Neviditelná nástraha číhající na cyklostezkách - Ninjové a jejich typologie

Na silnicích je potmě pro cyklisty nebezpečno, jeď raději po cyklostezce, tam tě nic nesrazí. Tuto větu jste už určitě slyšeli od své maminky nebo babičky, když jste od nich vyráželi na kole po setmění. Maminky a babičky mají samozřejmě vždycky pravdu, v tomto případě ovšem jen napůl...

Až na výjimky na cyklostezce opravdu auto nepotkáte, stoprocentně v bezpečí se tam ale nemůžete cítit nikdy. Že tam nejsou auta, totiž vědí nejspíš i kočky a zajícové, kteří se po nich po setmění vesele prohánějí bez reflexních prvků, natož aby měli na ocásku blikačku. Přestože znám minimálně dva cyklisty, kteří si kvůli splašenému a nepředvídatelně se pohybujícímu zajícovi pěkně namleli, němým tvářím bych tento prohřešek přece jen odpustila. Horší jsou tzv. ninjové. Známe je jistě všichni. Černé postavy, které se přímo před vámi zhmotní ze tmy uprostřed cyklostezky (a nejen tam). Ninjové se navíc vyskytují v různých podobách:

Ninja-chodec

Nejméně nebezpečný je zpravidla ninja-chodec, tento druh je ovšem nejhojnější, vyskytuje se s oblibou i ve větším počtu a potkat ho můžete úplně kdekoli. Charakterizuje ho tmavé oblečení bez reflexních prvků a pomalý, celkem předvídatelný pohyb jedním směrem bez nečekaných výkyvů. Oči má zpravidla upřené na displej telefonu, dokud se k němu nepřiblížíte natolik, že ho oslní vaše světlo. V takové chvíli se většinou lekne, a stihne-li se vzpamatovat dřív, než zmizíte v dálce, utrousí nejspíš nějakou poznámku o tom, že jedete moc potichu a svítíte moc silně. Že tomu tak je právě kvůli takovým jako on, už mu samozřejmě říct nestihnete.

Ninja-běžec

O něco nebezpečnější je ninja-běžec. Mívá podobné znaky jako ninja-chodec, odlišuje se zejména rychlostí. Některé kusy mívají na oblečení i reflexní prvky, většinou ale nebývají viditelné ze všech stran. Nejnebezpečnější bývají ve chvíli, kdy se ze tmy nečekaně vyřítí z cesty kolmé na tu vaši. Většinou nemá smysl je na svou přítomnost upozorňovat zvuky, do uší jim ze sluchátek pravděpodobně hraje nějaká hudba, která má rušivé elementy z okolí odfiltrovat. Jedete-li proti nim, pravděpodobně zaznamenají vaše světlo. Na rozdíl od ninjů-chodců totiž zpravidla nezírají do telefonu. Jedete-li za nimi, je v okamžiku, kdy se před vámi vynoří ze tmy, nejúčinnější své světlo rozblikat nebo zesílit tak, aby ho zaznamenali s dostatečným předstihem. V takovém momentě od něj ale můžete čekat cokoli, tak buďte připraveni i na rychlou změnu směru – ať už je vyděsí světlo samotné, nebo stín ve tvaru siluety obrovské postavy, který před sebe náhle vrhnou. Odvážnější jedinci mohou zkusit ninju-běžce minout, aniž by na svou přítomnost jakkoli upozorňovali, a spoléhat na to, že se nestihne leknout dostatečně včas na to, aby jim skočil do cesty.

Ninja-cyklista

Ještě o něco rychleji se pohybuje druh ninja-cyklista. Jeho základním charakteristickým znakem je jízdní kolo vybavené v nejlepším případě minimalistickými, stěží viditelnými odrazkami nejčastěji na pedálech či ve výpletu. Sám se díky nim cítí neohroženě, protože je přesvědčen, že mu zajišťují absolutní viditelnost ze všech směrů. Ve skutečnosti ho vidíte na poslední chvíli, a ještě nejspíš dostanete vynadáno za příliš silné světlo, kterým jste ho oslnili.

Ninja-pejskař

Jedním z nejnebezpečnějších druhů ninjů je ninja-pejskař. Vypadá dost podobně jako ninja-chodec, za kterého bývá dost často považován, dokud se z nedalekého křoví nevyřítí jeho ninja-pes, do něhož nebyl páníček ochoten investovat ani pár desítek korun za blikačku na obojek. Všeobecně se moc nedoporučuje pokoušet se projet mezi nimi, jelikož některé exempláře bývají vzájemně propojeny. Jak na vaši blízkost bude reagovat ninja-pes, většinou neví ani sám ninja-pejskař, natož abyste to mohli odhadnout vy. Navíc nikdy nemáte jistotu, že s sebou ninja-pejskař nemá ninja-psů víc.

Ninja-notor

Úplně nejnebezpečnějším druhem je ninja-notor. Může mít podobu kteréhokoli z výše zmíněných druhů, na první pohled se však liší stylem pohybu. Přestože sám je přesvědčen, že se posouvá bez větších výkyvů, opak je pravdou a lze jen těžko předvídat, kterým směrem se bude ubírat v příštích vteřinách. V tomto případě nemá smysl o sobě dávat jakkoli vědět, ideální je zpomalit a pokusit se vystihnout moment, kdy budete mít možnost objekt objet s dostatečnou rezervou pro případ, že by nečekaně změnil směr svého pohybu, zejména podobá-li se typu ninja-cyklista (u těch totiž hrozí i upgrade na poddruh ninja-padlý, který se vyznačuje tím, že se během vteřiny uchýlí do horizontální polohy). U tohoto druhu ninjů lze navíc předpokládat zvýšenou agresivitu a pomalejší reakce.

Ninja-kříženec

Ne každého ninju lze jednoznačně zaškatulkovat do konkrétní kategorie. Existují tak všelijaké mutace jako ninja nevidící neslyšící, který má nejen oči přilepené k displeji telefonu, ale pro jistotu i sluchátka v uších. K tomu všemu může nést i znaky ninji-notora a průšvih je na světě, zvlášť jestli se mu někde nedaleko ještě potuluje ninja-pes. Na ty už snad budou platit jen cantilevery!

A teď vážně...

Lidi, sviťte! Blikejte, zařte, zkrátka buďte vidět a nebuďte ninjové... Vždyť obyčejná blikačka se dá v supermarketu koupit za pár korun. Účelem tohoto článku samozřejmě není snaha vyhnat potmě cyklisty z cyklostezek na silnice, ale spíš upozornit na to, že i na cyklostezkách je třeba udržovat nepřetržitou pozornost, protože i tam číhají (doslova) neviditelné nástrahy. A samozřejmě apelovat na to, aby si případní ninjové uvědomili, že nejsou potmě nebezpeční jen sami sobě, ale i svému okolí. Ruku na srdce, známe to všichni, ať už jsme si světlo zrovna zapomněli, nebo se nám vybilo – každý z nás si jistě někdy řekl tu nechvalně známou větu: „Těch pár kilometrů bez toho světla přece nějak zvládnu, zvlášť když pojedu po stezce.“

Jistě, pořád je to bezpečnější než jet bez světel po silnici, ale nikdy není na škodu mít u sebe alespoň malou záložní blikačku na dojetí pro případ nouze – těch pár gramů navíc v kapse vám trénink nepokazí. Text je však namířen spíš proti těm, kdo světla nevozí vědomě, ať už mají důvod jakýkoli.