Tip na výlet: Orlické hory - pohodová podzimní vyjížďka

Pokud hledáte cyklisticky přívětivé pohoří, Orlické hory vám můžu jen a jen doporučit.

Nepotřebujete zde allmountain celopéro, stačí vám XC hardtail, krosové kolo nebo gravel. Nečekejte tedy žádný adrenalin, ale příjemné putování po horách, mírná stoupání i klesání a výhledy třeba na masiv Králického Sněžníku, Hrubého Jeseníku či do Polska. Dokonce bych si troufla říct, že se do Orlických hor vydejte i s dětmi, přestože riskuji proklínání od mnohých rodičů. Zase počítejte s tím, že nejedete Polabím. Vystoupat nahoru nějak musíte a cesty vždy nejsou jen hladké asfaltové. My jsme však cyklistické rodinky potkali i v chladném říjnovém počasí a mnohá parkoviště na hřebenu mohou jízdu výrazně usnadnit a zkrátit.



Parametry trasy:


  • Určení: cross, gravel, MTB HT
  • Náročnost: lehká až střední (dle ujetých kilometrů)
  • Povrch: asfalt, štěrkové cesty, lesní cesty
  • Délka trasy: 65 km
  • Převýšení: 1030 m
  • Odkaz na mapy
  • GPX

Není špatného počasí, jen špatně oblečeného cyklisty


Jako začátek naší cesty jsme zvolili malé parkoviště u Zemské brány. V sezóně bych se ovšem bála, že bude hned od rána plné. Teď byl však konec října, dopoledne bylo slunečné, ale docela chladné. K mé hrůze nám v autě pípla signalizace, že teplota klesla pod 4° C.



Pod heslem „auto to uveze a manžel na kole taky“ jsem měla připravenou spoustu oblečení. V předtuše nutného stoupání na hřeben jsem se oblékla docela lehce (dle normálních měřítek jsem tedy byla navlečená až až) a nabalila manželovi do velké podsedlovky další kalhoty, šusťačku a termotričko. Svého horkokrevného manžela jsem přesvědčila o tomtéž. Později jsme měli zjistit, že jeho nápad vzít velkou podsedlovku a můj nabalit do ní půlku šatníku se krásně doplnily a ukázaly se jako velice prozíravé. Nezbytností do tohoto počasí byly samozřejmě dlouhoprsté rukavice, čepice pod helmu a pro mě tzv. tunýlek na krk.



Kdo je připraven, není zaskočen


Tak ještě batůžky na záda a může se jet. Nespoléháme na restaurace a bufety, ani když jsou otevřené, takže si s sebou vždy vezeme něco k pití a čaj v termosce. V chladném počasí nevozíme hydrovaky. Pro drobné napití mám bidon přímo na kole, a když zastavíme, mícháme si čaj v termosce s pitím v láhvi na příjemnou teplotu, aby se člověk neopařil ani si nezmrazil žaludek.

A samozřejmě nesmí chybět jídlo, ideálně banány, raw tyčinky a oříšky. Pokud má být výlet opravdu celodenní, beru klasický chleba se sýrem. Možná zastaralý a neoriginální, ale zasytí. Kromě těchto věcí si vezeme samozřejmě maličkou lékárničku a základní servisní věci, jako jsou univerzální multiklíč, montpáky, lepení, duše, pumpička a minizámek na kola. Člověk už získá díky výletům praxi, takže stačí zahlásit, že dnes někam jedeme, a mám do 10 minut sbaleno.



Úvodní stoupání


Zpátky ale k Zemské bráně. Od ní pojedete chviličku po silnici a pak zahnete vlevo a pak…začne stoupání. A to takové, že mě budete proklínat, že jsem napsala cosi o mírných sklonech. Nebojte se, tento vražedný zápřah netrvá moc dlouho a vy se brzy obtočíte kolem Orlické chaty a sjedete ještě vražednějším terénním klesáním už na typickou orlickohorskou silničku. Ano, trošku s tím terénem přeháním.

Faktem ale je, že by se po kamenech dalo krásně zaskákat. Mně se ale nechtělo začínat den průrazem duše o ráfek a lepením ve stinném a chladném lese, tak jsem jen pokorně prokličkovala dolů. Je to trošku demotivující hned v začátku vyjet a zase sjet prakticky do stejné výšky, ale místní PR Zemská brána jiný průjezd neumožňuje. Od rozcestí U Pašerácké lávky už postupně stoupáme a cesta příjemně ubíhá. Asfalt se střídá se šotolinou a jemným štěrkem, kde kolo, věrno svému jménu, ještě více ožívá. To se bohužel vzhledem k absenci sluníčka a tepla nedá říct o mně, ale to naštěstí ještě nevím, že bude hůř.



Dotek historie


Podél cyklostezky, která je často i turistickou značkou, se začínají objevovat řopíky. Znalcům opevnění se omlouvám, že možná budu plést terminologii, ale toto není mým šálkem kávy. První výhledové místo se objevuje kolem parkoviště u pevnosti Hanička. Ta byla postavena před druhou světovou válkou a soužila pro obranu severní hranice. Její posádku mělo tvořit 428 mužů, to jen pro představu, o jak velkou tvrz se jedná. Zajeli jsme se na ni podívat, ale spíše kvůli obhlédnutí okolí, protože bylo stejně zavřeno. Nakonec jsme se s manželem dohodli, že jsme tu na prohlídce opravdu společně byli, ale už je to dávno.



Turistická i cyklistická trasa


Kolem dalších pěchotních srubů pak stoupáme pod Anenský vrch. V tomto úseku výrazně přibylo turistů a my jsme se nezávisle na sobě rozhodli orlické rozhledny dnes vynechat. Přeci jen koncentrace lidí se limitně blížila supermarketu v den velké akce. Z Anenského vrchu jsme si užili sjezd až na Mezivrší okořeněný kličkováním mezi turisty. Musím ale říct, že když je člověk opatrný, pozdraví a poděkuje, souběh turistických a cyklistických tras opravdu není problém. Od Mezivrší se cesty turistů a cyklistů rozdělí, takže ujíždíme liduprázdnou silničkou dál, sem tam jen potkáváme v protisměru pár cyklokolegů. Dokážu si představit ten frmol v hlavní sezóně, to je jedna z výhod jízdy na podzim.



Závěreční stoupání


Po cestě se kocháme výhledy, které se postupně objevují, a přijíždíme pod Velkou Deštnou, nejvyšší vrchol Orlických hor s výškou 1115 m n. m. Závěrečné stoupání patří mezi ty vražedné úseky, kdy oči přesně ví, že vidí mírné stoupání, svaly protestují, co je to za krpál, a mozek nechápe. Ono to opravdu nevypadá, ale posledních asi 700 m je najednou do kopce ve srovnání s předchozími stoupáními. Rozhlednu vzhledem k davům opět vynecháváme.



Dnešní „plánovaný“ cíl


Za odměnu ale přichází sjezd až do šerlišského sedla. Uznávám, že v tomto počasí v Orličkách nebylo příliš mnoho cyklistů, ale u některých chodců měl člověk pocit, že místo nás vidí yettiho, jak se nás lekali. A to jsme jeli opravu ohleduplně. Ono to ani jinak nešlo s volně pobíhajícími psy a dětmi a pár vodítky nataženými přes celou cestu. I tak jsme si ale sjezd užili navzdory klesající teplotě a mizejícímu sluníčku. U Masarykovy chaty se definitivně zatáhlo a začal foukat vítr ještě silněji. Ten snížil pocitovou teplotu někam k sychravému zimnímu dni, a tak přišel moment slávy termosky s čajem a napakované podsedlovky. Původně jsme si chtěli zajet ještě kousek dál, ale vzhledem k míře zmrzlosti (na naši obranu se kolem klepali i pěší turisté) jsme se usnesli, že zrovna Masarykova chata s panoramatickými výhledy je cílem až symbolickým v den výročí vzniku Československé republiky. A že jsme to tak vlastně původně i plánovali, že!



Cesta malebným podhůřím


Sjeli jsme tedy zpět do sedla a pokračovali po silnici dolů směr Orlické Záhoří. Když jsme ujížděli z hor, ztuhla jsem definitivně. A nepomohla mi ani krátká zastávka u rybníka, kde se na chviličku naposledy ukázalo sluníčko. A nepomohl mi ani docela silný protivítr. Mapy tvrdily, že teď pojedeme převážně z kopce, ale já to rozhodně popírám. Zásluhou větru jsme si mákli i v této podhorské etapě a oba s manželem zkonstatovali, že klesání tedy většinou tolik nebolí. Ještěže se po cestě objevovalo tolik krásných míst k zastavení, kochání se a focení.



Nesmím zapomenout ani na nevšedně zrekonstruovaný kostel v Neratově, který zničila 10. května 1945 Rudá armáda pancéřovou pěstí. Skleněná střecha tuto událost připomíná i dnes a vytváří při pohledu na kostel nevšední zážitek.



Krásný podzimní den


Unavení, ale spokojení přijíždíme po 70 km zpátky k autu a na protažení si děláme krátkou procházku kolem Divoké Orlice. Zlomyslné sluníčko se ještě na chvíli objevuje, aby nám zase zmizelo někde u Zábřehu na zpáteční cestě autem. Škoda, že už se tak brzy stmívá, ale to je podzim. A přestože si vlastně v celém článku jen stěžuji na teploty a počasí, podzimní ježdění má rozhodně své kouzlo, své barvy a svou jedinečnost. Zkuste ho taky, určitě se vám zalíbí.

Autor textu a fotografií: Lucie Draganová

Související téma ve fóru

Téma reakcí autor poslední
Gravel s odpružením 29/29 Vaz 8.12.20 16:54
Týden za teplem 36/36 dolomiti 16.10.20 15:12
Úprava krosového kola 15/15 Pikatchu 9.9.20 23:20
Kam na vícedenní výlet bez přehazovačky 7/7 chjo 17.8.20 19:02
Jeseníky-MTB trasy 128/128 beeker 12.7.20 21:55
Kam na hory? 24/24 Lad 17.2.20 12:32

Komentáře

Pro napsání příspěvku se prosím přihlaste nebo zaregistrujte.
jecnak
jecnak

23.12.20 14:16

Pánové, popisky fotek budou u následujících článků a výletů. Muselo se to zapracovat do redakčního systému. Kvalita fotek je nejspíš foťákem/mobilem, ale pro ukázku asi stačí.

Mně se článek líbí, jakou je napsaný formou, protože detailní informace jako, že mám po 100 zatočit do prava, tam bude šutr, ten skočit, za ním dvoják a pak písek mě nezajímají. Spíš právě aspoň nějaká historie daného místa, fauna, flora nebo geologie, což v článku zaznívá.

Reagovat
Zbyněk
Zbyněk

21.12.20 20:07

Romancero:

Pokud se někdo rozhodne pro veřejné sdílení výletu na webu, tak popisky fotek jsou asi nejlepší způsob prezentace a nejvíc ho ocení právě ti kochači, milovníci zážitků a kreativní plánovači. Hltače kilometrů, KOMmagory, wattmagory apod. tohle totiž vůbec nezajímá. Kvalitu fotek nechci hodnotit, neboť to patrně ovlivnily horší světelné podmínky.

Celkově ten článek nevidím tak tragicky, ale dala by se vymyslet i originálnější trasa. Např z rozcestí pod Homolí se dá jet alternativní cestou přes Korunu a Vřesník. Jednak si vyjedete druhý nejvyšší vrchol Orliček a pak se vyhnete na čas davům lidí. Rozhled od Koruny byl taky parádní (pokud to už neodrostlo).

Zkusím odhadnout popisky k fotkám:

  1. Zemská brána – průrva Orlice, 2) Bunkrovka někde mezi Orlickou chatou a Haničkou, 3) přeed Haničkou – pěchotní srub Na holém, 4) nevím, 5) nevím, 6) (asi) Hanička, 7) nevím, 8) stoupání ze Šerlichu na Masarykovu chatu, 9) Masarykova chata, 10) hřeben Orliček z orlického Záhoří, 11) Neratov
Reagovat
Hrubiduk
Hrubiduk

21.12.20 15:17

Pro oči nevidím :) takže jako bych nic nenapsal :)

Reagovat
Hrubiduk
Hrubiduk

21.12.20 15:16

Ahoj, mapa nebo GPS trasa by nebyla?

Reagovat
Marskatin
Marskatin

21.12.20 14:32

Já teda nevidím ani jednu fotku:(

Reagovat
Romancero
Romancero

21.12.20 11:58

PS: fotky bez popisu nevadí, někdo cestuje-stejně jako já, za prožitky a nikoli kvůli sbírání dat, fotek a kvůli nájezdu kilometrů .-)

Reagovat
Romancero
Romancero

21.12.20 11:55

Ano-Orlické hory jsou moje srdeční záležitost-letos jsem si je také v září projel od Pastvin až k Šerlichu. Samozřejmě-kopce si tam najdete, jaké chcete a rozhodně je nepodceňujte!

Po otevření nové rozhledny je tam opravdu dost velký provoz (Šerlich – Velká Deštná),ale kdo Orlické hory zná, najde si ty svoje cestičky . Neratov se za těch pár let zmodernizoval a po výstavbě pivovaru se tam staví další budova (kulturní společenský dům). Pamatuji ještě Neratov před 40 lety, zbořený kostel-rostly uvnitř břízky a tráva. Nějak se tou výstavbou a renovací kostela ztratilo takové zvláštní kouzlo, které tohle místo mělo. Cosi umělého a nepřirozeného se tam šíří-možná díky EU dotacím a možná i díky lidem, kteří se zde nenarodili a nežili tu po mnoho generací a nemají zde kořeny..

Reagovat
Singlespeed
Singlespeed

20.12.20 09:53

Fotky bez popisu (navíc zcela nepovedené) mají nulovou informační hodnotu. Lidé, kteří v Orličkách nebyli nebo to tam neznají tudíž vůbec netuší, co na fotografiích je. Mnohem lepší by bylo zpracovat tipy na výlet formou komentované fotogalerie, jako to činí řadoví členové B-F. Stačil by krátký popis trasy na úvod, chronologicky seřazené fotky s výstižným popisem a nakonec odkaz na GPS záznam trasy. Není třeba psát slohovky ze kterých se lautr nic nedovíme, stačí mnohem jednodušší a efektivnější formát..

Reagovat
Singlespeed
Singlespeed

19.12.20 20:43

PAM: hmmm má pravdu. Fotky jsou strašně.

Reagovat
PAM
PAM

19.12.20 20:07

hmm: i Ty jeden vtipálku

Reagovat
hmm
hmm

18.12.20 22:29

Klidně ty fotografie zmenšete, nebudou pak tolik slité detaily. Nebo si pořiďte přístroj který fotí aspoň průměrně.

Reagovat