, myslím. Několikrát jsem byl vicemistr republiky, jednou i mistr a jednou vicemistr Evropy, ale to je všechno dost dávno. Každopádně jsem toho objezdil strašný množství a za ty zkušenosti a zážitky jsem moc vděčnej. Teď už jsem trialový důchodce a jezdím dva závody MČR ročně, a to ty, které sám pořádám, abych to neměl daleko.

Co tě donutilo zkusit enduro? Byl si už otrávený z trialu, nebo to bereš tak, že je to přirozená cesta? Když to vezmu od sebe, tak jsem několik let jezdil na dirtu, a nakonec jsem si k tomu velkému kolu taky došel a začal jezdit víc v lesích a objíždět bikeparky.
Otrávený bych to asi nenazval, spíš byly prostě choutky zkoušet něco dalšího a nezabřednout celej život u jedný disciplíny. Na enduru můžeš krásně použít všechny dovednosti na kole, který ses kdy kde naučil, a z ježdění je pak mnohem intenzivnější zážitek. Ať už jsi byl trialista, dirtař, sjezdař, nebo XCčkař, každej se tam najde a víme, jak to pak vypadá krásně, když má někdo od každého kousek a použije to na enduru.


Jak bylo těžké prosadit se na velkém kole? Velký skoky, těžký technický věci na přírodních překážkách a proměnlivý povrch…
Co se týče techniky, tak v tom se úplně vyžívám. Skalky, kořeny, prudký věci, to je moje. Začala mě hrozně bavit i ta rychlost a ty proměnlivý povrchy. To, jak musíš řešit, jak to zrovna teď zagripuje, o jaký břeh se opřeš, kterou nerovnost pumpneš, aby ses narychlil, atd. Velký skoky mě taky moc baví, ale je to něco, co mi pořád dělá problém a z čeho mám strach. Stejně tak různé triky ve vzduchu, ale dokud mi to zdraví dovolí, tak toho chci co nejvíc dohnat. Už ale přemýšlím jinak než 18letý zabijáci, chci si ježdění hlavně užít a nezkazit si to nějakým zraněním.

Co tvoje závodní ambice v enduru? V České Enduroserii jsme tě mohli vidět na bedně v hobby kategorii, chceš jít dál tímhle směrem závodění, nebo si spíš užívat zábavu na trailech?
Závodní ambice už moc nemám, na enduro závody jezdím si hlavně užít víkend plnej ježdění. Za ten závodní víkend toho člověk zažije fakt strašnou nálož. Najezdíš desítky kilometrů v krásné přírodě na krásně připravených erzetách, kde se kolikrát normálně jezdit ani nesmí. Kempuješ s kámošema, popíjíš pivo, griluješ maso, prostě malá dovolená. Když mi to časově klapne, tak jsem tam už od pátku, né proto, abych najezdil erzety, ale abych si co nejvíc zajezdil. To jsou pak tři dny intenzivního ježdění, to je to, proč hlavně jedu, co nejvíc si zashredit. Ze začátku jsem jezdil hobbíky, ale celou minulou sezónu už jsem poměřoval síly s elitou. Já ještě spadám do tý nejprestižnější kategorie 21-29 let, kde jsou fakt strašný hovada a rovnat se jim je hodně těžký. I tak je ale fajn být spíš dvacátý a porovnat síly s nejrychlejšíma v ČR, než vyhrávat hobbíky. I když si závodní víkend užívám, tak z neděle jsem vždycky trochu nervózní a v závodě chci klukům aspoň trochu zatopit. Vloni jsem jel myslím 3 závody Enduroserie a ve všech jsem byl v top 20, to byl pro mě úspěch. Poslední závod na Špičáku mi docela sednul a dojel jsem dokonce na 6. fleku. Jo a vlastně jsem taky zajel bednu na Blinduru. Teď to vlastně vypadá, že ty závodní ambice mám, hehe. Závodění mě vždycky bavilo a baví pořád, jen už myslím na to, abych byl hlavně v cíli celej a spokojenej.

Můžeme tě vidět jezdit na kole od Commencal, jak tahle spolupráce vznikla? Obecně jak si myslíš, že je těžké dosáhnout spolupráce s nějakou značkou?
Mně se vždycky Commencaly líbily ze všech kol nejvíc. Tenkrát jsem si koupil pevnej enduro rám Meta HT, poskládal si kolo a natočil na tom video Try It All 2. To mělo celkem úspěch a ozvali se mi z Commencalu že chcou video použít jako reklamu na Metu HT. Asi měsíc nato se mi ozval Kamil Tatarkovič, jestli nechci s nima něco vymyslet. Měl jsem z toho ohromnou radost, ale bohužel jsem ho musel odmítnout, protože jsem si před pár dny plácnul na spolupráci s někým jiným. Po sezóně mi to ale furt vrtalo hlavou a táhlo mě to nejen ke Commencalu, ale hlavně k FDF bikeshop crew. Napsal jsem Kamilovi a na další sezonu jsme to dali dohromady! Letos už je to třetí sezóna, co mě kluci podporujou, a já jsem strašně vděčnej, že do týhle super party patřím. Cítím se tam jako doma. Navázat spolupráci s nějakou značkou není sranda, člověk musí mít co nabídnout, aby pro tu značku měl nějaký přinos. V dnešní době mít třeba velký dosah na sociálních sítích. Nebo bejt úspěšnej závodník, nebo třeba natáčet videa, které se budou líbit a obstojí v dnešním přehlceným světě. Záleží taky, o jakej spolupráci se bavíme. Jestli chceš fasovat kola jak ponožky, nebo mít jen pár procent slevu na nákup materiálu. To pak bude o dost jednodušší.


Co rozhodně stojí za zmínku, je videotvorba, kterou společně s ER Crew tvoříte. Můžeme zavzpomínat na videa Try it all, která měla úspěch na pinkbike.com a teď nově Four stones, o kterém ti vyšel článek na jednom z českých webů. Pro koho jsou tato videa míněna? Je za nimi vždy strašně práce, ať už s přípravou trailů, nebo samotné natáčení a postprodukce, baví tě to stále a stojí to za to?
Jo, natáčení videí nás dost baví! Parta ER crew je pár nadšených bajkerů, co rádi i fotí a natáčí. Dva z nich se tím dokonce živí a to spojení bikera s videomakerem pak dopadá nějak takhle. Vždycky jsme dělali každý video hlavně pro radost a pro ty zážitky s tím spojený. To, že někdy bude naše video na pinkbike Video of the day a bude pod ním desítky krásnejch komentářů z celého světa, o tom se nám ani nezdálo. Jsem rád, že se nám v dnešní přehlcený době videama něco takovýho povedlo. Už to ale nechci hnát nikam dál, na světě je strašně moc dobrejch bajkerů a furt do nekonečna posouvat laťku nejde. Cílem těch projektů je, si to hlavně užít a né si zlámat nohy. Tím nechci říct, že končíme s videama, jen že nemám ambice dělat videa na světové úrovni, stačí mi, když se to bude líbit u nás a nám. Všechno, co teď natočíme, hrdě orazítkujem logem FDF a poskytnem to klukům jako materiál, s kterým můžou naložit, jak chtěj. Udělat během sezóny nějaký video je jedna z mých protislužeb za to, co dělají kluci pro mě. Jestli mě to pořád baví a stojí mi to za to? Rozhodně! Jak už jsem říkal, při tvorbě toho videa toho vždycky zažijem hroznej ranec a už jenom ty zážitky za to stojí!

Jak dlouho trvá příprava jednoho videa? Od nalezení spotu, po úpravu, aby to bylo jezditelné, natáčení až po finální produkt? Jsou to dny, týdny, měsíce…?
To je různý, někdy měsíc, někdy rok. Vždycky trvá nejdéle ten spot najít a vytvořit. Natočený je to většinou během pár dní a pak se to zasekne ve střižně. V jakékoliv fázi to vždycky nejvíc stojí na tom, abychom se všichni dokázali sejít a začít na tom makat. Vloni jsme se zúčastnili contestu TT 29hours na Trutnov trails a tam jsme třeba zvládli udělat celkem plnohodnotný video za 29 hodin se vším všudy. Naopak projekt 4 kameny jsme pomalu dělali asi rok a půl. Je to různý.


Máte v plánu nějakou další natáčecí akci? Můžeme se těšit na další nálož techniky?
Máme! Snad všechno půjde podle plánu a během roku to zvládneme všechno realizovat.

Další z činností, které děláš, je výuka techniky, a to jak pro dospělé, tak pro děti. Jak jsi s tím začal, kde vznikla ta myšlenka?
Začalo to tak, že za mnou asi před šesti lety přišel pan František Špale (předseda ÚAMK České Budějovice) a zeptal se mě, jestli neuděláme biketrialovou akademii. Pan Špale pomáhá jihočeskému trialu už desítky let, pořádal cyklotrialové závody s mým dědou, pak s mým tátou a dneska to dělá se mnou. Je mu 81 let a už skoro 20 let je v důchodu. Klub je ale pro něj všechno a tráví tam většinu svého času. Tenkrát mě ta jeho myšlenka zaskočila, protože to je velká věc, ale po pár dnech přemýšlení jsem si řekl, kdo jinej by to tady měl dělat než já. A tak vznikla první jihočeská biketrialová akademie. Za tu dobu se toho událo strašně moc, to vám nebudu celé vyprávět. Každopádně dneska je na jihu Čech plnohodnotná biketrialová akademie, která trénuje cca 30 dětí, má hektarový krásnej trialpark, pořádá ročně dva závody pro obě trialové federace a ja jsem na to celé moc pyšnej! Samozřejmě to nedělám sám, s veškerou organizací mi pomáhá pan Špale a tři tátové kluků, kteří jsou s náma od začátku. Trenéři jsme tři, občas čtyři a každej z nás dává do klubu kus ze sebe. Co se týče výuky techniky pro dospěláky, tak to jsem dost omezil, mám jen pár lidí, které trénuji individuálně. Mám co dělat skloubit práci s akademii a najít si čas na svoje ježdění.

Jak se daří výuce teď v covidu, není to překážkou? Přece jen velká skupina lidí není úplně to pravý ořechový.
Tahle covidová doba je šílená, ale musíme se s tím popasovat jako s každou jinou překážkou. Dlouho jsme měli tréninky rozdělené na několik menších skupin, abychom splnili vládní nařízení. Nějaký čas jsme museli tréninky úplně zastavit. Dneska už je to ale lepší a trénuji v plném nasazení.

Máš v plánu do budoucna dělat i nějaké vícedenní kempy? My dva jsme se potkali jako instruktoři na jednom kempu a rozhodně jsi tam měl z nás nejvíc co předat, za mě by to bylo určitě prospěšný, strávit s tebou víkend trénováním techniky.
Jsem zase pozvaný na nějaké kempy jako instruktor, ale udělat nějaký svůj jsem se zatim neodhodlal. Uvidím časem. Dneska je v tomhle oboru obrovská konkurence a nejsem si jistý, jestli bych v ní obstál.


A jak vidíš svou cyklistiku v budoucnu? Máš nějaký cíle, co by sis chtěl splnit? Třeba zaskočit lajnu na jednom z Fest Series nebo si zajezdit ve Whistleru A-line, cokoliv?
Asi bejt sám se svojí jízdou spokojenej. Naučit se všechny prvky, pohyby, triky, o kterých sním. Samozřejmě zajezdit si ve Whistleru v mekce MTB, to je jasný. To je jeden z plánů, který chci během příštích pár let uskutečnit.

Dominiku, já myslím, že jsme toho probrali dost a necháme si ještě něco do dalších rozhovorů. Za náš celý bike-forum tým ti přejeme, ať to jezdí, a hlavně bez zranění. Pokud chceš ještě něco sdělit, někomu poděkovat, teď máš prostor.
Děkovačka musí bejt. Díky moc tátovi a mámě za to, co všechno udělali pro to, abych byl tím, kým dneska jsem. Díky moc FDF crew za všechno, co pro mě dělají, a za to, jak ryzí lidi to jsou. Přeju vám všem hodně štěstí, spoustu zážitků na kole a žádný zranění, čůůs

Závěrem

Pokud máte zájem se podívat na některé z Dominikových videí, zkuste například Try It All 2, nebo poslední video výtvor z dílny ER Crew 4 Stones.