Servisní tip: Výměna bezdušových plášťů a na co si při ní dát pozor

Novým standardem u většiny dražších kol je použití bezdušového systému plášťů. Pro mnohé to může být nepříjemnost, když mají starý plášť vyměnit za nový. Jak jednoduše vyměnit bezdušový plášť a jak si poradit s případnými problémy?

Jaké potřebuji nářadí?


Pro výměnu bezduší budete potřebovat podobné nářadí jako při výměně duše. Pokud máte osu na inbusový klíč, budete potřebovat sadu inbusů, ideálně pár montpák, místo duše bezdušový tmel a také speciální pumpu nebo kompresor, kterým nahodíte plášť do patek, když to nejde pouze dílenskou pumpou. A nejnutnější, co budeme potřebovat, jsou samozřejmě nové pláště s označením TLR - tubeless ready.

Inbusové klíče, pláště, pumpa a air booster, na fotce chybí láhev s tmelem.

Jak sundat plášť?


Sundání pláště někdy může jít pěkně ztuha a dokáže potrápit i zkušeného mechanika, ale stačí se držet zajetých postupů. Samozřejmě je nutné vypustit veškerý vzduch, který se v plášti nachází. Poté je nutné dostat patku pláště z patky ráfku. Nejjednodušší a nejefektivnější je plášť ručně z patky ráfku vymáčknout, a to tak, že budete působit silou co nejblíže u patky pláště a budete se snažit plášť z patky vytrhnout. Ve chvíli, kdy se vám povede v jednom místě plášť vyzout z patky ráfku, budete pokračovat v celé délce obvodu pláště.

Vymačkávání pláště z patky rámu pomocí rukou.

Poté můžeme pokračovat různými způsoby, buď to samé udělat na druhé straně, nebo pomocí montpáky přetáhnout patku pláště přes hranu ráfku a opět pomocí montpáky kopírovat obvod pláště a celý ho vyzout. Pak stačí jen pomocí rukou přetáhnout druhou stranu přes hranu ráfku a plášť máme dole. Pozor, ať vám nevyteče veškeré mlíko v dílně nebo v obýváku, je to pěkný prevít a špatně se umývá. Pokud se na ráfku nachází nějaké nečistoty, očistíme ho a připravíme pro nový plášť.

Pomocí montpáky přetáhneme patku pláště přes hranu ráfku a pohybem po obvodu pláště vyzujeme celou jednu stranu.

Nazutí nového pláště


Nový plášť opět můžeme nazout několika způsoby, já to dělám vždy následovně. Nejdříve si zkontroluji rotaci pláště vůči rotaci zapleteného kola, abych nenazul plášť obráceně. Ti větší fajnšmekři si ještě pohlídají pozici nápisu na plášti vůči nápisům nebo ráfcích nebo ventilku, na což já vždy zapomenu, jak můžete vidět na fotkách. Když tohle máme zkontrolované, můžeme se pustit do nazouvání. Nejdříve musíme dostat jednu stranu patky pláště na ráfek, nejlépe to jde tak, že si plášť už ve tvaru, ve kterém bude na ráfku, lehce opřete o zem, ale tak, aby držel tvar. Pak vložíte ráfek na patku pláště a postupně nandáte jednu stranu pláště po celém obvodu. Pláště s vyšší ochranou jdou někdy hůře nasazovat a tak si při posledních centimetrech můžete pomoci montpákou. Pokud máme jednu stranu pláště nazutou, čeká nás rozhodování. Pokud plášť měním někde na parkovišti a chvátám, nalévám tmel přímo do pláště a druhou stranu pláště nandávám už s tmelem uvnitř. Také nalévám do pláště tmel kvůli tomu, že přezouvám pláště častěji a využívám tmel, který zbyl v předešlém, jednoduše jej přeliji z pláště do pláště. Ideální je samozřejmě nandávat plášť bez tmelu, kdyby se projevila nějaká netěsnost, nemusíte se trápit s tím, že máte už tmel uvnitř.

Plášť si opřu o zem a držím ho v pozici, jako by byl nazutý, a vkládám do něj zapletené kolo.

Pokud tedy nemáme v plášti tmel, pokračuji v nandávání pláště, jako by v něm byla duše. Přetahuji druhou stranu pláště přes hranu ráfku a postupně po celém obvodu nasazuji. Až dojdu do místa, kde už nejde patka přes hranu pláště přetáhnout, je dobré si celý plášť namačkat doprostřed ráfku do středového žlábku, většinou jde potom celý plášť nandat pouze rukama. Pokud se vám nedaří poslední centimetry nandat ručně, nezoufejte, díky tomu, že není uvnitř duše, nemusíte se bát, že ji montpákou poškodíte, a tak se do toho můžete pořádně opřít, co montpáky dovolí. Ve chvíli, kdy máte celý plášť na ráfku, je dobré ho opět namačkat doprostřed a zkontrolovat, zda je ventilek mezi patkami pláště. Pokud je vše v pořádku, můžeme se pustit do samotného nahazování.

Dejte si pozor, aby byl ventilek mezi patkami pláště.

Nahazování pláště


Takzvaně nahodit plášť nemusí být jednoduché, zvlášť pokud máte levnější bezdušová kola nebo nějakou špatnou kombinaci pláště a ráfku. V mém případě jsem nahodil plášť pouze za pomocí dílenské pumpy. To lze udělat tak, že v místě, kde se nachází ventilek, stlačíte plášť, abyste zamezili úniku vzduchu kolem patky. Pak většinou stačí pár rychlých fouknutí a můžete vidět, že se plášť začíná roztahovat do patek. Ne vždy se ale zadaří nahodit plášť jen pumpou,v takovém případě musíte využít další možnosti. Jednou z nich je použití kompresoru a druhá speciální tlakové nádoby (booster), která za pomocí vysokého tlaku a objemu vzduchu pomůže nahodit plášť. Já mám expanzní nádobu, kterou nafouknu běžnou dílenskou pumpou na 10 barů, šlahoun nasadím na ventilek ráfku a otevřu ventil. I v tomto případě doporučují stlačovat plášť v místě ventilku, abyste co nejvíce zamezili úniku vzduchu. Pokud ani v tuto chvíli nenahodíte plášť, musíte přejít k poslednímu řešení, a to je, že vymontujete samotné járdro ventilku a zůstane vám jen závitová trubička, která umožní větší průtok vzduchu do pláště. V tuto chvíli musíte být rychlí, u horších ráfků se stává, že při poklesu tlaku blížícího se k nule barů, plášť samovolně z patek vyskočí, a tak pokud nahodíte plášť bez ventilku, musíte rychle ventilek namontovat zpět, než stihne vzduch utéct.

Pokud máte dobré ráfky a obutí, mělo by se podařit nahodit plášť pouze dílenskou pumpou.

Další nepříjemná věc, s kterou byste se mohli setkat, je, že plášť těsní, ale nechce v celém svém obvodu naskočit do patek ráfku. Na to se hojně ve všech servisech používá mýdlová voda a já v nejhorších případech používám také silikonový olej, kterým třeba mažete gufera na své vidlici. Pokud se dostanete do této situace, nepřehánějte to s tlakem, abyste plášť do patek dostali, může se vám snadno stát, že tlak plášť z ráfku vytlačí úplně a vy se přinejmenším pěkně leknete.

Nalití tmelu


Jak jsem již zmiňoval u nazouvání pláště, tmel lze nalít dvěma způsoby. Buď přímo do pláště při jeho nasazování, nebo až po jeho nafouknutí a zapadnutí do patek. Pokud máte bezdušový systém, kde při poklesu tlaku vyskakuje plášť z patek ráfku, nezbyde vám nic jiného, než tmel nalít už při nandávání pláště, zde se nejspíš nevyvarujete toho, že nějaký tmel z pláště vyteče při jeho nahazování.

Tmel lze nalít přímo do pláště, při jeho nasazování pak musíte být opatrní, aby vám nevytekl.

Pokud máte spolehlivé bezdušáky, kde i při nulovém tlaku zůstává plášť v patkách ráfku, můžete pro nalití využít speciální sady nebo jen nádobky s kuželovým hrdlem. Abyste tmel do pláště nalili, musíte opět vymontovat ventilek, aby tmel měl dostatek prostoru se do pláště dostat. Ve chvíli, kdy máte v plášti tmel a je nafouknutý, máte opět dvě možnosti, jak tmel dostat i do těch nejmenších skulin. Buď se jet projet, čímž se tmel pomocí rotačních sil a otřesů dostane všude, nebo zapletené kolo nechat párkrát poskočit o zem, protřepat a toto několikrát opakovat a kolem otáčet. Pak jej můžete ještě nechat chvíli točit již nasazené na kole.

Nejlepší je nalít tmel pomocí nádobky s kuželovým hrdlem, čistá práce bez ulepení od tmelu.

Závěrem


Bezdušový systém už je zajetým standardem v horské cyklistice a v silniční už můžeme pozorovat, že velká část jezdců také jezdí na bezduších. Velké plus je rychlá opravitelnost drobných děr pomocí tmelu a větších pomocí knotů. Většinou nemusíte ani plášť sundávat, abyste jej opravili. Jeho výměna může být v některých extrémních situacích náročnější, ale pokud máte kvalitní kola, pásku, ventilek i plášť, máte za 5 minut hotovo.

Dva pláště vyměněny za 10 minut, když jde vše, jak má, je to rychlovka.

Setkali jste se někdy při výměně pláště s nějakým velkým zádrhelem, který se vám nepodařilo vyřešit, nebo se dokonce bojíte bezdušáků, protože máte strach z defektu? Podělte se s námi o své zkušenosti v komentářích.

Související téma ve fóru

Komentáře

Pro zobrazení diskuse se prosím přihlaste nebo zaregistrujte.