Moje poprvé na “grevlu”, aneb gravel pohledem “žiletkáře”

Momentálně je přede mnou radostná chvíle, a to výběr nového kola. Jak už název článku napovídá, řeč je o gravelu. Pokud se nacházíte ve stejné situaci nebo jste ve fázi, kdy nad tím začínáte uvažovat a srovnáváte si pro a proti, třeba vám následující řádky mohou pomoci s rozhodováním.

V článku se zamýšlím nad samotnou kategorií gravel, srovnávám s žiletkou, s XCčkem a vůbec si tak polemizuji nad tím vším.

Slovo na úvod, aby vše zapadalo do kontextu


Hned ze startu se sluší říct pár věcí o mé maličkosti, i když vzrůstem “veličkosti”:
Jsem celoživotní žiletkář, odkojený na “favoritce”, na které jsem jako “týnejdžr” v devadesátkách řádil všude možně i nemožně. Poté jsem si dal dvě děti pauzu, abych se před pár lety vrátil zpět do sedla, jak jinak než žiletky. Jsem nenáročný hobík a jezdím pouze pro radost z pohybu. Nemám závodní ambice, už jenom proto, že s sebou vozím sto kilo živé váhy. MTB mi nikdy moc neříkalo a neříká, ale občas do lesa rád zavítám a svezu se po lesních cestičkách, proto tu a tam na své XC sednu. Tady mi začíná gravel dávat smysl.

Staříkovi táhne už na 30.

Jak to všechno začalo a proč přemýšlím o gravelu?


Drtivou většinu času trávím na kole sám. Ovšem poslední dva roky se nám s kamarádem začíná tvořit taková tradice v podobě sobotních vyjížděk. Někdy si dáme stovku, někdy dvě. On na gravelu a já na žiletce. No a tady to vše začalo. Trať vybíráme tak, abych ji já byl schopný projet, což znamená asfalt. Ne vždy je samozřejmě povrch stoprocentní, a tak když je potřeba, vydám se i na šotolinu nebo na ujetou polní cestu. Nerad, ale musím, že jo. Jezdím pětadvacítky pláště a tlačím tam 7 atmosfér. Na asfaltu to letí, na polní cestě to hodně drncá, a navíc musím zpomalit. To byl první důvod, proč jsem začal o gravelu uvažovat, i když do té doby jsem zastával názor, že tato kategorie kola je naprosto zbytečná a raději budu mít silničku a horáka než jakýsi hybrid.

Vyhraje to u mě nakonec tenhle krasavec?Zatím si nejsem jistý, ale vypadá skvěle.


První dny na gravelu


A tak když už jsem povolil ve své zatvrzelosti a připustil, že by gravel mohl mít smysl, dostal se mi do rukou Kellys Soot 70 model 2022. Na chvilku, na vyzkoušení. Jedná se o jedenáctikilové kolo s hliníkovým rámem, karbonovou vidlí, jednoplackou, géerx a čtyřicítkách gumách. Představení tohoto modelu se určitě na BF objeví, proto se o něm nebudu nijak rozepisovat.
Podmínky v tu dobu moc nepřály projížďkám v přírodě, tak mé první rande proběhlo na asfaltu - na cyklostezce. Bylo to takové to nesmělé poznávání a oťukávání, co si k sobě navzájem můžeme dovolit. Musím říct, že už po prvních kilometrech jsem se přistihl, že se křením jak blbec a celou cestu jsem nedokázal ten úsměv dostat z ksichtu. Na konci vyjížďky mi bylo jasné, že kola z gravel kategorie se dostanou do užšího výběru.

Druhý den jsem trochu přitlačil a říkal si, že jestli chce mít místo v mém životě, musí mi ukázat, co umí. Vyrazili jsme opět převážně po asfaltu, les a polní cesty nepřichází v úvahu, minimálně dokud zase nepřimrzne, ale našel jsem spoustu míst, kde jsem mohl vyzkoušet potenciál - šotolina, škvára, asfalt rozpraskaný od prorůstajících kořenů stromů. A zase jsem se křenil. Tady jsem ocenil širší pláště. Když si vybavím jen obyčejný přejezd po panelce, jak musím na žiletce s rozumem vybírat cestu nejmenšího zla, tak už jen v tomto případě mé srdce plesá.

Třetí den jsem si chtěl ujasnit jinou věc. Může gravel nahradit žiletku? Myslím tím pro mé potřeby - hobík, připomínám. A tak jsme si vyrazili na delší vyjížďku. 1 stupeň a vítr 7 m/s sice není nic moc, ale když musíš, tak musíš. Lehce jsem přifoukl gumy a společně s kamarádem jsme si dali naši první letošní gravel stovku. Nešlo mi o to, jak se vypořádá s terénem, tentokrát mi šlo o pohodlí, zjistit, jestli to má dostatečný počet převodů. Prostě mohl by z toho být dlouhodobý vztah, nebo jen občasné rozptýlení?

Na rovinatém profilu a z 95 % na asfaltu jsme tento chladný únorový den strávili v sedle 5 hodin a 110 km. A pro mě to byly cenné kilometry, které mi ujasnily vše, v čem jsem si ještě nebyl jistý.

Zima jak blázen, ale na půjčeném gravelu mě to fakt bavilo.

Resumé


Po třech vyjížďkách a cca 200 kilometrech jsem došel k následujícímu názoru a rozhodnutí. Gravel je rozhodně zajímavá kategorie. A když jsem se zbavil toho přesvědčení, že musím mít silničku, abych byl rychlejší, otevřely se mi oči. Já se přece nepotřebuji pokoušet o KOMy na rovinkách. Takže nepotřebuji tenké pláště. Nepotřebuji létat 40 km/h a rychleji. Takže vyjdu i s jednopřevodníkem. Nepotřebuji už honit kilometry a něco si dokazovat.

Na druhé straně stále chci silniční kokpit, chci mít možnost sjet ze silnice na lesní cestu, chci pohodlí.
Proto na otázku, jestli může gravel nahradit silnici, si odpovídám ano. V mém případě ano. Znovu opakuji, že se na věc dívám pohledem hobby cyklisty. Gravel mi tedy nabízí vše, co silniční kolo, s bonusem v podobě možnosti opustit asfalt, což při dosavadní četnosti mých výletů do terénu znamená, že mi může i plně nahradit XC.
Po mnoha letech a desítkách tisíc kilometrů na silnici tak bude tato nová disciplína příjemnou změnou a nové kolo asi i dalším impulzem k častějším vyjížďkám. Teď už přichází ta příjemnější část - vybrat si.

Prošli jste si podobným rozhodováním a gravel nahradil plnohodnotně hardtaila a silničku? Nebo jste nakonec zůstali u kombinace bajka a silničky, protože prostě nechcete kompromisy? A jsou to vlastně kompromisy?

Související téma ve fóru

Komentáře

Pro zobrazení diskuse se prosím přihlaste nebo zaregistrujte.