Rozhovor: Zakladatelka projektu Holky na kole - Jana Trávníčková

Jana Trávníčková, zakladatelka projektu Holky na kole, která ukazuje nejen holkám, že se nemusí bát jezdit na kole. Stylově ve městě a aktivně na společných vyjížďkách pionýrka městské cyklistiky radí, jak se nebát jezdit ve městě ani v přírodě, jak se pohodlně obléct do každého počasí i jak si užívat každý kilometr a hodit starosti za hlavu. Také pořádá společné „GIRLS ONLY“ vyjížďky, kde se scházejí holky, které si radí, a předává jim své know-how.

Ahoj Jani, moc děkuji za přijetí pozvání. Odkud pocházíš? Jaký jsi jako malá měla vztah ke kolu?
Pocházím z malého hanáckého městečka Kojetín. Haná je placka plná polí a cest mezi vesnicemi, a tak tam na kole jezdí skoro každý.

Na kole jezdím od malička. Moje babička mi často vypráví, jak mě máma od ní ze Stříbrnic vozívala vepředu v sedátku na kole. Na řídítkách musel vždy sedět méďa “Bebe”, na kterém jsem během jízdy ležela a mnohdy i spala!

I moje babička ve svých 86 letech stále jezdí na kole! Z jedné naší společné vyjížďky z loňského léta jsem sdílela fotky na Instagramu @holkynakolevpraze. Protože “Holkou na kole” můžeš být v každém věku!

Když jsem pak byla větší, rodiče mi sehnali Pionýra. Byl to hezkej modrej dívčí rám. Bylo to moje nejoblíbenější kolo, na kterým jsem rejdila po městě. Pak přišla puberta a dostala jsem pod stromeček “horáka”. To bylo těžký a pomalý kolo, kompletně vybavený. Plastové blatníky nebyly “in”, a tak jsem je pořád sundávala, až se táta jednou naštval a kolo mi zamknul :D

Kdy jsi začala dojíždět pravidelně na kole do práce?
K opravdové městské cyklistice a dennímu dojíždění do práce na kole jsem se dostala během své stáže v Utrechtu v Holandsku. To byla naprostá pohádka a úplně nový způsob života a fungování na dvou kolech, která zcela nahradila chůzi. De facto jsem nic jiného než kolo nepotřebovala. Jen na větší nákupy jsem občas jela autobusem.

O pár let později jsem pak na kole jezdila denně do školy a do práce v Plzni. No, a pak následoval můj přesun s kolem do Prahy, kde jsem založila skupinu #holkynakolevpraze a odsud už ten příběh většina lidí zná ;)



Jak velký je rozdíl v dojíždění na kole v zahraničí a u nás?
No, když bych srovnala třeba zrovna to Holandsko a Česko, tak ten rozdíl je obrovský. Ten, kdo má rád městskou cyklistiku a kulturu kolem ní, a ještě některou z těchto cyklo zemí nikdy nezkusil na kole, tak by to měl hned udělat.
Segregované a krásně upravené cyklostezky, bezpečnost, semafory pro cyklisty, potkáváš se cestou do práce se spoustou usměvavých lidí na kole - je jich víc než pěších a aut!

Vidíš třeba taky neuvěřitelný rarity jako dvoupatrový kola nebo kluka, co si na řídítkách veze bednu od “písíčka”, nebo někdo úplně v pohodě veze obrovský žebřík, holky vozí jiné holky na rámu nebo na nosiči a sedí jako dámy na koni, rodiče vozí děti v cargo kolech a neexistuje žádná “hate culture” na cyklisty, což po návratu sem je pak dost těžká facka, zkrátka celkově jiná mentalita...

Myslíš, že v zahraničí se řidiči chovají k cyklistům ohleduplněji? Nebo pokud jsi holka?
Myslím, že z té mojí předešlé odpovědi se dá trochu předvídat, že jelikož tam na kole jezdí téměř všichni, včetně řidičů aut, byli by tak sami proti sobě, kdyby se chovali ošklivě k cyklistům a ignorovali jejich pozici v dopravní komunikaci.
Naopak, auta dávají cyklistům přednost a respektují je plnohodnotně. Alespoň tak jsem se cítila já, když jsem tam žila. Tak doufám, že se to nezměnilo! A když to srovnám s jinými zeměmi, aspoň tam, kde jsem měla možnost se na kole projet, mi pořád přijde, že jsem se cítila víc bezpečně a respektovaná než u nás, bohužel.

Kde se vzal nápad na „Holky na kole v Praze“?
Vzniknul na ulici Na Příkopě :)) Potkala jsem se s kamarádkou před budovou bývalé Živnobanky, kde zrovna probíhal fashion week. Obě jsme tam přijely na obyčejných dámských “retro” kolech a v nadšeném rozhovoru ve stylu: “Ty taky jezdíš ve městě na kole, no to je super!” jsme se utvrdily v tom, jak skvělý to je pocit brázdit Prahu na kole, ale taky jak těžká ta situace s dopravou a cyklistikou občas je, obzvlášť pro holky. No, a pak jsem to řekla: “Na podporu všech holek zakládám hashtag a skupinu #holkynakolevpraze.”



Měla jsi už od začátku nějakou vizi, nebo sis profil založila jen pro zábavu?
Vizi jsem měla od začátku a definovala ji následovně: “Přála bych si, aby vznikla silná komunita holek cyklistek, které se budou pravidelně potkávat nejen za účelem společných vyjížděk, ale budou si předávat rady a vychytávky “jak na to” a budou sdílet své prožitky spojené s jízdou na kole. Možná tak, i díky kolům, vzniknou nová přátelství, která by jinak nenastala.”

Ale těmi nejprvotnějšími impulsy bylo hlavně ukázat, že to na kole v Praze jde i v úplně normálním nesportovním oblečení, vypadat jako holka a mít obyčejné dámské kolo. A že zkrátka cyklistika je součástí naší osobnosti a životního stylu. Nazvala jsem se pionýrkou městské cyklistiky a začala psát blog a fotit se na kole.

Začátky byly takové hodně nejisté. Já jsem si předtím snad nikdy neudělala “selfíčko”, protože obecně tuhle “instagramovou kulturu” moc neuznávám, což může teď s odstupem času znít trochu jako paradox, ale já jsem byla opravdu hodně stydlivá. Často jsem čekala, až na ulici nikdo nebude, abych mohla vytáhnout telefon a namířit ho na sebe :))) Ale omlouvala jsem si to tím, že to přece nedělám proto, abych ukázala, že mám hezky namalovanou pusu, ale proto, abych podpořila takový životní styl a cestu, která je správná a prospěšná pro nás všechny.



Co je projekt Holky na kole dnes? Máš okolo sebe nějaký tým holek, nebo vše pořád děláš sama?
Od října roku 2015, kdy myšlenka vznikla z čistého nadšení a odhodlání dodávat kuráž všem holkám, aby se v Praze nebály jezdit na kole, uběhlo neuvěřitelných 6 let.

Téma cyklistiky, obzvlášť té městské, je u nás dost palčivé. Stojí opravdu hodně úsilí a času prosadit něco tak “jednoduchého”, jako je to, že se jako holka chci bez obav projíždět na kole městem, ve kterém žiji. Mnohdy je to i takový vnitřní boj sám se sebou a tím, jak se k problematice staví různé státní instituce nebo zkrátka lidé obecně - opět tady narážím na tu pro mě dodnes nepochopitelnou nenávist k cyklistům. Přitom, kdyby nevzniklo kolo, nevznikly by nikdy ani automobily.

Vzhledem k tomu, že jsem svoji činnost dělala bez jakékoliv finanční podpory a ze zábavy se postupem času stal téměř full time job, se projekt začal formovat trošičku jiným směrem. Už nebylo zvládnutelné pracovat na něm sama.

Teď je březen 2021 a Holky na kole je zajímavým projektem, na kterém už pracuje malý tým, máme nové spolupráce a v komunitě je už téměř 400 holek z celého Česka.



Minulý rok na podzim jste představily členství. Pro koho je určené?
No přece pro všechny holky na kole! :) Členství je pro každou holku z Česka, která chce jezdit na kole a setkávat se v komunitě s dalšíma holkama, jako je ona sama.

Letos chystáte i čistě ženský tým na L’Etape. Jak nápad vznikl? Mohou se přidat i holky mimo komunitu Holky na kole?
Líbilo se nám to téma “Zažijte atmosféru jako na Tour de France!” a to, že závodu se mohou zúčastnit i amatérské týmy. Mohou se přidat všechny ženy, které jsou součástí facebookové komunitní skupiny. Do konce dubna mají od nás i 25 % slevu na registraci do závodu.



Jak se mohou připojit další holky, které by s vámi rády jezdily na vyjížďky?
Jakmile to vládní opatření dovolí, vypíšeme termíny našich vyjížděk na našem webu, v cycling clubu na Stravě a dáme o tom určitě vědět i na našem Instagramu.

Chystáte letos nějaké další novinky a jaké máte plány do budoucna?
Chystáme a je rozhodně na co se těšit. Naplánovaly jsme pro holky tři cyklovíkendy na krásných místech v Čechách a na Moravě. Koncem roku bychom chtěly komunitu Holky na kole rozšířit i do dalších měst a mít lokální ambasadorky.

Na závěr, co bys poradila holkám, které se bojí jezdit na kole v provozu nebo chtějí začít jezdit?
Jezděte podle předpisů a ohleduplně k sobě i ostatním. Nespěchejte a chraňte nejslabší účastníky provozu - chodce, děti, seniory. Buďte trpělivé. Dávejte včas znamení řidičům a snažte se na silnici chovat předvídatelně. Myslete i za řidiče, kteří často za volantem nedávají moc pozor nebo vás zkrátka vůbec nevidí, protože vás mají ve slepém úhlu. Dejte najevo, že se vzájemně respektujeme, a když vám dá někdo přednost, usmějte se na něj a třeba i poděkujte kývnutím hlavy. A i když nastanou situace, kdy to mnohdy bude fakt nepříjemný a budete to chtít vzdát, nevzdávejte to a bojujte! Čím víc nás tu bude a budeme se navzájem podporovat, tím víc se cyklistika stane součástí běžného života nás všech.



Moc děkuji a přeji mnoho šťastných kilometrů na kole.

Janu najdete na Instagramu jako @jana.withlove a její projekt Holky na kole @holkynakolevpraze. Můžete se podívat i přímo na web Holky na kole.

Autoři fotografií:
Barbora Linková @kazdytomajinak
Pepa Dvořáček @pepadvoracek
Jan Paravan @jan_paravan