Jak se připravit na první návštěvu trailcentra?

Nejdřív je kolo jen dopravní prostředek. Jedete k rybníku, na hrad, na nákup. Pak zjistíte, že cesta je víc než cíl. Pak už to doma nevydržíte a začnete buď jezdit po lese cestou necestou, nebo koukáte mlsně na všechny obrubníky a schody ve městě a chystáte se je sjet. A najednou cítíte, že by to chtělo něco víc. Prý existují nějaká trejlcentra a bajkparky, ale nebudu tam pro ostudu? Nezabiju se?

Někdo to neřeší, někdo (jako třeba já) může mít pocit, že je potřeba mít rozvrh aktivit po deseti minutách, mobilní dílnu a ideálně by měl nad trailcentrem i kroužit vrtulník pro případ karambolu. Nač se tedy připravit, aby první návštěva nenabobtnala do rozměrů polární expedice?

Jak vybrat správnou destinaci?

Kam vyrazit na své ‘poprvé’? Značení na modré, tedy lehké traily až po černé, náročné, je sice univerzální, ale ošemetné. Jsou centra, kde má smysl rozlišovat leda zelený, tedy stoupací trail, a ostatní. Ano, na tebe koukám, Smrku. Se stejnou představou byste ale na Trutnově či v Rychlebkách skončili buď v kotrmelcích, nebo s od pláče mokrým kapesníkem v ruce. Snad nejhorší možnou variantou je, pokud si spletete bikepark s trailcentrem.

Připravit se můžete mrknutím na videa, ale nesnažte si je zapamatovat zatáčku po zatáčce. Za prvé to nezvládnete, za druhé se připravíte o zážitek. Vyhněte se i přílišnému sebevědomí, že když jinde jste sjeli černou, tak tady ji taky odjedete na oči. Nemusí to vyjít, i když mrknete na video a všechno bude vypadat bezpečně. Na kameře jsou kopce rovnější, skoky menší a dropy nižší.

Co se na kole naučit?

Nejčastější otázka na startu trailu bývá: “Zvládnu to?” S absolutní jistotou vám nikdo neodpoví, ale za jednu z nejlepších odpovědí považuju reakci ve smyslu “Udělej si prostor pro vlastní rozhodnutí.” Projít si pár metrů trailu dopředu, zastavovat každou chvíli na vysvětlení následující trasy, to všechno sice zdržuje v plynulosti, ale rozhodně je lepší se takto jednou zaškolit a pak jezdit hladce než po prvním downhillu čekat na modré majáčky.

Pokud ale přemítáte, jaké schopnosti natrénovat, naprostý základ jsou klopené zatáčky a pumpování. Obě dovednosti vám pomáhají udržovat rychlost pod kontrolou. Napoprvé asi nebudete plánovat hned skoky, takže nejvíc hrozí “nečekané” pády při podkluzu předního kola, nakopnutí na hraně skoku nebo klouzačka do středu klopenky. Traily z principu nejsou zákeřné, cílem je si je užít, ale bez respektu se to neobejde.

Kámoši v menším než velkém množství

Další rada souvisí s výběrem spolubikerů. Určitě nejezděte sami. Zůstat někde s masivnějším krvácením nebo otřesem mozku fakt nechcete. Ale společnost se hodí i pro intenzitu zážitku, i když si třeba nepotrpíte na high-five pod kopcem. Podpoří vás na překážkách, kde vám chybí jen trošku odhodlání, vysvětlí terén, zkrátí povídáním dobu výšlapu na snesitelnou úroveň… S menšími skupinami mám ale lepší zkušenosti než s těmi velkými. Ve velkém davu se názor jednotlivce ztratí a najednou můžete stát na začátku trailu, na který ještě nemáte. A co teď? Odtrhnout se? Risknout to? Ozvat se a zdržovat celou partu? Lepší je si na své poprvé vzít jen pár pravidelných kámošů, se kterými se znáte navzájem.

Nepovinně povinná výbava

Pokud vaše výbava na dovolenou obsahuje jen peněženku a pas, na kole s touto mentalitou moc nevystačíte. Kolo je jasné a helma, doufám, taky. Když ne kvůli ochraně vaší hlavy, se kterou si můžete dělat, co chcete, myslete na ty, co chtěli na kolo a místo toho by vám volali pomoc.

Slušností je na traily vozit i nářadí na servis. Za prvé proto, že kopec sice sjedete za 10 minut, ale pěšky to může trvat pětkrát tolik. A i když je komunita bikerů milá a ochotná, svědomí by vás mělo fackovat, pokud budete na každého projíždějícího hulákat: “Nemáš pumpičku?” Určitě přibalte i nějaké to oblečení a proviant, ale myslete na to, že to s sebou potáhnete na zádech. A zatímco v civilu se třicetilitrový bágl nese v pohodě, na kole bude skákat s vámi.

Zvládne to vůbec moje kolo?

Pokud jste si nekupovali kolo v supermarketu a na účtence padlo slovo “horské”, na 95 % to váš velociped zvládne. Což ale nemusí znamenat to, že si to užijete. Obtížnost je nesmírně relativní. Technika dokáže nahradit schopnosti jezdce, ale kolo nikdy nepojede místo vás a když jiný jede v bombách na hardtailu, neznamená to, že na enduru to bude hračka.

Většina prvojezdců začíná na cross-country kole. Ačkoli není na traily zaměřené, zvládne je. Vydrží víc než vaše netrénované ruce. Zážitek nebude optimální, ale možná to bude poprvé, co ucítíte, že už byste využili kolo na agresivnější ježdění. Mnohem víc než nad typem kola byste měli přemýšlet nad jeho stavem. Jestli vám při vyjížďce okolo komína sem tam hazka nepřehodí a máte pocit, že to křupání od středu je docela otravné, na trailech vám takové nedostatky budou vadit dvakrát tolik.

A zvládnu to vůbec já sám?

Zvládnete! Nikdo vás nebude bičem hnát na kopec, že musíte jet ještě jednou. Dokonce vám ani nikdo nebude měřit, za jak dlouho se vyškrábete nahoru, a zatím se mi nikdy nestalo, že by se někdo pozastavoval nad tím, že někde kolo tlačím a jinde nesu, když síly nebo technika nestačí. Kašlete na ego! Nepodceňujte ale cestu na traily i zpátky. Logistika výletu “ráno tam, večer zpátky” je mnohem jednodušší i levnější, ale za usnutí za volantem nestojí.

Návštěva trailcentra je zážitek, ale záleží jen na vás, jaké si odvezete první dojmy. Berte ji proto jako hru, ne jako závod. Traily nikam neutečou, nemusíte stihnout všechno, tak proč se stresovat.