Rozhovor: Alois Kaňkovský - chybí široká základna mladých

Když jsem si chystal otázky pro rozhovor s Lojzou Kaňkovským, sešlo se jich více než dost. Některé napadly přímo mě, některé zase jiné. Ve videu jsme ale nakonec nechali jen deset z nich, a tak vzniklo video pod pracovním názvem “Deset otázek na...”

Byla by ale škoda, aby se nedostalo na všechny otázky, a proto zbylé, které ve videu nezazněly, najdete níže.

Byl pro Tebe někdy někdo inspirací nebo vzorem?
Asi jsem nikdy žádný vzor neměl, ale co bych chtěl vyzvednout, je určitě to, že jsem měl vždy kolem sebe skvělé lidi. Ať do bylo v Dukle, ať to bylo teď v Hradci (v Elkovu), vždy jsem měl kolem sebe spoustu dobrých lidí. V Praze to byl např. Kadlíny, který mi sice nijak neradil, ale já jsem si z něho vytáhl, co jsem potřeboval, a tak nějak jsem si to vzal k srdci a z toho jsem čerpal.


Objel jsi spoustu závodů i mimo Českou republiku. Liší se nějak závody v zahraničí od těch “doma”?
Ano, rozhodně se závody liší. Pokud jsem jel někam mimo Českou republiku, pak to bylo na závod pod taktovkou UCI, ve většině případů na pozvání, kde narazíš na mnohem silnější kluky než tady. Když jsme jeli s Elkovem tady, tak si nás jako jeden z nejsilnějších týmů všichni hlídali, kdežto v zahraničí to bylo mnohem rychlejší a tvrdší. Mně osobně se asi nejvíc líbilo v Číně, protože jsme dráhaři a závody v Číně nám seděly a prakticky jsme vyhráli, co se dalo. Byly to velmi rychlé závody, bylo to po rovině, dokonce po dálnici, takže tam nebylo žádné omezení. Navíc v tu dobu jsme byli v Dukle super parta. Pak, po příchodu do Elkovu, jsme jezdili závody v Polsku nebo ve Francii a setkávali se s nejlepšími týmy Evropy, takže toto byl taky skvělý zážitek.

Co říkáš na elektrokola?
(smích) Teď to každý zavrhuje, že to prostě není dobrý a že neděláš nic, já si ale myslím, že pro určitou skupinu lidí je to super. Třeba pro starší lidi, kteří chtějí někam dojet, doslova vypadnout z domu, dojedou dál, můžou dojet např. odsud (z Veselí nad Moravou) na Bunč, tam si dají kafe nebo cokoliv a můžou pohodě dojet zpět domů. Prostě vypadnou z domu a jsou v přírodě. Takže já osobně s tím nemám problém.


Nikde jsem nezjistil, jakou máš školu. Vystudoval jsi střední, nebo dokonce vysokou školu? Jak se Ti dařilo skloubit tréninky a školu?
No úplně mi to nešlo. Navíc ve třetím ročníku střední školy jsem se na to vykašlal, což nevěděli ani rodiče. Byl jsem takový průserář a možná proto, že jsem byl páté dítě v rodině, už na mě nekladli takové nároky, takže jsem studiem tak nějak proplouval a pak se na to vykašlal. Byl jsem automechanik, nebo spíš jsem se o to snažil, ale do školy jsem chodil jen sporadicky. Teď, když se ohlédnu, vidím, že jsem to podcenil a dalo se to zvládat, o to víc se teď snažíme dát dceři takové základy, aby bylo studium na prvním místě.

Pavel Misař: I když jsi ukončil profi kariéru, budeš stále protáčet kola, nebo zkusíš i jiné sporty? Jaký máš doplňkový sport?
Určitě na kolo nezanevřu, jezdím stále, teď už jen tak obden, z nostalgie, ale prostě mě to teď bere. Prostě nemusím na trénink a to mě baví, takže vždy alespoň na dvě hodiny vyjedu. A teď, abych se unavil, jsem začal chodit v Olomouci dvakrát týdně na ultimate fitness, na cross fit. Prostě pořád musím něco dělat.

Bohemiacyclinggirl: Jaká je Tvá nejoblíbenější kavárna a jaký zákusek máš nejraději?
Určitě je to kavárna v Bořeticích, kde mají výborné kafe. Těch kaváren je strašně moc a nemám kavárnu, kam bych vyloženě jezdil, ale mezi oblíbené patří i pekárna v Ratíškovicích, kde je “levná káva” a výborné pečivo.

Štěpán Glombek: Jakému týmu v profi pelotonu fandíš nejvíce?
Nemám vyloženě oblíbený žádný tým, tím spíše mám raději jednotlivce. Mám rád Sagana, který prostě dělá šou, Fuglsang je výborný, Valverde je výborný, prostě nemám někoho, komu bych vyloženě přál, ale je pravdou, že poslední dobu docela fandím Tratnikovi. Vedle nich je ale spousta dobrých lidí, kterým fandím.

Štěpán Glombek: Pokud srovnáš cyklistiku teď a před pěti let, jak vnímáš rozdíl pěti let?
Asi by to pořád chtělo věnovat více pozornosti cyklistice od nejnižšího věku a do 23 let všeobecně. Je potřeba široká základna. Když vidím, jak je to v Belgii, Holandsku, nebo i v jiných zemích, tak tam je obrovský výběr z těch mladých závodníků a od toho se odvíjí vše. Tady je jen pár kluků, kteří jsou jakýmsi způsobem dobří, ale chybí systematičnost a následně s tím nemají tito mladí takové možnosti, např. jít do některého ze silných týmů. Prostě tady chybí silný tým mladých závodníků. Možná by to pomohlo nalákat kluky třeba právě z Holandska nebo Belgie, aby se kluci promíchali. Z mého pohledu je to pro Českou republiku škoda.


Byla každá Tvá vyjížďka tréninkem, nebo došlo i na takovou, v jejímž průběhu jsi zastavil na kávu nebo zákusek?
Dá se říct, že když jsme byli na soustředění, tak je to striktně dáno a na něco se soustředíš, ale potom je převážná většina tréninků, na kterých si to musíš udělat hezké. Odjedeš si úseky, intervaly, ale potom si jdeš na kafe a dáš si dortík a potom pokračuješ čerstvý dál. Převládaly tréninky, kdy jsem tady trénoval s fajn kluky, Lechym, Bártičem, Pepou Černým a to je zrovna taková parta, se kterou kvalitně odtrénuješ, a ještě si to užiješ, no prostě zastavíš třeba někde na zmrzku.

Co Ti vždy nejvíc fungovalo v přípravě nebo samotném závodě?
Vždy jsem zastával to, že když byla v týmu nebo po cestě na závod sranda, prostě když byla prdel, tak byl ten tým uvolněný a vždycky se dařilo. A to se přeneslo i do toho závodu a byla spousta dobrých momentů, kdy byla sranda i v průběhu závodu, byla vyloženě prdel. Každý věděl, co má dělat, co má na starosti, každý měl každého vypozorovaného a viděl jsem, jak kdo v závodě funguje, a poznáš, kdo jak na tom je, mnohdy to byl stereotyp, takže pro mě bylo vždy nejdůležitější, aby byla sranda. To bylo pro mě stěžejní.


Co vnímáš jako největší pokrok ve vývoji kol?
Celý život jsem jezdil na Authoru a teď jsem přestoupil na Willier, na kotoučovky a na elektriku a ten pokrok šel vidět. Všechno se to zrychluje. Aerodynamika, pevnost, kola, kotoučovky, elektrika, všechno super. Za mě osobně prostě kotouče nebo elektrika rozhodně ano.

Radek Kašík: Jaký je rozdíl mezi Authorem a Willierem?
Tak určitě je tam pokrok v tom vývoji, Author měl pořád bowdeny venku a neměl kotoučové brzdy a byl to prakticky 4 nebo 5 let stejný rám, zatímco Willier je model 2021, je moc šikovný, vše je schováno, je aerodynamický, je pevný, má kotouče a je znát velký pokrok.


Závěrem chci za všechny Lojzovi vzkázat a popřát, ať se mu i v další kariéře a osobním životě daří a ať ho neopouští ani zdraví, a už vůbec ne jeho smysl pro humor.

I v budoucnu se chceme setkávat s dalšími zajímavými lidmi ze světa cyklistiky, a to nejen v prostředí kavárny, jak tomu je v tomto videu, ale klidně i na vyjížďce a otázky pro budoucí hosty chceme chystat společně s vámi, např. prostřednictvím sociálních sítí. Tak například ve storce (příběhu) na našem Instagramu vás budeme informovat o tom, s kým chystáme rozhovor, a vy můžete položit otázku jako odpověď nebo reakci na storku. Stejně tak to bude i na našem Facebooku.