Rozhovor: Pavel Zvěřina, nejen správce Trailforks

V dalším rozhovoru bych vám rád představil Pavla Zvěřinu. Dlouholetý biker, který má zájem něco dělat pro komunitu, a také hlavní správce Trailforks pro Českou republiku. Více vám už o sobě poví v rozhovoru níže.

Ahoj Pavle, děkuju, že jsi přijal pozvání k rozhovoru. Můžu tě poprosit o krátké představení našim čtenářům?
Na sociálních sítích mám v profilu uvedeno, že jsem MAMIL, tedy Middle Aged Man In Lycra. To je britský akronym pro chlapa ve středním věku, co se sebou chce něco dělat, tak jezdí na kole nebo běhá. K tomu jsem otec tří kluků, fotograf, muzikant a čerstvý držitel certifikátu ITC-D.

Aplikaci Trailforks využívá po světě mnoho bikerů a ve větších trailových lokalitách je bez ní člověk v podstatě ztracen, jak bys popsal tuto aplikaci lidem, kteří s ní doposud nepřišli do styku? K čemu je dobrá a proč bychom ji měli používat?
Trailforks je mezinárodní databáze trailů, tedy stezek, nejen pro horská kola, ale pro veškeré volnočasové aktivity. U nás jsme se rozhodli, že budeme používat pouze její cyklistickou část, na které původně vznikla. Trailforks funguje jako spojení mapy, GPS stop a sociální sítě, trochu na způsob horolezeckých průvodců po skalách v kombinaci se sněhovým zpravodajstvím pro lyžařské areály. Každý uživatel může přidat nový záznam, provést revizi nebo nahlásit aktuální kondici trailu. Vše, krom hlášení stavu, prochází schvalovacím procesem správce. Na webu je vidět i předpověď počasí pro danou lokalitu, můžeš se tedy rozhodovat podle aktuální situace, kam vyrazit.


Jak ses dostal k tomu, že ses stal správcem Trailforks pro Českou republiku? Je to obvyklé, že má takto malá země svého správce?
Myslím, že by každá země měla mít svého národního správce, který zná poměry v dané zemi. Jak to přesně funguje jinde, nevím, vidím jen do databáze České republiky. Funkci jsem převzal od kolegy z Polska, nevím ale, jak se k ní původně dostal on. Přidal jsem pár GPS stop, on mi napsal, že jsou nějaká pravidla, co a jak. Tak jsem začal koukat po republice a zjistil jsem, že je v databázi spousta nesprávných záznamů, regiony rozdrobené do malých celků a začalo mě bavit to dávat dohromady. Nejdřív jsem byl pod dohledem toho Poláka a časem jsem se spojil s Václavem Volrábem z ČeMBA s tím, že tady je nějaká aplikace pro bikery a bylo by fajn nad ní mít kontrolu. Slovo dalo slovo, vstoupil jsem do ČeMBA a požádali jsme Kanaďany o předání správy České republiky pro bikovou asociaci, protože tohle je přesně jedna z aktivit, kterými by se naše asociace měla zabývat. To se povedlo zdárně domluvit, dostal jsem krátké školení, tričko a ponožky s logem Trailforks a už na tom přes 3 roky ve volném čase pracuji.

Jsi na to vše sám, nebo máš nějaké kolegy? A jak to funguje jinde ve světě? Například v lokalitách, kde je nespočet trailů, ať už v Kanadě nebo třeba ve Finale Ligure, má každá oblast svého správce?
Ze začátku jsem vše dělal sám. Jak jsem už říkal, nejprve jsem se snažil vyčistit databázi od evidentně nevhodných záznamů a smazal všechny malé obce, zadané jako „City“, tedy velkoměsto. Byl v tom fakt dost zmatek, bylo vidět, že data byla vkládána živelně a bez systému. Regiony jsou v databázi dělené kaskádovitě, u nás je to země, kraj, okresní město a oblast. Typicky třeba Česká republika - Karlovarský - Karlovy Vary - Trail Park Klínovec. Když jsem regiony kompletně vyčistil, požádal jsem po dohodě s Václavem na sociálních sítích o podporu v krajích. Pro začátek jsem hledal jednoho správce pro každý kraj a aktuálně máme obsazenou polovinu krajů. Krajský správce má stejná práva jako já, jen pro svou oblast. Hledal jsem lidi, kteří znají členy místní komunity a orientují se i celkově. Nebyla to žádná kampaň, prostě jsem dal příspěvek do pár bikerských skupin a čekal, kdo se ozve. Pro zájemce jsem vytvořil skupinu na Facebooku, napsal návod na ovládání webu a jak postupovat při schvalování. Bylo to dost práce, ale stálo to za to a ti dobří se vyfiltrovali sami. Kluků a jejich práce si moc vážím, málokdo chce trávit část volna dobrovolnou prací. Jinde ve světě to funguje obdobně jako u nás, jen ve větším měřítku. A podle provozu v mezinárodní skupině správců také soudím, že jinde je mnohem větší vůle a chuť se do podobných projektů zapojit.


Mohl bys našim čtenářům přiblížit, jak vypadá takový schvalovací proces nového trailu? Co musí záznam splňovat, aby byl přidán do mapy aplikace?
Pokud se bavíme o trailu tak, jak ho vnímáme teď, tedy uměle vytvořenou stopu s terénními úpravami, měl by ho ideálně zadávat jeho stavitel. Musí být správné značení obtížnosti, nedávno jsme změnili stupnici na UK Forestry, a umístění odpovídat zákonu. My se na databázi díváme okem návštěvníka, tedy typicky a asi nejčastěji cizince, který k nám přijede s kolem, vytáhne z kapsy telefon a hledá „nějakej shred“. Nechceme, aby vjel někde do 1. zóny NP Krkonoše, tam ho chytil strážce, dostal pokutu a zůstal v něm ve výsledku negativní zážitek z jinak vlastně až super bikerského eldoráda, jak já to tady u nás vnímám. Máme téměř volný přístup do krajiny, a to je opravdu v rámci Evropy spíše výjimečný stav. Máme jedno z nejlepších turistických značení a spousta trailů vede i po turistických značkách. Ty zas musí být označené jako využívané pěšími.

Píšeš, že se značí traily dle stupnice UK Forestry. To je poměrně novinka, pokud se nepletu, ještě donedávna bylo značení dle stupnice IMBA, která se používá na americkém kontinentu. Proč k této změně došlo a vidíš to jako plus? Nemělo by se značení trailů například přiblížit více značení lezeckých cest, kde ta stupnice má rozsáhlou škálu hodnocení obtížnosti?
Aplikace nabízí tři možnosti: IMBA, UK Forestry a New Zealand Track Grades. Americký kontinent využívá IMBA (International Mountain Biking Association), v Evropě převládá britská UK Forestry, což je obdoba značení lyžařských svahů. S rozšiřováním trail center, bike parků i uživatelské základny jsme v ČeMBA usoudili, že je třeba dát značení nějaký řád a většina oficiálních lokalit používá základní rozlišení modrá, červená, černá, tedy lehká, středně obtížná, těžká. Lidé jsou na to už zvyklí právě z lyžování. UK Forestry má škálu od nejlehčí zelené, přes právě modrou, červenou a černou, až po nejtěžší oranžovou. Ve skupině správců jsme hlasovali a téměř plnou většinou jsme rozhodli pro změnu na UK Forestry. Odhlasovali jsme si spoustu práce navíc, musíme to celé ručně předělat, okres po okresu, oblast po oblasti, trail po trailu, ale ta práce bude stát za to a zase posuneme aplikaci směrem k místním uživatelům, kteří mohou pro případnou změnu obtížnosti trailu na webu hlasovat.

Jak velký smysl má používání Trailforks v Česku? Napadá mě třeba pro lepší orientaci na Rychlebských stezkách nebo obdobně velkém trailovém středisku, ale přeci jen se u nás daří více ilegálním trailům, které není dobré vést v nějaké dostupné databázi, nebo se mýlím?
Ze začátku měli uživatelé dojem, že Trailforks je hlavně na vyhledávání ilegálů, ale to v žádném případě není účelem. Smysl má naopak databázi od ilegálních záznamů vyčistit. Dále samozřejmě výše zmíněné sdílení stavu jednotlivých trailů, počasí v oblastech, fotky a videa. Když jsme před 30 lety s bikováním začínali, koupil sis kolo, potkal partu a ta ti ukázala, co a jak a kde. Dnes ale žijeme v informační době, vše chceme mít on-line a hned a už je v tom moc anarchie, musíme tomu dát pravidla, která ve výsledku ocení opravdu všichni.

Traily, trail centra, o veškerou tuto činnost se zajímá ČeMBA (Česká mountainbiková asociace pozn. redakce). Probíhá nějaká spolupráce s ČeMBA, která se zastává o to, aby se cyklistice u nás dařilo?
ČeMBA u nás zastupuje zájmovou skupinu terénních cyklistů. K tomu by ti více řekl Václav, já mám zatím na starosti správu Trailforks a ostatní záležitosti řeší někdo další. Máme projektanta, právní zástupce a další lidi. Umíme někdy pomoci i třeba s legalizací trailů, projektem pumptracku, spolupracujeme se státními organizacemi na podpůrných projektech, jako například web mtbczech.cz, kde najdeš informace o všech oficiálních lokalitách u nás, a že jich je!

Jak vnímáš dnešní cyklistiku, která zažívá obrovskou popularitu mezi lidmi, kterých je všude stále víc? Myslíš, že to způsobuje více konfliktů, nebo si naopak lidé zvykají na to, že se s cyklisty potkávají častěji?
Na jednu stranu mám velkou radost z toho, kam se cyklistika posunula. O strojích, na kterých dnes běžně jezdíme, se nám ani nesnilo! Víš, já byl u prvních celopér, když půlka lidí říkala: „K čemu to je?“ Kotouče, teleskopy, jednoplacky, fat bike vlna, gravel vlna… Na druhou stranu vnímám silnou radikalizaci, spousta jezdců se chová způsobem „Uhni, kopu a jedu!" K mé práci patří i její propagace na sociálních sítích a nad některými příspěvky a komentáři jezdců mi zůstává rozum stát. Vrchol loňského roku pro mě byl, když někdo přidal pražské Nuselské schody jako trail, to už opravdu hraničí s obecným ohrožením. Lidi si přestávají uvědomovat rizika a dopady své činnosti, my se to snažíme korigovat a ve finále jsme terčem hejtů. Řešíme požadavky smazání ilegálních trailů ze správ CHKO i od soukromých vlastníků pozemků nebo místních komunit. Samozřejmě, že automaticky vše nemažeme, snažíme se v tom udělat nějaký řád a každý takový požadavek správce dané oblasti zvažuje a posuzuje. V NP nebo v NPR samozřejmě smažeme vše, tam fakt není co řešit. Prostě je nás v lese už moc a nemůžeme si dělat, úplně co chceme. Ten volný přístup do krajiny je fakt základ, toho bychom si měli vážit a dělat maximum pro to, aby zůstal zachovaný. Nechceme, aby byl biker v lese vnímaný automaticky jako škodná, se kterou všichni jen bojují, od lesáků, přes myslivce, turisty až po ekology.


Na webu ČeMBA můžeme najít „desatero terénního cyklisty“. Myslíš, že jsou takovéto návody, jak se chovat nejen v lese, důležité a měl by si je přečíst každý, kdo na kole jezdí?
O tom nepochybuji! Použiji příměr k ČHS, Českému horolezeckému svazu. Pokud nejsi členem, můžeš lézt jen v doprovodu člena. Sám ne. Samozřejmě, jak se říká, značka není zeď, že? ČHS pořádá pravidelné semináře techniky, bezpečnosti a první pomoci, má své certifikované instruktory, a to mi v terénní cyklistice chybí. Záměrně říkám terénní, protože za těch 30 let se tenhle sport od klasické cyklistiky oddělil a dostal riziky blízko úrovně lezení.

Proč by měl být cyklista členem ČeMBA? Jaké to přináší výhody a jak velký vliv má na českou cyklistiku?
Protože každá velká zájmová skupina využívající veřejný prostor by v dnešní složité době měla mít svůj hlas. Hlas velké, organizované skupiny má váhu. ČHS si například vymůže lezení i v CHKO. Což si tedy nemyslím, že to by mělo být cílem ČeMBA, abychom mohli na biku opravdu úplně všude. Ale kolikrát se někdo snaží nás dostat i z lesa bez jakéhokoliv stupně ochrany a to je špatně. Jsme zájmová skupina, jako je jich u nás spousty jiných, a pouhou jízdou na kole po lesní cestě či pěšině tomu lesu přeci opravdu nijak neškodíme. Náš vliv nebo spíše tedy otisk na pěšině je úplně minimální. Snahou každého bikera by mělo být, aby sebe vnímal jako někoho, kdo svým chováním reprezentuje celou komunitu a nedělal nám všem špatné jméno. Užívejme si bike, co to jen jde, ale s rozmyslem.

Pavle, moc ti děkuju za rozhovor. Máš ještě na srdci něco, co bys chtěl vzkázat našim čtenářům, nebo už zaznělo vše?
Rád bych uzavřel větou z propagace ČeMBA: “Respektujme se navzájem.”