Kola ve službách helvétského kříže

Švýcarský nožík v kapse, švýcarská čokoláda v batohu, na ruce švýcarské hodinky a před sebou výhled na švýcarské Alpy. A výplata na účet u švýcarské banky. Toto byly parametry švýcarského vojáka švýcarské cyklistické pěchoty, samozřejmě na švýcarském kole.

Příběh kol ve švýcarské armádě se začal psát roku 1891, kdy se začala civilní kola využívat vojenskými kurýry. O pět let později armáda nakoupila vlastní civilní kola a přetřela je na vojenské barvy. V roce 1901 velení armády rozhodlo o zřízení samostatné cyklistické pěchoty a pro ten účel byl zadán požadavek na vývoj a výrobu vlastního armádního kola. V roce 1905 tak vznikl model MO-05 “Ordonnanzfahrrad”. který se s minimálními změnami vyráběl neuvěřitelných 88 let. Několik kusů slouží švýcarské armádě dodnes, zejména pro náročné přesuny personálu na letištích. Je tak služebně i technicky nejdéle sloužícím kolem na světě.
Zpočátku byla kola využívána armádními kurýry, jejich poslání však dostalo nový rozměr v době všeobecné mobilizace v srpnu 1914, kdy už existovalo 14 cyklistických praporů. V té době se do služby dostaly terénní telefony, v důsledku čehož kola ztratila svou funkci rychlého posla, a začala se tedy využívat spíše k rychlým přesunům vojáků, zejména v nížinách okolo švýcarských jezer. Sloužila ale i k převozu raněných, zbraní, lehkému dělostřelectvu a průzkumným jednotkám.

Masivní rám, torpédo a složená polní lopatka na nosiči.Přídavná bubnová brzda. Povšimněte si maznice na zadním náboji.


V době II. světové války švýcarská armáda na kolech absolvovala mnoho pohotovostních manévrů, v jejichž rámci si vojáci brali kola domů, což zůstalo standardem i po válce. Ke konci války byl nedostatek vulkanizovaného kaučuku na výrobu plášťů, což mělo za následek omezení využívání kol.

Provedení tažného zařízení.SPZ používaná v některých letech i u civilních kol.


Po válce švýcarská armáda rozhodla, že kola zůstanou v domácnostech vojáků v záloze, kteří se vojenských manévrů účastnili jednou za čas. Funkčnost kol měli na starost sami, nutné výměny spotřebovaných komponentů zajišťovala armáda. Přestože kola byla výborná na rychlé, tiché a krátké přesuny, postupně je začaly vytěsňovat motorky a auta. V roce 1961 bylo rozhodnuto o omezení cyklistických praporů a v roce 1972 byly rozpuštěny úplně. Z armády však kola úplně nezmizela, sloužila k převozu personálu na letištích a v prostorách kasáren a nadále se pro armádu vyráběla. V tomto období přišla i první vlna odprodeje starých kol vojákům a následně i civilním občanům. V roce 1989 se velení armády rozhodlo oživit projekt cyklistických praporů a pro tento účel byl zadán požadavek na výrobu nového modelu v počtu 5500 kusů, který by více odpovídal požadavkům moderní armády. Projekt se příliš nepodařil, nové kolo MO-93 konstrukčně vycházelo z 88 let starého modelu a vážilo 21,5 kg. Mělo už ale moderní přehazovačku, moderní brzdy, gripy, pedály a náboje. Modernizovány byly i doplňky jako přední nosič nebo rámová kapsa. V roce 2003 došlo k definitivnímu zrušení cyklistické pěchoty v armádě, čímž zanikla poslední cyklistická jednotka v armádě na světě. Kola jsou však nadále její součástí, vojáci domobrany je mají doma jako armádní majetek a počítá se s jejich využitím v případě války. V roce 2012 koupilo švýcarské ministerstvo obrany, civilní obrany a sportu 4100 kusů nového modelu vojenského kola s názvem MO-12, který je na prodej i pro případné soukromé zájemce. Jde o moderní terénní skládací kolo s hliníkovým rámem o váze 15 kg a špičkovými komponenty. Modely MO-05 a MO-93 jsou v současnosti využívány kadety, kajakáři, kuchaři, strážci, při výcviku tělesné výchovy a při pohybu mezi kasárny a palebným pásem.



MO-05 z roku 1939, který lze vidět ve Slovenském technickém muzeu v Košicích, má přívěsný vozík pro odvoz raněných. Od poloviny 30. let přibyla k pákové brzdě zadní bubnová, jinak se koncepce kola neměnila celých 88 let. K dispozici bylo 5 různých převodníků a v průběhu služby armáda měnila poškozené komponenty na kolech za novější. Proto není problém najít 80 let stará kola s novějšími pedály, světly nebo náboji, dokonce s plastovými odrazkami z 80. let. Naopak karbidové osvětlení je téměř nemožné najít. Časem se měnily i rámové kapsy, od hnědých kožených přes olivové polokožené až po černé ze syntetické kůže. Kola měla různé přídavné držáky podle jejich využití, například na převoz kulometu, protitankových raket, munice, zákopového telefonu nebo lékařské výbavy. Plně naložené kolo vážilo i 50 kilo a jízda do kopce byla i pro vojáky pořádnou dřinou. V úvodním několikaměsíčním školení nových vojáků museli kadeti v plné výzbroji absolvovat 200kilometrovou jízdu terénem. Z armády také patřili k těm fyzicky nejzdatnějším, byli součástí armádní elity a větší úctu k nim chovalo i civilní obyvatelstvo. Dodnes jsou Švýcaři hrdí na své cyklistické prapory, i když už v moderní armádě nemají své místo. I proto jsou ve službách armády z nostalgie i kousky starší než 100 let. Na závěr je nutno dodat, že kola nikdy nebyla nasazena ve skutečném boji, Švýcaři totiž naposled bojovali proti Napoleonovi.

Text a foto Andrej Fortis - noelgabriel
Překlad a korekce - Tomáš Vitvar - jecnak

Další zajímavé stroje a zajímavosti:



Související téma ve fóru

Téma reakcí autor poslední
Armáda končí s VVP Brdy 279/279 Smazaný účet 20.11.13 16:58
Military paratrooper bike 30/30 treatt 13.1.09 19:48
Armadni skladaci kolo Paratrooper 28/28 emkaa 29.12.07 17:32

Komentáře

Pro napsání příspěvku se prosím přihlaste nebo zaregistrujte.
HKou
HKou

1.2.21 12:44

cioran-m
cioran-m

31.1.21 09:19

Velmi dobře!

Snad by se ještě mohlo dodat, že dlouho (naposled jsem o tom četl před patnácti lety, nevím, jak je to tedˇ) pořádala armáda pro vojáky cyklistické mistrovství Švýcarska na těchto kolech. Jelo se ve vojenských botách, oblečení malá polní, délka trati byla přes 150 km a vítěz míval průměr kolem dvaa-třiatřiceti.

Reagovat
kotew CZE JIHLAVA
kotew CZE JIHLAVA

30.1.21 19:48

Super, tenhle díl magazínu mě hodně bavil. Díky chlapci, GJ.

Reagovat
Jakobo
Jakobo

30.1.21 00:03

Nedokazu si predstavit s tim vozikem jezdit po cestach hornateho Svycarska. Pokud na nositkach lezel raneny vojak, tak vedle kola sli minimalne 2 lide a kolo vedli.

Loni jse si svaril dvoukolak za kolo s 26" zaplety, odpor plastu je urcite nizsi nez u tech bantamu. Kdyz pripojim vozik ke kolu a trochu jej nalozim, tak v kopcich musim radit nejlehsi prevody. A to kolo ma myslim jen 1, mozna 2 prevody. Myslim, ze v realu to moc nebylo vyuzivane.

Reagovat
noelgabriel
noelgabriel

29.1.21 00:07

Hroch obojzhivelnyj niečo takéto to bolo? aj o tom možno bude článok :)

https://www.bike-forum.cz/…nymanbolagen

Reagovat
Hroch obojzhivelnyj
Hroch obojzhivelnyj

28.1.21 19:21

V polovine 90. let ve Svedsku polovina studentu jezdila na armybajkach. 28", singlespeed, vepredu bubnova brzda, nosic s extra divnou plechovou krabici. Ty od pohledu nejstarsi kousky mely placate drevene sedlo calounene kuzi. Moc se mi libily. Pry nejak tehdy zrusili cyklojednotky, nejaka kola darovala armada te Estonske nebo jake a zbytek lacino vyprodala.

Taky neutralni zeme.

Reagovat
vrazdit
vrazdit

28.1.21 18:04

konečně opravdu zajímavé téma! a pěkně napsáno!

Reagovat
jecnak
jecnak

28.1.21 15:58

karf: Souvislost Cancellara – armáda jsem si musel najít, než mě to trklo. :-)

Reagovat
Smazaný účet
Smazaný účet

28.1.21 13:20

karf
karf

28.1.21 12:44

Trošku jsem v článku očekávala zmínku Cancellara – kola – armáda.

Reagovat
ratel
ratel

28.1.21 09:49

Pěkné čtení. O třídu lepší než pomatené výlety na Pustevny.

K nedostatku kaučuku: v Tampere (Finsko) jsem viděl v místním muzeu kolo s dřevěnými plášti. Místo vzduchu v plášti pružily cca 3 cm dlouhé dřevěné segmenty spojené dohromady po obvodu a podložené pružinou proti ráfku. Vypadalo to zajímavě. Bohužel nemůžu nikde vygooglit fotku.

Reagovat
Jano86
Jano86

28.1.21 09:35

Super čítanie!

Reagovat