Rozhovor: Matěj Charvát - sjezdař a youtuber v jednom

Disciplína sjezdu je mi hodně blízká, protože kluci, co tohle jezdí mají pud sebezáchovy potlačený natolik, že se z kopců pouštějí bez servítek po hlavě dolů.

Adrenalin, rychlost a pohotovost jsem trochu podědil a občas narazím na Matěje, který je zářný příklad, jak to dělat na vysoké úrovni. Potkali jsme se na školení a dali řeč. Chtěl jsem se dozvědět o jeho působení v cyklistice více.

Ahoj Matěji

Když si vzpomenu, že jsem tě poprvé zahlédl na závodech, tak jsem netušil, že jsi vlastně populární sjezdař nejen na internetu. Čtenáři MTBIKER mohou najít tvůj kanál na YouTube, kde publikuješ videa převážně ze svých cest a závodní kariéry v enduro disciplíně nebo sjezdu. Nejsou to ledajaká homemade videa, protože si dáváš záležet na kompozici a celkově spontánnosti. Tvé hlášky jsou legendární. Máš za sebou nějakou průpravu, nebo ses časem zlepšoval?
Průpravu, pokud máš na mysli nějakou filmařskou, tak ne. Jsem samouk. Už když mi bylo cca 15, začali jsme se s bráchou točit na kolech. V té době ještě na VHS kazety a zkoušeli jsme to editovat analogově přes video. Pak přišla první digitální kamera asi v 18 letech, na kterou jsem si vydělal z prize money na závodech, a pak už jsme si s bráchou koupili asi o pět let později první zrcadlovku a začali trošku zkoušet i editovat. Pár let zpět jsem si prostě řekl, kdo má možnosti ukázat to co já. V tu dobu jsem netušil, jestli to bude populární, nebo ne, YouTube byl v ČR v plenkách..., ale dělal jsem to a pořád to dělám hlavně proto, že mě to baví... To, že se to chytlo, mě samozřejmě těší!


Z vlastní zkušenosti vím, jak je náročné skloubit cestování, závod a ještě natáčení. Nejde ti někdy hlava kolem, nebo se vždycky donutíš natočit další video? Jaké vychytávky používáš? Kameru, GoPročko, gimbaly atd. a stříháš sám po nocích na počítači?
Rozhodně to je hodně náročný, fakt hodně. Záleží na situaci, snažím se natáčet, když to jde. Když se to ale prostě z jakéhokoli důvodu nepovede..., nelámu to přes koleno. Na techniku jsem trošku úchyl. Můj kanál by šel samozřejmě točit třeba jen na akční kameru. Mě to ale baví celkově, baví mě ten proces. Za tu dobu jsem si nakoupil několik foťáků (kamer), gimbal, mnoho objektivů, mikrofonů. Poslední dobou jsem se trošku minimalizoval, není na to čas. Stříhám výhradně sám... občas je to fakt těžký. Hlavně asi proto, že nerad vydávám nekvalitní obsah a dávám si na tom fakt záležet.


To jsme teprve na začátku, protože máš mnoho aktivit. Nakousl jsem, že převážně závodíš v technicky náročném druhu cyklistiky. Vyhrál jsi několikrát Mistrovství České republiky ve sjezdu, máš za sebou úspěšnou sezonu v Asii. Určitě to byla dlouhá cesta, než ses dostal na takovou úroveň. Kde jsou tvoje začátky, kdy sis řekl, že pustit to z kopce je tvá vášeň?
Začal jsem závodit v roce 2000. O rok dřív jsem začal jezdit trošku víc než normální lidi. Táta nás s bráchou vzal na sjezdový závody na Klínovci a já hned věděl, že tohle musím jezdit. Ukázali jsme s bráchou tátovi takový nadšení, že mu asi nezbývalo nic jiného, než nám nějakým způsobem sehnat kola a poslat nás z toho kopce taky...

Stejně jako jiné druhy cyklistiky je pro tebe samozřejmostí komplexní příprava a trénink. Kolik času tomu věnuješ a máš nějaký vedlejšák, tedy druhý sport, který tě baví? Ono to vypadá možná zvláštně, že sjezdař sedne na silničku, ale děláš to. Cvičení v tělocvičně, ale také regenerace. Máš nějaký tip, jak si odpočinout? Je to třeba tvorba těch videí, kdy si fyzicky odpočineš, a přesto něco děláš?
Trénink sjezdaře je takový zvláštní téma..., i když v posledních pár letech se to trošku rozkrývá. Já už od doby, kdy jsem začal, tak jsem věděl, že musím makat. Po chvíli jsem si to potvrdil tím, že to přineslo ovoce. Téměř od začátku kariéry jezdím na silničce a podobný věci, který byly dlouho mezi sjezdařema tabu. Teď už to je normální vrcholovej profi sport a každej, kdo nežije v pravěku, tak ví, že musí prostě dělat všechno proto, aby byl fit. Trénink je náročnej jako v každým jiným vrcholovým sportu. Možná i náročnější, protože ať už je to enduro anebo sjezd, tak výsledek tam dělá hrozně moc věcí a je nutný žádnou nepodcenit. Odpočinek je pro mě občas trošku problém, hlavně psychicky. Nějak neumím vypnout. Dělám sám na sebe, pořád přemýšlím..., co a jak vylepšit, co bych všechno mohl udělat. Nejradši bych to někdy vypnul a dělal jen to, co je opravdu potřeba, protože to, co všechno vymyslím, by chtělo pořádný arsenál lidí, aby se to všechno vůbec stihlo. Do toho ještě stříhám ta videa, ale za odpočinek to teda nepovažuji..., naopak.


Stalo se ti, že jsi někdy přebral a ublížil sis tak, že jsi byl vyřazen ze závodění? Co sis v tu chvíli uvědomil a posunulo tě to nějak? Vyrovnal ses s tím? Sjezdy jsou hodně nebezpečné a jaký jsi jezdec? Z tvých záznamů jde vidět obrovská kontrola kola a minimum chyb, ale přesto rychlost neskutečná. Stačí si vzpomenout, když jsi dojížděl závodníka, i když jsi měl urvanej řetěz.
Videa jsou věc jedna. Ty jsem začal tvořit až v posledních pár letech. Cesta k tomuhle skillu je samozřejmě mnoho tisíc, ne-li desítek tisíc hodin tréninku a ježdění. Za svoji kariéru jsem měl tolik zranění, že bych to nikomu nepřál. Nejhorší asi bylo, když jsem si zlomil obě ruce najednou. Dost mě taky mrzí, že když jsem byl na vrcholu kariéry a zároveň jsem byl mladej a nadějnej..., tak přišla smůla a v podstatě dva roky jsem téměř nezávodil, protože jsem měl v podstatě jedno zranění za druhym.

Matěji, jak hodnotíš české poháry a tratě? Je Česko na takové úrovni, abychom mohli obstát ve světové konkurenci? Když jezdíš do zahraničí, jak moc je tam venku jiná úroveň?
Myslím si, že terén máme fakt dobrej. Objel jsem s kolem v podstatě už celej svět. Když někdo říká, že v ČR se nedá připravit na světový úrovni, je to výmluva. Problém je, pokud někde, tak v závodech. Letos to bylo paradoxně třeba super na endurosérii, kde jsme se několikrát za sezonu sešli v takový konkurenci jako ještě nikdy. I mladý závodníci pak maj aspoň tu špičku u sebe, vidí, jak se opravdu závodí, a motivuje je to k tréninku. Samozřejmě pokud někdo chce opravdu závodit, musí vyrazit i za hranice. Hlavně aby co nejdřív viděl, kam se chce vlastně posunout. Aby měl srovnání a naučil se opravdu závodit.


Teď trochu odbočka, ale rád se pouštíš i do exhibicí typu Megavalanche, je to něco, co rád zkoušíš, nebo to je čistě recese?
Já se na kole prostě rád bavím a mám rád extrémy. Megavalanche je tak trošku freeride, ale zároveň je to opravdu prestižní závod s obrovskou historií. Rád zkouším nový věci a Mega byla vždy něco, co jsem chtěl zkusit..., akorát v zápalu mýho dlouhodobýho soustředění na DH na to prostě nikdy nebyl čas.


Když už máš za sebou bohaté zkušenosti, není od věci je zužitkovat a předat dál. Pořádáš pod hlavičkou CharvatBros bikové kempy, nicméně poslední rok jsi byl povolán jako trenér techniky české reprezentace. Jak ses k tomu dostal a co říkáš na rostoucí náročnost XC tratí? Dokážou se s tím naši jezdci popasovat?
Rozhodně mě baví zkušenosti předávat. První bikecamp jsem uspořádal už asi před 8 lety, kdy nic takového v podstatě nemělo u nás moc obdoby. Dál jsem i měl v mým sjezdovým týmu někoho, na kom jsem zkoušel, jak to funguje. Mám obrovskou radost, že mi prošli v začátku jejich kariér kluci, kteří jsou a teprve budou velký esa..., třeba Standa Sehnal a Adam Rojček. Ohledně XCO: už dlouho se setkáváme na reprezentačních akcích se šéfem XCO repre Viktorem Zapletalem. Díky zvyšující se náročnosti tratí jsme se o tom dlouho bavili, a když na to konečně přišel čas, byl jsem nadšenej, že mě Viktor s tímhle oslovil. S repre XCO jezdím už druhou sezonu a myslím, že i na výsledcích hlavně juniorů je vidět, že se to někam posunuje. Je tam super parta, maj mě rádi. Vím, že mi věří, a o to lehčeji se pak učí jak projíždět těžký pasáže. Já jsem velkej fanoušek toho, kam XCO v posledních letech směřuje. Je to super.


V poslední řadě provozuješ servis a oficiální distribuci kol BANSHEE, která sám sedláš. Jak tahle spolupráce vznikla? Můžeme tě někdy na servise zahlédnout, nebo tomu jen šéfuješ?
Moje spolupráce s Banshee Bikes sahá do roku 2009, kdy jsem dostal nabídku jezdit částečně přímo pod tovární hlavičkou. Seznámil jsem se díky tomu, že jsem v tu dobu pracoval v Anglii s jedním z majitelů. Pár let poté jsem se stal i distributorem. Servis provozujeme na dílně s mým otcem Arnem. Máme to tak trošku rozdělený, ale v podstatě všechen čas, kdy nejsem na závodech, tak jsem na dílně a připravuji biky lidem, kteří o to stojí – protože je „opravovat kola a opravovat kola“, nebo koučuji lidi v lese anebo sedím u PC a zařizuju potřebné pro chod toho všeho... nebo stříhám videa.


Zpětně je toho sakra hodně, zbývá ti ještě nějaký čas na jiné “normální” věci, o kterých jsme nemluvili?
Jo, je toho hodně a času málo. Na moc ostatních věcí čas nezbývá. Baví mě kolo, tak se prostě tím kolem snažím živit. Bavilo mě video/foto, a tak jsem se prostě rozhodl, že to zakomponuju do svýho byznysu. Když mám jednou za dlouhou dobu čas, tak rád jezdím na motorkách. Rád cestuju po celém světě a hlavně do Asie. Z části bych tam nejradši bydlel.

Moc díky, že jsi nám vyšel vstříc, a těším se, až tě opět někde zahlédnu lítat. Přeji hodně úspěchů, Matěji.

Neváhejte také navštívit jeho Youtube kanál. A na tomto odkaze najdete jeho Instagramový účet plný parádních příspěvků.