Rozhovor: Zakladatelka projektu Holky na kole - Jana Trávníčková
Jana Trávníčková, zakladatelka projektu Holky na kole, která ukazuje nejen holkám, že se nemusí bát jezdit na kole. Stylově ve městě a aktivně na společných vyjížďkách pionýrka městské cyklistiky radí, jak se nebát jezdit ve městě ani v přírodě, jak se pohodlně obléct do každého počasí i jak si užívat každý kilometr a hodit starosti za hlavu. Také pořádá společné „GIRLS ONLY“ vyjížďky, kde se scházejí holky, které si radí, a předává jim své know-how.
Ahoj Jani, moc děkuji za přijetí pozvání. Odkud pocházíš? Jaký jsi jako malá měla vztah ke kolu?Pocházím z malého hanáckého městečka Kojetín. Haná je placka plná polí a cest mezi vesnicemi, a tak tam na kole jezdí skoro každý.
Na kole jezdím od malička. Moje babička mi často vypráví, jak mě máma od ní ze Stříbrnic vozívala vepředu v sedátku na kole. Na řídítkách musel vždy sedět méďa “Bebe”, na kterém jsem během jízdy ležela a mnohdy i spala!
I moje babička ve svých 86 letech stále jezdí na kole! Z jedné naší společné vyjížďky z loňského léta jsem sdílela fotky na Instagramu @holkynakolevpraze. Protože “Holkou na kole” můžeš být v každém věku!
Když jsem pak byla větší, rodiče mi sehnali Pionýra. Byl to hezkej modrej dívčí rám. Bylo to moje nejoblíbenější kolo, na kterým jsem rejdila po městě. Pak přišla puberta a dostala jsem pod stromeček “horáka”. To bylo těžký a pomalý kolo, kompletně vybavený. Plastové blatníky nebyly “in”, a tak jsem je pořád sundávala, až se táta jednou naštval a kolo mi zamknul :D
Kdy jsi začala dojíždět pravidelně na kole do práce?
K opravdové městské cyklistice a dennímu dojíždění do práce na kole jsem se dostala během své stáže v Utrechtu v Holandsku. To byla naprostá pohádka a úplně nový způsob života a fungování na dvou kolech, která zcela nahradila chůzi. De facto jsem nic jiného než kolo nepotřebovala. Jen na větší nákupy jsem občas jela autobusem.
O pár let později jsem pak na kole jezdila denně do školy a do práce v Plzni. No, a pak následoval můj přesun s kolem do Prahy, kde jsem založila skupinu #holkynakolevpraze a odsud už ten příběh většina lidí zná ;)
Jak velký je rozdíl v dojíždění na kole v zahraničí a u nás?
No, když bych srovnala třeba zrovna to Holandsko a Česko, tak ten rozdíl je obrovský. Ten, kdo má rád městskou cyklistiku a kulturu kolem ní, a ještě některou z těchto cyklo zemí nikdy nezkusil na kole, tak by to měl hned udělat.
Segregované a krásně upravené cyklostezky, bezpečnost, semafory pro cyklisty, potkáváš se cestou do práce se spoustou usměvavých lidí na kole - je jich víc než pěších a aut!
Vidíš třeba taky neuvěřitelný rarity jako dvoupatrový kola nebo kluka, co si na řídítkách veze bednu od “písíčka”, nebo někdo úplně v pohodě veze obrovský žebřík, holky vozí jiné holky na rámu nebo na nosiči a sedí jako dámy na koni, rodiče vozí děti v cargo kolech a neexistuje žádná “hate culture” na cyklisty, což po návratu sem je pak dost těžká facka, zkrátka celkově jiná mentalita...
Myslíš, že v zahraničí se řidiči chovají k cyklistům ohleduplněji? Nebo pokud jsi holka?
Myslím, že z té mojí předešlé odpovědi se dá trochu předvídat, že jelikož tam na kole jezdí téměř všichni, včetně řidičů aut, byli by tak sami proti sobě, kdyby se chovali ošklivě k cyklistům a ignorovali jejich pozici v dopravní komunikaci.
Naopak, auta dávají cyklistům přednost a respektují je plnohodnotně. Alespoň tak jsem se cítila já, když jsem tam žila. Tak doufám, že se to nezměnilo! A když to srovnám s jinými zeměmi, aspoň tam, kde jsem měla možnost se na kole projet, mi pořád přijde, že jsem se cítila víc bezpečně a respektovaná než u nás, bohužel.
Kde se vzal nápad na „Holky na kole v Praze“?
Vzniknul na ulici Na Příkopě :)) Potkala jsem se s kamarádkou před budovou bývalé Živnobanky, kde zrovna probíhal fashion week. Obě jsme tam přijely na obyčejných dámských “retro” kolech a v nadšeném rozhovoru ve stylu: “Ty taky jezdíš ve městě na kole, no to je super!” jsme se utvrdily v tom, jak skvělý to je pocit brázdit Prahu na kole, ale taky jak těžká ta situace s dopravou a cyklistikou občas je, obzvlášť pro holky. No, a pak jsem to řekla: “Na podporu všech holek zakládám hashtag a skupinu #holkynakolevpraze.”
Měla jsi už od začátku nějakou vizi, nebo sis profil založila jen pro zábavu?
Vizi jsem měla od začátku a definovala ji následovně: “Přála bych si, aby vznikla silná komunita holek cyklistek, které se budou pravidelně potkávat nejen za účelem společných vyjížděk, ale budou si předávat rady a vychytávky “jak na to” a budou sdílet své prožitky spojené s jízdou na kole. Možná tak, i díky kolům, vzniknou nová přátelství, která by jinak nenastala.”
Ale těmi nejprvotnějšími impulsy bylo hlavně ukázat, že to na kole v Praze jde i v úplně normálním nesportovním oblečení, vypadat jako holka a mít obyčejné dámské kolo. A že zkrátka cyklistika je součástí naší osobnosti a životního stylu. Nazvala jsem se pionýrkou městské cyklistiky a začala psát blog a fotit se na kole.
Začátky byly takové hodně nejisté. Já jsem si předtím snad nikdy neudělala “selfíčko”, protože obecně tuhle “instagramovou kulturu” moc neuznávám, což může teď s odstupem času znít trochu jako paradox, ale já jsem byla opravdu hodně stydlivá. Často jsem čekala, až na ulici nikdo nebude, abych mohla vytáhnout telefon a namířit ho na sebe :))) Ale omlouvala jsem si to tím, že to přece nedělám proto, abych ukázala, že mám hezky namalovanou pusu, ale proto, abych podpořila takový životní styl a cestu, která je správná a prospěšná pro nás všechny.
Co je projekt Holky na kole dnes? Máš okolo sebe nějaký tým holek, nebo vše pořád děláš sama?
Od října roku 2015, kdy myšlenka vznikla z čistého nadšení a odhodlání dodávat kuráž všem holkám, aby se v Praze nebály jezdit na kole, uběhlo neuvěřitelných 6 let.
Téma cyklistiky, obzvlášť té městské, je u nás dost palčivé. Stojí opravdu hodně úsilí a času prosadit něco tak “jednoduchého”, jako je to, že se jako holka chci bez obav projíždět na kole městem, ve kterém žiji. Mnohdy je to i takový vnitřní boj sám se sebou a tím, jak se k problematice staví různé státní instituce nebo zkrátka lidé obecně - opět tady narážím na tu pro mě dodnes nepochopitelnou nenávist k cyklistům. Přitom, kdyby nevzniklo kolo, nevznikly by nikdy ani automobily.
Vzhledem k tomu, že jsem svoji činnost dělala bez jakékoliv finanční podpory a ze zábavy se postupem času stal téměř full time job, se projekt začal formovat trošičku jiným směrem. Už nebylo zvládnutelné pracovat na něm sama.
Teď je březen 2021 a Holky na kole je zajímavým projektem, na kterém už pracuje malý tým, máme nové spolupráce a v komunitě je už téměř 400 holek z celého Česka.
Minulý rok na podzim jste představily členství. Pro koho je určené?
No přece pro všechny holky na kole! :) Členství je pro každou holku z Česka, která chce jezdit na kole a setkávat se v komunitě s dalšíma holkama, jako je ona sama.
Letos chystáte i čistě ženský tým na L’Etape. Jak nápad vznikl? Mohou se přidat i holky mimo komunitu Holky na kole?
Líbilo se nám to téma “Zažijte atmosféru jako na Tour de France!” a to, že závodu se mohou zúčastnit i amatérské týmy. Mohou se přidat všechny ženy, které jsou součástí facebookové komunitní skupiny. Do konce dubna mají od nás i 25 % slevu na registraci do závodu.
Jak se mohou připojit další holky, které by s vámi rády jezdily na vyjížďky?
Jakmile to vládní opatření dovolí, vypíšeme termíny našich vyjížděk na našem webu, v cycling clubu na Stravě a dáme o tom určitě vědět i na našem Instagramu.
Chystáte letos nějaké další novinky a jaké máte plány do budoucna?
Chystáme a je rozhodně na co se těšit. Naplánovaly jsme pro holky tři cyklovíkendy na krásných místech v Čechách a na Moravě. Koncem roku bychom chtěly komunitu Holky na kole rozšířit i do dalších měst a mít lokální ambasadorky.
Na závěr, co bys poradila holkám, které se bojí jezdit na kole v provozu nebo chtějí začít jezdit?
Jezděte podle předpisů a ohleduplně k sobě i ostatním. Nespěchejte a chraňte nejslabší účastníky provozu - chodce, děti, seniory. Buďte trpělivé. Dávejte včas znamení řidičům a snažte se na silnici chovat předvídatelně. Myslete i za řidiče, kteří často za volantem nedávají moc pozor nebo vás zkrátka vůbec nevidí, protože vás mají ve slepém úhlu. Dejte najevo, že se vzájemně respektujeme, a když vám dá někdo přednost, usmějte se na něj a třeba i poděkujte kývnutím hlavy. A i když nastanou situace, kdy to mnohdy bude fakt nepříjemný a budete to chtít vzdát, nevzdávejte to a bojujte! Čím víc nás tu bude a budeme se navzájem podporovat, tím víc se cyklistika stane součástí běžného života nás všech.
Moc děkuji a přeji mnoho šťastných kilometrů na kole.
Janu najdete na Instagramu jako @jana.withlove a její projekt Holky na kole @holkynakolevpraze. Můžete se podívat i přímo na web Holky na kole.
Autoři fotografií:
Barbora Linková @kazdytomajinak
Pepa Dvořáček @pepadvoracek
Jan Paravan @jan_paravan
Související téma ve fóru
| Téma | reakcí | autor | poslední | kategorie |
|---|---|---|---|---|
| Rozhovor s Kat Secteur | 123/123 | jecnak | 22.1.21 10:31 | Závody |
| Gravel kolo pro holku | 134/134 | nelvira | 16.2.19 21:33 | Výběr kola |
| Silniční kolo - holky z Prahy | 6/6 | LuckaZajic | 31.5.07 13:20 | Vyjížďky/Srazy |
Komentáře
To je článek napíču.
Já myslel, že to bude o holkách na MTB, co se nebojí jet na traily a podobně, ne o nějaký hipsterce, která ostatním slepicím ukazuje, jak jezdit po městě na dámskejch kolech a fotit se na Instáč.
Ty vole, dlužíte mi pět minut života.
Kopcovitost Prahy – reaguji na několik příspěvků dříve, které ji relativizovaly. Ano, v Praze nejsou horská stoupání, kde by bylo převýšení ve stovkách metrů. Když jsem hledal prudký svah, tak před pár lety jsem objevil jakousi stezku z Vysočan na Prosek. Ne po té estakádě, ale je to stezka, která vede bez oblouků přímo vzhůru. Co se pamatuji, a mohu se mírně mýlit, tak průměrný sklon tam byl 13% a místy snad i 16%. Přiznám se, že asi bych tam měl problém, i na nejlehčí převod 34/36 bych to asi rval silou a s nízkou kadencí. Velká sláva to nebyla ani na jednom úseku, kde jen krátce je nějakých 11%, nebo o chlup víc. Od Vltavy na nějaký kopec, to bývá kolem 120 výškových metrů, třeba z Troje (pod 200 m n.m.) ke Kobyliské vozovně (319 m n.m.). Prudké je to jen místy, v průměru snad 3%, jenž ono to klame, úseky s minimálním sklonem vs. prudší stoupání. Pro trénovaného jezdce to nic není, pro lidi, kteří na kolo sednou jen občas, to může být docela problém. Ale píše-li se v článku o ježdění na kole v civilním, nesportovním oblečení, tak z mého pohledu tu je problém. Já po jízdě do takových stoupání budu spocený. Sedět tak v práci celý den by opravdu nešlo, ne všude mají zaměstnanci k dispozici sprchy. Je výrazný rozdíl, když někdo to má do práce jen kousek, vede to po cyklostezce nebo silnicích s málo auty a nejsou tam delší nebo prudká stoupání. To jde jet s nízkými watty, kratší úsek na tom tolik nezmění. Pamatuji i to, že jsem takový stoupání od Vltavy na nějaký kopec dříve vyjížděl i v civilním oblečení. Jde to, ale není to opravdu pohodlné. Civilní oblečení do města jde v pohodě, kde se lehce šlape po rovince, tam stačí jen pohlídat, aby nohavice kalhot se nechytala mezi řetěz a převodník. Předevčírem jsem si vyjel jakýsi okruh, pak jsem jel kus z Letňan ke Globusu, na silnici tam je jakýsi cyklopruh. Asi dvakrát nebo třikrát jsem se musel vyhýbat autu, které mělo potřebu tam zastavit. Cyklopruh znamenal určité větší bezpečí, řidiči to respektují, tedy krom těch, kteří tam musí zaparkovat a pak musím vjet mezi auta. V Praze toho chybí hodně, různé cyklotrasy jsou nevyhovující, v zahraničí vypadají opravdu jinak, u nás jde asi hlavně o čerpání dotací EU. Chci-li jet na kole pro sport a zábavu, jaksi se vyhýbám těm cyklostezkám a cyklotrasám, opravdu to je lepší po nějakých okreskách, kde toho ještě jezdí méně. Ano, někdo tu psal, jak jde projíždět i centrem, nakonec ti poslíčci (messenger) na kolech tak jezdí. Projíždět mezi nejhustší dopravou v Praze jde, stejně jako v protisměru v jednosměrce nebo po chodníku. Já se tomu ale snažím vyhnout. Živit bych se tím nechtěl, i když by mi bylo sympatické mít v rámci pracovní doby trénink na kole a najeté kilometry. Ač mi nedělá zásadní problém ježdění za slabého mrazu v zimě, tak některé věci odmítám. Někde v Polabí nebo na Hané, tam ježdění po zpravidla menším městě, je opravdu o něčem jiném.
Na tohle show tu myslím existuje okřídlený slogan Neřešit, jezdit. Fajn, že se hejbou, ale bavilo by je to bez toho předvádění se? Navíc je to na dnešní dobu na hraně korektnosti. Není tam žádný muž ani jiné další pohlaví, žádná není barevná… Nevím nevím.
Spíše by mě zajímalo, jak to může generovat tolik, že to má jako výdělečnou záležitost několik lidí…
Xtonda: Taky myslím, že nějaká extrémní kopcovitost Prahy je nesmysl. Navíc se dá použít metro, některé tramvaje a nebo e-bike na překonání největších kopců, pokud je nejde objet, což dost často jde.
Na kole se jezdit nebojím a už vůbec k tomu nepotřebuji žádný klub pražských pozérek, co dle Stravy jezdí 5 km do a z práce.
Za mě super, každá podpora pro někoho, kdo chce začít, ale má nějaké obavy nebo nejasnosti, je dobrá.
Kopcovitost je jeden zmýtů
Krabica: jo, cetl. Jestli jsem to napsal nesrozumitelne, tak jinak. Někomu vyhovuje spolek s projektem (asi mladší generaci), jinému trenér nebo kurz. Každý je jiná natura. Pokud to nikomu neublíži, tak za mě cajk. Dnesni doba si to asi žádá.
krabica: Možná tě to nikdy nenapadlo, ale jsou lidé, kteří mezi známými nemají nikoho, kdo by sdílel jejich koníček. Přes své dlouholeté kamarády znám hned několik lidí, kteří se do nějaké party dostaly až přes různé „projekty“ ať už to znamená jakoukoliv aktivitu, kde se lidé nějak organizovaně potkávají, případně přes různé trenéry, kurzy…
Cokoliv dokaze pomoci nekomu prekonat barieru ze jezdit po meste na kole je divny a nebezpecny povazuju za prospesny a tleskam. Janu T jsem zachytil uz pred par lety na FB a kolem zije uz dlouho.
Johny_r: „V Praze se až na výjimky nedá dojet do práce tak, aby se člověk nezpotil a nemusel překonat nějakej ten poměrně solidní kopec.“
Podle mě spousta lidí bydlí na krajích a jezdí do práce do centra, tj. směrem z kopce. Řekl bych, že v mém okolí je to snad dokonce většina.
Alojs01: Ale na to není třeba zakládat nějaké spolky, řešit příspěvky…, prostě stačí brnknout nějakému kamarádovi, známému, popřípadě se dá v poho seznámit s lidma se stejným koníčkem při jeho provozování, případně na netu, jako je třeba F-B, B.F…
A nedá se na to dívat jako na obyčejný podnikání? Moje žena jezdí na kole i bez nich, čapku si asi taky dokáže koupit i bez nich a nic víc tam navíc není…
Ač osobně k pohybu tyto podněty nepotřebuji, tak vítám jakoukoliv aktivitu, která přivede lidi k pohybu. A holky zvlášť.
Smysl mi spíš nedává postávání v kolonách v autech, navíc obsazených často pouze řidičem.
Tak to je síla. Chci jezdit do práce na kole, tak k tomu potřebuju hlavně instagram a nějakou tu facebookovou skupinu. Srovnávat Prahu s Utrechtem, je taky veselý. Utrecht je placka, takže se tam jezdí na kole. Má to tam tradici vycházející právě z toho, že to tam jde a proto se tam buduje infrastruktura, protože to dává smysl. V Praze se až na výjimky nedá dojet do práce tak, aby se člověk nezpotil a nemusel překonat nějakej ten poměrně solidní kopec. Proto se tu na kole nejezdí a budování polfunkční infrastruktury pro nějaký 1 % pohybujících se lidí (v létě, v zimě ani to ne), je prostě vyhazování peněz, který nelze nijak obhájit. Ono je jasné, že v Holandsku řidiči nenadávají na cyklisty, protože cyklisti jsou uklizení na stezkách a nepřekáží v provozu. V praze to není reálné, jakékoli pokusy (viz cyklopruhy na hlavních tazích apod.) hrozí akorát obrovským průšvihem). Na druhou stranu, kdo jezdit chce a situace mu to umožňuje, tak to určitě dělá a nepotřebuje kolem toho tohle divadlo. Ale asi to není dost hipsterský :-)
Jen bych nesměle upozornil autorku, že si nemusí dělat iluze o L’Etape. S atmosférou Tour de France nemá vůbec, ale opravdu vůbec nic společného.
Prazak0: „Do práce v Praze jde jezdit jen když někdo má v dosahu skutečnou použitelnou cyklostezku, bydliště i pracoviště na témže konci Prahy. Projíždět centrem se opravdu nedá.“
Nepravda, jezdím z Pankráce do práce do Holešovic, předtím jsem jezdil do školy na Malou Stranu a do Tróji, do Dejvic, a jako freelancer za zákazníky všude možně po Praze, celoročně, ve dne, v noci, a cyklostezky netřeba. A třeba messengeři jezdí ještě násobně víc a všude možně (najděte si nějaké na Stravě).
„Když cestou z práce udělám nějaký nákup, kolo by se taky moc nehodilo.“
Kolo nechávám zamčené normálně venku před obchodem. Asi pomáhá, že nemám nic luxusního. Pro velký nákup, který se nevejde do košíku, si beru turistické brašny.
Vždycky mě fascinuje, když mi někdo tvrdí, že to, co už 10 let dělám, nejde…
Elwing: „Navíc tvrdit, že její životní styl je správný a prospěšný pro všechny.“
Ale ono je opravdu prospěšné pro všechny, když někdo ve městě místo generování smogu a hluku jede na kole.
Povyk mi přijde zbytečně přehnaný stejně jako u některých veganům. Dělá to plno lidí, ale vždycky se najde skupina lidí, co to přebere jako životní styl a chce z toho vytěžit při nejmenším pozornost.
Krabica, Elwing a strtom + 27,5
Krabica: já takových lidí znám docela dost. Baví je to právě dělat s více lidma. Já mezi takové naštěstí nepatřím… I když občas se mi stane, že ráno vstanu, chytne mě taková lenivá, že kdybych nebyl domluvenej s kamarádem na kolo, tak si pro sebe najdu spoustu výmluv proč nejet :-)))
Ale jinak ať si každej dělá co a jak ho to baví. Je spoustu lidi, co žijou sami, rádi by zkusili nějaký nový koníček, třeba to kolo a potřebují prostě jen „kopnout“, popovídat s někým o tom a tak.
Baby z Prahy se jdou projet a je z toho projekt se vším všudy. Já se domluvím s kamošema na kolo a je z toho tak max. na konci pivko. Tahle země není pro starý.
Taky nechápu potřebu některých ženských sdružovat se a tleskat si u toho. Přijde mi, že paní spíš osočuje řidiče, že většinou nedávají pozor a chovají se neohleduplně. Navíc tvrdit, že její životní styl je správný a prospěšný pro všechny. Tak to už je dost za hranou. Možná tak jezdit po rovině mezi kavárnama, pro normální život nepoužitelné.
Jasně fandím ji, Kojetín znám moc dobře, tady na střední Moravě, hlavně v některých městech je kolo proste tradice, ale proč sebestredně holky v Praze? Tady jich máme hodně a hashtag k životu nepotřebují.
#klucinabikeforu
Hezká dívka, ale stejně mi uchází smysl spolku. Kdyby byl třeba pro muže, tak bych nechápal, proč se organizovat. V Praze je dosti problém jezdit na kole. Kde jsou cyklostezky, tak ty skutečné bývají přeplněné lidmi, nejen koly, ale i bruslaři, chodci, občas kočárek, někdy kolečkové lyže i s hůlkami. Čistě pro kola, ani nevím, kde takové stezky jsou. Nepočítám k tomu moc cyklostezky typu pruhu na chodníku, kde pak tam občas leze dosti plno chodců, protože nepostřehli, že tam vede pár km cyklostezky. V zemích Beneluxu a asi nejen tam je to s cyklostezkami opravdu jiné. V Praze jsou sice cyklotrasy přes centrum, ale to je mezi normální silniční dopravou. Projet to jde, ale je to dosti o nervy a trochu i o život nebo o zdraví. Do práce v Praze jde jezdit jen když někdo má v dosahu skutečnou použitelnou cyklostezku, bydliště i pracoviště na témže konci Prahy. Projíždět centrem se opravdu nedá. Další věc v textu, ono na kole nejde pořádně jezdit v normálním oblečení. To jde někde v Holandsku, na městském kole, po rovině. Pokud někdo jede aspoň 10 km, jsou tam kopce, tak je potom z kola zpocený. Bohužel já bych měl v práci problém kam kolo dát. A nemám tam ani sprchu, kterou by chtělo si dát poté. Já si dávám sprchu ráno než jdu do práce, potom doma, když skončím nějakou vyjížďku na kole. Být v práci celý den upocený by asi nešlo. Když cestou z práce udělám nějaký nákup, kolo by se taky moc nehodilo. Mně třeba více zaujalo, jak popisoval prof. Pafko svoji každodenní cestu do práce na kole. Z Podolí do Motola. Bylo by skvělé mít tu možnosti najezdit pár km v rámci času, kdy dojíždím do práce. Z více důvodů to nejde, nebo spíš nestojí to za to. Nepomohla by mi v tom ani nějaká platforma na internetu, kde bych se mohl sdružovat. Pomohly by skutečné a bezpečné cyklostezky, možnost bezpečného uložení kola v práci, možnost si dát sprchu a převléci se atd.
Svaty: Bohužel mi připadá, že těch „normálních“ cyklistů/ek, kteří se obejdou bez pózování na sociálních sítích, ubývá rapidním tempem.
Osobně nerozumím tomu, proč lidi sami o sobě nedělají, co je baví, ale potřebují k tomu nějaké organizované skupiny, podporu, vnější motivace, zároveň to musí to být v módě…
Vyborne! Mame dalsi facebookovou skupinku, ktera emancipuje zeny a burcuje divky, svobodne i nesvobodne matky s ratolestmi posazenymi v kosiku na riditkach projizdet velkomesto na bicyklu. Hlavne se nebat a vletet do toho! V nejblizsi dobe tak muzeme cekat opetne naplneni luzkovych kapacit v nasich nemocnicich a krematoria jedouci na plny vykon. Co nezvladl nejaky koronavirus zvladnou Holky na kole. A Distributor bude nadseny.
Podobnost s projektem Dámy na kole čistě náhodná!
Tyto finanční projekty dělají ženskému pokolení medvědí službu. Vymezují se na základě toho, že ženy jsou úplně jiné než muži, a proto potřebují samostatné sdružování. Z náhledu je zřejmé, jaká skupina žen převažuje. Normálně žijící ženy zvládají běžný život a tomu rozvíjet i svoji Ženskost. Ženskost a specifičnost ženského pokolení je o něčem jiném než umělá segregace zrovna v cyklohobby. Je to pouze byznys projekt, který se pokrytecky schovává za vymezování se. Toto vymezování má smysl na mnoha úrovních, ale zrovna v cykloodvětví je to spíše uměle tvořená komunita.
Už jsem četl podobný rozhovor na webu prahou na kole a podle stravy pak jde snadno dohledat, že její cesty po Praze jsou z velké části třeba 5km, což asi jde. Ano, za rozumného počasí s dobrou prací jezdit easy 5km tam a zpět, k tomu o víkendu občas na švih a být přitom šik není nijak zásadní sportovní výkon a stačí se primárně nebát a mít základní fyzičku. U takových projektů kde se to hemží krásnými fotkami na instagramu pak bývá občas krušné setkání s realitou pokud bude zima jako ta letošní nebo máš práci „za kopcem“, musíš jezdit za tmy, nemáš kam dát kolo v práci atd. To, že v placce u Labe jezdí 70leté babky je naprosto normální (do obchodu, k lékaři,na hřbitov, …), je to prostě tradice a ideální způsob dopravy, v Praze by si taková žena netroufla a radši využije MHD. Navíc plno lidí má roční kupón a ani netouží pohybovat se moc po Praze pokud jeho trasa není příjemná, což dost souvisí s infrastrukturou, která se v dohledné době určitě zásadně nezlepší a aut neubyde …
Myslim si, ze vzajemna ohleduplnost na silnici neni jen o tom, zda i ridici jezdi na kole, to ostatne podle pruzkumu i jezdi, ale spis o zodpovednosti a ucte k ostatnim.
Jinak pekny rozhovor. Projektu fandim a snad se do sedel podari dostat vic holek. Je fajn si rano mavnout s nekym usmevavym pri ceste do prace na kole.
To mě rozesmálo: kdyby nevzniklo kolo (myšleno jízdní), nevznikly by automobily :)) U některých žen méně slov je někdy více.
O tom, že členové tohoto fóra založili divkám na kole samostatné vlákno již před mnoha lety a patří k jednomu z nejnavštěvovanějšímu, se paní ani slůvkem nezmínila.
No je vidět k do k dané problematice přistupuje z komerčního hlediska a kdo s lakou :-)
